Český průmysl stále ještě není v dobré kondici, výroba už několik měsíců v řadě meziročně klesá. O výkonech před covidovou pandemií si zatím může nechat zdát. Dlouho to platilo i o stavebnictví, které se ale začíná pomalu zvedat. Což potvrzuje i Kamil Jeřábek, jenž stojí v čele české divize největšího světového výrobce cihel Wienerbergeru. Loni se firmě byznys dramaticky propadl, jak ale ožívá bytová výstavba, stoupá i zájem o tvárnice. „Příští rok se snad rozjede i výstavba rodinných domů,“ dodává v rozhovoru pro CzechCrunch, v němž popisuje i plány společnosti s jejím stavebním robotem s názvem WLTR.

Kamil Jeřábek se netají tím, že k cihlám a betonu má blízko celoživotně. Ostatně v barvách Wienerbergeru, respektive výrobce střešních tašek Tondach, kterého rakouský obr před devíti lety pohltil, působí už přes 20 let. Takže zkušeností má na rozdávání, nicméně to, co s firmou zažili v roce 2022, kdy v Česku explodoval realitní boom, nepamatuje: „Bylo to ustřelené.“

Co tím má na mysli? Že zájem o stavební materiály byl tak velký, že všechny továrny a výrobny musely jet nonstop, tedy sedm dní v týdnu a na tři směny. Samozřejmě se to pozitivně projevilo na výsledcích společnosti, které předloni dosáhly v tržbách bezmála pěti miliard a zisk před zdaněním činil 1,65 miliardy. To je maržovost typická spíš pro technologická odvětví než pro tradiční segment, do kterého výroba stavebních materiálů patří.

Jenže loni přišlo stejně prudké ochlazení – tržby klesly o 26 procent a zisk se zmenšil zhruba na čtvrtinu. Když pak loni firma oznamovala, že ochlazení na trhu využije k plánovaným odstávkám a že zároveň uzavře dva neperspektivní provozy, na chvíli to, aspoň podle zpráv v médiích, vypadalo, že Wienerberger pomalu končí. „To jsem si znovu uvědomil sílu médií. Přitom žádná apokalypsa se nekonala,“ usmívá se Jeřábek při rozhovoru pro CzechCrunch.

V něm popisuje, co se děje v pozemním stavitelství, kdy očekává, že se rozjede výstavba rodinných domů, která je navázaná na hypotéky, co by pomohlo zdejšímu rezidenčnímu sektoru i jaké plány má Wienerberger (jehož vídeňská matka je mimochodem od roku 1869 veřejně obchodovanou firmou) v robotické výstavbě, na níž do budoucna poměrně sází.

Nedávno jste zveřejnili výroční zprávu za rok 2023, kde je patrný propad v tržbách i zisku. Zkuste popsat, co se na trhu dělo loni a co vidíte dnes.
Co se týče loňského roku, došlo tam ke zlomu v poptávce. V letech 2021 a 2022 zájem vysoce převyšoval naše kapacity, loni ale poptávka poklesla, a to tak, že jsme jí museli uzpůsobit i naše fungování. Vývoj na trhu následoval rostoucí ceny energií a rostoucí sazby u hypoték, což celkově přibrzdilo atmosféru na stavebním i realitním trhu. Developeři, kteří neměli zájemce o nové byty, zbrzdili výstavbu. Stejné to bylo u rodinných domů. Zároveň ale tím, že se trh ochladil, nám vznikl prostor udělat některé plánované odstávky továren, což v minulých letech, kdy jsme jeli na 100 procent a nonstop, nešlo dělat. Takže jsme mohli provést jak údržbu, tak nějaké investice.

To bylo to slavné zavírání továren na zimu? Ono to chvíli vypadalo, jako byste krachovali.
Ano, tam jsem si znovu uvědomil sílu médií, protože z obyčejných odstávek se udělala bublina a popisovalo se to pomalu jako konec celé firmy a krach. Někde jsem dokonce četl, že už nevyrobíme ani cihlu. Pravda, kvůli situaci na trhu byly odstávky delší, než by trvaly běžně, a také jsme se rozhodli dlouhodobě odstavit výrobní závod v Týně, protože jsme si vyhodnotili, že ochlazení bude trvalejší a hlubší. Tam jsme museli řešit i nějaké propouštění. Spolu s tím jsme omezili provoz ze tří směn na dvě ve výrobě střešní krytiny v Hranicích na Moravě. Ale žádná apokalypsa se nekonala. Celkově nám ale, což nepřekvapí, v souvislosti s ochlazením poptávky na trhu poklesl obrat i zisk.

