Ještě není plnoletý a už zvládl to, co nikdo jiný na světě. Americký mladík Michael Artiaga přepsal herní historii, když se stal prvním hráčem, který se v Tetrisu dostal do 255. úrovně – a dokončil ji. Ano, v té totálně legendární kostičkové hře, která hráče baví už skoro čtyřicet let.

Čím to, že tohle nikdo předtím nedokázal? Je to docela zapeklité, tak to pojďme rozmotat. Možná si totiž vzpomenete, že na přelomu roku jako první člověk na světě „porazil“ Tetris teprve třináctiletý klučina Willis Gibson. Ten tehdy dosáhl 157. úrovně. No moment, ale vždyť před pár dny Michael Artiaga pokořil 255. level?

Jde o to, že jedna z nejpopulárnějších verzí Tetrisu, která v roce 1989 vyšla pro konzoli Nintendo Entertainment System (NES), tyhle vyšší úrovně prostě nezvládala. Od určitých levelů nefunguje, jak má –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například skládané kostky přestávají být vidět. A od 155. úrovně hra zamrzává úplně. Právě to hráči považovali za pokoření Tetrisu. A Gibson to před pár měsíci dotáhl dokonce ještě o dva levely dál.

Jak je to tedy s tou 255. úrovní? Do té by se za běžných okolností žádný člověk dostat nemohl (ale naprogramované nástroje ano), nebýt drobné úpravy kódu původní hry. Ta nic jiného nemění, jen odstraňuje tuhle zabijáckou chybu. Bez dalších chyb ale hra nezůstala. Na své cestě do 255. úrovně – a dál, protože po ní Tetris pro NES jede odznova – totiž Artiaga stále na nedostatky programátorské práce narážel.

Když se dopracoval do levelu s číslem 235, vypadalo to, že je konec. Jestli Tetris neznáte, hraje se tak, že skládáte padající kostičky – a když z nich složíte plný řádek, zmizí. Po deseti vyčištěných řádcích se zvýší úroveň. Ale i když v 235. levelu Artiaga čistil řádek za řádkem, úroveň ne a ne poskočit. Chybou hry musel řádků zkompletovat nikoliv deset, ale 810.

Nakonec se hra umoudřila. A mladík, který příští měsíc oslaví sedmnácté narozeniny, se zapsal do herní historie. Nejvyšší možné úrovně dosáhl po 80 minutách, načež se Tetris resetoval do počátečního stavu a Artiaga hrál ještě přes půl hodiny. Celkové skóre? 29,4 milionu bodů za 4 216 řádků. 

„Panebože, jsem fakt rád, že je po všem. Tuhle hru už nechci ani vidět, už jsem myslel, že se zblázním,“ pobavil sledující na svém streamu Artiaga. Nicméně cítil nejen úlevu: „Kámo, tohle je to nejlepší, co jsem v Tetrisu dokázal.“

Mladík, jenž v herní komunitě vystupuje pod přezdívkou Dogplayingtetris, samozřejmě není v Tetrisu žádný nováček. V roce 2020 se v n2m coby třináctiletý stal nejmladším mistrem světa. O rok později pak svůj triumf na turnaji Classic Tetris World Championships zopakoval.

Jeho úspěch je mimochodem o to zajímavější, že ještě před 13 lety byl za vrchol Tetrisu považován… level 29. Počítadla ve hře po jeho dosažení přestanou fungovat, najednou se zdvojnásobí rychlost a hráč, co mačká tlačítka běžným způsobem, to prostě nemůže zvládat. Jenže i cvakání čudlíků ovladače lze vylepšit.

Hráči totiž objevili techniku zvanou hypertapping, kdy ovladač konzole NES drží neobvyklým způsobem, který kombinují s extrémně rychlým pohybem prstů. A díky tomu se za 29. úroveň dostali. To je ale stále dost daleko od 157. úrovně Willise Gibsona, natož 255. levelu dosaženého Artiagem. A tak chytří hráči vymysleli rolling. Do ovladače při něm zezadu bubnujete s kadencí, která předčí i specializované mačkání a která umožnila výlety do trojciferných úrovní.

Potká se s programátorem Tetrisu?

Tetris je dílem devětašedesátiletého programátora Alexeje Pažitnova, který ho v polovině osmdesátých let stvořil tak trochu pro radost během pouhých dvou týdnů. Hra se z Moskvy přes zamotané prostředníky a různé držitele práv rozšířila doslova po celém světě a patří k nejlegendárnějším titulům herní historie.

Když před pár měsíci Willis Gibson dosáhl oné zdánlivě nedosažitelné 157. úrovně, kromě obrovské mediální pozornosti a respektu hráčské veřejnosti mu byl odměnou i rozhovor právě s tvůrcem Tetrisu. Možná se podobného setkání s celebritou dočká i Michael Artiaga.

Nejen o Tetrisu se Pažitnov rozhovořil pro CzechCrunch při své loňské návštěvě Prahy. Na kterou má sám pěkné vzpomínky. „Můj otec tu pracoval, když mi bylo asi sedm. Chodil jsem do mezinárodní třídy ve škole kousek od Vyšehradu,“ uvedl autor hry, která baví – a překvapuje – i po čtyřiceti letech.