Když před 15 lety projížděl na motorce malou obcí Vrchovany na Českolipsku, okamžitě upoutala jeho pozornost rozpadající se kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1801. „Strašně se mi líbila, i když byla celá zchátralá. A dal jsem si za cíl ji koupit a opravit,“ vzpomíná Zdeněk Macháček z Mladé Boleslavi, který v té době podnikal v automobilovém průmyslu. Tehdy ještě nevěděl, jak trnitá cesta ho čeká.

Osmačtyřicetiletý Macháček si poté, co kapli poprvé spatřil, vyhledal v katastru nemovitostí jejího původního majitele. Šlo o architekta, který už neměl prostředky ani sílu na rekonstrukci, navíc se utápěl ve finančních problémech. Objekt tak nakonec prodal za 300 tisíc korun, šlo už však jen o holé zdi.

„Uvnitř nic nebylo. Oltář a varhany zmizely, zvon ve věžičce zrekvírovali za druhé světové války Němci, aby ho přetavili na zbraně,“ vysvětluje vyučený strojař, který nějaký čas působil ve výrobci střešních nosičů AAS Automotive, v němž měl desetiprocentní podíl. Nyní pracuje jako obchodní zástupce ve firmě Robot z Nového Města nad Metují, která se zabývá výrobou hodinek.

Foto: Kaple Jinak

+12

S opravami památkově chráněných budov měl Macháček jen minimální zkušenosti, byť si něco vyzkoušel na svém vlastním domě z roku 1925. Na cestě k obnově kaple ho nicméně čekalo mnoho překážek – úředních i finančních. Práce dokonce na celou dekádu přerušil. „Řekl jsem si, že to tady radši nechám spadnout, než abych trpěl různé nesmyslné požadavky,“ popisuje.

Chvíli i přemýšlel o prodeji, po covidu mu to ale nedalo – a rozhodl se, že svůj vysněný projekt přece jen dokončí. Intenzivní rekonstrukce nakonec trvala tři roky a spolkla kolem pěti milionů korun. Macháček obdržel i tři dotace, například na novou střechu, v souhrnné výši 210 tisíc korun.

Při obnově budovy se snažil co nejvíce zachovat její původní charakter. Zvenku tak člověk ani nepozná, že se už nejedná o funkční kapli, uvnitř je pak stále varhanní kůr neboli kruchta, kde se nyní nachází křesílka. Křesťanské fresky vzaly za své již před delší dobou, Macháček se tak rozhodl, že stěny natře bílou barvou.

Vystupujeme na již zmíněný kůr, ze kterého je nádherně vidět na celý vnitřek kaple. Celému prostoru vévodí monumentální skleněný lustr. „Navrhl jsem ho sám, stejně jako lampičky v ložnici. Ty jsou zhotoveny z vyhozených skleněných bublin z Preciosy, každá stála dva tisíce korun. A k nim jsem si nechal udělat kovové nožičky,“ vypravuje muž, který měl vždy rád design, nakonec ho ale jeho životní cesty dovedly ke studiu průmyslovky. K umění tak vede aspoň svého syna. A sám si ve volných chvílích občas namaluje nějaký obraz.

Zmíněná ložnice je umístěna na půdě, kde je jedna manželská postel a dvě menší. Za nimi jsou ještě „tajné“, nepřístupné dveře, které vedou do útrob věžičky. Macháček tu teď má sklad, původně přitom uvažoval, že tu vytvoří menší knihovnu. Nakonec ale od nápadu upustil – přes všechny trámy se na místě pohybuje dost těžce. Nicméně zvon se do věže snad brzy vrátí. A kříž na její vrchol také.

V penzionu nazvaném Kaple Jinak se zatím ubytovalo jen několik málo hostů, na příští rok se už ale očekává vysoká obsazenost. Cena činí 5200 korun za noc pro čtyři osoby, případně 7500 korun pro sedm lidí. V tomto případě se už všichni nevejdou do ložnice, v lodi kaple jsou však gauče, které se dají rozložit. A díky tepelnému čerpadlu a podlahovému vytápění se zde dá pobývat i v zimě.

Místní měli sice zpočátku obavy z toho, co chce nový majitel s kaplí dělat. Teď se z ní ovšem stala opět chlouba obce. A i přes různé peripetie by šel Macháček do podobného projektu znovu. „Kdo ví, třeba zase něco koupím a opravím. V tomto regionu už ale podobných kaplí nebo kostelů, které by byly rozpadlé a na prodej, tolik není,“ uzavírá.