Záhada Blair Witch byla nečekaným hitem a její herce znal celý svět. I tak nedostali zaplaceno skoro nic

Jeden z nejznámějších hororů vůbec v roce 1999 vydělal téměř čtvrt miliardy dolarů. Jeho herci ale téměř nic z toho dodnes neviděli.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

Screenshot

Reprofoto:Rotten Tomatoes Classic Trailers/YouTube

Záhada Blair Witch v roce 1999 rozšířila nový subžánr hororu

0Zobrazit komentáře

V roce 1994 se skupinka tří dokumentaristů vydala do lesů kolem městečka Burkittsville v americkém Marylandu – chtěli zde natočit snímek o místní děsivé legendě, čarodějnici žijící v lese. Nikdo je už nikdy neviděl. Zůstalo po nich jen několik znepokojivých záznamů z jejich kamery, objevených o několik let později. Z nich vznikl film Záhada Blair Witch.

Samozřejmě že je to celé fikce. Pokud by záběry byly skutečné, je extrémně nepravděpodobné, aby se kdy dostaly na velké plátno coby komerční projekt. A Heather Donahue, Michael Williams a Joshua Leonard nejsou jen jména hlavních postav nejznámějšího (ne ovšem prvního) filmu v subžánru found footage, ale také jména jejich představitelů. Produkce se rozhodla použít skutečná jména, aby film působil autentičtěji. S dojmem autenticity se ale zašlo příliš daleko, když studio začalo předstírat, jako by vlastně herci nebyli herci, kteří si za svoji práci zaslouží odměnu.

Jak přibližuje nový článek serveru Variety, vydaný u příležitosti 25. výročí od premiéry Záhady Blair Witch, snímek vznikl v prostředí nezávislé americké kinematografie s velice nízkými rozpočty, která začínajícím umělcům nabízela možnost získat první zkušenosti. Obrácenou kartou těchto možností bylo, že za svoji práci dostali mnohdy jen velice nízký, někdy vůbec žádný honorář. Proto byli Donahue, Williams a Leonard nadšení, když za natáčení fiktivního dokumentu měli dostat 500 dolarů (po započtení inflace asi 22 tisíc korun).

„Hodně práce jsem dělal bez nároku na výplatu,“ řekl Williams. „U téhle nabídky stálo ‚placené‘, takže jsem si říkal: ‚Vida, možná z toho může být profese‘.“  Součástí smlouvy navíc byla varianta, že pokud by výsledný film vydělal přes milion dolarů, herci by dostali procento ze zisků přesahujících toto číslo. Žádný z nich s tím ale nepočítal, celou věc vnímali stále spíš jako zkušenost a něco, co uvidí primárně jejich rodina a známí, možná několik lidí někde na festivalu.

Stalo se ale něco, co nikdo nečekal. Ačkoliv se původní rozpočet 35–60 tisíc dolarů po dokončení postprodukce navýšil asi na desetinásobek, stále to bylo zanedbatelné ve srovnání s příjmy. Záhada Blair Witch se stala globálním hitem, vydělala bezmála čtvrt miliardy dolarů a získala status jednoho z nejúspěšnějších nezávislých filmů všech dob.

To zásadním způsobem změnilo situaci. Trojice hlavních herců původně počítala s tím, že se objeví v desetiminutové sekvenci s fiktivním dokumentem, kterou bude následovat další vyprávění. Proto všichni souhlasili s tím, že se ve filmu použijí jejich skutečná jména. Jejich záběry ale nakonec tvořily celý snímek, a tak je najednou znal celý svět. Distribuční společnost Artisan Entertainment nedlouho po premiéře v červenci roku 1999 také upustila od snahy předstírat, že jde o skutečný dokument, a Donahue, Williamsovi a Leonardovi začaly chodit pozvánky na rozhovory a do talk show.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Náhlá sláva ale pro žádného z nich neznamenala finanční úspěch, jaký ji typicky provází. Williams například popsal, jak se jeho tvář objevovala v novinových stáncích na obálce jednoho z nejznámějších amerických magazínů, on ale stále stěhoval nábytek, aby si vydělal na nájem. Leonard zase jako člen cateringu obsluhoval svého vlastního agenta jen pár dnů předtím, než se objevil jako host v jedné z hlavních večerních talk show.