V podstatě jste se ale vrátili před covid, ne? Protože výkony za rok 2022, kdy jste měli obrat přes pět miliard a zisk 1,65 miliardy před zdaněním, byl prostě úlet. Nebo se pletu?
Bylo to úplně ustřelené a je to, jak říkáte. Zároveň se na tom ukazuje, kterak nestabilní prostředí ovlivňuje to, jak firmy žijí a fungují. Částečně to způsobil covid a pak ruská invaze na Ukrajinu, což jsou jevy, které nelze predikovat, ale pak máte efekty způsobené tím, že tu chybí jakákoliv dlouhodobá strategie. V našem případě se to týká strategie výstavby bytů. Kdybychom něco takového jako stát měli, létání ode zdi ke zdi by se tím nepochybně zploštilo. To by pro nás jako pro výrobce byla dobrá situace z pohledu plánování, investování a nastavování strategie.

Co tím máte na mysli?
Voláme po tom nejen my. Do dopravního stavitelství vláda rok co rok nasype stovky miliard, ale v bytové výstavbě se nic takového neděje. A pak to kolísá, takže jeden rok se staví 10 tisíc bytů a druhý rok 35 tisíc bytů, přičemž potřeba by jich bylo kolem 60 tisíc ročně, aby se dalo hovořit o udržitelné a trvalé výstavbě. Nicméně teď se zdá, nebo o tom aspoň ministerstvo pro místní rozvoj hovoří, že se vytvořily finanční nástroje na to, aby se bytová výstavba dala financovat. Neznám detaily, ale snad se to podaří rozhýbat. To by mohlo dodat systému určitou garanci, že rok co rok se postaví nějaké množství bytů a domů.

Závidím vám váš optimismus, ale nezdá se mi, že by vznikala nějaká ucelená strategie na podporu rozumné výstavby.
Jsem svým založením optimista. My jakožto odborníci jsme se o dostupném bydlení bavili dávno, akcentovali jsme to na našich fórech ještě předtím, než z toho začalo být politické téma. Mám ale pocit, že veřejná debata se posouvá a tentokrát ministerstvo chce opravdu nějaké konkrétní kroky udělat a rozjet. Jak jsem říkal, neznám ještě detaily, ale třeba i prostřednictvím Svazu podnikatelů ve stavebnictví jsme přispěli know-how ohledně finančních nástrojů. Hlavně aby nešlo o klasické dotace, ale aby se vymyslel systém, který zajistí, že se peníze ve výstavbě budou opravdu točit. Třeba jako se to daří u Nové zelené úsporám.

Když se podíváte na situaci na trhu, jak se letošek vyvíjí? Není to pořád ještě takové přešlapování? Výstavba se ještě úplně nerozjela, ne?
O letošku by se dalo opravdu přemýšlet jako o roku jisté stabilizace. Probudily se bytové domy, developeři vycítili, že roste zájem o nákup bytů. Zřejmě půjde o investiční byty, ne o lidi, kteří potřebují řešit svou bytovou situaci. Nicméně zájem o byty se v podstatě hned od začátku roku začal dynamicky zvedat. Developeři vědí, že v podstatě všechno, co postaví, prodají, protože se tady prostě staví málo. A i když nakupují jen ti, kteří mají byty na investici či na spekulaci, bude to stačit. Krize dostupného bydlení se tím bohužel nijak nevyřeší.

Kde to je ale pořád zabrzděné, jsou rodinné domy. Tam hrají velkou roli pořád ještě vysoké úrokové sazby na hypotékách. Přestože ČNB základní sazbu snižuje, komerční banky ji nenásledují a to má vliv na chuť lidí brát si hypotéky a stavět si rodinné domy. Kdo chce stavět, když vidí na hypotéce úrok, který začíná pětkou, nejspíš couvne, protože si pamatuje, že ještě relativně nedávno tam bylo 1,8 procenta.

A příští rok, typově na jaře, už bude lépe?
Je to tak, čekáme na to. Původně jsme počítali, že k tomu dojde už ve druhé polovině letošního roku, kalkulujeme s ještě rychlejším klesáním úrokových sazeb u hypoték. Počítáme, že během roku 2025 dojde jak k oživení výstavby rodinných domů, tak k dalšímu růstu zájmu o byty. Vezměte si, že v době před ruskou invazí na Ukrajinu byly hypotéky z 30 procent využity na výstavbu, dnes jsme na 15 procentech. To je poměrně markantní rozdíl.

