Pokud vše půjde podle plánu, na pražské burze si bude brzy možné koupit akcie společnosti Footshop. Tu před dvanácti lety založil Peter Hajduček, kdy ještě netušil, že z prodeje tenisek vytvoří miliardový byznys. Dnes má firmu, která hraje ve svém oboru prim ve střední a východní Evropě a zálusk si dělá také na západní trhy. Mladá generace u ní nakupuje to, co je právě nejvíce trendy, a třiatřicetiletý zakladatel si uvědomuje, že se teď musí představit také starším investorům. Ti totiž o Footshopu mnohdy uslyší poprvé. „Mám pro ně jednoduchou radu – ať se zeptají svých dětí či vnuků,“ usmívá se Hajduček ve velkém rozhovoru pro CzechCrunch.

Záměr vstoupit na burzu oznámil Footshop minulý týden. Nezvolil však cestu tradičního IPO, v rámci kterého firma poprvé nabízí své akcie, ale rozhodl se pro alternativní cestu, v Česku vůbec první svého druhu. Tuzemská investiční skupina Wood & Company totiž před časem na pražskou burzu umístila takzvaný SPAC. Jde o prázdnou schránku, do které investoři nejprve pošlou peníze, a jakmile se najde pro dané parametry ideální a již existující firma, propojí se. Daná společnost tím vstoupí na burzu a získá vybraný kapitál.

Právě přes čtyři stovky investorů, kteří do entity Wood SPAC One vložili téměř 540 milionů korun, teď musí dát celému plánu finální zelenou. Pokud budou alespoň tři čtvrtiny pro, bude cesta Footshopu do světa veřejně obchodovaných firem definitivně umetená. Pro společnost by to byla dosud největší kapitálová injekce a pro Hajdučka i investory první velká finanční odměna. „Footshop dnes na svůj provoz nepotřebuje žádné peníze, dříve potřeboval. Nový kapitál nám tedy umožňuje vyloženě hledat nové příležitosti a jít na další trhy. Zatím ale ještě není hotovo,“ říká Hajduček.

Když jste zakládal Footshop, byla vůbec někde ve vaší hlavě myšlenka, že byste jednou takovou firmu dovedl na burzu?
Když jsem začínal, tak jsem asi ani nevěděl, že nějaká burza existuje. Tehdy jsem si objednal první boty, dodavatel mi řekl, že markup je 80 procent, a já si myslel, že to znamená, že mi z tisícovky zbyde 800 korun. Jenže to znamenalo, že je koupím za 1 000 korun a budu je prodávat za 1 800. Je to už dávno a mnohé se změnilo.

S jakou vizí jste tehdy ty první boty kupoval?
Řídil jsem online agenturu, kde jsme dělali weby a marketing. Chtěli jsme udělat malý projekt, abychom všem ukázali, že umíme dělat e-commerce, a získali nové klienty. Dnes je z toho miliardová firma, ale na začátku byly plány určitě značně konzervativní. Měl jsem asi pět zaměstnanců a představoval jsem si, že za dvacet let nás bude dvacet a náš byznys se bude odehrávat na 200 metrech čtverečních.

Také je důležité zmínit, že se bavíme o situaci před dvanácti lety. Dnes je běžné prodávat vše včetně tenisek online, tehdy ale nebyl svět e-commerce tak rozvinutý, ani tenisky nebyly tak žhavé zboží, že?
Lidé mi říkali, že jsem blázen, že je nesmysl prodávat boty online, protože nikdo neví, jakou má velikost, a je nutné si boty vyzkoušet. Svět se od té doby změnil neuvěřitelně. Původně jsem chtěl založit skateshop a prodávat skejtové desky, boty, mikiny. Na VŠE někdo přišel se skvělým nápadem na byznys, který je zaměřený na úzký sortiment.

Měl jsem tehdy k dispozici 40 tisíc korun a nedostatek peněz jsem se snažil schovat za to, že budeme skateshop zaměřený na boty. Rychle jsem ale pochopil, že to není tak atraktivní segment. Jelikož jsme se jmenovali Footshop, umožnilo nám to začít prodávat i jiný druh bot. Poměrně rychle jsme přešli na lifestylové boty, což považuji za zcela zásadní rozhodnutí. Kdybychom tehdy zůstali u skejtových bot, nemíříme dnes na pražskou burzu.

Kdy se poprvé objevil nápad, že byste mohli jít na burzu?
Už pár let taková myšlenka občas zaznívala v managementu nebo v debatách s investory. Vždy nám to ale přišlo složité v porovnání s tím, kdy jsme se mohli domluvit s jedním investorem na podmínkách a bylo hotovo. Burza tak pro nás nikdy nebyla priorita, to se ale změnilo loni v létě, kdy se objevila možnost neudělat klasické IPO, ale vstoupit na burzu formou SPAC.

