Hlavně nestrkat hlavu do písku a nečekat, až se vlna převalí. Přesně to vzkazují českým firmám odborníci v rámci ESG a povinného nefinančního reportování, které nově nařizuje Evropská unie. Daleko lepší je podle nich pojmout celou věc jako příležitost k revizi firmy a jejích procesů a zjistit, kde je mohou zefektivnit. Tato rozhodnutí by ale měla vycházet z firemních hodnot, ne z pocitu povinnosti nařízené z Bruselu.

„Pro velké firmy už je problematika ESG součástí jejich běžného působení, ty středně velké se s ní také setkaly, nicméně legislativa je pro ně stále trošku obtížněji uchopitelná, a menší firmy zatím spíš tápou,“ popisuje své zkušenosti Pavel Nejman, ředitel segmentu SME a sítě regionálních korporátních center České spořitelny, jehož tým obsluhuje na českém trhu přibližně dvanáct tisíc firem.

V rozhovoru se zamýšlí nad tím, jak mohou menší a střední firmy zvládnout nastavit ESG reporting pro své obchodní partnery a kde v implementaci ESG strategie najít příležitost pro rozvoj firmy.

Jaká je vaše zkušenost s tím, jak mají firmy v segmentu malých a středních podniků (SME) implementované ESG strategie?
Už delší dobu se setkáváme s tím, že firmy se chovají šetrně k životnímu prostředí, zlepšují podmínky pro zaměstnance a zefektivňují i procesy řízení, aniž by si to přímo definovaly i „v jazyce ESG“. Téma ESG firmy nejčastěji skloňují v souvislosti s povinným nefinančním reportingem, který již musí řešit velké společnosti. Menší a střední firmy se s tématem ESG setkávají spíše zprostředkovaně v rámci svého dodavatelsko-odběratelského řetězce, například musí reagovat na požadavky svých obchodních partnerů.

Jaké mýty kolem tohoto tématu nejčastěji panují?
Tím největším asi je, že se o ESG hovoří jako o jen zbytečné administrativě. Faktem je, že byrokracie s tím spojená je značná a často v mysli lidí překrývá smysl samotných ESG aktivit, které mají přinést nízkouhlíkovou, digitální, moderní ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou, aby Evropa byla vůči světu konkurenceschopná a připravená na budoucnost.

Tato snaha nikam nezmizí a dlouhodobě se nepůjde z ESG aktivit vymluvit nebo je nějak „po švejkovsku ošéfovat“. Bude to naopak znamenat skutečný tlak na změny ve fungování firem a bude se to nepochybně pojit s nutností provést nezanedbatelné investice.

A co by podle vás mohlo veřejné mínění změnit?
Klíčové je tuto problematiku dobře komunikovat, aby šla více k podstatě věci a ukázala přínos ESG aktivit. Téma by se nemělo podávat jako jeden z dalších administrativních požadavků Bruselu, což samozřejmě vyvolává negativní konotace, ale jako příležitost pro firmy. V České spořitelně to v rámci našeho finančního poradenství zahrnujeme do pojmu finanční zdraví. Klademe důraz na komplexní finanční kondici firmy.

Zohledňování principů ESG je jednou z cest, která povede firmy k posilování vlastní prosperity. Pokud například firma přistoupí k ESG nejen jako ke snižování emisí, ale spíše jako k příležitosti snižování nákladů nebo k přecházení na takové zdroje, které jsou z dlouhodobého pohledu udržitelné, bude to pro ni dlouhodobě výhodné.

Proč z vašeho pohledu některé firmy stále tuto problematikou podceňují?
Důvodů může být několik. Některé firmy mohou zohledňovat spíše krátkodobé zisky a považují ESG transformaci za zbytečně nákladnou. Dalším faktorem mohou být omezené finanční i lidské zdroje na implementaci ESG opatření. Je ale důležité, aby si firmy v segmentu malých a středně velkých firem včas uvědomily, že obchodní partneři nebo odběratelé ze zahraničí, kde mají v ESG už určitý náskok, po nich mohou chtít vyplnit data do dotazníku nebo certifikace. Tyto požadavky nejde většinou splnit hned, samotný proces nějakou dobu trvá. A proto je potřeba začít se připravovat s předstihem.

