V roce 2014 v Litvě sídlilo pětapadesát finančně technologických startupů, nyní je jich téměř pětkrát tolik. Z hlediska počtu licencovaných společností je pobaltská země největším fintechovým centrem Evropské unie. Jak může být inspirací pro českou technologickou scénu? A jaké ponaučení by si z Litvy měl vzít zbytek evropských fintechových ekosystémů? To v komentáři pro CzechCrunch přibližuje Jindřich Benko, šéf oddělení příjmů litevského startupu Kevin, který chce nahradit Visu a Mastercard.

***

Brexit byl pro EU šokem, řada zemí v něm ale viděla jedinečnou šanci. Známá finanční centra jako Paříž, Frankfurt nebo Amsterdam sázela na exodus britského finančně technologického ekosystému v hodnotě přes šest miliard liber do jiných částí Evropy. Litevský Vilnius ale začal hrát do karet rovnou globálním finančně technologickým společnostem. Strategie se vyplatila a země si rychle získala pověst světového lídra. Například se umístila na čtvrtém místě hodnocení Global Fintech Index, jež hodnotí nejlepší podmínky pro startupové prostředí, a předběhla ekonomické velmoci jako Švýcarsko, Kanada, Švédsko nebo Austrálie.

Celkově v zemi působí 1021 startupů, čímž překonala i své pobaltské sousedy Estonsko (1017) a Lotyšsko (352). Země má tři zástupce v klubu miliardových jednorožců (Vinted, BCG, Nord Security) a dalších pět společností se k nim v blízké době nejspíš přidá (Kevin, Argyle, CityBee, TransferGo a PV Case). V Česku máme jednorožce dva – Rohlík a Productboard.

Mezi lety 2017 a 2022 zaznamenaly litevské startupy 15,8násobný nárůst hodnoty (z 0,6 miliardy eur na 9,5 miliardy eur). Díky tomu je Litva vůbec nejrychleji rostoucím startupovým centrem střední a východní Evropy, kde byl průměrný růst pouze čtyřnásobek. V případě Česka byl růst mezi lety 2017 až 2022 skoro šestinásobný.

V Litvě má licenci 150 fintechů, v Česku 16

Vedoucí úlohu litevského startupového ekosystému hrají finančně-technologické společnosti, následované kyberbezpečností. Ve fintechu působí 265 společností, což je více než dvojnásobek oproti Česku (přibližně 100 fintechů). Ještě v roce 2017 zaměstnával litevský fintech sektor dva tisíce lidí, letos je to sedm tisíc.

Číslo, na které jsou v Litvě obzvláště hrdí, je počet fintechů s licencí pro platební služby. Celkově je v zemi 147 společností takových společností a jejich počet je zdaleka nejvyšší v Evropské unii. Francie, která je druhém místě, má pouze 90 fintechů s licencí pro poskytování platebních služeb, v Česku je jich šestnáct.

Litva jde také proti proudu v trendu celosvětového poklesu investic do fintechu. Loni získaly lokální fintechy rekordních 68 milionů eur (2015 – 15,5 milionů eur, 2021 – 65,5 milionů eur). Snížil se sice počet obchodů, ale celková částka financování šla opět nahoru. Pod tento výsledek se podepsala i naše společnost Kevin – získali jsme jednu z nejvyšších investic na litevské fintechové scéně ve výši 1,5 miliardy korun.

Vilnius versus Frankfurt, Paříž a Amsterdam

Litva budovala svůj bankovní a finanční sektor před pětadvaceti lety prakticky od nuly. Díky tomu je tamější soukromý a veřejný sektor schopen mnohem rychleji a efektivněji implementovat nejmodernější technologie. Úspěch největšího pobaltského státu ale není náhodou, jde o souhru promyšlených kroků a jasného cíle – stát se evropským centrem finančních technologií.

O tom, že Vilnius dokázal příležitost Brexitu naplno využít, svědčí skutečnost, že k největšímu nárůstu fintechových startupů došlo dva roky po odchodu Británie z Unie. Země, která má třetinu obyvatel Londýna, přitom nepatřila mezi evropské favority.

Například Frankfurt byl na scéně dlouhou dobu na druhém místě za Londýnem, zdál se tak jako logickým místem pro přesun fintechů. Amsterdam a Paříž spoléhaly na dlouhou tradici bankovnictví a finančních služeb. Francie dala najevo, že je pro ni přilákání londýnského finančního sektoru strategickým cílem, a slíbila, že daně pro expaty žijící ve Francii zůstanou nejpříznivější v Evropě.

Litva zahájila horkou část kampaně k přilákání fintechových firem začátkem roku 2016 v naději, že zlepší konkurenci svého bankovního sektoru, vyrovná se silnějším regionálním sousedům a stane se finančním centrem v Pobaltí a Skandinávii. Hlavními konkurenty byli Estonsko a Švédsko.

První velkou rybou, kterou se podařilo přilákat, byl gigant Revolut, v rychlém sledu následovala další jména jako TransferGo. Nezůstalo jen u fintechů – v zemi otevřely své kanceláře také například Uber nebo Western Union. Bankovní gigant Barclays ve Vilniusu provozoval i své inovační centrum. Litva je totiž přitažlivá pro společnosti, které sázejí na dobré IT zázemí a relativně nízké náklady ve srovnání se západní Evropu.

Vstřícná regulace

Jak se říká, kde je vůle, je i cesta. Litevská centrální banka na začátku hledala největší překážky pro zakládání fintechů a poté vytvořila infrastrukturu, která je řeší. Regulace finančních operací sice podléhají jednotné unijní legislativě, výklady a aplikace norem se ale v jednotlivých zemích liší. Jednotný evropský trh v tomto případě není úplně jednotný a klíčovou roli hraje konkrétní regulátor.

