Velká výstava prezentující české sklářské řemeslo Made by Fire měla letos na jaře premiéru v Miláně, poté putovala na několik dnů do Míčovny Pražského hradu a od listopadu až do srpna příštího roku je k vidění v rozšířené a aktualizované podobě v sedmi sálech Moravské galerie v Brně. Pod taktovkou autorského týmu tvořeného Evou Slunečkovou, Danicou Kovářovou a Maximem Velčovským tak dostala prostor, který si zaslouží. „Díky rozšíření, upravené architektuře, novým dílům a instalacím se de facto jedná o novou výstavu, na níž je co nového objevit i zažít. A o čem diskutovat,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch jedna z kurátorek výstavy Danica Kovářová.

Největší přehlídka českého autorského skla, keramiky a porcelánu v novodobé historii nespočívá jen v tom ukázat návštěvnicím a návštěvníkům krásu křehkých předmětů, které se rodí díky ohni. Spíš chce jejich prostřednictvím předat zásadní společenská a environmentální témata, která jdou se současným sklářským řemeslem ruku v ruce.

Důležitým prvkem je tak na výstavě problém odpadovosti. V Miláně a Praze byla umístěna „jen“ jedna kupa střepů, v Moravské galerii v Brně je jich hned pět. Díky nové instalaci Štěstí od Julie Šiškové Feixové si tady lze vybrat, zda porcelánový talířek vymrštíte do zdi a rozšíříte jím jednu z hromad střepů, nebo si jej vezmete domů jako suvenýr. Zamyslet se tak můžete nad tím, jestli je skutečně tak důležité dělit porcelán do jakostí podle jeho kvality, když tento materiál neumíme recyklovat.

Výstava se ale dotýká také tvorby samotné – jak moc jsou jednotlivé obory, které tvoří celek sklářského řemesla, závislé na vzájemné spolupráci, jaké je postavení ženských tvůrkyň, jež jsou limitované tím, že jsou některé oblasti sklářství velmi fyzicky náročné a mají do nich ztížený přístup, co s sebou nesla privatizace tohoto typu průmyslu a jaká je vůbec aktuální situace Česka jako země, která byla sklářstvím vždy proslulá.

Foto: Archiv Moravské galerie

Výstava v Moravské galerii se rozprostírá v sedmi halách

Stejně jako je sklářství postavené na spolupráci jednotlivých expertů, vznikla i výstava Made by Fire spoluprací Jany Zielinski, ředitelky Designbloku, a Jana Presse, ředitele Moravské galerie v Brně. Podle kurátorek Evy Slunečkové a Danici Kovářové se tak právě jejím grandfinále v Brně uzavírá v místě, kde se zrodily první nápady na její realizaci. Závěr ale není pouhou reprízou, jelikož Made by Fire v moravské metropoli nabízí dvojnásobek exponátů na dvojnásobné ploše, otevírá nové otázky a přináší novou inspiraci a podněty k diskuzi.

Výstava Made by Fire byla k vidění v Miláně v rámci týdne designu, poté na letošním Designbloku v Praze a nyní zaparkovala až do srpna příštího roku v Brně. V čem je oproti předchozím zastávkám jiná?
Eva Slunečková: Výběr pro premiéru výstavy v Miláně byl extrémně obtížný. Měly jsme široký seznam, který jsme musely radikálně seškrtat, abychom se do Triennale vešly. Brno je vyvrcholením celého projektu, kde jsme si vzhledem ke zdvojnásobení výstavní plochy mohly dovolit výrazně přidat. Porcelánových kop je tu pět namísto jedné v Miláně a v Praze, vyzdvihly jsme nová témata nad rámec původní výstavy a přidaly interaktivní prvky.