Často se poukazuje na přílišnou složitost ESG reportingu. Je to pro firmy skutečně tak velká zátěž?
I velké firmy, které už ESG strategii nějaký čas implementují, uvádějí, že mají problém s pokrytím dat včetně reportingu. Navíc požadavky na vstupní data se v čase ještě mění, takže není jednoduché s nimi držet krok. Proto máme tým odborníků, který pomáhá nastavovat sběr dat a strukturovat je.

Jaké jsou tedy hlavní přínosy implementace ESG pro menší podniky a v čem se to liší od korporací?
Korporace už jsou zvyklé pracovat s formalizovaným strategickým plánováním, některé menší firmy se to teprve učí. Požadavky z ESG oblasti mohou být dobrým impulsem, jak s tím začít. Tedy jak formalizovat to, co už se ve firmě děje. Bude-li mít firma procesy formalizované, může jí to pomoci v případě plánování investic nebo lépe zvládat rizika. Výhodou menších firem je v tomto ohledu nepochybně jejich pružnost.

Co konkrétního může ESG firmám všech velikostí přinést?
Pragmaticky řešené ESG může firmám pomoci najít příležitosti, jak snižovat náklady, zlepšovat spokojenost zaměstnanců a dobře řídit klíčové procesy, které v konečném důsledku povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti a pružnější reakci na výzvy budoucnosti. Dobře zvládnuté ESG může rovněž přispět k posílení image firmy, a to jak mezi zákazníky, tak mezi obchodními partnery nebo potenciálními zaměstnanci. V dnešní době může být zájem firmy o udržitelnost lákadlem třeba při najímání nových zaměstnanců mezi mladší generací.

Z nedávného průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR víme, že hlavním měřítkem pro tyto firmy je při posuzování inovací potenciál snížení nákladů. Pokud si tedy firmy najdou v ESG tématu svou kategorii úspor nákladů, může je to motivovat.

V řadě společností asi aktuálně padá i důležitá otázka – od jaké velikosti firem se už ESG začíná řešit?
Pro velké firmy už je ESG součástí jejich běžného působení, ty středně velké se s problematikou také setkaly, nicméně legislativa je pro ně stále trošku obtížněji uchopitelná, a menší firmy zatím spíše tápou. Proto se v této době stále častěji zástupci malých a středních podniků obracejí na své banky, aby jim pomohly se zorientovat, nebo chtějí zjistit, zda jsou, nebo nejsou povinny něco reportovat.

My klientům dokážeme pomoci s výpočty uhlíkové stopy, nastavením oběhového hospodářství nebo s oblastí energetiky včetně celé administrace. Prostřednictvím dceřiné společnosti Erste Grantika Advisory dokážeme pomoci i s dotacemi. Plány našich klientů jsme pak samozřejmě schopni i zafinancovat nebo pomoci se získáním zvýhodněného financování nebo záruky.

Pokud s ESG strategií začínám, co by mělo být to první v rámci její implementace?
Hlavně bych zdůraznil, že nejhorším řešením by teď asi bylo strčit hlavu do písku a čekat, až se vlna převalí. Protože ona se nepřevalí. Daleko lepší je pojmout situaci pragmaticky a vidět v ESG příležitost, udělat revizi firmy a jejích procesů a zjistit, kde je mohu zefektivnit. Aktivně se zajímat o to, jak se k ESG staví jejich zákazníci a jaké budou mít požadavky na své dodavatele.

Tato rozhodnutí ale musí vycházet z hodnot firmy, ne z pocitu povinnosti nařízené z Bruselu. Obecně je dobré začít od malých a dosažitelných kroků, které následně pomůžou samofinancovat další transformaci. Začít lze například revizí hospodaření s odpady a zamyšlením se nad jejich recyklací a dalším využití.

Když se podíváme na malé a střední podniky, jakým specifickým výzvám čelí nejčastěji při zavádění ESG strategie?
Malé a střední podniky mají určitě při implementaci ESG strategií omezené zdroje, a to nejen finanční, ale i personální. Odborníků na tuto problematiku je zatím prostě nedostatek a třeba rodinná firma si nemůže dovolit vyhradit na ni zaměstnance. Přesto existují řešení a zdroje, které mohou podnikům pomoci tyto překážky překonat.

Dobrým začátkem může být podívat se na našeho Průvodce udržitelným podnikáním, kde jsou například kalkulačka uhlíkové stopy, ESG kvíz a ESG kompas, díky kterým se mohou klienti rychle a zdarma zorientovat v problematice. Doplňkově nabízíme menším klientům kalkulačky fotovoltaiky a elektromobilů, kde si mohou spočítat návratnost investic.

