Že jsou Rusové Ivani bez zbraní a netuší, co se děje? Chyba, válka potrvá dlouho, říká Poleščuk

Andrej Poleščuk denně komentuje události z ukrajinské fronty a v rozhovoru pro CzechCrunch shrnuje aktuální dění na východ od našich hranic.

Analytik Andrej Poleščuk

0Zobrazit komentáře

Na Twitteru, respektive na sociální síti X jej sleduje bezmála 110 tisíc lidí, kterým každý den přináší vyčerpávající informace z ukrajinské fronty. Senátoři jej kvůli tomu dokonce navrhli prezidentovi na medaili. Andrej Poleščuk se na Ukrajinu vrací a z první ruky tak může sledovat, jak situace v zemi zmítané válkou s Ruskem vypadá. Třeba stran často diskutovaného dobývání poloostrova Krym. „Mluvit o postupu na Krymu je ještě velmi předčasné. To až tak za rok,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

„Ty jsi bloger? Tak pojedeš s klukama na frontu!“ Rozhodl za Andreje Poleščuka při jeho první návštěvě na Ukrajině místní vojenský velitel. Čerstvý absolvent práv tak dostal neprůstřelnou vestu, helmu a nastoupil do obrněného vozu společně s novináři třeba z deníku Wall Street Journal. A vyjeli. Když ostatní zjistili, že s sebou nemá ani bezpečnostní sluchátka, bez kterých se nedá na dělostřeleckých pozicích existovat, španělský novinář mu jedny půjčil. Až později zjistil, že to je Manu Brabo, slavný fotograf a držitel Pulitzerovy ceny.

Třicetiletý analytik Poleščuk byl vedle zvučných novinářských jmen sice zelenáč, doma ale dlouhodobě pomáhá s informováním o tom, co se na Ukrajině děje, a také s organizací sbírek, přes něž putují zásoby přímo ukrajinským vojákům na frontu. O situaci na Ukrajině navíc každý den obsáhle píše na sociální síti X, denně tam vybírá a překládá informace z ruskojazyčného Telegramu. Publikuje také na platformě Forendors, dříve známé jako Pickey.

Dělá to od prvního dne války, v den našeho rozhovoru na konci září vydal své 576. zpravodajské vlákno. Všechny začínají stejně: „Chujlo bohužel žije. Zatím.“ Pro neznalé stačí dodat, že chujlo je velmi hanlivý ukrajinský výraz a je jím samozřejmě míněn Vladimir Putin.

Jako analytik mezinárodního dění prošel například think tankem Evropské hodnoty a za jeho aktivity ho čeští senátoři letos navrhli prezidentovi Petru Pavlovi na udělení medaile za zásluhy. A protože se blíží zima a je čas se ohlédnout za probíhající ukrajinskou ofenzivu (ale nejen za ní), v rozhovoru pro CzechCrunch jsme mluvili o tom, co se vlastně nyní děje na východ od nás. Protože živo je nejen na Ukrajině.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Vezmu to odzadu. Co jste dělal 24. února 2022 ráno?
Nemohl jsem v noci spát, probral jsem se a říkal si, že se podívám, jestli se něco neděje. No a dělo, takže jsem začal hned tweetovat. Už 23. února se na Telegramu začaly objevovat zprávy od ruských vojáků, že už to asi začíná. Takže ty jejich následné řeči, že nevěděli, kam jedou a kde jsou, jsou podle mě blbost. No a pak jim Rusové vypnuli mobily.

Twitter se v té době hrozně moc rozjel, a i mně osobně narostl počet followerů. Vlastně se nám podařilo organizovat šíření informací a pomoci díky němu. A to nejen v Čechách, ale třeba i s lidmi z Polska, Rumunska nebo přímo z Ukrajiny. Myslím, že ti lidi, kteří mi pomáhali zvyšovat dosahy, si doteď vůbec neuvědomují, jak moc se díky nim podařilo Ukrajině pomoct.

