Z léku na revma se stává naděje pro boj s COVID-19. Laboratoře Michala Zahradníčka teď čekají na zelenou od státu

Jiří SvobodaJiří Svoboda

primecell6Insider

Foto: PrimeCell

Podnikatel Michal Zahradníček, vlastník skupiny PrimeCell

0Zobrazit komentáře

Když před čtyřmi lety vědci v brněnském Národním centru tkání a buněk (NATIC) začali vyvíjet nový lék, který měl pomoci pacientům s revmatoidní artritidou nebo příjemcům transplantovaných orgánů, sotva mohli tušit, že nakonec budou pomáhat v boji se smrtícím koronavirem.

V laboratořích, které vlastní podnikatel a filantrop Michal Zahradníček, dokončili vědci výzkum tohoto léku zvaného Remescor v prosinci 2019. Uběhlo pár dní a uvědomili si, že jejich řešení může pomoci kriticky ohroženým pacientům bojujícím právě s nemocí COVID-19. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) v těchto dnech posuzuje, jestli lék pustí do českých nemocnic.

„Je to obrovská náhoda. Máme připravené dávky pro desítky pacientů a věříme, že nám SÚKL výrobu povolí. Jsme připraveni i dále výrobu naškálovat, kdyby to bylo potřeba, a vyrábět lék pro 200 až 500 pacientů týdně,“ říká pro CzechCrunch Michal Zahradníček, majitel biotechnologické firmy PrimeCell, pod kterou Národní centrum tkání a buněk patří a kterou spoluvlastní s Ivem Kristenem a investiční skupinou Penta.

primecell_1

Foto: PrimeCell

Linka, která v Brně pomůže vyrobit lék pro pacienty s COVID-19

Na vývoji léku spolupracovali společně s Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně a Ministerstvu zdravotnictví nabídli jeho využití zdarma. Ač to na první pohled není patrné, revmatoidní artritida, odmítnutí transplantátu a nový COVID-19 mohou mít jeden společný jmenovatel – a to sice zánět, který nemá na svědomí nic jiného než neúměrná reakce vlastního imunitního systému.

Důsledky těchto zánětů jsou různé. Zjednodušeně řečeno, v případě transplantovaného orgánu je to první známka toho, že nové tělo ho těžko přijímá, u revmatu následuje poškození kloubů. U pacientů s COVID-19 jsou zásadní záněty v plicích a právě dýchací soustava se tak stává nejpostiženější částí těla. Pokud jsou záněty velké, vedou k dalšímu poškození organismu a pacient může právě z tohoto důvodu zemřít.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Lidé ale mají různé úrovně revmatu, stejně tak nový orgán jejich těla úspěšně přijímají a nebo se z COVID-19 vyléčí. Jeden z důvodů je ten, že mají dostatečně silnou a vyváženou imunitu. Proto, aby lidské tělo nereagovalo málo, nebo naopak příliš hodně a samo sobě tak škodilo, jsou v těle i takzvané mezenchymální stromální buňky, které působí protizánětlivě.

Tělo si díky imunitě s virem poradí

Jenže lidé, kteří trpí těžkým průběhem revmatu, transplantace nebo COVID-19, mají těchto buněk kriticky málo. Řešení Zahradníčkova týmu spočívá v bioreaktoru, který dokáže buňky mnohonásobně rozmnožit a následně se v laboratoři vyrobí Remescor. Plán je takový, že lékaři buňky následně podají pacientovi a jeho imunitní systém by měl získat dostatečnou sílu na to, aby se s virem sám vypořádal.

primecell7

Foto: PrimeCell

Michal Zahradníček

„Remescor necílí na vir samotný, ale umožní normalizovat imunitní odpověď. Díky posílené imunitě si již organismus poradí s virem sám. Navíc mezenchymalní stromální buňky mají i protizánětlivé účinky,“ vysvětluje Zahradníček podstatu léku. Svým zaměřením na imunitu se zásadně liší od léků na koronavirus, které se aktuálně testují ve světě. Většina z nich totiž cílí přímo na vir a snaží se ho zničit.

cupr-tw

Přečtěte si takéTomáš Čupr a Rohlik.cz jsou k nezastavení. Nákup nově doručí po celém Česku a rozvezou jídla ze známých restauracíTomáš Čupr a Rohlik.cz jsou k nezastavení. Nákup nově doručí po celém Česku a rozvezou jídla ze známých restaurací

Do této skupiny patří i Remdesivir, který vyvíjí vědci americké společnosti Gilead Sciences v čele s českým virologem Tomášem Cihlářem. Jeho lék SÚKL schválil pro experimentální užití a je testován na prvních pacientech v Česku. Jak píše iRozhlas, jednomu z testovaných pacientů se zlepšil stav, zatím ale s jistotou nelze určit, zda za to skutečně může Remdesivir.

Zahradníček, který se do biotechnologického byznysu pustil po dřívějším prodeji svých firem s výpočetní technikou a softwarem za stovky milionů korun, každopádně tvrdí, že s ohledem na možné mutování viru není Remdesivir a jemu podobné léky nejlepším řešením. Jak ukazují genetická data MIT Technology Review, jeho obavy se naplňují a v současnosti lze mluvit nejméně o třech výrazných genetických větvích koronaviru.