Co bylo tím impulsem, že jste o burze začali jednat?
Dlouhodobě jsme přemýšleli, jak náš byznys dál rozvíjet. Minulý rok jsme provedli velké množství změn, zjistili jsme, co funguje a co nefunguje, ale především jsme nechtěli jen udržovat to, co máme, ale dál růst. V tomto ohledu je burza velkou příležitostí. Ve hře byl i potenciální strategický či finanční investor, ale vše se potkalo v dobrém čase, kdy tu byl k dispozici SPAC na burze, v němž již ležel kapitál.

Jaký je to milník v rámci historie celého Footshopu? Pro některé znamená IPO alespoň částečný exit, pro jiné to je jen malý krok na dlouhé cestě.
Je to pro nás dosud největší kapitálová injekce, zároveň přijdeme potenciálně až o 49 procent firmy, takže je to velká změna i z pohledu akcionářů. Pro investory je to zároveň první velký návrat jejich investic a také to je první významnější odměna za moji práci. A pro celou firmu je to obrovská příležitost, protože jsme sice už dříve získávali investice, ale řádově nižší sumy (Footshop od investorů doposud získal v součtu zhruba 150 milionů korun – pozn. red.), a navíc jsme neměli firmu v tak dobrém nastavení jako teď. Footshop dnes na svůj provoz nepotřebuje žádné peníze, dříve potřeboval. Nový kapitál nám umožňuje vyloženě hledat nové příležitosti a jít na další trhy. Zatím ale ještě není hotovo, a dokud nebude vše uzavřené, fungujeme dál tak, jako bychom žádné peníze neměli získat.

Očekávám, že o největší část podílu přijdete vy, zároveň ztratíte většinu ve firmě. Jak jste se s tím srovnával? Bylo to pro vás jednoznačné rozhodnutí takovou věc udělat?
Předpokládám, že se toho příliš nezmění. Pamatuji si, když jsem nabíral první investory, měl jsem paranoiu, že mi někdo bude chtít ve firmě něco měnit, zakazovat některé marketingové kampaně nebo vybírat, co dáme na Instagram, ale nic takového se samozřejmě nedělo. Dál jsem vše dělal podle sebe a investoři svým způsobem investovali zčásti také do mě, protože věřili, že to zvládnu. Když přišli další investoři, opět se mi o něco zmenšil podíl, ale v každodenním režimu se nezměnilo nic. Teď už sice nebudu většinový, ale budu stále největší akcionář, zároveň budu předsedou představenstva a také jsem se investorům zavázal, že v této roli budu minimálně další tři roky. Chci v této roli pokračovat a pokračují s námi i stávající investoři, jejichž podíly se taktéž sníží.

Valuace Footshopu by mohla být kolem miliardy korun. Považujete to za férové ohodnocení?
Equity value odpovídá zhruba 0,7násobku letošních očekávaných tržeb. Domlouvali jsme ji v čase, kdy byly všechny akcie na nižších cenách, než jsou dnes. Mezitím začaly stoupat, ale naši cenu jsme už neměnili. Kdybychom ji domlouvali dnes, mohli jsme možná mít vyšší ambici, ale zároveň jsem rád, že zůstává prostor pro investory, jak dále vydělat. Hodnota může růst více způsoby. Můžeme růst v tržbách, případně v zisku. Nebo můžeme úspěšně rozvíjet naši vlastní značku a trh nás za to ohodnotí mnohem výše, protože budeme mít více pod kontrolou marži, ceny a objemy. Možností je více, ale náš plán je rozhodně dál růst.

V loňském roce se vám sice tržby propadly o 11 procent na miliardu korun, ale dostali jste se zpět do provozního zisku ve výši 20 milionů korun. Vyčetl jsem z vašich prohlášení správně, že EBITDA je teď důležitější než růst tržeb?
Je třeba říct, že ten výsledek by byl ještě lepší, nebýt velkých jednorázových nákladů v rámci loňského prvního čtvrtletí. V něm jsme byli v minusu 19 milionů korun kvůli výpovědím či zavírání obchodů. Pak už jsme se ale otočili do kladného zisku EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn. red.). Bylo pro nás důležité ukázat bankám, investorům, pojišťovnám i dodavatelům, že umíme náš byznys dělat profitabilně. To si chceme zachovat, ale nikoliv při stagnujících tržbách, ty určitě musí také mírně růst. Firmě to umožňuje nabírat nové lidi, posouvat je, rozvíjet talenty. Bez zvyšování tržeb to nejde, ale ve firmě teď ještě více mluvíme o marži a zisku než o tržbách, to ano.