Nastalo období, kdy válka zajímala všechny, všichni jsme koukali na zprávy a byli vyděšení, co se děje. Já jsem třeba chvíli iracionálně přemýšlela, jestli nebudeme muset odvézt děti někam do Portugalska, jestli se nás ta válka nebude také týkat…
To ale není iracionální pocit. Kdyby Rusko bývalo rychle na Ukrajině vyhrálo, tak se klidně mohlo stát, že by další na řadě bylo Moldavsko. Bylo by otázkou času, kdy by Rusové zkusili pošťouchnout článek 5, jestli funguje. A kdyby zjistili, že ne… To nebezpečí napadení ostatních států nezmizelo. My se tady bavíme o tom, že Ukrajina vyhraje, a já doufám, že fakt vyhraje, ale kdyby nevyhrála, tak se Rusko na hranicích se Slovenskem nezastaví.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu pak vydal prohlášení, že Rusové dosáhli svých cílů a stahují se na jih. My jsme si chvíli mysleli, že je válka prakticky už vyhraná. Od té doby to ale z pohledu člověka, který nesleduje situaci denně, vypadá, že konflikt zamrzl. Co se na frontě vlastně děje? Proč to vypadá, že postupují Ukrajinci tak pomalu?
Protože se Rusové na válku dlouho dopředu připravovali. Hned po Minských dohodách v roce 2014 tam začali doslova lít beton do zákopů a stavět bunkry, před které položili několik minových polí. Celá tahle bojová linie, kde si Rusové vylili betonem obranu, se už rok a půl nehnula. Pro Ukrajince i pro jejich elitní vojenské jednotky je extrémně těžké se tam prokousat.

Navíc od začátku války mají lidi tendenci si myslet, že Rusové jsou Ivani, kteří netuší, co se děje, a nemají zbraně. To ale není vůbec pravda. Rusové mají nová letadla, vrtulníky, moderní tanky. Ne tedy vždy, ale mají. A mají obrovské množství dělostřelectva. Na sítích existuje řada videí, na kterých je vidět, že se ukrajinští kluci snaží těmi minovými poli s tanky nebo obrněnými vozidly projet. Což jde blbě, protože nemají stroje na odminovávání, takže tam často umírají.

To mi připomíná, že se teď vybralo v Čechách a na Slovensku 15 milionů na odminovacího robota Boženu, takže ochota Čechů a Slováků přispívat zase tolik zatím neklesá.
Ano, aktivity, jako jsou ty naše s Vasylem Kapustejem, Dárku pro Putina, Teamu 4 Ukraine, Cesty života, jsou skvělé, ale nezmění to průběh války. Všechny naše iniciativy jsou super, ale pomáhají lokálně. A fronta má dva tisíce kilometrů. Pro velkou změnu je potřeba, aby státy centralizovaně pomáhaly. Třeba milion dělostřeleckých granátů Ukrajině od Evropské unie nebo velké zakázky u zbrojovek, které se pak předají Ukrajině, to je cesta, jak něco změnit.

Kde vlastně pořád berou Rusové techniku? Sahají ještě do svých zásob?
Jak se říká, sovětské zásoby byly nekonečné. Plus Rusové, na rozdíl od nás, částečně najeli na válečnou ekonomiku. Dokážou vyrobit rakety, samozřejmě obcházejí na ně uvalené sankce přes Čínu nebo Turecko, Gruzii. Takhle získávají třeba potřebné čipy. Nebo je vybrakovávají z jiné elektroniky. Teď byl zrovna útok, kdy letělo 43 raket, já bych se docela vsadil, že to byly nové rakety, které Rusové vyrobili letos. A kromě raket dokážou vyrábět i tanky.

