Rozvozy jídel i dalšího zboží jsou jednou z páteřních linek sdílené ekonomiky, která nabízí i unikátní pracovní příležitosti. Technologická platforma Woltu je totiž otevřená všem, kteří si chtějí vydělávat rozvozy. Aktuálně pro něj ve 21 českých městech jezdí na 7 500 kurýrů, kteří se starají o to, aby se jídlo, potraviny i jiné objednávky co nejrychleji dostávaly z restaurací a obchodů až ke dveřím zákazníků. A v tomto závodě se počítá každá minuta.

Kurýrka Woltu mě přesně v devět hodin ráno nabírá v podniku Zrno zrnko kousek od Knížecí. Bez větších průtahů sedáme do auta, všechno důležité si povíme po cestě, času na to budeme mít dost. Rovnou tedy spouštíme aplikaci pro kurýry, kde se během pár okamžiků objevuje první objednávka. „McDonald’s na Andělu, blíž to snad ani nešlo,“ komentuje Helena Šmídová, která si rozvozem začala přivydělávat v době covidu. Nakonec si založila živnost a pro Wolt jezdí čtvrtým rokem.

Objednávka v McDonald’s už čeká, pro kurýry zde funguje speciální přepážka v pravém rohu, takže nemusíme ztrácet čas ve frontě s ostatními zákazníky. „Hodně to zrychlilo naše fungování,“ chválí si kurýrka, zatímco hlásí číslo objednávky a bere si tašku. Sedáme zpět do auta a vyrážíme. Neujeli jsme ani kilometr a už tady si všímám, jak plynule kurýrka cestou do Radlické ulice předvídá jízdní pruhy a proplétá se ranní provozem mezi kancelářskými budovami, ve kterých sídlí například televize Óčko nebo Seznam.

„Před Woltem jsem vozila pro konkurenci, ale neměla jsem tam svobodu. Wolt nevyžaduje směny a je tak jen na mě, kdy a jak budu rozvážet. Jsem od přírody workoholik, pro Wolt rozvážím každý den včetně víkendů od šesti ráno zhruba do tří, pak už na mě čeká další práce. Víkendy ani dovolené nepotřebuji, stačí mi volno občas večer,“ vypráví Šmídová, když parkuje před vchodem, kam doručujeme první objednávku.

Prvnímu zákazníkovi pár minut trvá, než zvedne telefon, a kurýrka až potom může s taškou vyběhnout do čtvrtého patra. „Někdy to mám i s posilovnou,“ směje se udýchaně, když nasedá zpátky do auta. Nemůžu přestat obdivovat, s jakou ladností autem po Praze proplouvá, aniž by něco konzultovala s navigací. „Jsem jedna z mála, kdo si pamatuje ulice. To mám od bývalého přítele, taxikáře. Zpětně jsem ráda, že jsem se dokopala a místopis se naučila,“ říká.

Za 10 hodin přes dva, někdy i tři tisíce

Kurýři Woltu mají v telefonu aplikaci, kam se jednoduše přihlásí, kdykoli chtějí začít rozvážet. Na jedné z prvních obrazovek vidí, jak silná je aktuálně poptávka – čím silnější, tím více objednávek mohou očekávat. Srdcem celé aplikace je algoritmus, který eviduje veškeré objednávky a podle různých parametrů je rozděluje jednotlivým kurýrům v autech, na motocyklech nebo kolech.

Ti tak hned vidí, odkud a kam pojedou i odměnu, kterou jim Wolt za splnění připíše. Podle toho se mohou rozhodnout, zda rozvoz přijmou, nebo ho odmítnou. Co ale kurýr zjistí až zpětně, je výška dýška, které zákazníci mohou zadávat při objednávce. „Poměrně nově vybíráme u zákazníků i platby v hotovosti, tak tam vím o dýšku hned a bývá vyšší,“ vysvětluje kurýrka s tím, že ani tak dýška netvoří víc než pět procent celkové odměny.

Foto: CzechCrunch

Podstatnou složkou zůstává Woltem nabízená částka za rozvoz. „Když to zprůměruji, tak za jednu odvezenou objednávku dostávám sto korun. Zakázky neodmítám moc často, jedině když vím, že bych cestou zůstala někde v zácpě nebo nedává smysl poměr odměny a počtu najetých kilometrů,“ vysvětluje Šmídová a ukazuje přehled svého profilu, kde svítí číslovka 96 procent, která potvrzuje, že na většinu zakázek skutečně kývne.

Rozvozy si dovolí odmítnout maximálně pro restaurace, které jsou vyhlášené špatným přístupem ke kurýrům. „Mezi kurýry už je pár takových podniků na černé listině. Chápu, že se občas stane chyba, ale když nás pokaždé nechají na jídlo čekat, přicházíme o peníze. Stejně jako když musíme chodit do kuchyně zezadu přes podzemní parkoviště, kde je to od auta k zásilce pět deset minut pěšky,“ povzdechne si. A mně dochází, že v množství malých zakázek po stokoruně stačí malé zdržení a celá ekonomika této obživy jde z kopce.