Studio na hvězdy svého hitu úplně nezapomnělo. Když globální příjmy Záhady Blair Witch překročily 100 milionů dolarů (2,3 miliardy korun v roce 1999), poslalo jim na oslavu koš s ovocem. „Tehdy nám začalo být jasné, že nic nedostaneme. Odstřihli nás od věci, na jejímž vzniku jsme měli tak výrazný podíl,“ řekla Donahue.

Natáčení Záhady Blair Witch bylo velice nekonvenční. Herci dostali relativně krátký scénář, v němž většinu dialogů měli improvizovat. Do lesa se přitom měli vydat sami tři, bez jakéhokoliv štábu či režiséra, všechny relevantní instrukce, včetně toho, jak používat kameru a zvukovou aparaturu, dostali předem. Hlavní část snímku tak pořídili vlastně úplně sami. Na jednu stranu to znamenalo vyšší nároky na jejich schopnosti, na druhou unikátní praxi.

Screenshot

Reprofoto:Rotten Tomatoes Classic Trailers/YouTube

Heather Donahue ve filmu Záhada Blair Witch

Dojem autenticity ale zahrnoval také méně obohacující zkušenosti po dokončení filmu. Studio hercům například nedovolilo zúčastnit se premiéry na festivalu v Cannes a obecně se měli spíš vyhýbat pozornosti. Nemohli tak ani hrát v jiných filmech. Začínající umělci, kteří ještě neměli zkušenosti s mnohdy nelítostným byznysem Hollywoodu, se všemu podvolili s nadějí, že odměny za úspěch snímku jim to vynahradí. Ale nestalo se tak.

Donahue, Williams a Leonard nakonec odměny dostali, působily ale tak trochu jako urážka. Koncem léta roku 1999 jim na účtech přistálo pár desítek tisíc dolarů, zatímco zisky studia a investorů se počítaly v desítkách milionů. V roce 2004 se jim podařilo vymoci 300 tisíc dolarů pro každého, které jim měly být vyplaceny v průběhu několika let. Tou dobou studio z jejich tváří a jmen profitovalo v ději a marketingových materiálech pokračování Záhady Blair Witch. To se ještě párkrát opakovalo, naposledy letos, když studio Blumhouse oznámilo záměr ságu found footage hitu obnovit.

Trojice herců původního filmu v reakci na to napsala otevřený dopis, v němž studio žádala, aby s nimi další používání jejich identity konzultovalo a zpětně jim proplatilo podíly ze zisků franšízy, která by bez nich nevznikla. Jelikož ale v době produkce Záhady Blair Witch nebyli členy hollywoodských odborů, mohou se odvolávat nanejvýš na férovost.

Draci, vraždy, válka. Druhá řada Rodu draka je tady a je zase lepší než Hra o trůny

Na streamovací službě Max startuje už za pár hodin jeden z největších seriálových hitů letoška. Druhá řada Rodu draka, prequelu Hry o trůny. Jaká je?

boxed-hotd

Foto: Warner Bros. Discovery

Ve druhé řadě Rodu draka na streamovací službě Max se naplno rozhoří boj o Železný trůn

0Zobrazit komentáře

Za pár hodin se vrací Rod draka. Jedno největších lákadel letošní seriálové nabídky. Už první řada prequelu Hry o trůny sbírala nadšená hodnocení, zvládne to i ta druhá? My už jsme její polovinu viděli a bez spoilerů vám můžeme slíbit, že se máte na co těšit. A pro fanoušky přidáváme dobrou zprávu – potvrzena je už i třetí sezona.

Když zazní ta dnes už ikonická znělka, jste lapeni jak odpůrci koruny v kobkách Králova přístaviště. Vladař Viserys je mrtvý a spor o následnictví graduje. Jsme mnoho desítek let před Hrou o trůny, ale o brutální vraždy, dvorní pletichy, rodinné svazky, které jsou jinak nemyslitelné, ani souboje nebude nouze. Na streamovací službě Max zítra startuje druhá sezona Rodu draka, která nás bude bavit celkem po osm pondělků.

