V sedmnácti utekl z domu, aby se na cestě za svobodou v rozvrzané dodávce rozhodl, co dál se svým životem. Náklonnost k drogám a loajalita k pouliční partě ho stavěla do ideální pozice, z níž se rýsují dnešní novodobí rappeři. On se však v hudbě založené na šestnácti řádcích neviděl – miloval Michaela Jacksona a chtěl mít minimálně podobný vliv jako on. Nyní je Abel Tesfaye, známý jako The Weeknd, na vrcholu své kariéry. Vydává další očekávané album a brzy vtrhne i do Česka.

Hudební dráha se pro rodáka z kanadského Toronta začala rozjíždět v roce 2010, když mu bylo čerstvých dvacet let. Protože neměl žádný vyhraněný styl, kterým by se chtěl ubírat, prakticky čekal na příležitost, která se mu objeví. S ní přišel téhož roku producent Jeremy Rose, jenž měl v plánu udělat novou R&B desku s temným podtextem. Obrátil se právě na nezkušeného Tesfayeho, jehož vrozený pěvecký záběr mu umožňoval kreativně pracovat se sestavenými instrumentály.

Ačkoliv z této spolupráce nikdy nevznikla žádná ucelená deska, na YouTube se některé z raných skladeb přeci jen objevily. Konkrétně šlo o What You Need, Loft Music a The Morning, které Tesfaye nahrál na internet pod tehdy ještě neznámým pseudonymem The Weeknd. Nikdo netušil, o koho jde, ale rezonoval natolik, že si ho později všiml i třeba Drake, jeden z průkopníků novodobého mainstreamového rapu. Zavadili o něj díky tomu i hudební publicisté.

Přes YouTube si tak The Weeknd ušlapal slibnou cestu ke své hudební kariéře, na kterou navázal v roce 2011 svým prvním mixtapem pod názvem House of Balloons. I na něm měl tracky z producentských dílen Jeremyho Rose, byť ho nikde nezmiňoval. Pro Tesfayeho však bylo mnohem důležitější, že na jeho debutový koncert v Torontu dorazil i zmíněný Drake coby divák, aby s ním domluvil možnou spolupráci a především ho utvrdil v jeho nevšedním talentu.

Pozvánka do stáje Republic Records

Zatímco rok 2011 byl pro The Weeknda startovací, rok následující mu postupně zajišťoval velkou slávu. Poté, co objel Spojené státy se svými prvními skladbami, na které začal reagovat prakticky celý moderní hudební průmysl, vstoupil jako nadějný kůň do vydavatelství Republic Records pod taktovkou silného amerického labelu Universal Music Group. Ten mu zajistil, aby vydal profesionální mixtapovou kompilaci Trilogy, s níž se dostal na čtvrté místo prestižního žebříčku Billboard 200.

Díky tomu mohl stát u zásadního momentu, který byl definován prodejem více než 86 tisíc kusů tohoto mixtapu za úvodní týden. Pochopitelně byl i platinově orazítkován. Pořád ale šlo o mixtape – skladby neměly návaznost, neutvářely celek a vycházely z již existujících beatů od různých producentů. Na tomto jeho kariéra nemohla stát a právem byl vyvíjen tlak na to, aby vydal svou první studiovou desku, kterou by se mohl prezentovat v násobně širších kruzích.

V roce 2013 tak odpálil album pod názvem Kiss Land s obrovskými ambicemi. Protože se jeho jméno rychle šířilo sociálními sítěmi a The Weeknd uměl tento trend náležitě využít, jeho debut zaznamenal obrovské ohlasy. Nejvíce se skloňovala skladba Live For, na které hostoval Drake. I díky ní se chlapíkovi s etiopskými kořeny, jehož vizáž dotvářel kontroverzní účes, podařilo urvat druhé místo v Billboard 200 a prodat přes 270 tisíc kopií jen po Spojených státech.

Ikona R&B a popu

Během roku 2014 už pseudonym The Weeknd znal celý hudební svět. Dopomáhaly k tomu nejen exkluzivní skladby jako třeba Earned It, která byl nahrána pro film Padesát odstínu šedi, ale také další americké turné nazvané jako King of the Fall a předzvěsti, že se blíží další, v pořadí druhá studiová deska. Ta dorazila o rok později pod názvem Beauty Behind the Madness a započala velkou žebříčkovou i streamovací show.