Co situace v Náhorním Karabachu? Novinářka Petra Procházková nastínila v podcastu Deníku N spekulaci, jestli Putin tu arménskou část prostě Turecku za něco neprodal. Nemohli Rusové říct: „My vám dáme arménský Karabach a vy nám dejte čipy do raket?“
Spekulace je to hezká a logicky dává smysl. Myslím si ale, že to tak není. Spíš Turci spolu s Azery pochopili, že prostě můžou a že Rus už s tím nic neudělá, že je nedokáže nijak zastavit. Válka o Karabach neprobíhá poslední rok, ale třicet let. Jenom se to teď za den a půl kvůli slabosti Ruska vyřešilo. Arméni už nemají šanci, to území budou muset opustit. Azerové tedy tvrdí, že mají připravený plán pro integraci Arménů, já bych se ale obával nějaké etnické čistky.

Ne, že by tam už v minulosti nebyla.
Právě. Ale byla tedy z obou stran. Každopádně se ale ukazuje, že Rusko je slabé a jeho obdoba NATO známá jako OSKB kolektivně neochrání vůbec nikoho. Turci a Azerové to ví a umí toho využít a dělají něco, co my se na Západě pořád ještě neodvažujeme – a to nebrat ohled na ruské zájmy.

Američané a Němci stále váhají s dodáváním raket dlouhého doletu Ukrajině, aby neeskalovali konflikt. Rusové na Ukrajině odpálili Kachovskou přehradu a způsobili obrovskou humanitární katastrofu, vydírají nás tím, že odpálí jadernou elektrárnu, já už fakt nevím, jak víc by se to dalo eskalovat.

bilek-a

Přečtěte si takéJeho vášní jsou puče a autoritáři. Práce mám dost, říká politologJeho specialitou jsou puče a autoritáři. Práce mám dost, i na Slovensku je ale naděje, říká politolog

Mimochodem, proč tu jadernou elektrárnu v létě neodpálili, když s odpravením přehrady problém očividně neměli?
Protože voda z Kachovky do Ruska nedoteče. Kdežto jaderný spad ze Záporožské jaderné elektrárny by tam nejspíš doputoval. Taky by to byla obrovská katastrofa a Rusové chtějí to území využívat dál, nechtějí druhou černobylskou zónu. Rusové chtějí Ukrajinu úplně celou anektovat. A takhle by si znehodnotili několik tisíc kilometrů černozemě. Ve vší iracionalitě, ve které ta válka vznikla, oni přesto tak iracionální nejsou.

Zpět k tomu, co se stalo na Náhorním Karabachu. Myslíte, že tahle ruská prohra může mít vliv na dění na Ukrajině a na Rusko a jeho mezinárodní vazby?
Arméni se od Ruska odkloní úplně, hledali u něj bezpečnostní záruky a ty nepřišly. Takže jim nic jiného nezbývá a možná to i pomůže narovnat jejich vztahy s Azery. Ukazuje se, že Rusko je slabé, což už poslední rok a půl víme.

Na Ukrajině teď došlo k menšímu zemětřesení na ministerstvu obrany. Odešel Olexij Reznikov, ukrajinský ministr obrany. Ono už to vypadalo na začátku roku, že bude muset Reznikov z úřadu odstoupit kvůli korupčním skandálům, nakonec to nějak ustál. Teď už tedy rezignovat musel. Asi by bylo fajn nedívat se na Ukrajinu jako na nějaké „svaté v boji“, problém s korupcí mají asi jako každá východní země…
Jako každá postsovětská země. A musí se s tím nějak popasovat. Teď to vypadá, že s tím konečně začínají něco dělat. Často čtu zprávy, že někoho kvůli korupci zatkli. Naposledy to byl třeba oligarcha Kolomojskyj, za korupci a podvody v řádech miliard z let 2013 a 2014. Sovětský model stál vždycky na známostech a korupci. Pokud tohle někde několik desítek let pěstujete, blbě se z toho vystupuje. U Reznikova se mluvilo o předražených nákupech oblečení pro vojáky. S tím on asi osobně neměl nic do činění, ale jeho podřízení měli, takže rezignovat musel.

