Ve vypjatých chvílích, kdy v Česku hořela debata o tom, zda se na pražské Letné postaví Národní knihovna podle návrhu Jana Kaplického, měl prý architekt stát na Jana Želivského a křičet: „A tohle postaví padesát metrů od Kafkova hrobu!“ Výtka směřovala k hotelu Don Giovanni, který tu vznikl v devadesátých letech. Jako soused Nového židovského hřbitova, kde leží i slavný český spisovatel. Růžový hotel slaví na prvního máje třicet let od svého vzniku.

„Třicet let existence, to už si zaslouží oslavu,“ říká Markéta Hedejová, ředitelka hotelu, který dnes spadá do sítě Czech Inn Hotels. Na výročí stavby, která byla dokončena v roce 1995, se hotel připravoval několik měsíců. Třeba obrovským štítem s nápisem 30th Anniversary na své fasádě. Hotel si chce připomenout svoji historii a na letošek plánuje i speciální eventy, limitované nabídky pro hosty nebo tematické večery.

Proč je to zajímavé? Hotelu se dlouhodobě přezdívá nejošklivější stavba v Praze. „S výstavbou hotelu vtrhla do městského urbanismu organická architektura, která patří spíš někam na floridskou riviéru,“ říká například tiskový mluvčí pražského Institutu plánování a rozvoje Marek Vácha. Budova podle něj vznikla v devadesátých letech, kdy měli někteří autoři pocit, že si mohou dovolit cokoliv, bez respektu k okolí.

K dlouhodobým kritikům stavby patří také třeba historik architektury Zdeněk Lukeš. „Jde o první a jediný případ kýče s velkým K, nedůstojný místa, kde stojí. Jde o architekturu, která dehonestuje Prahu,“ uvedl už v roce 2013 v rozhovoru pro časopis Naše rodina. Po letech se k budově vracet nechce, protože to prý ani nestojí za to.

Podobně se na adresu hotelu vyjádřil jeho kolega, další historik architektury Jakub Potůček. Ten ve stejném roce pro časopis Stavební fórum uvedl: „Pokud bych (v Praze) mohl něco zbořit, pak by to rozhodně byl vinohradský hotel Don Giovanni.“

Zahraničním hostům to ale evidentně nevadí. Podle Hedejové je o hotel dlouhodobě zájem a vytíženost je přes devadesát procent. Využívají ho přitom jak individuální cestovatelé, tak skupiny či firemní klienti. „Ne náhodou umístila globální americká společnost CNBC hotel Don Giovanni na druhé místo jako nejlepší hotel pro obchodní cestující. Ročně ubytujeme skoro 300 tisíc hostů. Konferenční centrum je velmi frekventované, pořádáme zde desítky akcí ročně, od menších po velké mezinárodní kongresy,“ vypočítává ředitelka.

V Czech Inn Hotels se rozhodli ho koupit v roce 2016, a to z přesvědčení, že má obrovský potenciál nejen díky své kapacitě a lokaci, ale především své kompaktnosti. Podle Hedejové byl hotel do doby, než ho převzali, neúspěšný, očekávání se ale naplnila. „Prošel výraznou modernizací a stal se pevnou součástí pražské hotelové scény,“ dodává.

Co ale s jeho pověstí nejohyzdnější stavby? Současní majitelé to prý vnímají s nadhledem. Ředitelka Dona Giovanniho říká, že hotel leží kilometry od Starého Města, daleko od gotiky i baroka. Okolní zástavbu tvoří dvouletkové činžáky, stará nefunkční továrna, komunistický pseudomrakodrap, paneláky, nová výstavba, hřbitov, autobusové parkoviště a moderní budova Svobodné Evropy. „Určitě necítíme potřebu se obhajovat. Zahraniční hosté design hotelu nikterak neřeší, jsou na podobný architektonický styl zvyklí. Hotel si udržuje rating přes 9 na Booking.com, čímž patří v Praze k naprosté špičce,“ líčí Hedejová.

