V posledních týdnech se spolu s tím, jak vláda zpracovává reformu veřejných financí, začalo znovu hovořit o zaměstnaneckých akciích. Kabinet Petra Fialy jejich prosazení, po kterém volají především startupy, má sice ve svém programovém prohlášení, ale k jejich zavedení do české legislativy se zatím moc nemá. Vznikla proto dokonce podnikatelská a investorská iniciativa, která se politiky snaží dotlačit k akci. Daňový poradce a spolumajitel skupiny V4 Group Michal Jelínek v rozhovoru popisuje, co je hlavní problém nynějšího stavu: „Že se zdaňuje příjem, který fakticky nemáte.“

V souvislosti se zaměstnaneckými akciemi se nejčastěji používá termín ESOP, což je zkratka anglického Employee Stocks Option Plan čili Opční plán zaměstnaneckých akcií. Jde o způsob, kterým lidé po určité době a za určitých podmínek získají podíl ve firmě, kde pracují. To samo o sobě není nic složitého, zádrhel nastává s tím, jak se na to kouká finanční správa – ta podle zákona zaměstnance ve chvíli, kdy akcie nabude, zdaní.

Lidé z investorské a startupové komunity se proto rozhodli nedávno rozjet iniciativu ESOPasap, aby přiměli politiky ke krokům, které před časem slíbili. Součástí vládního programového prohlášení je totiž závazek zjednodušit systém zaměstnaneckých akcií tak, aby mohl plnit svou roli. Tou je především být nástrojem, jak motivovat kvalitní zaměstnance a dát jim šanci participovat na úspěchu firem, pro které pracují. V zahraničí, hlavně v USA a Izraeli, jde o klíčový prvek tamního startupového ekosystému.

Podle Michala Jelínka z poradenské agentury V4 Group mají menší firmy o zaměstnanecké akcie velký zájem, ale když zjistí, jak složité a drahé to v Česku s jejich prosazením je, ztrácí rychle chuť se do nich pouštět. Přitom, tvrdí Jelínek, není potřeba přijímat žádné rozsáhlé změny daňového řádu, dokonce by podle něj mohlo alespoň dočasně stačit, kdyby finanční úřady změnily své vlastní nařízení.

Zaměstnanecké akcie jsou docela velké téma, ke kterému ale vláda zatím spíš mlčí. Pociťujete to i vy coby daňaři?
Je potřeba si říct, že zaměstnanecké akcie, někdy známější pod anglickou zkratkou ESOP, jsou tady s námi poměrně dlouho. Vezměte si třeba ČEZ a jeho top management, který si díky tomu vydělal nemalé peníze. Zkrátka ve velkých firmách, ať už jsou čistě tuzemské nebo nadnárodní, to je relativní standard. Kde se to nyní začalo hodně prosazovat a kvůli čemu se vede veřejná debata, jsou startupy a menší technologické firmy. A tam je znát hodně velká poptávka, protože chtějí akcie nabízet svým zaměstnancům v rámci motivačního schématu.

A problém jsou daně.
Ano, způsob zdanění zaměstnaneckých akcií je v Česku hlavní překážka jejich širšího využití. Zdanění totiž nastává již při uplatnění opce. Navíc u veřejně neobchodovaných společností je poměrně problematické stanovit hodnotu akcií a tím i základ daně. U veřejně obchodovaných titulů jako ČEZ máte výrazně jednodušší pozici v tom, že víte, kolik máte zdaňovat, respektive zaměstnanec ví, jaký bude mít z nabytých akcií příjem. Ovšem u veřejně neobchodovaných firem vlastně nevíte, jaká je z pohledu povinností vůči finanční správě jejich valuace.

