Ještě před rokem a půl pracovala v IT sektoru jako produktová a krizová manažerka, dnes si jako majitelka obchodu s látkami Textil Forum plní svůj dětský sen. Ten ale není tak růžový, jak nejprve očekávala. Tržby rostou, stejně tak ale i náklady. A dostat byznys do černých čísel je náročné. Jana Řehořová proto otevřeně mluví na sociálních sítích nejen o úspěších, ale také o podnikatelských těžkostech. „Myslím, že je lepší, když člověk neví, co všechno ho čeká, jinak by do toho nejspíš ani nešel,“ říká s úsměvem, zatímco se chystá na cestu do Paříže, kam pravidelně létá vybírat látky.

„Módu miluju. Odjakživa jsem chtěla být návrhářkou, pro moje rodiče to ale nebylo dostatečně lukrativní,“ vypráví Jana Řehořová a upíjí z hrnku v kavárně hned vedle své prodejny. Přímo v ní totiž na rozhovor nebyl klid. „Holky od rána šijou a dělá to dost hluk,“ vysvětluje.

I když pochází z Olomouce, střední školu si původně vyhlédla v Prostějově, kde chtěla studovat design oděvu. Rodiče jí však přihlášku nepodepsali, a tak skončila na ekonomce. Během školy chodila na brigádu do McDonald’s, v sedmnácti se jí ale život změnil, když se odstěhovala z domova a musela si najednou vydělat i na bydlení. „Ze školy jsem šla rovnou do práce, kde jsem byla do půlnoci, a tak pořád dokola. Byla to ale ta nejlepší práce, jakou jsem mohla mít. Naučila mě všechny procesy, správně komunikovat a hlavně obrovské disciplíně,“ vzpomíná Řehořová.

Po střední vedly její kroky přes práci v autosalonu a různých módních řetězcích až do Prahy, kde působila v technologických startupech včetně Zonky. „Přestože to bylo dost vzdálené tomu, co jsem chtěla dělat, tak mě to hrozně bavilo a věci se rychle hýbaly,“ říká pro CzechCrunch. „Příležitosti se nabalovaly a já postupovala z firmy do firmy, mívala jsem často čtyři, pět klientů naráz.“

Před dvěma lety ale došlo ke zlomu. V polovině schůzky s klientem se Řehořová zvedla a oznámila, že končí. „Byly to nahromaděné věci. Bossing, verbální sexuální obtěžování, nevhodné poznámky… Vnitřně se to ukládá,“ popisuje důvody svého vyhoření, které ji donutily úspěšně rozjetou kariéru opustit.

Krátce poté se při návštěvě jedné vinohradské prodejny s látkami dozvěděla, že je na prodej. A vzpomněla si na svoje dávné plány. Bez dlouhého rozmýšlení se tak rozhodla do podnikání skočit, a to i přesto, že obchod na tom nebyl ekonomicky dobře. „Bylo v podstatě potřeba rozjet ho úplně od začátku a taky vymyslet něco nového, co bude přinášet peníze,“ říká nová majitelka Textil Fora. „Mám ráda výzvy a už dříve jsem pro své klienty opravovala nefungující projekty nebo rozjížděla ty nové. Tak jsem si řekla, že to tentokrát zkusím sama za sebe,“ dodává.

Jako by mě opustila duše

Jako první přišla na řadu rekonstrukce prostor, aby odpovídaly jejím představám. Pak obnovila provoz obchodu. Neřešený a časem nahromaděný stres se ale přece jen přihlásil o slovo. „Myslela jsem si, že jsem udělala nutnou změnu – koupila jsem firmu, do které bylo potřeba dát úplně všechno. V jeden moment jsem se ale zhroutila a už nemohla dál,“ otevřeně popisuje situaci, kterou změnil až měsíční pobyt v denním stacionáři psychiatrické nemocnice v Bohnicích.

„Byla jsem vychovaná, že výkon a peníze jsou to, na čem záleží. Kolem toho se pak točila celá moje existence i pracovní nasazení. Hodně věcí jsem potlačovala a pak mě jeden den prostě opustila duše a zbyla jen prázdná schránka. Nedokázala jsem nic udržet v hlavě, ztrácela jsem se v metru, nepamatovala jsem si, co jsem dělala ráno, a musela si dělat poznámky. Taky často nebylo fyzicky možné odejít z bytu, nemohla jsem spát a byla jsem strašně unavená,“ popisuje těžké období Řehořová. Pomohly jí až léky na spaní, antidepresiva a již zmíněný stacionář.

