Oficiálně společnost S-Power Energies sice vznikla v roce 2016, její šéf a spoluzakladatel Jaroslav Šuvarský se ovšem v solárním byznysu pohybuje podstatně déle – první panely na svůj rodinný dům instaloval před 14 lety, pak jich desítky namontoval vlastníma rukama na domy zákazníků. „Pověst oboru poškodili solární baroni a fotovoltaické parky na polích,“ říká šestačtyřicetiletý byznysmen. A dodává: „Soláry patří hlavně na střechy.“ Fotovoltaický boom, který zachvátil Česko, mu dává za pravdu.

I on se svého motta drží a jde mu to dobře. Jeho firma S-Power Energies je nejen průkopníkem, ale i největším poskytovatelem instalací fotovoltaických systémů pro rodinné domy v Česku. „Loni jsme jich prodali 2 200, je to meziroční nárůst o 60 procent,“ vysvětluje podnikatel, který před vlastní byznysovou dráhou působil jako manažer a programátor.

A ačkoli toho zažil už hodně, co se aktuálně děje na trhu, zaskočilo i jeho. „Je to opravdu blázinec,“ říká v sídle S-Power Energies v Tachlovicích u Prahy. Zájem v posledních dvou letech prudce eskaloval. Začalo to v době covidu, další akcelerace poptávek nastala kvůli loňskému zdražování energií a díky vyšším státním dotacím.

Válka na Ukrajině tento trend jen potvrdila. Firmy jako S-Power Energies registrují mnohonásobný nárůst zakázek. „Slibujeme, že do šesti měsíců od podpisu smlouvy provedeme instalaci, a snažíme se to dodržet. A to platí pro rodinné domy i firmy. Vzhledem k návalu žádostí může ale i pár týdnů trvat, než dojde k podpisu smlouvy, protože toho máme opravdu moc,“ vysvětluje Šuvarský v rozhovoru pro CzechCrunch.

Všude se píše, že poptávka po solárech dramaticky roste. Je to opravdu tak šílené?
Oproti stavu v loňském roce je poptávka desetinásobná. Je to naprosto neuvěřitelné. Důvodů je několik. První je, že razantně vzrostla cena energií. Druhý, že stát začal podporovat fotovoltaiku prostřednictvím programu Nová zelená úsporám. Přičemž aktuální podoba je ještě štědřejší než ta původní. Naskočila loni v říjnu a dotace se zvýšila ze 155 tisíc na 205 tisíc. A jako třetí důvod naskočila válka na Ukrajině, která to celé dále akcelerovala. K potřebě uspořit za energie přibyla i potřeba soběstačnosti.

Sehrál v tom nějakou roli covid?
Ten sehrál důležitou roli, byl svým způsobem spouštěčem aktuálního zájmu. Když byli lidé v roce 2020 doma, měli najednou čas a chuť dokončovat věci, o kterých předtím přemýšleli nebo které si naplánovali, ale z různých důvodů je nedotáhli. Každopádně momentální poptávka je prostě šílená, nikdy jsem nic takového nezažil, denně se nám ozývají desítky zájemců.

A to přesto, že i ve vašem byznysu dochází ke zdražování, ne?
Jednak je dnes dražší práce, jednak šly nahoru ceny materiálů a komponentů. Také doprava zdražila a trvá déle. V menším zažíváme to, co se děje v automobilovém průmyslu, byť naše situace není tak vážná. Ale běžně se stane, že najednou dojdou panely nebo střídače či baterky a musíme řešit alternativy.

Jak moc vyskočily ceny nahoru?
Minimálně o patnáct procent. Ale nedá se to přesně určit, protože nejde jen o materiál, ale například i o dopravu, která v jeden moment na trase z Číny zdražila o 100 procent. Kvůli válce se zase přerušila pozemní doprava a my jsme například museli dodávku baterií, která měla jet vlakem a kamiony, přesunout na loď. To nás sice vyjde o něco levněji, ale místo dnů budeme na baterky čekat týdny. Takže pak lidem instalujeme nekompletní fotovoltaiku a baterie dodáváme později, jakmile je máme na skladě. Kvůli vysokému zájmu jsme prodloužili termín dodání na šest měsíců od podepsání smlouvy, tohle to ovšem dál komplikuje a protahuje. A nám to zvyšuje náklady.