Byty už ovšem začaly zdražovat.
To je přece neuvěřitelné. Jen to dokazuje, jak špatné to s bydlením u nás je. Když máme nejdražší byty v celé Evropě, pokud jejich ceny poměříme s příjmy lidí, tak je přece systémově něco špatně, když ceny i tak dál rostou a rostou. A v podstatě okamžitě poté, co se jen na krátko stabilizovaly. Ukazuje to i na fenomén, že tu je hodně lidí, kteří mají dost peněz a chtějí je uložit někam, kde jim to přijde smysluplné.

Češi cihly milují, což je pro vás jen dobře.
Češi mají nemovitosti rádi, fandí vlastnictví nemovitostí a jsou ochotní kupovat byty, i když jejich ceny jsou naprosto ustřelené. Hodně sleduju situaci v Polsku a tam se dnes staví dvojnásobek bytů než u nás v poměru k počtu obyvatel. A jelikož jim rostou i mzdy, tak dostupnost bydlení se tam zlepšuje, ne jako tady. Musím říct, že když jsem ještě v rámci Tondachu začal do Polska jezdit před 23 lety a srovnám to s tím, jak to tam vypadá dnes, je patrný ohromný posun – infrastruktura, městská výstavba, životní úroveň, kultura… My jsme se ve stejné době vyvíjeli také, ale pomaleji. A naši dynamiku nyní ztrácíme, zatímco oni, zdá se mi, naopak zrychlují.

Současně asi platí, že o výrazných cenových propadech už se nedá mluvit, že levněji už asi nebude…
Nebude. Málokdo to chce slyšet, ale je to tak. Náklady na mzdy dolů nepůjdou. Ceny materiálů také ne, stejně tak energie. Navíc musíme pokračovat v investicích a v dekarbonizaci. V podstatě už není kam klesat. Pro letošní rok jsme ceník nechali stejný jako loni, průměrné realizované ceny jsou dokonce nižší. Takže my už jsme ten vstřícný krok vůči trhu udělali. Naopak bych řekl, že je čas na to nakoupit si nyní stavební materiály levněji, než za kolik to bude příští rok. Pokud se naplní scénář, že ožije i výstavba rodinných domů, může vzniknout tlak na ceny.

Vy říkáte, že už není kam klesat s cenou a developeři zase často opakují, že nemohou zlevňovat, protože materiály jsou moc drahé.
Na naši obranu musím říct, že se stačí podívat do meziročního cenového indexu stavebních materiálů, kde je jasně vidět, že se šlo dolů. V podstatě jsme s cenami na úrovni roku 2022, možná lehce výš. Takže na naší straně míč už není. V čem bych ale developerům dal za pravdu, je, že dramaticky šly nahoru ceny stavebních prací. Před čtyřmi roky byla hodinová sazba ukrajinského pracovníka 150 korun, dnes je to 300 i víc korun. A ještě jedna věc – my musíme vydělávat, zase si nenalhávejme, že to neděláme pro zisk. Když vyděláme, můžeme inovovat, můžeme se posouvat, můžeme přidávat lidem.

Když zmiňujete inovace, tak na co se teď soustředíte? Protože z pohledu laika je tvárnice furt stejná jako před lety.
To se může zdát, že je pořád stejná, ale není to tak úplně pravda. Mění se její materiálové složení i její žebrování se posouvá, snažíme se vylepšovat tepelněizolační, ale také akustické vlastnosti. Velké inovace se dějí na dematerializaci. Když máte výrobek o něco lehčí, spotřebujete na jeho výrobu méně plynu a při jeho přepravě vzniká méně emisí, takže snižujete energetickou náročnost. A my v dekarbonizaci vidíme velkou příležitost, protože pokud nestrčíte hlavu do písku a nevykřikujete, že klimatická změna je blbost a že to je celé výmysl Bruselu, je tu celá nová oblast k objevování. Nejde jen o materiály, ale i o efektivitu výroby, donutí vás to se zamyslet, jestli všechnu energii spotřebováváte opravdu nejlépe, jak můžeme.

Donutí vás to být efektivnější.
Je to tak. Já doufám, že letošní léto poskytlo dalším lidem argument, že se něco mění. Když to srovnáte s charakterem léta před 30 lety, je patrný velký rozdíl. Mojí zodpovědností jako člověka i jako manažera je hledat způsoby, jak přírodu víc chránit.