„Beru to jako klíčovou věc, která mě postavila na nohy,“ konstatuje Řehořová, která o své zkušenosti s vyhořením a podnikáním mluví otevřeně i na sociálních sítích, kde vystupuje jako Švadlenka z Vinohrad. „Myslela jsem si, že se ostatním podnikatelům daří, hned od druhého dne vydělávají a jen já dělám něco špatně. Proto se teď snažím být transparentní, protože bych si sama ráda přečetla o reálném stresu a problémech podnikání. S úspěšnými byznysmeny, kteří jen radí vydržet, jsem se prostě nedokázala ztotožnit,“ říká.

Obchod nakonec díky zaměstnancům a kamarádce, která za Řehořovou zaskočila, období její nepřítomnosti ustál. Neznamená to však, že by najednou bylo všechno snadné a bez problémů. „Lidé mají pocit, že po roce a půl už musím být za vodou. Pořád je to ale boj, kdy stále nevíte, jestli další měsíc budete ještě fungovat,“ říká. Přestože se tržby oproti loňskému roku v průměru zdvojnásobily, letošní říjen je teprve prvním měsícem, ve kterém se bilance lehce přehoupla do plusu. Oproti původnímu konceptu se totiž výrazně zvýšily i výdaje.

Když to nefunguje, zkus to jinak

Řehořová momentálně investuje nejen do kvalitních látek, které vozí výlučně z Evropy a Japonska, ale rozšířila také tým, který pro Textil Forum pracuje. Kromě samotné kamenné prodejny a e-shopu nabízí i opravy a šití na zakázku, vlastní kolekci triček a pod názvem Stehovka kurzy šití. „Bylo to primárně byznysové rozhodnutí a krejčové tomu byly otevřeny. Společně s opravami nám individuální i skupinové kurzy vytrhly trn z paty,“ uvádí podnikatelka.

Ke kurzům se rozhodla využít velkou místnost, ve které byla dříve pouze kancelář. Jelikož se ale původně nedařilo je naplnit, hledala majitelka způsob, jak je případným zájemcům zatraktivnit. „Napadlo mě využít toho, že jsme na prodejně od desíti do šesti, a můžeme tak nabídnout mnohem flexibilnější individuální lekce. A ty se rozjely úplně skvěle,“ popisuje Řehořová.

Primárním cílem pro ni zůstává ale prodej látek. „Vím, že moje látky nejsou nejlevnější a nikdy tak nebudou moct konkurovat těm z Asie nebo Turecka. Jezdím pro ně přímo k dodavatelům, někdy si je dokonce nechávám vyrábět. Jelikož ale nakupuju v malém množství, nejsou na nich kazy, nestáčí se a mají kvalitní složení. A to pak stojí peníze,“ vysvětluje, proč se teď snaží získat hlavně pravidelné zákazníky. Prodejna navíc o řadu z nich v posledních letech přišla.

Jedním z důvodů byla právě i cena. Částečně to ale pětatřicetiletá Řehořová přisuzuje také svému nižšímu věku. „Často se mi stává, že přijde klient a chce mluvit s majitelkou. Když se proti němu postavím já, tak kouká skrze mě a snad čeká, kdy dorazí ta šedesátiletá paní. To jsou věci, se kterými jsem nepočítala, ale lidi prostě nemají rádi změny,“ myslí si majitelka.

Má ale ještě jeden plán – dostat své látky k mladým designérům, ve kterých vidí velký potenciál a jimž dokáže nabídnout osobní přístup a například u absolventských či jiných projektů také vlídnější cenu. Sama Řehořová navíc navrhuje i vlastní kolekce, třeba trička s vtipnými nápisy nebo kožené síťovky vyrobené umělkyní Petrou Veselou. „Tohle jsem vždy chtěla dělat a miluju to. Co na tom ale nemiluju, je ta byznysová stránka. Ta je opravdu těžká,“ konstatuje.

Z minulých let a prací se ale podle svých slov poučila. Sice do vlastního podnikání vkládá veškerou sílu a energii, ale už ví, že zdraví a psychickou pohodu bude stavět na první místo. „Dělám maximum pro to, aby to fungovalo, už ale nechci skončit jako dřív. Konečně jsme ve fázi, kdy se to láme a dostáváme se do černých čísel. Pokud by se to ale nepovedlo, tak se svět nezboří,“ dodává.