Odvážíme už asi třetí zakázku, když si Šmídová na Arbesu plete Antonínovo pekařství s Artic Bakehouse. „Vždycky to prohodím,“ hudruje, zatímco popojíždí 100 metrů ke správné provozovně. Jen co přinese tašku, v aplikaci Woltu se objevuje nový rozvoz i pro první pekařství. „Můžu naráz převážet až čtyři zásilky, které mi aplikace přidělí k vyzvednutí. Dneska je celkem klidný den, ale třeba ve vánoční špičce skoro nikdy nejezdím jen s jednou taškou,“ vysvětluje zdánlivou maličkost, která ale zajišťuje efektivitu celé rozvozové platformy.

Už je to navíc rok, co Wolt nerozváží jen jídla z restaurací. Zákazníci v jeho aplikaci mohou nakoupit v lékárnách, zverimexech nebo si objednat domů drobnou elektroniku – to všechno kurýři Woltu po Praze doručí okolo 30 minut. My s kurýrkou právě jdeme pro dva nákupy do pobočky Wolt Marketu na Smíchovském nádraží. „Na Wolt Marketu si lidé objednávají potraviny, někdy i celkem velké rodinné nákupy,“ dodává Šmídová.

Na otázku, co ji nejvíc baví, odpovídá pohotově: „Pekárny. Proto ráno začínám už před šestou. Ráno vozíme totiž přepravky s čerstvým pečivem do restaurací.“ Důvodem ale není ani tak láska k pečivu, jako fakt, že tento typ odvozu je kvůli náročné nakládce ohodnocen i dvakrát lépe než rozvoz jídla. Brzy ráno ji navíc na cestě nebrzdí hustá doprava. Jinak ale uznává, že nezáleží na tom, co vozí, hlavně, že se to střídá a práce odsýpá.

Asi po dvou hodinách rozvážení, kdy nás aplikace z Anděla posunula ke stanici metra Dejvická, se dostávám k otázce peněz a spokojenosti s odměňováním. „Musím říct, že poslední dobou jsem pocítila mírný pokles výše odměn, ale není to tak dramatické, abych se kvůli tomu vztekala. Za desetihodinový den si vyjezdím mezi 2 200 a 2 500 korunami, když se daří tak i tři tisíce,“ popisuje Šmídová na rovinu, jakou finanční odměnu u této práce čekat.

Nově mají kurýři možnost získat tisícikorunovou odměnu za každou stovku odvezených objednávek, měsíčně jich ale musí doručit alespoň 450. „Já za měsíc zvládnu kolem 750 rozvozů,“ chlubí se kurýrka, která má na šest měsíců starém vozu Kia Picanto najeto úctyhodných 28 500 kilometrů. Po mobilním telefonu a tisícovce, kterou kurýra na začátku stojí pořízení přepravních tašek, je dopravní prostředek jedinou počáteční investicí k rozvážení pro Wolt.

Leasing a údržba auta, benzín, tarif s neomezenými daty a paušální daň jsou prakticky jediné položky spojené s podnikáním, které musí kurýrka z příjmů od Woltu na konci každého měsíce odečíst. Velkou výhodu této práce ale vidí v tom, že ji nikdo neomezuje v pracovní době.

Na co si Šmídová stěžuje při tom, jak nás aplikace táhne do Holešovic, je pražská doprava. „Rok od roku je to horší. Špatně promyšlené uzavírky, stále více aut a řidiči, kteří se za volantem svých velkých SUV vyloženě bojí řídit. Auto má být mazlíček a věřím, že na silnici patří respekt, určitě ne strach,“ říká a přiznává, že sama se jako kurýr pokutám nevyhne. „U mě je to ale vždycky za parkování, protože občas musím být kreativní. Snažím se ale aspoň stát tak, abych malým autem nikomu nepřekážela.“

Po čtyřech hodinách naše společné rozvážení směřuje ke konci. Šmídová má za sebou sedm hodin v autě a na kontě za dnešní den zhruba 1 700 korun. „Dneska to přes dva tisíce určitě ještě vytáhnu,“ slibuje. Nepovedlo se odvézt jedinou objednávku, kterou restaurace chybně vydala jinému kurýrovi. Bylo proto nutné volat na zákaznickou linku s prosbou o storno, což proběhlo prakticky na počkání. Bez tohoto zaškobrtnutí by to byla dokonalá symfonie.

Před naším rozloučením mi hlavou stále vrtá, jaký důvod má usměvavá šestatřicetiletá kurýrka k ráznému odmítání jakékoli myšlenky na dovolenou. „Šlápla jsem vedle a musím teď vyrovnat pár účtů. Tak jsem se rozhodla, že si dva roky fakt máknu, abych si dala život do pořádku. A až poplatím dluhy, tak už jsem domluvená s kamarádkou, že to každý rok roztočíme v Dominikánské republice,“ bez většího naléhání přiznává na závěr.