Na fotovoltaiku se přechází mimo jiné kvůli menší závislosti na Rusku, ale drtivá většina zařízení, s kterými pracujete, je z Číny.
Z Číny vozíme velkou část materiálů a komponent. Je to tak, že stejně jako jsme závislí na plynu z Ruska, jsme závislí ve fotovoltaice na Číně. Panely, články, střídače, to všechno se tam vyrábí a často i montuje. Z krátkodobého hlediska nevidím šanci na tom cokoli změnit. Střednědobě také spíš ne, dlouhodobě už by to šlo, ale je důležité, aby přišla podpora státu a Evropské unie. Je důležité si říct, že to je priorita a že to je otázka strategické bezpečnosti.

Podobně jako u výroby čipů i u solárů by si Evropa měla říct, že to je klíčová věc a že ji budeme vyrábět sami?
Má to dvě roviny. V Asii fotovoltaické panely vyrobíte výrazně levněji než v Evropě, tak to prostě je. Je tam levnější pracovní síla a pravidla tam jsou obecně mírnější. Takže někdo musí říct, že se bavíme o součásti kritické infrastruktury, a vyčlenit na ni i finanční podporu.

Bez podpory nepůjde v Evropě postavit funkční a konkurenceschopnou výrobu?
Spousta lidí má představu, že když v Evropě postavíme moderní, automatizovanou fabriku, že se to vyřeší a že její produkce bude levnější a kvalitnější. Ale to je mýtus. Asijské továrny jsou dnes na vysoké úrovni, to není žádný šunt. Tyhle časy jsou pryč. A do toho si vezměte, že tam neexistují žádné odbory, žádná přísná pravidla práce, nic takového. Oni jsou mnohem drsnější kapitalisté než my. Neříkám to proto, že bych je obdivoval nebo že bych tu chtěl něco takového zavádět, ale taková je zkrátka realita. A cena je nakonec to, co rozhodne. Lidí nebo podnikatelů, kteří si dobrovolně koupí něco stejně dobrého a dražšího, ovšem evropského, bude vždy velká menšina.

Takže postavit továrnu by nebyl sám o sobě až tak velký problém?
Věřím, že se taková továrna dá postavit třeba za dva roky. Ovšem nevěřím, že produkt, který vyrobí, bude levnější než z Číny. To je to, o čem mluvím. Pokud ale vláda řekne podobně jako u jádra, že to je priorita a že bude dotovat lokálně vyrobené panely, protože to je otázka bezpečnosti, může to dávat smysl. Toto uvažování o potřebě vyšší míry soběstačnosti se momentálně v EU – ve světle války – začíná objevovat, a to nejen v energetice, ale třeba i v potravinové bezpečnosti, takže uvidíme.

Směrem k větší podpoře solárních technologií jsme vyrazili už dřív, takže třeba na to dojde.
Třeba ano. Prvotní důvod podpory fotovoltaiky bylo snížení emisí a přechod z uhlí na jiné bezemisní zdroje. Parametry green dealu se kvůli Ukrajině mohou změnit, protože prioritou se stane zajištění nezávislosti na uhlí a plynu z Ruska. Ovšem důraz na obnovitelné zdroje bude ještě silnější a bez razantních investic se to neobejde. Speciálně v Česku je zřejmé, že do budoucna náš energetický mix bude sestávat z obnovitelných zdrojů a jádra, k čemuž bych ještě dodal, že ideálním řešením do budoucna jsou podle mě menší, škálovatelné a modulární jaderné projekty, nikoli gigantické elektrárny jako Temelín.