Odlišují se nějak governance a social aspekty v rodinných firmách oproti korporátům?
Rodinným firmám může připadat téma ESG vzdálené, možná až úsměvné, kdyby měly například řešit podíly zastoupení v managementu z pohledu genderu, má-li majitel tři syny. Přesto i tyto firmy mohou hledat v ESG principech inspiraci, například s ohledem na implementaci opatření, která posílí její dlouhodobou prosperitu. Zejména pro rodinné firmy, které často uplatňují řídící modely na bázi vlastnického řízení, nikoli manažerského, je dlouhodobá prosperita zásadním tématem.

Mohou si tedy menší firmy vůbec dovolit být stejně odpovědné jako velké korporace, pokud jde o ESG?
Ano, věřím, že i menší firmy mohou být z hlediska principů ESG stejně odpovědné jako ty velké. Očekávám, že bude reporting pro menší firmy zjednodušený, ať už z pohledu odběratelů, tak požadavků EU. Výhodou těchto firem naopak je, že jsou agilnější než velké korporace, kde rozhodnutí často trvají déle.

Setkáváte se třeba i s tím, že firmy používají ESG jako marketingový nástroj?
Určitě je na místě pochlubit se a sdílet realizované iniciativy se svými zákazníky a partnery. Tím se firma dokáže na trhu odlišit od konkurence a pomůže jí to v budování partnerství v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Je ale třeba si uvědomit, že k prezentaci je potřeba přistupovat věcně, musí být odvozena od skutečné ESG strategie a reálně prováděných opatření, které jsou transparentní. Tím lze předejít riziku nařčení z greenwashingu, tedy ze zavádějícího informování o úspěších v oblasti udržitelnosti. Za relativně rozumné peníze se totiž dnes dá pořídit něco jako „zelený certifikát“ a ten si pověsit na zeď. Pokud ale opatření nemá reálný dopad, nemá obsah, není to pro firmu správná cesta.

Dá se podle vás nějak jednoduše rozpoznat, jestli se jedná o skutečnou ESG strategii, nebo greenwashing?
Existují určité indikátory, díky nimž se dá odhalit, zda je ESG strategie navenek transparentní, detailní a dává konkrétní informace o tom, které kroky v dané oblasti firma podniká. Firma může požádat o ověření nezávislými třetími stranami pomocí ISO standardů nebo využít společnost SBTi, která pomáhá firmám správně nastavit cíle v oblasti dekarbonizace, aby byly v souladu s trendy a standardy.

Jak tedy poznat greenwashing?
Ke greenwashingu mívají blízko spíše povrchní a nekoncepční iniciativy, které nejsou součástí dlouhodobé strategie firmy. Důležité je také sledovat, jestli to, co firma avizuje, skutečně dělá. A nemusí se jednat přímo o greenwashing.

Existují nějaké cesty, jak mohou investoři zjistit, zda firma skutečně dodržuje ESG principy a nemá je pouze jako nálepku?
Především velké firmy by měly svým investorům či odběratelům poskytovat informace ve formalizované podobě či ve zprávě o udržitelnosti. Pravidelně by měly uvádět průběžné transparentní informace i na svých webech. Tyto zdroje budou relevantní zejména právě pro investory.

Co byste vzkázal firmám, které budou v krátkém čase téma ESG řešit?
Vyzval bych je k zamyšlení, co jim může ESG strategie přinést. Možná to, co se jeví na první pohled jako nesmyslně byrokratické, až odtažité, lze pojmout i pragmaticky. Některá opatření, která spadají do oblasti ESG, jsou i předpokladem pro posilování finančního zdraví každé firmy a jejího dalšího růstu.

V rámci oblasti „E“ (environment) mohou firmy zjišťovat, jestli mohou zvyšovat energetickou efektivitu, která by přinesla snížení nákladů. V rámci „S“ (social) se mohou podívat na to, zda lze pracovat kvalitněji se zaměstnanci, aby se zvýšila jejich spokojenost, což je určitě velké téma ve světle trvalého nedostatku pracovních sil. A pak je vždy třeba zjišťovat, jestli nestojí za to se zaměřit i na oblast „G“ (governance), na lepší popsání interních procesů. Možná při tom zjistí, že ve finále jde firmu řídit efektivněji. Při pragmatickém pohledu na věc lze v každém písmenu zkratky ESG najít určitý benefit pro firmu.