Touhu podnikat měl v sobě odmala. První peníze si vydělal v čajovně své matky a později při studiích vyrazil brigádničit do Amsterdamu. Tam se z příležitostné práce na letišti nakonec vyklubal poměrně velký byznys, který Julián Jančík založil a díky němuž mohl začít přetavovat své hobby v podobě cvičení do dalšího podnikatelského plánu. Když covid zavřel letiště, vrátil se zpět do Česka a všechny své vydělané peníze poslal do stavby moderní sítě fitness center, která tu podle něj chyběla. Dnes má Next.Move v Praze několik poboček, v tržbách chce překonat 100 milionů a pokukuje i po expanzi do USA.

Jak se z brigády může stát velký byznys? Co ho motivovalo k tomu, aby rozjel vlastní síť fitness center? Proč se vzdal většinového podílu? A čím si čistí hlavu, když potřebuje vypnout? O tom všem jsme se bavili s Juliánem Jančíkem v podcastu Money Maker, který si můžete pustit v přehrávači níže nebo na všech podcastových platformách. Nyní přinášíme výtah toho nejzajímavějšího, co v rozhovoru padlo.

Brigáda, která rozjela byznys

Moje první podnikatelská cesta začala kolem mých osmnácti let, když jsem byl ve čtvrtém ročníku gymnázia. Místo abych se učil na maturitu, vyrazil jsem se dvěma kamarády na brigádu do Holandska. Našli jsme si firmu, kde jsme dělali různé práce jako úklid a logistiku ve skladu. Protože jsme měli jen prázdniny, a tím pádem omezený čas na vydělání peněz, chtěli jsme využít každou příležitost. V té době to pro nás znamenalo opravdu hodně peněz – rozdíl oproti minimální mzdě v Česku, která byla 50 korun, byl obrovský. V Holandsku jsme dostávali asi pět eur na hodinu, což byl pro nás zlatý důl.

Chtěli jsme pracovat každou možnou hodinu – brali jsme svátky, noční směny, prostě všechno. Agentura z toho byla v šoku, protože jejich místní zaměstnanci nebo lidé dostupní pro tyto práce byli obvykle k práci těžko přemluvitelní.

Po dvou měsících majitel agentury dostal zpětnou vazbu od manažera, který nás měl na starosti, a chtěl se se mnou setkat. Byl to takový vizionář a řekl mi: „To, co jste tady pro nás udělali, je neuvěřitelné. Myslíš, že bys dokázal sehnat víc takových kamarádů?“

Covid? Nakopnutí pro nový byznys

Tehdy jsem byl ještě v Amsterdamu. V podstatě v té době došlo k zásadnímu zlomu, kdy bylo kvůli covidu na dva až tři měsíce veškeré cestování přerušeno. Amsterdamské letiště, které je obrovské a odbavuje více než 50 milionů pasažérů ročně, najednou nefungovalo – žádné lety nepřijímalo ani neodesílalo.

Náš klient samozřejmě dostal od svých zákazníků, od konkrétních handlerů a společností, které se přímo starají o letadla na ploše, zpětnou vazbu: „My prostě žádné lidi potřebovat nebudeme.“

Oni to přirozeně přenesli na mě se sdělením, že nebudou potřebovat žádné pracovníky. A tam bylo několik stovek lidí, kteří na tom měli založený svůj život, takže to bylo opravdu náročné období. V ten moment jsem si řekl, že věřím, že se situace uvolní. Nepanikařil jsem a říkal jsem si, že to přece nemůže trvat věčně. Věřil jsem, že provoz znovu naběhne, ale zároveň jsem si uvědomil, že je to asi vhodný čas začít uvažovat o nějaké diverzifikaci mého podnikání.

Měl jsem už nějaký kapitál a zároveň mě bavilo cvičení. Takže i když jsem byl stále v Holandsku, začal jsem uvažovat o tom, že bych chtěl dělat něco dalšího, a to v oblasti, která mě bavila – ve fitness.

Neotevřeli jsme to špatně?