Někdo říká, že soláry nejsou pro Česko vlastně vhodné a že tu nejen málo svítí, ale i málo fouká…
Ano, máme tu zimu, kdy panely za tři zimní měsíce vyrobí přibližně jen 15 procent z roční produkce. To je fakt, který se nedá obejít. Větru je u nás opravdu málo a u vody jsou limity ještě větší, takže k obnovitelným zdrojům budeme vždycky potřebovat nějaký stabilní zdroj, nejspíš jádro. Ale zároveň to přece není důvod, abychom na podporu a rozvoj obnovitelných zdrojů rezignovali. Že nemáme optimální podmínky, neznamená, že máme špatné podmínky. Z uvedených obnovitelných zdrojů má u nás největší potenciál právě fotovoltaika.

V zimě efektivita panelů opravdu klesá na 15 procent?
Je to tak. Jsou dny, kdy vám nebudou vyrábět elektřinu vůbec, protože například budou zasněžené. Pokud je zamračeno nebo je difuzní světlo, panely oproti slunečnému dnu také vyrobí minimum energie. Elektrárna o výkonu 10 kilowatt-peaků (watt-peaky udávají výkon solárních panelů – pozn. red.) vyrobí za rok asi 10 MWh energie, z toho za tři zimní měsíce od prosince do února pouze 1,5 MWh. Představa, že si pomocí panelů v zimě zatopíte, je bohužel mylná.

Opravdu?
Jde to, ale nebude to moc dávat ekonomický smysl. Abyste si při zimním minimálním výkonu zajistil dostatek proudu na svícení a vytápění, musel byste mít na domě a kolem něj podstatně větší, a tedy i dražší fotovoltaickou soustavu, než jakou budete reálně potřebovat po většinu roku. Na jaře a v létě by taková domácí elektrárna vyráběla ohromné přebytky a jejich prodej do sítě není finančně tak výhodný jako vlastní spotřeba.

A co elektromobily?
To je zajímavý trend. Sám jsem si koupil plug-in hybrid. Svůj rodinný dům s fotovoltaikou jsem měl vyladěný tak, že byl od března do října soběstačný. Pouze v zimě jsem si přibíral něco málo ze sítě. Matematika soběstačnosti ale nákupem hybridního vozu skončila. V průměru můj dům denně spotřeboval 18 kilowatthodin, což odpovídá zhruba kapacitě baterie v mém hybridu, a tuto kapacitu spolehlivě spotřebuji každodenním ježděním. S hybridem mám najednou dvojnásobnou roční spotřebu elektřiny. Jenže u „čistokrevných“ elektromobilů mívá baterie třeba třikrát větší kapacitu, než jaká je denní spotřeba domácnosti. V takový moment je každá fotovoltaika na střeše malá.

To nás vrací k těm naddimenzovaným fotovoltaikám, které by přebytky mohly posílat do aut.
To je správná úvaha, avšak má svá ale. Velikost elektráren na rodinných domech limituje legislativa. Nad 10 kWp potřebujete licenci na výrobu elektřiny, takže se de facto stáváte podnikatelem v energetice a musíte plnit související povinnosti. Nad 20 kWp potřebujete stavební povolení. Tudíž 90 procent fotovoltaických elektráren, které stavíme, nepřekročí 10 kWp. A co se týče posílání přebytků do aut, to sice umíme, ale problém je, že v normálních rodinách auto přes den nebývá doma. Teoreticky můžete přebytečnou energií nabít domácí bateriové úložiště a odsud pak elektřinu přelít do auta, ale to je velmi neefektivní a drahé. Nehledě na to, že domácnosti stačí relativně malé úložiště oproti tomu, které je v elektromobilu. To spíš auta by mohla napájet domácnosti.