Zase ti motýli

To každopádně o podobě hotelu nemusí nic vypovídat. Architekt Ivo Nahálka, který stavbu navrhoval, si za ní ale stojí. „Na celý čas od zrodu prvního návrhu až do otevření hotelu vzpomínám velice rád a nic bych nezměnil,“ uvádí Nahálka pro CzechCrunch. V roce 2001 se podílel na projektu nástavby konferenčního centra a od té doby také na výměně interiérů. Jinak hotel vypadá tak, jak ho Nahálka v devadesátých letech navrhl.

Vyhrál mezinárodní soutěž, kterou uspořádala rakouská společnost Rogner. Té pozemek pod ním prodala Praha 3. Tehdy byla poptávka, aby v Praze vznikl hotel, který do metropole přiláká zahraniční zákazníky a poskytne jim to, na co jsou ve světě zvyklí. Zadání znělo postavit mezinárodní hotel v kategorii čtyř hvězdiček s minimální kapacitou čtyř set pokojů. Jedno z vytipovaných míst padlo na křižovatku ulic Vinohradská a Jana Želivského.

Podoba hotelu podle Nahálky vzešla z toho, jak byl definovaný územní plán, který jednoznačně vymezoval umístění stavby na pozemku. Maximální hmota půdorysu byla 50 krát 50 metrů s maximální výškou čtyřicet metrů. „Při respektování maximální hmoty vzešel velice nepříjemný tvar stavby, která působila velice těžce a měla nevhodné proporce. Hledal jsem příznivější formu, která by se dala vepsat do čtverce, a jako zdroj inspirace mi posloužil motýl ve skleněné čtvercové krabici,“ popisuje architekt hotelu.

Tak vznikl tvar objektu, ztvárnění průčelí i všech suterénů. Skvěle se pak prý motýl propojil s tématem hudby. „Když investor uviděl můj první návrh, vybral si ho bez váhání mezi všemi dvanácti a zadal naší firmě celý projekt, protože byl výjimečný, odlišný a vyzařoval funkci hotelové stavby. Nechtěl stavět neosobní, hybridní a chladné skleněné krabice,“ dodává Nahálka, který aktuálně pracuje například na přestavbě vyšehradského nádraží na byty.

Z kritiky si nic nedělá. Za oněch třicet let se mu sešly stovky tisíc názorů, podle architekta veskrze pozitivních, nejdůležitější jsou pak prý miliony ubytovaných hostů. Nahálka říká, že názory kolegů architektů reprezentují kapku v moři a jsou velice subjektivní.

A co dál?

Ti, kdo sní, že se hotel zbourá, mají patrně smůlu. Na to si ho současný vlastník příliš cení. I tak se ale Czech Inn Hotels pouštějí do různých úprav. „Věnujeme se hodně interiéru, který je architektonicky hotelově velmi zdařilý. U exteriéru a přilehlých prostranství máme dlouhodobě rozpracovaný plán v rámci udržitelnosti a dalších ekologických trendů, které vyhodnocujeme s majiteli,“ líčí Hedejová.

Město pak plánuje v okolí Dona Giovanniho rekonstrukce dvou důležitých tepen – Vinohradské třídy a ulice Jana Želivského. Na tu byla nyní dokončena studie a začne další fáze projektové dokumentace. Měnit se budou tramvajové koleje a řešit se bude také předprostor v části ulice kolem Nákladového nádraží Žižkov. Dojít by mělo také k doplnění stromořadí a cykloinfrastruktury či k zatravnění kolejí.

Ale co veřejné prostranství kolem Dona Giovanniho? „Doufejme, že nad prostorem dnešní stanice metra Želivského dojde k výstavbě nového objektu, který integruje autobusový terminál, a zároveň tady díky tomu vznikne kvalitní architektura, která alespoň z pohledu centra města hotel zakryje,“ říká Vácha z Institutu plánování a rozvoje. Nic takového se ale v dohledné době nechystá.