V rámci e-commerce došlo k ochlazení celého trhu a řeší se, jaké firmy to třeba nezvládnou. Vy jste přesvědčení, že váš byznys case je správně nastavený a bude dlouhodobě profitabilní?
V posledních letech jsme experimentovali s mnoha projekty, ale minulý rok jsme si řekli, že to budeme krotit. Například jsme zásadně zúžili portfolio produktů, odstranili jsme značky, u kterých jsme dlouho doufali, že se ještě rozjedou, ale nefungovaly. Začali jsme se opět více soustředit na boty, protože jsme se předtím více rozletěli i do dalších kategorií. Zkrátka jsme se zaměřili na to, co umíme nejlépe. Také jsme se naučili, jaké parametry jsou důležité v našich kamenných obchodech a co nám v nich přinese úspěch.

Před rokem jsme zavřeli obchod v Bratislavě, teď ho znovu otevíráme, ale v lepší lokalitě, v lepší velikosti a s lépe nastavenou smlouvou. Za těch dvanáct let jsme nabrali mnoho zkušeností a máme dostatek dat, abychom věděli, co funguje a co nefunguje. Přestali jsme rozvíjet desítky projektů najednou, více se soustředíme na hlavní část našeho byznysu a přidáváme jen pár věcí navíc, které rozvíjíme. To nám funguje a plánujeme v tom pokračovat.

Na burze můžeme sledovat třeba Pilulku. Vzhledem k tomu, že také působíte v e-commerce světě a budete na burze, budou vás investoři automaticky srovnávat. Proč by si měli investoři koupit spíš teniskové akcie?
Popíšu, jaké vidím z mého pohledu rozdíly. Máme jednodušší expanzi na zahraniční trhy, protože zatímco Pilulka v Rumunsku nemůže prodávat ibuprofen jako v Česku, ale musí nabídnout lokální produkt s příbalovým letákem v daném jazyce, my máme jeden produkt, který mluví všemi jazyky. Ostatně 70 procent našich tržeb plyne ze zahraničí. Průměrná hodnota naší objednávky je přes dva tisíce korun s marží kolem 35 až 40 procent bez daně a patrně zůstává větší prostor pro pokrytí nákladů na provoz. Výhodou Pilulky je naopak širší cílová skupina a zřejmě větší frekvence nákupu.

Když jsem se ptal zástupců Wood & Company, jak vypadá skladba investorů v rámci SPACu, tak říkali, že větší část z nich asi ani nebude vědět, co to Footshop je. Toho se nebojíte?
Mám pro ně jednoduchou radu – ať se zeptají svých dětí či vnuků. Rozumím, že když nás lidé neznají nebo u nás nenakupují, nemusí tak snadno pochopit, co děláme, ale naše cílová skupina jsou mladí lidé, středoškoláci, vysokoškoláci. Když se těchto lidí zeptají, co si o Footshopu myslí, jistě nám porozumí lépe. Zároveň je důležité pochopit, že boty, které nabízíme, nejsou boty jako každé jiné. Tenisky, které u nás zákazník najde, standardně nenajde v běžném nákupním centru. Za naším portfoliem je deset let práce, jsme jediní, kdo má exkluzivní přístup k řadě produktů a značek.

Prodejce tenisek na burze totiž nemusí znít tak ohromně, ale platí tedy, že kdyby chtěl někdo zreplikovat to, co děláte, tak to kvůli vašim exkluzivním kontraktům jednoduše nedokáže?
Přesně tak, důkazem je ostatně řada firem s obrovským kapitálem, které se snažily, ale nedokázaly se na náš trh dostat. Naši klíčoví dodavatelé jako VF, Nike, Adidas jsou velké a silné firmy, které prakticky nedělají kompromisy. Jsou schopné říct Foot Lockeru, který má po celém světě tři tisíce obchodů, že s ním omezují spolupráci, protože pro ně není dostatečně prémiový. Nakonec to během letošního roku zase trochu vrátily, ale ukazuje to jejich sílu a odvahu.

Dalším příkladem je, že Nike přestal spolupracovat s Amazonem, a pokud ani Amazon nemá dostatečnou sílu na to, aby přesvědčil Nike, tak věřím, že se naše pozice, kterou jsme si dlouhé roky budovali, prostě nedá koupit. Všechny významné značky už nechtějí rozšiřovat distribuci, protože chápou, že se svět mění a velkou část mainstreamové distribuce dokáží pokrýt samy, zatímco si ponechají vyšší marži. K tomu pak potřebují specialisty pro běžce, basketbalisty nebo fashion. A to jsme my. Řada těchto značek už u nás ani nemá kanceláře, v Evropě obsluhují pár partnerů z jedné centrály a další nechtějí. Proto věřím, že bariéry vstupu na náš trh jsou obrovské a naše pozice exkluzivní.