Autory tohoto textu dokonce už pobavila – a bez prozrazení děje se s vámi podělíme o naše dojmy. Lucie má sice ráda fantasy, fenomén Hry o trůny ji ale minul. Viděla jen pár dílů, z prvního Rodu draka už jen několik desítek minut. Přesto ji první epizody druhé řady zlákaly a těší se, až uvidí zbytek. Michal je nadšený nerd, který samozřejmě oboje viděl, navíc četl knižní předlohu od G. R. R. Martina. A s klidným svědomím říká, že druhá sezona House of the Dragon má našlápnuto k ještě lepšímu zážitku. Jaké jsou tedy naše dojmy?

Ze začátku se to fakt vleče…

Lucie: Tohle je přesně to, co jsem si odnesla ze Hry o trůny i z první řady Rodu draka. Asi jsem měla smůlu na díly, ale pokaždé, když jsem těm vzývaným fantasy eposům chtěla dát šanci, tak jsem měla pocit, že sleduju kostýmní diskuzní drama. Jasně, o konspirace a skvělou výpravu není nouze, ale pořád se mluví, mluví, mluví. A přesně tak začíná i druhá série.

Michal: To komorní, až divadelní pojetí, se kterým po bombastičnosti posledních řad Hry o trůny přišel Rod draka, mě bavilo. Méně postav, ale s větší hloubkou. Více povídání, méně bojování. Druhá sezona v tom pokračuje, ale po pár epizodách si říkáte, že toho budování napětí a obav z nezadržitelně se blížící války už bylo dost. Naštěstí se to pořádně ostře zlomí.

… ale pak se to rozjede

Lucie: K vlastnímu překvapení to na mě ale tentokrát zapůsobilo. Jedna dějová linka je zkrátka jedna dějová linka. Pořád se tu hodně mluví, ale zároveň tušíte, že se blíží něco opravdu nepěkného, a sledujete, jak to se tomu někdo snaží zabránit, další naopak přidávají pod kotel. Tíživá nevyhnutelnost osudu nad vámi visí neustále. A pak to přijde.

Michal: Západozemí se řítí ke zkáze. Dlouho, předlouho to jen doutná, ale plameny války i dračího dechu se rozhoří naplno do bezkonkurenční fantasy podívané. Do druhé půlky sezony dává ten zprvu veeelmi pozvolný, ale následně velice strmý nájezd obrovská očekávání.

Musíte mít nakoukáno?

Lucie: Ne. A to kupodivu ani proto, abyste se zorientovali v tom, kdo je kdo. Jasně, základní povědomí o tom mám, protože tomu, že existuje někdo jménem Daemon a Rhaenyra, jste nemohli uniknout, ani kdybyste chtěli. Druhá řada ale všechny důležité postavy včas uvede do kontextu, u těch ostatních se bez toho buď obejdete, nebo si je jednoduše dogooglíte. Encyklopedií Rodu draka a rodinných stromů Targaryenů je až až.

Michal: Pohled G. R. R. Martinem nepolíbeného fanouška už tu máte, já jen přidám, že i když se seriál od předlohy místy liší, vůbec to napínavému fantasy příběhu nevadí.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Černí, nebo Zelení? Jednoznačně Černí

Michal: Marketing Rodu draka se snažil vyvolat dojem, že obě strany konfliktu pojmenované podle rodových barev a erbů budou jakž takž rovnocenné. Haha, to určitě! Zelená královna-matka Alicent ještě vyvolává soucit, ale kolem ní je banda, co si nezaslouží sympatie. Ačkoliv dračí jezdec Aemond je aspoň správně padoušský. Princ Daemon z opačné strany je sice taky arogantní asshole, jenže v podání Matta Smithe naprosto skvělý.

Lucie: Černí. Je naprosto zjevné, že tohle jsou ti příčetnější a v právu.

Opět lepší než Hra o trůny?

Lucie: Za mě určitě, jak už jsem psala, do ní jsem se ani přes opakovanou snahu nedokázala zakoukat. A to jsem to zkoušela od začátku, od prostředka i s posledními díly, které ale mají špatnou pověst snad mezi úplně každým. Rod draka je kompaktnější a divácky příjemnější. První řadu si tedy rozhodně dokoukám.

Michal: Ano. První řadu Rodu draka jsem si v očekávání té druhé rád pustil znovu. Ta druhá má zaděláno na to, aby byla ještě o něco lepší. Zato při pomyšlení na posledních pár sezon Hry o trůny bych se nejradši na hřbetě draka potkal s filmaři a zavelel: Dracarys!