V Brně rozvíjíte také další témata. Například je zde zajímavá instalace komentující odpadovost porcelánek. Proč jste prostory vyhradily právě pro ni?
Eva Slunečková: Jsou to všechno důležitá témata, která se objevila už v předchozích reprízách, ale držela se pod povrchem. V Moravské galerii jsme dostaly dostatek prostoru na to, abychom je mohly rozvést a dílům dopřát prostor, který si zaslouží. Přijde mi, jako by se v Brně celá výstava nadechla. Odpadovost naznačovala už kupa porcelánových střepů v předchozích reprízách, v Brně si navíc návštěvník může vybrat, zda porcelánový talířek vymrští do zdi, nebo si ho vezme domů jako suvenýr. Hravou formou se tak ptáme na otázku – je v situaci, kdy se planeta ocitá na prahu ekologické katastrofy, skutečně tak důležité dělit porcelán do jakostí podle jeho kvality? Porcelánka kvůli tomu ročně vyprodukuje přibližně 350 tun střepů, které zatím neumíme recyklovat. Nenastal čas systém přenastavit? Na Made by Fire jsou to diváci, kdo určí pravidla.

Přidaly jste také 70 nových exponátů oproti Milánu a Míčovně. Můžete přiblížit, co tady na návštěvnice a návštěvníky galerie čeká?
Danica Kovářová: Přidaly jsme další příklady mezioborové spolupráce výrobců nebo designérů s umělci. V dosavadním výběru bylo jen závěsné svítidlo, na kterém se podílel kromě studia Olgoj Chorchoj také výtvarník Jiří Černický. Nová je Literární váza, pro niž formu navrhla Klára Šumová a v různých edicích ji po svém dekorují vybraní ilustrátoři, v našem případě Veronika Vlková a Jan Šrámek, kteří se inspirovali sci-fi knihou Problém tří těles. Do výstavy cestu našly také sběratelské porcelánové talíře z limitky, kterou uvedl fotograf Tono Stano v kooperaci s firmou Thun, nebo kolekce plastik Superior Objects.

Eva Slunečková: Nově vás na Made by Fire uvítá dva a půl metru vysoký kmen s pulzujícím červeným světlem na vrcholu od Anny Jožové. Ohořelý kmen sochy Resurectio představuje zdánlivě mrtvé spáleniště, skleněná plastika na něm pak život a oheň, který může mít devastující, ale také ozdravné účinky. Vyvolává to vzpomínky na nedávný požár Českého Švýcarska. Pro mě osobně plastika symbolizuje neustále pulzující srdce skláren, které i přes problémy stále fungují a tvoří neuvěřitelná díla pro celý svět.

Danica Kovářová: Současně jsme i z letošních ročníků festivalu Křehký a přehlídky Designblok pro brněnskou reprízu zvládly vyzobat své favority – fantazijní kolekci váz BMBRFLY Tomáše Černého, vázy PorcStone Ľubomíra Ontkóce kombinující porcelán s roztavenými horninami například z hory Říp, nebo vázy Parazit od Nonny Postolenko-Lorenz, originálním způsobem komentující situaci porcelánové výroby v Česku. Výstava není jen rozšířená, ale doslova aktualizovaná.

Foto: Archiv Moravské galerie

Oproti Milánu a Míčovně je zde k vidění o 70 více exponátů

A co instalace „les svítidel“, která je na výstavě v Brně také novinkou. K té vedla jaká cesta?
Danica Kovářová: Důvod k tomu, že se nám solitérní závěsná svítidla rozšířila na celý „les“, jak jsme si místnost pracovně pojmenovaly, je nasnadě. Není tomu tak dávno, co si lidé ve světě při sousloví české sklo nejčastěji vybavili broušené dekorativní sklo, normalizované. Dnes se karta obrací a největší mezinárodní ohlas mají designová svítidla a kompozice skleněných komponentů vytvářené na míru pro veřejné i soukromé prostory. Důkazem byly fronty před stánky českých výrobců na posledním ročníku veletrhu svítidel Euroluce i objem objednávek ze zahraničí a růst Lasvitu, Bommy, Brokisu nebo Preciosa Lighting.