Ve válečném stavu se tohle řeší komplikovaně, očekávám, že až válka skončí, přibyde těchto obvinění. To, že někdo někde přeprodává humanitární pomoc, se prostě občas bohužel děje. Stejně tak jako že doktoři berou velké peníze za to, když neuschopní kluky k odvedení na frontu. Za to teď mimochodem zatkli skupinu doktorů v Oděse. Ukrajina v tomhle ale není výjimka, pořád jsme všichni lidi a pořád jsme korumpovatelní.

andrej

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Andrej Poleščuk

Zároveň to ale není důvod přestat Ukrajině pomáhat.
Kdyby to byl důvod k tomu přestat pomáhat, tak bychom ale mimochodem my měli třeba přestat dostávat dotace z Evropské unie, protože jsme tu dovolili za ně postavit linku na toastový chleba nebo Čapí hnízdo… Chápu, že tu nejsou vynesené ještě rozsudky, ale podezření z korupce tu je také.

Nový ministr Rustem Umerov je zajímavá osoba. Krymský tatar, narozený v Uzbekistánu, kam je Sověti z Krymu deportovali. V 80. letech se s rodiči vrátil, vlastně úplný opak Reznikova, který je ze západní Ukrajiny.
Umerov je zajímavý tím, že neměl žádné vojenské zkušenosti, než přišel na ministerstvo. Řídil myslím Ukrajinský fond státního majetku, ale je to prý skvělý manažer.

Ještě bych se chtěla vrátit ke vzpouře wagnerovců, kterou jsme v létě všichni sledovali online. Myslíte si, že Jevgenij Prigožin je fakt po smrti?
Ano. To napětí mezi ním a Šojguem bylo tak velké, že prostě jeden musel z kola ven. Já bych řekl, že na rozdíl od Šojgua Prigožin neuměl intrikovat. On byl takový drsný a přímý, všehoschopný, ale neschopný intrikán. Šojgu je člověk, který byl nejdřív u hasičů a s armádou neměl nic společného. Pak se ale intrikami dostal až do nejvyšších kruhů, do Kremlu a okolí Putina. Zdatně pak rozkrádal armádní rozpočet. Díky bohu za to, protože kdyby to nedělal, mohla být ruská armáda schopnější. (smích)

Taky měl plán jak se zbavit Prigožina. Vymyslel, že všechny soukromé armády budou muset podepsat dekret ministerstva obrany, kterým by fakticky Prigožin o wagnerovce přišel. To byl s největší pravděpodobností i důvod, proč se Prigožin vydal na Moskvu. Kdyby tam došel, mohla být legrace.

A měl by šanci?
Určitě ne. Ale mám takovou teorii, že by možná došlo k rozkolu mezi ruskými elitami a část by se přidala k Prigožinovi. Protože pokud by se fakt bojovalo v Moskvě v ulicích, tak by se nějak projevila ta část lidí, která tuší, že Putin už není cesta. Mohlo to být zajímavé. Takhle to skončilo tak, že Putin moc udržel a režim je teď konsolidovaný, bohužel. A mělo to pro Putina ještě jeden pozitivní dopad. On má v uvozovkách „svoji osobní armádu“ (Rosgvardia, pozn. red.).

Turci a Azerové to ví a umí toho využít a dělají něco, co my se na Západě pořád ještě neodvažujeme – a to nebrat ohled na ruské zájmy.

Takové pretoriány?
Přesně tak. Tak ti do té doby měli jen lehké zbraně, teď už mají i děla a těžkou techniku.

Co bude s wagnerovci?
Ti mají problém. Jejich pozice už nahrazují soukromé armády jiných oligarchů. Nejdřív je shromažďovali v Bělorusku, kde cvičili běloruské jednotky a postrašili trochu Poláky a Litevce. Teď se vrací zpět do Ruska, z čehož stát nemá radost. Představte si, že původně odsouzený vrah, teď navíc ještě s posttraumatickým syndromem z války, se bude volně pohybovat po Rusku. A nebude jeden, jsou jich tisíce.

Co si myslíte, že se po válce stane s občany Ukrajiny, kteří kolaborovali s Rusy?
(smích) To je ta otázka, kterou položil Andreas Papadopulos (reportér České televize, pozn. red.) prezidentu Zelenskému.

