Smažené hranolky jsou v Nizozemsku takřka až národním pokrmem. Obdobně jako v Belgii či Francii, kde se o původ této neřestné klasiky vedou spory. V Česku začal zvedat hranolkovou laťku René Müller před pěti lety. Vrátil se ze studií marketingu v Haagu, a protože neměl co dělat, otevřel si po vzoru Nizozemců hranolkárnu Faency Fries, která se rychle rozrostla ve franšízovou síť.

Že bude jednou podnikat v gastru, Reného Müllera nikdy nenapadlo, natožpak že v něm způsobí takový vítr. „Gastro je jako diamant zabalený v bahně. Musí se hodně dlouho oplachovat a brousit,“ říká zakladatel street food bistra Faency Fries. O svých začátečnických iluzích, naivitě i tvrdé dřině až ke zlatému padáku se rozpovídal v podcastu s profíky o české gastronomii Luboše Kastnera.

Počáteční Müllerova idea byla taková, že s kolegou Honzou Hašákem vymyslí koncept z komunikačního hlediska, dají dohromady produkt, zajistí vše technicky, odkroutí dva týdny a pak už to pojede samo. Místo oplachování diamantu Müller oplachoval metráky brambor. A rozhodně ne jen první dva týdny.

„Po dvou měsících, kdy jsem trávil šestnáct hodin denně nad hranolky, mi to konečně docvaklo. Gastro je hromada práce a odříkání. Když se to povede, může to mít ekonomický význam, je to však obor pro srdcaře,“ podotýká podnikatel.

Foto: Archiv RM

René Müller, zakladatel Faency Fries

Proces výroby hranolků ze syrových brambor nadchl Müllera v nizozemském Utrechtu. Hranolky miloval odjakživa, ale až tam podlehl jejich kouzlu naplno. „Nikdo to nedělal jako oni. Mělo to proces, hlavu a patu. Není to sprostý fast food, ale je tam přidaná hodnota. Je to rychlé, ale přesto kvalitní,“ objasňuje Müller.

V Česku obdobný koncept neexistoval, a tak začal Müller připravovat svůj vlastní hned týden po návratu domů do Ostravy. „Jsem vizionář, z vize jsem se však musel vrátit rychle zpět na zem. Zjistil jsem, že to není jen o tom, jak značka bude vypadat navenek,“ přiznává podnikatel. Vznikající firma potřebovala daleko víc než vize. Počínaje výběrem správné odrůdy brambor přes dodavatelskou logistiku až po samotnou výrobu a prodej.

Byť se v začátcích všichni kolem včetně rodin dívali na nápad skrz prsty, i tak se dvojici podnikatelů dostalo cenné podpory. „Možná proto, že jim nás bylo líto, že jsme tak bláhoví,“ říká Müller. A nejspíš je v tom trocha nadsázky. Hranolky totiž hned v počátcích sklízely u rodin úspěch a testovací vzorky v mžiku mizely. „Když jsme smažili, všichni byli jako kobylky,“ vzpomíná Müller.

Během prvního léta tak dvojice testovala svůj produkt u kamarádů, rodinných členů a na festivalech, zatímco se rekonstruovala jejich první provozovna v Ostravě. „Nevěděli jsme, co všechno potřebujeme, nemělo to ani odvětrávání, ale člověk se učí rychle,“ poznamenává podnikatel.

„Netušili jsme, do čeho jdeme, co nás čeká, ani kam kráčíme. Byla to jedna nekončící série existenčních problémů,“ přiznává Müller. Nováčky v gastro byznysu pomohli edukovat i dodavatelé. „Fandili nám, je důležité mít kolem sebe lidi, kteří tomu rozumí,“ zamýšlí se.

I přes všechny pády a kotrmelce si zakladatelé Faency Fries byli jistí, že jejich produkt si zákazníky získá. „Už v létě na festivalu jsme věděli, že jakmile strhneme poslední suchý zip ze stánku, nezastavíme se až do dvou do rána,“ zmiňuje zakladatel značky. Přestože ještě neměli vybudované jméno, prohnali friťákem za pár dní skoro tunu brambor.

Devět poboček za devět měsíců

„Dařilo se nám, věděli jsme, že je to zajímavý koncept a že když neotevřeme další pobočku my, udělá to někdo jiný. Byli jsme pořád v práci, něco ušetřili a po Ostravě otevřeli druhou pobočku v Olomouci,“ vzpomíná Müller. Tajemství úspěchu vidí zpětně v tom, nebát se a posouvat vpřed ty nejdůležitější věci.

„Byli jsme rádi, že to funguje. Jestli je pořádek v účetnictví, nemělo vliv na to, zda jsme prodali 100 nebo 200 porcí. Lidé se starají o některé věci moc do detailu, byť v tu chvíli nejsou zrovna tím nejdůležitějším,“ myslí si marketér. „Všechno nemusí být na jedničku. Nemusím mít dokonalé webovky, když mám hranolky v centru Ostravy. Je důležité mít označenou provozovnu, dobrý produkt a komunikaci, aby zákaznický servis a zážitek byl skvělý,“ dodává.

Foto: Archiv RM

Za pět let stihl René Müller Faency Fries založit, rozšířit i prodat

Hned po prvním roce bylo jasné, že firma si vybudovala u zákazníků dobré jméno. Od otevření druhé prodejny se podařilo zavést procesy a podnik stabilizovat. V roce 2017 pustila dvojice do firmy investora, aby mohla otevřít další pobočky. „Nebyli jsme v pozici, že bychom si mohli lusknutím prstu otevřít další,“ vysvětluje Müller. Za investici pořídili food truck, vyměnili technologie a současně otevřeli pobočky v Praze a v Brně.

Raketový růst doplnily navíc první franšízy. „Devět poboček od ledna do září. Byla to velká jízda,“ komentuje Müller. Úplně první franšízu otevřel v Opavě Jakub Herman, který se po čase stal novým majitelem Faency Fries. „Měl jsem v hlavě delší dobu, že to prodám. A když za mnou Kuba podruhé přišel, kývl jsem na to,“ poodhaluje dnes již bývalý majitel.

Denní operativa vizionářsky orientovaného Müllera vyčerpávala, a tak své bramborové impérium předal dál. Vnímal, že začal firmu spíš brzdit. „Neměl jsem problém to pustit, spíš tam zůstat by byl problém,“ vysvětluje. V hlavě má ještě pár dalších konceptů, které by rád viděl při životě. Na druhou stranu jej brzdí vidina organického budování.

„Zodpovídat za ten moloch není jednoduché. Celý den na to myslet a nevědět, odkud přiletí další kulka. Potřebuju nabrat síly,“ uzavírá Müller, který aktuálně působí jako šéf vývoje ve firmě Premium Design Group.