Od chystání výstavy Made by Fire pro Milán uplynul do dnešního dne přece jen již nějaký čas. Proměnil se během té doby váš přístup k ní?
Eva Slunečková: Dva roky trvalo připravit půdu, na které by se dal tak velký projekt stavět. O to se zasadili hlavně Jana Zielinski z Designbloku a Jan Press z Moravské galerie. Bez nich by Made by Fire nemohla vzniknout a patří jim proto velký díl úspěchu. V projektu mě bavilo, že se dal průběžně aktualizovat a pružně tak reagoval na aktuální problémy. Třeba zmiňovaná plastika Resurectio od Anny Jožové vznikla až po premiéře v Miláně jako obohacení pro Prahu a Brno, v Brně jsme také mohly přidat další projekty na míru – kromě zmíněné interaktivní instalace Štěstí vrhající talířky od Julie Šiškové Feixové třeba autorský lustr Luna od Jiřího Krejčiříka nebo skleněný stůl Fungus od Davida Valnera.

Dá se říct, že se pro sklářství objevily v uplynulých měsících nějaké nové výzvy, témata, která jste měly možnost v Brně otevřít?
Danica Kovářová: My dvě jsme kurátorsky na Made by Fire začaly pracovat před rokem. I za tak krátkou dobu se toho ve všech třech oborech událo docela dost a díky reprízám jsme měly možnost reagovat. V období příprav výstavy pro uvedení v Miláně to například vypadalo, že nejstarší sklárna Harrachov kvůli drahému plynu zastaví výrobu, což se naštěstí nakonec nestalo a naopak to nyní vypadá, že si zvolí nové kreativní vedení. Můžeme snad prozradit, že právě jednají s designéry, kteří jsou zastoupeni na naší výstavě.

Foto: Archiv Moravské galerie

Na začátku roku se také značka porcelánu Royal Dux Bohemia a její výroba přesunula z Duchcova do továrny v Dubí, do mateřské společnosti Český porcelán. I to byl podnět, proč jsme produkci této tradiční porcelánky v Brně věnovaly extra pozornost. Hlavním byly ale mnohočetné pokusy současných designérů navázat na tradiční figurální porcelán, aktualizovat alegorické výjevy. Je skvělé, že tomuto tématu se v Brně mohla vyčlenit samostatná místnost.

Vzhledem k tomu, jak výstava rezonovala napříč veřejností, máte dojem, že spustila nějaké zajímavé diskuze?
Eva Slunečková: Já vnímám, že spustila novou vlnu zájmu o český design. Po komentovaných prohlídkách za mnou chodili návštěvníci s údivem a komentářem, že netušili, co vše u nás vzniká. Následovala otázka: „Kde se to dá koupit?“ To byl jeden z cílů výstavy. Ukázat talent českých umělců a řemeslníků v souvislostech, ale i tak, abyste měli chuť se o autorech dozvědět víc. Začít porcelán, keramiku a sklo sledovat a výhledově si i některými z váz, hrnečků, skleniček a svítidel zkrášlit domácnost a každodenní fungování. Odolat takové koncentraci krásy je přeci jen obtížné.

Danica Kovářová: Při dubnové premiéře v Miláně strhl projekt největší zájem ze strany médií. Logicky, protože z návštěvníků na Design Weeku byla novinářů většina. Takže česká veřejnost o ní, před reprízou odehrávající se během říjnového Desingbloku v Praze, už něco věděla. To byla velká výhoda. O to větší se před Míčovnou Pražského hradu táhla fronta zájemců. Chtěli vidět to, co mělo v zahraničí takový úspěch. Ani tak to mnozí za tu krátkou dobu dvou týdnů nestihli. Proto jsem ráda, že je mohu odkázat na brněnskou verzi Made by Fire. Že mají teď tři čtvrtě roku na to se v Uměleckoprůmyslovém muzeu zastavit. Doporučuji to i těm, co výstavu už viděli. Protože díky rozšíření, upravené architektuře, novým dílům a instalacím se de facto jedná o novou výstavu, na níž budou mít co nového objevit i zažít. A o čem diskutovat.