Brzy snad i na evropské úrovni

„Jedná se o další střípek do mozaiky, která nám ukazuje, že léčiva na bázi mezenchymalních stromálních buněk mohou pomoci v obnově a regeneraci plicních funkcí. A to nejen u malých dětí, kde se již dnes využívají, ale i dospělých, u kterých dochází k závažnému zánětlivému postižení plicní tkáně,“ říká Zdeněk Kořístek, vedoucí výzkumného týmu mezenchymalních stromálních buněk v NATIC.

primecell5

Foto: PrimeCell

Sídlo skupiny PrimeCell, do které patří i Národní centrum tkání a buněk

„Doposud nezaznamenali žádnou neúspěšnou aplikaci ani nežádoucí účinky,“ dodává k tomu Zahradníček s tím, že lék působí zhruba jeden až tři dny po aplikaci.

Národní centrum tkání a buněk podalo žádost na SÚKL už v pondělí 23. března. Regulátor ji může podle Zahradníčka schválit v řádu dnů, ale zákonná lhůta je až 90 dní. Důvodem je nutnost prostudovat více než 100 stránek odborné dokumentace a následně i provést inspekci na místě výroby.

Centrum se také bude pokoušet o uznání léku k testování na celoevropské úrovni. „Budeme podávat žádost na Evropskou lékovou agenturu, a to v rámci fast track schvalování,“ říká Zahradníček. Zatímco v Číně, USA i Spojených státech se léky na podobné bázi testují, v Evropě je NATIC jednou z mála institucí, která připravuje mezenchymální stromální buňky pro budoucí použití v klinické medicíně.

Ekologicky, modulárně a stylově. Holanďané postavili moderní elektroloď, kterou upravíte na míru každé plavby

Filip HouskaFilip Houska

dc25

Foto: DutchCraft

Modulární paluba lodi, kde jsou kolejnice pro posouvání vybavení

0Zobrazit komentáře

Pokud si pamatujete, jak jsme se po Vltavě projeli na stylové elektrické lodi z dílen českého podnikatele Davida Miklase a jeho startupu KeelCraft, mohli jste lépe nahlédnout do trendu, který posouvá běžné lodě do oblasti ekologičtějších přepravních prostředků. Takzvané elektroloďky si začínají budovat své místo na trhu a dalším z několika důkazů je i model, za nímž stojí Holanďané ze společnosti DutchCraft.

Zatímco většina výrobců malých lodí přemýšlí nad supermoderním vzhledem a co nejlepším výkonem, díky němuž by se majitelé stali novodobými vládci moří, DutchCraft zvolil jinou metriku. Namísto zběsilých návrhů vsadili tvůrci na minimalistický design v béžové barvě s tmavě šedými doplňky, který obklopuje dvě klíčové funkce: modularitu a elektrický pohon.

Na první pohled se to vůbec nemusí zdát, ale nizozemská loď se dokáže chovat jako sportovní mašina, plavidlo pro klidnou vyjížďku s rodinou nebo přáteli, ale zvládne nabídnout dostatečný prostor i třeba pro rybáře či potápěče. To díky tomu, že se dá její paluba s délkou okolo osmi metrů nejrůznějšími kreativními způsoby přestavět tak, aby zvládla obsloužit různé skupiny cestujících.

dutchcraft-1

Foto: DutchCraft

Trup lodi je tvořen z uhlíkových vláken

Podél celé vnitřní plochy se totiž nachází malé kolejnice, po nichž lze různě manipulovat s dostupnou výbavou, respektive zakomponovanými pohovkami. Ty je možné přesouvat, otáčet jejich směr nebo je úplně vyndat ven, aby vzniklo místo pro příslušenství k rybaření nebo přepravu zboží. DutchCraft počítal s tím, že jeho nová loď s označením DC25 bude sloužit i pro potápěče, což potvrzuje místo pro osm kyslíkových bomb.

Vcelku originálně jsou provedeny také vstupní segmenty do lodi. K dispozici je nejen klasický zadní vstup, určený zejména pro průchod do moře nebo na pláž, ale také přední ve formě malých padacích dveří, které vytváří nástupní plošinu pro kapitána, jehož místo se ukrývá pod decentní zastřešenou lodní pergolou.

dutchcraft-3

Foto: DutchCraft

Speciální vstup nejen pro kapitána

Hlavně potichu a bez emisí

Neméně důležitým prvkem této lodi je i bezemisní provoz, a to díky 100kW elektrickému motoru umístěném v její zadní částí. DC25 tak během plavby nevypustí žádné zplodiny, nevyteče jí olej a ve výsledku nijak neznečistí vodní toky. Nehledě na to, že celá jízda má být v naprosté tichosti, jelikož elektromotory ze sebe nevydávají žádný výrazný, rušivý zvuk.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

O samotný pohon se stará struktura baterií umístěná pod palubou s kapacitou 89 kWh, nebo 134 kWh (podle toho, jaký typ lodi se vybere). Když se na to šlápne, dokáže DC25 rozvířit hladinu vody rychlostí až 59 kilometrů za hodinu s výdrží okolo 75 minut. V případě, že by cestující chtěli klidnější plavbu, mohou se kochat okolím zhruba šest hodin při rychlosti 11 km/h, což je na vodě i tak slušná přepravní rychlost.

Protože jde o relativně nový model a vizi budoucích rekreačních plaveb, cena nepatří mezi ty nejpřívětivější. Pohybuje se okolo 275 tisíc eur, což je v přepočtu zhruba 6,9 milionu korun.