Vysoká gastronomie pod Oblíkem. Nová restaurace chce přinést první hvězdu do Českého středohoří
Navštívili jsme restauraci Remedi, kde pod rukama mladého šéfkuchaře vznikají chody, které by mohly oslovit i přísné inspektory michelinského průvodce.
Krajině Českého středohoří se v naší vlasti žádná jiná nepodobá. Její zvlněný reliéf a četné kuželovité masivy hor učarují každému, kdo do ní vyrazí. Mají v sobě cosi majestátního, co přitahuje svou zvláštní energií. Jedním takovým vrchem je Oblík, jehož tvar vábil lidi už v pravěku. Přímo na jeho úpatí se nachází Resort Oblík, který na místě někdejšího statku láká na luxusní ubytování, wellness se spa a čerstvě také na restauraci s michelinskými ambicemi.
Objekt původního statku, jehož historie sahá do poloviny 17. století, prošel důkladnou rekonstrukcí pod taktovkou podnikatelky Ivany Tykač. Z jeho nové podoby je patrná inspirace toskánským venkovem, přesto se zde podařilo zachovat i původní ráz venkova českého. Až na to, že nyní se zde místo seníku, chlévů a nástrojů pro práci na poli ukrývají velkoryse pojaté pokoje, venkovní bazén, spa, které se bude ještě výrazně rozšiřovat, a také restaurace Remedi.
Nový gastronomický koncept podle jeho tvůrců aspiruje na první michelinskou hvězdu v regionu, v němž se nachází obrovské množství druhů rostlin a živočichů. Právě z této rozmanitosti vyplynulo pojetí restaurace, za kterou stojí šéfkuchař Filip Jarý. Mladému talentu Resort Oblík přizval na pomoc francouzského šéfkuchaře jménem Damien Duviau, který má mnohaleté zkušenosti z michelinských restaurací po celém světě. Aktuálně působí v dubajské Nobu a ve francouzské gastronomické poradenské společnosti HCBYHC.
„V HCBYHC se zaměřujeme na vývoj nových gastronomických konceptů. Navštěvujeme díky tomu spoustu míst po celém světě, ale jde nám o to pracovat s lidmi dlouhodobě. Neznamená to tak, že přijedeme do restaurace jednou, uvaříme pár jídel a zmizíme, ale na místě budujeme vztahy a společně vytváříme něco hodnotného,“ vysvětluje Damien Duviau, který do Resortu Oblík zavítal letos v létě podruhé.
„Na začátku samozřejmě nikoho neznáte, takže se vzájemně trochu oťukáváte. Nyní už tady ale všechny znám a bylo skvělé se sem vrátit. Filip má hodně otevřenou mysl, skvěle se mi s ním spolupracuje, sdílíme spolu nápady, zkoušíme různé varianty chodů… Rozhodně sem nejezdím proto, abych mu říkal, co má dělat. V průběhu let jsem se totiž naučil, že nejlepší je mít pokoru a respekt,“ dodává.