Takže auta nám budou fungovat jako baterie, budeme do nich moct ukládat přebytečnou energii a i z nich čerpat.
Mohlo by to tak být, takové experimenty už existují. Jakmile budou přes léto velké přebytky, které budou působit nárazy do sítě, elektromobily by tomu mohly pomoct. Budou fungovat jako jedno obří decentralizované úložiště energie. Přes den se nabijí z přebytků solárních parků na parkovišti před prací, večer by tato energie mohla napájet domácnost. Ale teď to zaprvé není možné legislativně a zadruhé to auta zatím neumožňují.

Těžko se to představuje, změny v energetické soustavě budou muset být obrovské.
Stojíme před revolucí energetiky. Bohužel, v Česku jsme strašně pozadu, v řadě zemí jsou v úvahách i přípravách o dost dál. Brzdí nás zastaralá a nepružná legislativa. Nepříjemná situace, která nastala kvůli válce na Ukrajině, může paradoxně pomoct rozhýbat věci a projekty, které nás zásadně posunou. Je to ohromná příležitost. Německo nebo skandinávské země, tam bychom se měli koukat. A pak asijské země. Tady převládá pohled, že Asie není moc rozvinutá a že Čína a spol. jsou taková naše výrobna, ale podíl obnovitelných zdrojů tam dramaticky roste a hodně se posouvají i technologicky.

Kolik stojí jedna kilowatthodina vyrobená fotovoltaikou?
Je to dnes prakticky nejlevnější elektřina, jaká se dá vyrobit, pokud do ceny započítáme i výstavbu a náklady na provoz samotného zdroje. Už v roce 2020 byla u fotovoltaických elektráren v německé aukci pokořena hranice 3,5 centu za vyrobenou kWh, což je v přepočtu 90 haléřů. Rekordní cena je samozřejmě podmíněna velikostí instalace. V tomto případě šlo o velký solární park, u malé domácí elektrárny je cena za vyrobenou kWh vyšší.

Když jste začínal v roce 2008, asi to byly jiné počty, ne?
Já si první soláry postavil sám. Na střeše jsem udělal domácí elektrárnu o výkonu 2,6 kWp. Stála jako menší slušné auto, bylo to drahé. A hlavně tam nebyla baterie, platilo se jen za panely a střídač. Baterie je dnes ta nejdražší část instalací.

Jak se zlepšovaly technologie fotovoltaických panelů v čase? Šlo to průběžně, nebo naopak skokově?
V základu jsou panely pořád stejné, jen se rok od roku zvyšuje jejich efektivita. Když jsem začínal, jeden panel měl výkon 180 Wp, dnes se běžně instalují panely o výkonu 450 Wp.

A baterky?
To je velmi čerstvý fenomén. Minimálně v Česku. Ve velkém se začaly instalovat v podstatě až teď. Když jsme v roce 2016 založili S-Power Energies, baterii měla jen jedna z pěti zakázek, jinak se přebytky energie využívaly k ohřevu vody. V uplynulém roce bylo neuvěřitelných 92 procent instalací s bateriemi. I když jsou pořád hodně drahé, jejich cena v posledních letech výrazně klesla. Roli hraje i to, že se na ně vztahuje podpora z Nové zelené úsporám, proto je lidé chtějí. Průběžně se zvyšuje i průměrná kapacita baterií, které instalujeme. Loni to bylo nejčastěji kolem 12 kWh, letos to bude 15 kWh.

Bavíme se o rodinných domech, ale vy jste začali soláry instalovat a nabízet i firmám, že?
Začali jsme s tím před dvěma roky. Když byla elektřina levná, podnikatelé moc velkou chuť neměli. Spíš to byli ti osvícení. Teď se situace otočila, ale motivace firem je trochu jiná – pro ně není rozhodující dotace, ale fakt, že si pomocí soláru zafixují cenu. Je to pro ně předvídatelné, což je zásadní výhoda ve chvíli, kdy se cena elektřiny na trzích neustále mění.

Jak se změnila návratnost fotovoltaiky?
Hodně. Když máte podnik, který pracuje přes den, má stálou spotřebu a elektrárnu na něm postavíme tak, že se využije všechno, co vyrobí, návratnost se pohybuje kolem pěti šesti let.