Ono tohle léto byla i reklama na dobrý zděný dům, to si přiznejme. V něm bylo i ve vedrech fajn.
Tuhle zkušenost jsem letos prožil také, protože jsme s rodinou postavili na Vysočině chalupu a použili jsme na ni naše cihly Porotherm, které jsou 44 centimetrů silné a mají integrovanou minerální izolaci. Manželka byla nejdřív skeptická, nechápala, proč máme tak silné cihly a proč tolik řeším izolaci, ale pak za mnou přišla a dala mi za pravdu. Venku bylo 35 stupňů a my doma měli 23 stupňů. A bez klimatizace.

Vy byste ale přece z ničeho jiného než z cihel stavět nemohl.
Je pravda, že já k cihle tíhl od nepaměti. Ale nemám nic proti dřevostavbám, jen je dobré mít na mysli, že to, co se dnes nejčastěji vydává za dřevostavby, tedy ta takzvaně sendvičová konstrukce, obsahuje i velké množství jiných materiálů. V podstatě máte dřevěnou desku, pak igelitovou folii, pak tepelnou izolaci, zase folii a opět dřevoštěpkovou desku. Životnost těchto domů bývá kratší než u zděných staveb a také po nich může být paradoxně víc odpadu. Ale i s dřevostavbou mám hodně zkušeností, máme v rodině roubenku v Beskydech, je to báječné stavení, které ale, aspoň z mého pohledu, má své limity, nikdy v ní nedosáhnete takového tepelného komfortu jako ve stavbě z cihly. .

Hodně se mluví i o robotické výstavbě. Wienerberger uvedl ve spolupráci s firmou KM Robotics vlastního robota WLTR. Není ale robotická výstavba jen takové PR? Opravdu se s nimi staví?
Vyvíjíme ho zhruba osm let. Loni jsme robota otestovali na prvních stavbách, šlo o pilotní spolupráce. Letos jsme rozjeli přímo službu robotické výstavby, která má svůj ceník a fakturujeme ji. Aktuálně máme čtyři roboty a všechny jsou v plném zápřahu a jsou vybookované do konce letošní stavební sezóny. Pro příští rok máme ambiciózní cíl postavit desítky tisíc metrů čtverečních.

A jak to probíhá? Když stavím třeba rodinný dům, prostě si ho u vás objednám?
Když budete stavět halu, dejte mi vědět, ale na rodinný dům to zatím není. Máme to na průmyslové či rozsáhlejší projekty. Můžou to být garáže, stavěli jsme dům pro seniory, aktuálně jsou všechny roboty na rozsáhlé stavbě depozitáře v Pelhřimově. Největší přidaná hodnota je tam, kde je samozřejmě větší masa stavebního materiálu. Zdá se, že trh o to má opravdu zájem, nemusíme nikoho přemlouvat, naopak se hlásí firmy nám. Založili jsme kvůli tomu společnost Green Build, která zajišťuje službu zdění, dodá operátora, zajistí přípravu staveniště. Roboty samotné vyvíjí a vyrábí společnost KM Robotics, ve které máme podíl.

S čím do toho firmy, které si ho od vás pronajmou, jdou?
Kromě toho, že chtějí zkusit novou technologii a je to i určitá zvědavost, jde o firmy, které si uvědomují a pociťují nedostatek pracovní síly na trhu. Přemýšlí, jak to budou řešit, takže robot je pro ně logicky potenciální řešení. Je to zjevně životaschopné.

Máte aktuálně čtyři roboty?
Ano, ale do konce roku bychom měli mít k dispozici další tři. Jeden robot nás vyjde zhruba na 20 milionů korun. Ale když si ho od nás pronajmete, je to cenově srovnatelné s cenou zednické práce. Nahradíme partu zedníků. Nemůžu teď ještě slíbit, že to je rychlejší, protože některé úkony zatím robot neumí, což nás zpomalí. Finančně to ale kalkulujeme tak, aby to bylo srovnatelné se zednickou partou.

Říkal jste, že pro příští rok máte velké plány. Zkuste je definovat na nějakém příkladu?
Kdybych to převedl na dva metry vysokou zeď, tak plán pro rok 2025 je postavit jí aspoň 30 kilometrů. Taková šikovná Čínská zeď. Opravdu se bavíme o desítkách tisíc metrů čtverečních stěn.

Budete robota nabízet i přímo ke koupení?
Zatím ne, ale byznysové modely se vytváří. O robota mají velký zájem i dceřiné společnosti Wienerbergeru z okolních zemí a tam ty modely mohou být jiné. Na různých trzích si tak ozkoušíme různé přístupy.