Za pět let vybudoval i prodal síť hranolkových bister. Gastro je diamant v bahně, říká zakladatel Faency Fries
René Müller, zakladatel Faency Fries
Smažené hranolky jsou v Nizozemsku takřka až národním pokrmem. Obdobně jako v Belgii či Francii, kde se o původ této neřestné klasiky vedou spory. V Česku začal zvedat hranolkovou laťku René Müller před pěti lety. Vrátil se ze studií marketingu v Haagu, a protože neměl co dělat, otevřel si po vzoru Nizozemců hranolkárnu Faency Fries, která se rychle rozrostla ve franšízovou síť.
Že bude jednou podnikat v gastru, Reného Müllera nikdy nenapadlo, natožpak že v něm způsobí takový vítr. „Gastro je jako diamant zabalený v bahně. Musí se hodně dlouho oplachovat a brousit,“ říká zakladatel street food bistra Faency Fries. O svých začátečnických iluzích, naivitě i tvrdé dřině až ke zlatému padáku se rozpovídal v podcastu s profíky o české gastronomii Luboše Kastnera.
Počáteční Müllerova idea byla taková, že s kolegou Honzou Hašákem vymyslí koncept z komunikačního hlediska, dají dohromady produkt, zajistí vše technicky, odkroutí dva týdny a pak už to pojede samo. Místo oplachování diamantu Müller oplachoval metráky brambor. A rozhodně ne jen první dva týdny.
„Po dvou měsících, kdy jsem trávil šestnáct hodin denně nad hranolky, mi to konečně docvaklo. Gastro je hromada práce a odříkání. Když se to povede, může to mít ekonomický význam, je to však obor pro srdcaře,“ podotýká podnikatel.
Proces výroby hranolků ze syrových brambor nadchl Müllera v nizozemském Utrechtu. Hranolky miloval odjakživa, ale až tam podlehl jejich kouzlu naplno. „Nikdo to nedělal jako oni. Mělo to proces, hlavu a patu. Není to sprostý fast food, ale je tam přidaná hodnota. Je to rychlé, ale přesto kvalitní,“ objasňuje Müller.
V Česku obdobný koncept neexistoval, a tak začal Müller připravovat svůj vlastní hned týden po návratu domů do Ostravy. „Jsem vizionář, z vize jsem se však musel vrátit rychle zpět na zem. Zjistil jsem, že to není jen o tom, jak značka bude vypadat navenek,“ přiznává podnikatel. Vznikající firma potřebovala daleko víc než vize. Počínaje výběrem správné odrůdy brambor přes dodavatelskou logistiku až po samotnou výrobu a prodej.
Byť se v začátcích všichni kolem včetně rodin dívali na nápad skrz prsty, i tak se dvojici podnikatelů dostalo cenné podpory. „Možná proto, že jim nás bylo líto, že jsme tak bláhoví,“ říká Müller. A nejspíš je v tom trocha nadsázky. Hranolky totiž hned v počátcích sklízely u rodin úspěch a testovací vzorky v mžiku mizely. „Když jsme smažili, všichni byli jako kobylky,“ vzpomíná Müller.