Byznys zmíněného Foot Lockeru ovlivnilo, když chtěl Nike prodávat více svým zákazníkům přímo. To se vám může stát taky?
Naše velká výhoda je, že jsme multibrand a dokážeme se přizpůsobovat aktuálním trendům. Některé značky nám tento rok rostou několikanásobně, jiné zase klesají, příští rok budeme mít zase trochu jiný mix. Dříve všichni nosili široké kalhoty, pak co nejužší, a teď jsou zase v módě široké. To stejné platí pro značky. Pár roků je totální trend. Vans, pak vystřelí North Face, Patagonia nebo Asics. Zákazník ví, že když přijde na Footshop, vždy tam uvidí aktuální trend. Nemusí chodit nikam jinam. Je naše velká výhoda, že vždy zvládneme nabídnout to, co zrovna lidé chtějí. Poskytuje nám to stabilitu.

Footshop si celkově prošel za poslední dva roky kritickým obdobím, vy jste to sám označil za nejtěžší období kariéry. Už se vám spí lépe?
Pro mě osobně to bylo velmi náročné a intenzivní období. Ve chvíli, kdy jsem se naplno vracel do řízení firmy a začal ji poměrně rychle transformovat, se mi narodila dcera, byli jsme čerstvě přestěhovaní, navíc jsem se pár měsíců předtím oženil. Ve firmě jsme dělali změny, se kterými jsme neměli zkušenost. Zpětně jsem nesmírně rád, že jsme tím prošli a zvládli to, protože jsme hned viděli, že je byznys jako takový zdravý. Díky tomu se nám navíc podařilo lidí ve firmě spojit.

V dobrých časech lidé začnou přemýšlet nad různými malichernostmi, ale když přijde takový problém, všichni se najednou soustředí na jedinou věc a všechno ostatní jde stranou. Snažím se, abychom si takové nastavení dál udrželi. Sám z toho vycházím zase jako o něco zkušenější manažer, který se nelekne, když někde uvidí červená čísla, začne něco klesat nebo nevycházet úplně podle plánu. Člověk se ale pořád učí.

Jaká je dlouhodobá vize Footshopu? Být celoevropským prodejcem prémiových tenisek?
Nedávno jsem si dělal takové cvičení, kdy jsem si vypsal všechny úspěšné a nám podobné firmy. Přemýšlel jsem, co nám proti nim chybí. Vypadlo mi z toho pár stěžejních bodů. Jedním z nich je rozvoj kamenných obchodů, ze kterých chceme udělat naše vlajkové lodě v největších evropských metropolích. Dodavatelé například věří, že nejvíc trendy je Paříž, a když značka prorazí tam, její vliv se automaticky přelije do celé Evropy. Věří, že když zvítězí v Praze, tak i v celé republice. Chceme proto v takových metropolích otevírat obchody, protože v našem byznysu vidíme, že to je úspěšný koncept.

Takže dalším cílem je Paříž?
Chceme si nejprve upevnit naši výsadní pozici ve střední a východní Evropě, kde máme ještě pár mezer, například ve Varšavě. Dnes už máme úspěšný online byznys i v Bulharsku nebo Řecku, kde nás to také zajímá. A jakmile budeme mít hotovo tady, chceme jít dál tam, kde nám funguje online prodej. To je dnes západní Evropa, už teď slušně prodáváme do Francie i Německa.

Na co ještě jste při analýze trhu přišel?
Druhá zásadní věc je, že zahraniční a velmi niche obchody jako End Clothing, Kith, Patta, nebo Slam Jam se dokázaly z retailu proměnit ve značku. Jelikož se k nám dostávají ty nejžhavější produkty a jako první zachycujeme trendy, dokážeme díky tomu lépe a rychleji pochopit, kam se móda ubírá. Máme proto velkou chuť tvořit vlastní produkty, protože vidíme, jak úspěšný je to koncept v zahraničí. Je to pro nás velká cesta, kterou chceme jít.

Můžete třeba koupit další značku jako Queens?
Pokud uvidíme další podobnou příležitost, tak to nemohu vyloučit, ale aktuálně pracujeme s vlastními brandy Footshop a Queens. Pro obě značky máme jasnou strategii a byznys plán a před sebou ještě spoustu práce a také potenciálu. Před pár lety jsme se rozhodli, že chceme mít druhou značku, a zvažovali jsme, zda ji koupit, nebo si vytvořit vlastní od nuly. Když se objevila možnost koupit Queens, byla to jasná volba. I v kamenných obchodech vidíme příležitost odlišit strategii obou značek a vytěžit na trhu v rámci vlastních značek ještě víc. Pokud se nám některý produkt nebude hodit do Footshopu, ale víme, že trenduje v jiné cílové skupině, můžeme ho nabídnout v rámci Queens. Proto chceme mít minimálně dvě značky a držet je dlouhodobě oddělené.