A rodinný dům?
Tam je ta matematika složitější, protože u rodinných domů jsou součástí řešení obvykle i baterie, což u firem nebývá. Zároveň záleží, kolik energie pošlete do sítě. Obecně se ale návratnost pohybuje pod deset let bez problému.

U firemních zákazníků panuje stejný blázinec jako u rodinných domů?
Ano. Ale myslím, že u firem bude letos blázinec ještě větší než u domácností. Postupně naběhly všechny podnikatelské dotační programy, takže očekávám, že to poroste exponenciálně.

A fungovalo by to stejně dobře bez dotací?
Menší elektrárny do cca 100 kWp instalovaného výkonu jsou pro firmy zajímavé i bez dotace. Dosud jsme většinu instalací dělali bez dotací, protože to je mnohem rychlejší. Jsme tak schopní dostat panely na střechu podniku podstatně dřív. Vyřízení dotační administrativy totiž může spolu s instalací zabrat i rok a půl. Při cenách elektřiny, jaké jsou dnes, se proto vyplatí instalovat co nejdřív. Postavíme jim elektrárnu a mají jistotu, že dalších 20 let si budou vyrábět a dodávat elektřinu přibližně za korunu za kilowatthodinu.

Říkal jste, že zájem narostl násobně. Co to znamená v řeči čísel typu obrat, zisk, počet instalací…
V roce 2021 jsme prodali 2 200 elektráren a tepelných čerpadel, což je o 60 procent víc než v roce 2020. Jenže problém není prodej, my jsme schopni udat v podstatě cokoli, problém je instalace a dostupnost. Limit je kvalitní lidská práce. I když nabíráme, co to jde, kvalitu jsme schopní ohlídat a zaručit jen při určité rychlosti růstu. Proto se snažím letos udržet růst na úrovni kolem 30 procent. Mohli bychom růst mnohem rychleji, ale riziko, že to pak bude znát na kvalitě práce, už by bylo moc vysoké. Nenašli bychom zkrátka dost dobrých lidí.

A co se týče obratu?
Za rok 2021 jsme uzavřeli smlouvy v celkové hodnotě bezmála 800 milionů korun.

Nedostatek lidí je větší problém než nedostatek materiálů?
Samozřejmě, že když vám nepřijede kamion komponent, nic nepostavíte. Ale klíčoví jsou lidé, to je zásadní omezení. Větší než občasné výpadky v dodávkách. Pracovní trh je vysátý, nejsou lidi. Týmy máme po celé České republice a situace je vesměs všude stejná. Celkem nás je teď 150 a hledáme neustále další pracovníky. Veškeré instalační kapacity máme svoje, takže máme vlastní obchodní zástupce, vlastní projektanty, vlastní montáž i vlastní elektrikáře. Jedině u firemních instalací občas spolupracujeme se subdodavateli, ale jen těmi prověřenými.

Měli jste i firmu v Británii, nějakou další zahraniční expanzi neplánujete?
Do Anglie se vracet neplánujeme, i když vím, že by tam byznys fungoval. Založili jsme si ale pobočku ve Španělsku. Je to velmi zajímavý trh, kde mají hodně slunce, spustili funkční dotační program a mají tam o hodně dražší cenu energií. Je tam prostor.

Tam není konkurence?
Konkurence tam je, ale to není podstatné. Klíčové je, s jakým typem služby přijdete. A když nabídneme něco, co nikdy jiný nedělá, šance na úspěch je velmi slušná. Tak to bylo i tady u nás, dlouho jsme si hráli s designem naší služby. Jde o to, že my neprodáváme technologii, ale službu. Člověk, který si nás najme, nemá žádné starosti, nic nemusí řešit, všechno za něj vyběháme. A solární panel je toho jen součástí, jde o všechno kolem toho včetně zprostředkování dotace. Takto komplexní službu ve Španělsku nabízí málo firem.