Na albu se totiž objevovala řada světových jmen včetně Eda Sheerana nebo Lany Del Rey, což Beauty Behind the Madness rozprostřelo mezi nové posluchačské komunity a z The Weeknda se stal hudební fenomén. Dohromady se této desky mělo prodat více než 1,5 milionu kusů, přičemž během roku 2015 patřila k jedněm z nejstreamovanějších na světě. Mohly za to především hity The Hills nebo Can’t Feel My Face – oba mají výrazně přes miliardu zhlédnutí na YouTube.

I když se The Weeknd profiloval zejména do žánru R&B, prakticky si vybudoval auru popové celosvětové ikony. Jeho hlas zněl odlišně od jiných, měl svůj osobitý styl, hrál to na temnotu a romanci, jeho manažerský tým si najímal špičkové režiséry pro originální videoklipy a původem mladý nezodpovědný hoch získal takovou slávu, která je i na dnešní hudební poměry úctyhodná. A pak přišel Starboy.

Smršť s legendárními Daft Punk

Okolo roku 2016 byl The Weeknd v takové pozici, že si mohl vybírat ze všech áčkových umělců. Dokázal to s deskou Starboy, kterou odpálil se stejnojmenným megasinglem s francouzskými elektronickými čaroději Daft Punk. Netrvalo dlouho a jen tato skladba se dostala na první místa v celosvětových žebříčcích. Podobný průběh měla i druhá spolupráce s Daft Punkem, z níž vznikl uvolněný a pohodový track I Feel It Coming.

Celá deska se pak prodávala jak na běžícím páse, měla výrazný vliv na nové interprety a mimo jiné v roce 2018 získala ocenění Grammy v kategorii Best Urban Contemporary Album. Ve stejném roce pak The Weeknd uvedl EP My Dear Melancholy, v němž se vracel k temnějším hudebním kořenům – nechtěl, aby působila tak „pozitivně“. Skladba Call Out My Name je toho jedním ze zářných příkladů.

V období, kdy se umělec těšil celosvětové oblibě, navázal i spolupráci se švédským módním řetězcem H&M. V rámci ní se svým navrhoval oblečení v grafice odkazující na jeho hudební vydavatelství XO, což se stalo jeho vizuální rozpoznávací značkou.

S After Hours do Prahy

Nepočítá-li se zmíněné EP, The Weeknd byl od roku 2016 poměrně pasivní, co se týče vydávání nových studiových desek. Hostoval na řadě velkých skladbách, stále se objevoval na veřejnosti a pravděpodobně i aktivně nahrával, nicméně se jeho výplody neformovaly do dalšího plnohodnotného alba. Menší náznak přišel začátkem loňského roku, ale až teď celá věc dostává reálné obrysy.

Poté, co The Weeknd vypustil dva nové, dějově návazné singly Blinding Lights a Heartless, které navíc živě hrál v amerických late night shows, se očekávalo, že brzy přijde další velká věc. Vědělo se, že se bude jmenovat After Hours a na základě předchozích singlů se také předpokládalo, že umělec neodstoupí od své temné nálady a pokusí se ji vypilovat do nových výšin.

Svou roli v tom hrály i dostupné videoklipy, které navozují atmosféru osmdesátých a devadesátých let, a to včetně vizáže a oblečení, v němž se The Weeknd prezentuje. V očekávání byly také hudební streamovací služby, přičemž Apple Music generovalo zhruba 975 tisíc „předobjednávek“, kdy si uživatelé blížící se album zařadili do své knihovny a čekali, než bude spuštěno. Tento počet navíc pokořil i megaúspěšnou desku When We All Fall Asleep, Where Do We Go? od Billie Eilish.

Včera se nový kolotoč rozjel. Deska After Hours se oficiálně dostala na veřejnost a je otázka, za jakou dobu se dostane na vrchol hudebního průmyslu. Netřeba dodávat, že úvodní hity Blinding Lights a Heartless se do žebříčku Billboard rychle dostaly. The Weeknd navíc s novou deskou přijede i do pražské O2 arény, a to konkrétně 1. listopadu. Půjde vůbec o první jeho živou show v Česku.