Petra Šindlerová se nikdy nebála zkoušet nové věci. Vzděláním je ekonomka, pracovala v produkční společnosti a vlastnila i firmu na potisk triček. Pořád to ale nebylo ono. Před deseti lety se proto rozhodla, že zkusí navrhovat oblečení. Takové, ve kterém by se ona sama cítila dobře a odpovídalo by jejímu svobodomyslnému duchu. A pustila se do toho, i když tehdy neuměla šít a šicí stroj pořídila za tisícovku z Lidlu. Přesně tak vznikla značka Buga, která loni vyexpedovala na šedesát tisíc objednávek.

„Jsem, nebo jsem aspoň byla, docela velký střelec, jsem si toho o sobě vědomá,“ směje se dnes jednačtyřicetiletá podnikatelka a máma tří dětí z vesnice nedaleko Chrudimi. Naráží tím na to, že v hledání ideální práce jednak neměla problém zkoušet výrazně jiné varianty, jednak na to, že když našla tu pravou, nebála se do ní jít naplno. Když si proto v roce 2013 usmyslela, že po dobré zkušenosti s e-shopem na potiskování nakoupených triček zkusí byznys s vlastními výrobky, nezastavilo ji ani to, že sama tehdy neuměla šít.

Jednoduše oslovila švadlenu, se kterou se krátce předtím seznámila, nakoupila látky a rozhodla se, že začnou s kabelkami. „Byl to ten typ, co se tehdy prodával všude na Fleru, puntíkatý a květovaný styl. Udělali jsme jich šedesát a neprodali jsme ani jednu, protože byly šílené. Doteď je mám doma,“ vzpomíná s odkazem na populární online tržiště, kde se prodávají nejrůznější ručně dělané výrobky.

A i když to s taškami nevyšlo, Petra Šindlerová to nevzdala. „Měla jsem v hlavě ještě oblečení, které jsem chtěla zkusit. Byly to dva typy mikin s šikmým střihem. A ukázalo se, že to jsou úplně zázračné mikiny, protože se prodávají dodnes,“ říká hrdě. Od té doby se Buga nezastavila.

Z rohu v ložnici malého podkrovního bytu se přestěhovala do vlastní výrobny a k e-shopu přibyl kamenný obchod v Chrudimi. V roce 2021 firma utržila 80 milionů, loni to bylo 130 milionů a zmíněných šedesát tisíc odbavených objednávek, za letošek by ráda opět dál rostla. Kam, nemá přesně určeno, protože se její zakladatelka nerada limituje. Vše obsluhuje už pětadvacetičlenný tým, na nějž nedá Šindlerová dopustit, a v běhu je rozjezd výrobny určené pro slovenský trh, která by měla vzniknout v Trnavě, a také otevření kamenných obchodů v Praze a Bratislavě, pro něž Buga momentálně hledá vhodné prostory.

Sortiment značky je určený ženám. Těm, které se chtějí líbit, nevypadat tuctově, ale zároveň jim nesedí přílišná výstřednost. „Pracovně tomu říkáme odvážnější střed, protože všechny v sobě máme potřebu se líbit, někdo i vyčnívat, ale nejsme stavěné na to, abychom si na sebe vzaly něco extravagantního. Buga by měla zákaznicím tento pocit dát,“ vysvětluje Šindlerová svůj přístup. Pro její tvorbu jsou typické barvy, dřív to byly třeba i puntíky, nyní se ale podle svých slov posouvá k větší eleganci. „Stárnu,“ směje se.

Co ale zůstává, je to, že u svých modelů klade důraz na pohodlí. Sako tak šije nejraději z pohodlných úpletových materiálů a ze stejných pružných látek vznikají v Buze i kalhoty, které mají navíc místo zipu do pasu všitou gumu. Tak aby v nich její zákaznice zvládly bez problémů povinnosti z práce a pak mohly rovnou třeba skočit na kolo a rozjet se pro děti do školky. A je jedno, jestli to jsou manažerky, podnikatelky nebo zdravotní sestry. Firma tento přístup shrnuje pod hravý hashtag #ProKazdeTveJa.

Foto: Valentýna Michková

Hnacím motorem Bugy je teď kromě Petry Šindlerové i její manžel Ondra

V nabídce Bugy je něco kolem tři sta padesáti modelů od triček přes kalhoty, sukně a šaty po kabáty. Šindlerová nenavrhuje sezónně, ale svůj sortiment průběžně obměňuje – každý týden o čtyři až pět kousků, které vznikají v menších sériích, aby se nestávalo, že se zákaznice budou potkávat ve stejných šatech. Právě teď pracuje třeba na kolekci oblečení pro běhání. „Zákaznice běhají, já se o to pokouším také, tak jsem si řekla, že to zkusím,“ vysvětluje.