Litevská centrální banka například zkrátila proces udělování licencí na pouhé tři měsíce a umožnila podat žádost na dálku. Průměrná délka vyřízení licenčního řízení v Česku trvá třináct až patnáct měsíců, což je skoro dvojnásobek evropského průměru a vůbec nejvíc v rámci všech zemí EU, což značně brzdí rozvoj tuzemského fintechového ekosystému.

Největším problémem ve fintechu je čas. Často nehrají hlavní roli peněžní náklady nebo regulační zátěž, ale to, kolik času musí startup investovat, aby získal rozhodnutí o licenci. Právě zdlouhavé licenční řízení v kombinaci s chybějícím výkladem předpisů jsou jedním z hlavních problémů Česka. ČNB zkrátka razí velice konzervativní přístup, který nejde úplně naproti finančním inovacím.

Z vlastní zkušenosti vím, že společnosti nejvíce oceňují právě přívětivý přístup hlavního litevského regulátora. Finanční sektor je jedním z nejvíce regulovaných odvětví a pochopení všech regulačních a administrativních procesů je pro začínající fintechy obrovskou zátěží. Mnoho zakladatelů napříč Evropou mi řeklo, že právě kvůli transparentnímu legislativnímu prostředí a vstřícnějšímu přístupu regulátora, zvažují založení či přesunutí hlavního sídla do Litvy.

Důvod je jasný. Rychlejší získání licence za podstatně nižší náklady. Licence udělená Litevskou národní bankou navíc startupům umožňuje působit kdekoliv v EU. O tom, že regulační orgány odvádějí dobrou práci, svědčí také fakt, že podle Basilejského indexu proti praní špinavých peněz je Litva osmou nejméně rizikovou zemí na světě a předběhla tak země jako Dánsko, Velká Británie, USA, Francie nebo Norsko.

Centrální banka také uznala, že pro nebankovní subjekty je obtížné získat přístup do finančního systému bez dalšího partnera. Zřídila proto platební systém CENTROlink, který umožňuje všem úvěrovým institucím a platebním institucím s licencí EHP stát se účastníky SEPA (Single Euro Payments Area). Jedná se o skupinu zemí, mezi kterými můžete převádět platby v eurech rychle a levně.

Kromě toho se na fintechy nevztahují regulační sankce během jejich prvního roku působení v Litvě. Regulace také umožňuje firmám, které nemají sídlo v Litvě, otevřít si v zemi účet, aniž by musely být fyzicky přítomné.

Role vlády

Tehdejší litevská vláda pod vedením progresivní a eurocentrické prezidentky Dalii Grybauskaitė se snažila zavést nové zákony a daňové úlevy ve prospěch začínajících fintechů. Země má například nejnižší sazbu daně z příjmu právnických osob v Evropské unii, což z ní činí ideální místo pro založení sídla firmy. Tamní vláda také představila řadu cílených programů a pobídek na podporu startupového ekosystému.

Dalším pozitivním krokem bylo vytvoření takzvaného regulatory sandbox (regulatorního pískoviště), které si vláda vzala jako hlavní prioritu v podpoře fintechových společností. Svůj záměr oznámila v roce 2017 a v Evropě patří Litva vůbec k prvním zemím, které se k tomuto kroku rozhodly.

Regulatory sandbox představuje specifické prostředí, které startupům umožňuje vyzkoušet inovativní finanční produkty a služby pod dohledem a za přímé interakce regulátora. Začínajícím startupům je tak poskytnuta platforma pro testování finančních inovací ještě před uvedením produktu na trh. To zajistí, že by nemělo dojít k výraznějším chybám, než se služba či produkt dostanou do rukou spotřebitelů.

V Česku probíhá debata o vytvoření regulatory sandbox několik posledních let. Zároveň jsme jednou z posledních zemí ve střední Evropě, kde zatím nedošlo k jeho vytvoření – funguje už na Slovensku, v Polsku, Rakousku nebo Německu. Podle průzkumu OECD by přitom více než 70 procent českých fintechů mělo zájem do podobného programu vstoupit. Projekt je však momentálně součástí Digitálního pilíře Národního plánu obnovy České republiky, takže se snad konečně tuzemská scéna dočká.

Litva a fintech v roce 2023

Rychlý růst s sebou samozřejmě nese také řadu úskalí. Guvernér Litevské národní banky už potvrdil, že země plánuje zavést některá opatření ke zvýšení odolnosti ekosystému platebních fintechů. Na litevské scéně se v poslední době dost mluví o lehkém zpřísnění udělování licence či snadnějším pozastavení. Opatření by se však týkalo hlavně společností, které sice mají licenci, ale aktivně ji nevyužívají.

Litva si také stanovila ambici stát se mezinárodním centrem zelených financí a představila akční plán 2023-2026, jehož cílem je podpořit právě rozvoj udržitelných finančních služeb. Jedním z nejdůležitějších prvků akčního plánu je vytvoření databáze udržitelnosti a zřízení Institutu zelených financí, který bude působit jako think tank poskytující konzultace soukromým i veřejným subjektům.

Udržitelné finanční technologie už nejsou pouhou frází, ale trendem, který změní podobu financí. Věděli jste například, že na výrobu plastových platebních karet se ročně spotřebuje více než 30 000 tun PVC, což odpovídá hmotnosti 150 letadel Boeing 747? Plast se navíc rozkládá v průměru 400 let a i poté zůstává nebezpečný pro životní prostředí. I tady však moderní technologie nabízejí udržitelné řešení. Přímá platba z účtu na účet totiž žádné plastové karty nepotřebuje.