To je hlavní brzda?
Hlavní brzda je v tom, jak v České republice celý princip zdanění zaměstnaneckých akcií funguje. Firma zpravidla dává bezúplatně klíčovým zaměstnancům opci s tím, že po splnění určitých kritérií budou moct za předem daných podmínek nabýt majetkový podíl ve firmě. Podle české legislativy, a vycházíme z pokynu generálního finančního ředitelství, se v momentě, kdy zaměstnanec opci dostane, nic nezdaňuje. Daňová povinnost nastává ve chvíli, kdy zaměstnanec opci uplatní, tedy když akcie nebo obchodní podíl fakticky získá. Pokud získá podíl ve veřejně neobchodované firmě, je problém stanovit, kolik se má zdaňovat. Ale to pořád není ta největší brzda.

Foto: Jan Rasch

Michal Jelínek, partner poradenské skupiny V4 Group

A co to teda je?
Že zdaňujete příjem, který fakticky nemáte. Vychází to z ustanovení, které bylo původně mířeno na úplně něco jiného. Paragraf šest odstavec tři zákona o daních z příjmů říká, že zaměstnanec, pokud dostane od zaměstnavatele nějaký nepeněžní benefit, musí ho zdanit. Například zaměstnavatel vám dá poukaz na nákup do Tesca, který má hodnotu patnáct tisíc korun a vy za něj zaměstnavateli zaplatíte pět tisíc. Rozdíl, který činí deset tisíc korun, se musí zdanit, protože okamžitě získáváte nějakou užitnou hodnotu.

Jenže my toto ustanovení uplatňujeme i na zaměstnanecké akcie, které jsou z principu něco hodně jiného než poukaz na nákup.
Přesně tak. Takže člověk, který získá za předem dohodnutých podmínek podíl ve firmě poté, co v ní několik let pracoval, z něj musí zaplatit daň. A to pro něj znamená dost vysokou finanční zátěž. Jednak musí obvykle něco zaplatit, aby podíl nabyl, a k tomu mu ještě vyměří daň. Ta vychází z rozdílu mezi tím, jaká je tržní hodnota toho podílu a za kolik podíl nabyl. Může nastat úplně absurdní situace, že v daném měsíci, kdy zaměstnanec podíl získá, je najednou jeho daňová povinnost mnohem větší než jeho příjem.

Co pak s tím?
Je třeba se obrátit na finanční úřad zaměstnance a zdanit tento příjem individuálně. Zkrátka proces udělení zaměstnaneckých akcií je u nás strašně složitý a ani firmy o to logicky nemají takový zájem. Respektive zájem mají obrovský, ale když zjistí, co to obnáší, jejich nadšení chladne.

Co když zaplatím daň z nabytí podílu a hodnota firmy následně spadne do minusu?
Koordinační výbor Komory daňových poradců přesně toto řešil, jestli pokud firma ztratí hodnotu, by nešlo podat dodatečné daňové přiznání a vzít si peníze zpátky. Dospěli ale logicky k závěru, že už to nejde. A bohužel když se podíváme kolem nás, je tu spousta zemí, které to mají mnohem lépe ošetřené. Na špici jsou Pobaltské státy, kde ke zdanění dochází až ve chvíli, kdy zaměstnanec provede exit, čili když akcie prodá.

Existují ale cesty, jak to v Česku obejít, že?
Asi nejčastější jsou takzvané fantomové opční plány, které se nepropíšou v rejstříku a jsou jen uvedené ve smlouvě, akcie tedy fakticky nikdy nedostanete. Pocit sounáležitosti, což je asi to hlavní, co od ESOP čekáte, se ale logicky tak úplně nenaplní. Je to vlastně ve finále jen takový strašně složitý bonusový systém.

Byla by to velká změna dostat zaměstnanecké akcie do naší legislativy?
Právě že nikoli. Vlastně by stačilo přeformulovat jen pár paragrafů v daňovém zákoně. Možná ani to. Třeba fakt, že zdaňujeme v případech, kdy lidé dostanou zadarmo opci, až v okamžiku jejího uplatnění, vyplývá jen z pokynu Generálního finančního ředitelství. Takže kdyby si to stát chtěl hodně zjednodušit, mohla by finanční správa jen upravit znění tohoto pokynu. Přesto nejvhodnější cestou by bezesporu bylo upravit příslušná ustanovení zákona o daních z příjmů.