Když jsme otevřeli, byl jsem osobně na recepci. Pozoroval jsem dění a říkal jsem si, že jsme možná otevřeli v úplně špatné pražské čtvrti. Holešovice, ulice Dělnická – a to jméno ulice opravdu vystihovalo atmosféru, kdy se v devět hodin o naše dveře opřela paní, která měla načepované pivo v nějakém plastovém kelímku a popíjela ho. Říkal jsem si: „Ty jo, ty Holešovice, možná jsme lokalitu úplně netrefili.“

Foto: Next.Move

+16

Ale nakonec se ukázalo, že to byla dobrá trefa do černého. V oblasti se začalo hodně stavět a bude se stavět ještě víc. A nic podobného v okolí vlastně nebylo. Dnes tam máme asi pět konkurentů nebo jiných provozovatelů fitness služeb, takže se to opravdu povedlo. Noví členové k nám začali proudit relativně rychle. Do půl roku jsme byli provozně v černých číslech, kdy nám to začalo finančně vycházet.

Prodej holandského byznysu

Když jsem rozjel aktivity k vystavění dalších poboček Next.Move, potřeboval jsem kapitál. Začal jsem tedy uvažovat o prodeji části nebo celé firmy. Jednání se otevřela a mimo to, že jsem prodal 90 procent holandského byznysu, jsem prodal i svůj amsterdamský byt. Vložil jsem do toho všechno a v určitý moment jsem už téměř žádné peníze neměl. Moc mi pomohlo, že jsem mohl prodat ten byt a část firmy, protože náš produkt v Holandsku byl velmi žádaný.

V podstatě jsme měli jednoho zásadního velkého klienta, což byl člověk, který mě kdysi oslovil s tím, jestli můžu sehnat víc takových studentů. Když jsem mu firmu později prodával, samozřejmě z toho nebyl úplně nadšený, protože mě před patnácti lety oslovil, jestli mu seženu víc studentů, a já jsem mu pak za stovky tisíc eur prodával finální produkt. Ale mně to hrozně pomohlo posunout se dál.

Výhodou bylo, že tím, jak nás koupil náš největší klient, už pro ně odpadla překážka v podobě spolupráce s externí společností. Dříve se vystavovali riziku – co když oni přestanou fungovat a my na tom máme postavený celý byznys? Proto od nás nemohli brát všechno. Zároveň to stálo více peněz, než kdyby si ty lidi našli sami. Toto všechno padlo v momentě, kdy získali většinu. Prakticky veškeré požadavky, které měli, nahrnuli na tu naši společnost a pro mě to znamenalo, že deset procent, která jsem si nechal a mám dodnes, generuje stejné peníze jako předtím většinový podíl.

Dvojnásobný byznys

Loni jsme dosáhli obratu kolem 65 milionů se ziskovostí EBITDA přibližně 15 milionů. Toto ještě není úplně finální číslo, ale očekávám, že tak nějak dopadne. V podstatě se celý rok nesl ve znamení toho, že jsme na jeho začátku otevírali naši čtvrtou pobočku. Začínali jsme tedy s nulou členů a nyní jsme na úrovni tří tisíc, kdy jsou všechny pobočky komfortně zaplněné.

Věříme, že máme ještě prostor pro dalších přibližně tisíc členů, než otevřeme další pobočky. To znamená, že bychom se letos chtěli dostat na měsíční příjem kolem 10 milionů a celkově ideálně na nějakých 120 milionů ročně. Tím bychom zdvojnásobili náš byznys.

Lyžováním proti stresu

Extrémně mě baví lyžování. V momentě, kdy začalo být více stresu, jsem si uvědomil, že když člověk letí ze svahu, nemá moc možností a času přemýšlet o tom, který e-mail ještě neodeslal nebo co ho čeká. Prostě se snaží v podstatě přežít. Takže ten adrenalin při lyžování mě hrozně baví. Teď, když máme byznys už docela stabilizovaný, mám více možností vyrazit na lyže. Je to takové moje oblíbené hobby.