Chtěla být kadeřnicí a milovala tanec. Jeden okamžik na dovolené ale Tereze Brandtlové změnil život i perspektivu. V osmnácti letech, čerstvě po vyučení se, vyrazila s partou přátel na Island. „Při nehodě se nám auto přetočilo přes střechu a já vypadla ven,“ vzpomíná na moment, který jí způsobil ochrnutí všech končetin.

Následovaly měsíce v nemocnici a v rehabilitačních ústavech, kdy se musela znovu učit i základní věci – najíst se příborem, ovládat telefon nebo psát. K pohybu se zkoušela vrátit přes handbike a další sporty, ale ten pravý zlom přišel až v roce 2017 během pobytu v Centru Paraple. Právě tam poprvé natáhla tětivu luku.

Sport ji okamžitě pohltil a dnes v lukostřelbě patří ke světové špičce v kategorii W1. „Že budu mít medaili z paralympiády, by mě tehdy na Islandu samozřejmě ani ve snu nenapadlo,“ říká s úsměvem majitelka bronzu z her v Paříži 2024.

Právě díky sportu procestovala kus světa, ale zároveň si naplno uvědomila, jak náročné je pro lidi s handicapem plánovat i zdánlivě obyčejnou dovolenou. Pro zdravého člověka je to pár kliknutí, pro vozíčkáře práce pro detektiva. Rozhodla se proto využít své zkušenosti a pomoci ostatním. Společně s Centrem Paraple a Čedokem začala pracovat na projektu, který má lidem s handicapem usnadnit cestu k moři.

Centimetry, které rozhodují

Nejde o charitu, ale o praktické testování reality. „Když chcete kamkoliv vyrazit, nejprve hodiny sedíte u internetu, přibližujete si fotky hotelů a zkoumáte, jestli tam nejsou schody, jak vypadá přístup k moři nebo jestli se vůbec vejdete do výtahu,“ popisuje realitu vozíčkářů Brandtlová.

Největším nepřítelem přitom podle ní není vzdálenost, ale detaily, které zdravého člověka nenapadnou. „V katalogu je napsáno, že pokoj je bezbariérový, ale pak přijedete a zjistíte, že je před ním jeden schůdek nebo vysoký práh. Pokud by například cestoval na vozíku muž a měl s sebou partnerku, která nemá sílu vozík zvednout, je to neřešitelný problém,“ vysvětluje. Komplikací je v létě i chybějící klimatizace – lidé s poraněním míchy mají totiž často narušenou termoregulaci a extrémní horka zvládají hůře.

Tereza Brandtlová se proto stala jednou z ambasadorek, které vytipované destinace testují „na vlastní kola“. Loni tak osobně prověřila několik hotelů v Egyptě. Výsledkem nejsou jen obecné dojmy, ale konkrétní data: přesné rozměry dveří, výška postele, dostupnost sprchových stoliček nebo sklon nájezdových ramp.

„Oči delegáta nemusí vidět to, co vidí oči vozíčkáře. Já si píšu každý detail, točím videa, měřím centimetry. Chci, aby lidi mohli zažít skutečnou dovolenou, ne logistické galeje,“ říká Brandtlová. Její poznatky pak putují přímo do popisků zájezdů ve speciální webové sekci Čedoku. Podle sportovkyně by hotely měly konzultovat nabídku s „vozejky“ (jak se sami paraplegici s nadsázkou označují) už při stavbě – bariéry se totiž dodatečně odstraňují jen těžko.

„Doma máte vše přizpůsobené. Čím víc se pak prostředí na dovolené blíží tomu, na co jste zvyklí, tím víc si ji užijete. Navíc jde o to, aby se pro doprovod z dovolené nestala nonstop péče o vás, ale abyste zažili společný odpočinek,“ doplňuje David Lukeš, ředitel Centra Paraple.

Bezbariérovost jako standard, ne bonus

Zaměření zájezdů na handicapované dává smysl i ekonomicky. Podle dat Českého statistického úřadu žije v Česku přibližně 1,15 milionu lidí s nějakým zdravotním omezením, což představuje zhruba 13 procent populace. Společně s jejich rodinami a doprovodem jde o segment trhu s obrovským potenciálem, na který se cestovní kanceláře začínají více soustředit.

„Vnímáme, že největší bariérou často není samotná destinace, ale nejistota a nedostatek informací. Naším cílem je dát klientům jistotu, že to, co si objednají, skutečně odpovídá realitě. Proto spolupracujeme s odborníky z Paraplete a ověřujeme hotely i služby v praxi,“ potvrzuje mluvčí Čedoku Klára Divíšková.

Aktuálně jsou takto prověřená ubytování dostupná ve 23 zemích, od Řecka a Turecka až po Maledivy. Na webu klienti najdou specifické údaje: výšku poliček, přítomnost madel v koupelně nebo výšku lehátek u pláže. Pro ty, kdo se obávají přepravy letadlem, zahrnuje projekt i zájezdy s vlastní dopravou.

„Pro lidi na vozíku tím vznikají nové možnosti, na které si dřív netroufli. Doufám, že víc lidí díky tomu najde odvahu vyrazit ven. Otevírá to obzory a dělá život bohatší,“ uzavírá Tereza Brandtlová, která letos plánuje testování hotelů v dalších zemích.