Spolu se Šindlerovou tvoří Bugu i její bratr, švagrová, nejstarší dcera a manžel Ondra. Ten se do firmy přidal před čtyřmi lety, kdy kvůli tomu opustil svoje povolání stavebního inženýra. A podle jeho ženy má právě on velký podíl na tom, že se Buze v posledních letech daří. „Já mám spoustu kreativních nápadů a on je takový můj jang. Dotahuje za mě moje nápady do konce nebo mou přehnanou kreativitu na chvíli přibrzdí. Ve firmě řeší rozvoj, systém, zkrátka se stará o to, aby vše fungovalo, bez něj bych to nedala,“ říká. A rovnou dodává, že vztahy jsou jedním z důležitých rozměrů jejího podnikání, a to jak v rámci firmy, tak se zákaznicemi, které označuje za svou velkou inspiraci.

„Toto je pro mě z pohledu toho, jak fungujeme, dost důležité. Začínala jsem totiž logicky s tím, že jsem dělala oblečení, které se líbilo mně, ale po čase jsem se začala spíš přizpůsobovat potřebám zákaznic. Máme od nich nečekanou míru zapojení, a když napíšou, jestli by nějaké šaty nebyly v zelené, tak já je ušiju v zelené, když mi to dává smysl. Jsme komunita, některé ženy s námi extrémně žijí,“ popisuje Petra Šindlerová.

O svou komunitu Buga náležitě pečuje. Kromě toho, že se svými zákaznicemi čile komunikuje a snaží se jim vyjít vstříc, pro ně pořádá i nejrůznější akce. V souvislosti s kolekcí na běhání to bude třeba takzvaná Buga Challenge, která je bude chtít motivovat k tomu, aby jeden měsíc běhaly spolu se značkou. Ve hře je samozřejmě odměna, vznikají ale i nejrůznější návody o správné technice běhu nebo o tom, jak se správně rozcvičit. Loni takto Buga pro své zákaznice uspořádala třeba kurz sebeobrany či první pomoci, na Vánoce si mohly zájemkyně přijít do dílny uplést adventní věnce.

A své zákaznice vede Šindlerová i k tomu, aby se o své oblečení staraly a nepotřebovaly ho tolik. Většinou se v tomto kontextu mluví o udržitelnosti a takzvané slow fashion, oběma pojmům se ale zakladatelka Bugy schválně vyhýbá. „Žádná textilní výroba není udržitelná, ať se nám to líbí, nebo ne. Věcí hrneme tolik, a pokud kalhoty nejsou rozložitelné na kompostu, tak prostě nejsou udržitelné,“ tvrdí rezolutně a raději mluví o šetrnosti, odpovědný přístup k přírodě je pro ni totiž také důležitý.

„Proto netvrdíme, že naše oblečení nezatíží planetu, ale místo toho zákaznice učíme, jak o jednotlivé materiály správně pečovat, aby jim vydržely co nejdéle,“ říká s tím, že aktuálně je už osmdesát procent produktů v nabídce Bugy vytvořených z šetrných materiálů, které pocházejí od certifikovaných výrobců, jež Šindlerová sama navštěvuje. Ještě předloni to byla polovina nabídky.

Foto: Valentýna Michková

Oblečení Buga má být svobodomyslné a hravé

Stejně jako o zákaznice se Šindlerová snaží pečovat i o svůj tým, který sice roste, ale lidé v něm příliš nerotují. „Dbáme na to, aby měli všichni dobrý plat a pracovali v hezkém prostředí, i to je pro mě součást udržitelnosti a komunity,“ říká. O celém ekosystému, který se kolem její firmy i v rámci ní vytvořil, pak ráda mluví jako o Bugarodině či Bugalandu.

„Je pro mě důležité, aby kolem Bugy byli jen spokojení zaměstnanci a dodavatelé,“ shrnuje s tím, že třeba po pádu značky Pietro Filipi, kterou vlastnil zkrachovalý podnikatel Michal Mička, začala využívat dvě externí dílny, jež kvůli tomu přišly o zakázky a potýkaly se s existenčními problémy – dokonce prý v době, kdy je Buga oslovila, měly obě firmy podepsané výpovědi se švadlenami, které pak zrušily.

Aktuálně je prioritou Bugy najít zmíněné prodejny v Praze a Bratislavě, aby tamním zákaznicím nabídla i fyzické místo, kde by si mohly její oblečení prohlédnout. Intenzivně se také pracuje na novém webu, v dlouhodobém plánu, pokud budou vhodné podmínky, je ale i další expanze dál do Evropy.

Podnikavá zakladatelka Bugy si také, jak říká, „plní vlastní CSR“ a pravidelně podporuje například nadaci Zkruhu, ale třeba i dětské domovy a spolu s manželem loni zaplatili stavbu anglické školy pro necelé dvě stovky dětí na Zanzibaru. A Šindlerová má samozřejmě i další nápady, kam posunout svůj byznys. Ráda by třeba rozjela další značku, která podle ní v Česku zatím chybí. První kousky z ní by měly být k dispozici do léta.