Ano a bylo mu za ni na sociálních sítích vyčiněno. Přitom je to důležité téma. Tohle bude problém.
Přesně, já jsem ho tehdy podpořil, že je to relevantní otázka, protože tohle se bude muset řešit. Rusko stále podporuje kolem dvou až tří procent ukrajinské populace, i ve městech, která Rusové bombardují. To soužití bude hodně těžké, pokud vůbec bude možné. Tohle nemá dobré řešení, buď tam ty lidi zůstanou a budou pogromy, nebo budou muset odejít do Ruska. Po válce se velmi těžko dokazuje individuální vina, ta bude ležet na všech.

A je poměrně těžké ve chvíli, kdy se vrátíte do rodné vesnice a zjistíte, že vaši příbuzní jsou tam někde pohřbení pod sutinami, včetně žen a dětí, chovat se civilizovaně a podle práva. Koneckonců u nás v Sudetech, odkud jsem, je pomníků po divokém odsunu Němců, při kterém se střílely i ženy a děti, dost. Takže nejlepší varianta pro všechny by byla, aby proruští Ukrajinci prostě sami odešli do Ruska. Když chceš Rusko, tak se tam odstěhuj.

Teď se daří Ukrajincům postupovat na Krymu, rozstříleli tam Rusům důležitou ponorku…
Postup bych tomu, co se na jihu děje, úplně neříkal. Ukrajinci mají pozice na pravém břehu Dněpru pod Chersonem, pak se postupuje u Záporoží, což znamená u Robotyně a Staromaiors’ke. Tam to vypadá trochu jako průlom, ale reálně nejde o velká území. Pak Ukrajinci postupují jižně od Bachmutu a zadržují ruský útok v Kupjansku.

Na Krymu použili buď vlastní protilodní raketu Neptun, nebo Storm Shadow, kterou jim dali Britové nebo Francouzi. Zničili Rusům jednu výsadkovou loď Minsk, jednu ponorku a protivzdušné systémy S400. Ten protivzdušný systém je velký úlovek, protože jeden stojí víc než miliardu dolarů. A Rusové se ho zároveň jako svoji nejmodernější techniku snaží prodávat do zahraničí. Takže třeba Indové, kteří ho od Rusů nakoupili, teď mohou být nervózní, že tyhle systémy neumí zabránit některým, třeba pákistánským, raketám, aby dopadly na zem.

1920×1280-2

Ruský prezident Vladimir Putin

Takže je to pro Rusy špatné PR?
Velmi špatné. Nicméně mluvit o postupu na Krymu je ještě velmi předčasné. To až tak za rok.

Poláci a Ukrajinci se teď trochu chytli kvůli obilné dohodě, následně pak polský premiér tweetoval, že teď na chvíli nebudou Ukrajině dodávat zbraně…
No ale takhle to právě nebylo. Ten tweet si západní média špatně přeložila. To nemělo znamenat do budoucna, reálně už teď Poláci žádné zbraně Ukrajině nedodávají. Nikoliv však proto, že by nechtěli, ale protože nemají co. Mají prázdné sklady, stejně jako my. Stejně jako my poslali Ukrajině tanky a už nemají, co by poslali.

A nemůže to být taky o tom, že si to polská vládní strana trochu zveličila, protože je v Polsku měsíc do voleb?
Určitě. polský premiér Mateusz Morawiecki přece ten tweet psát vůbec nemusel. Možná chtěl varovat Ukrajince, aby trochu brzdili s tou jejich žalobou kvůli obilné dohodě a s tím obviňováním, že pomáhají Rusům. To je signál, který tím podle mě vyslal. Zároveň nejsou jediní, kteří nedodávají. I my nic nedodáváme, nemáme tu velké zbrojovky, které by chrlily zbraně, naše zbrojovky jsou víceméně manufaktury, které dodávají armádní materiál po kusech. V Polsku je to stejné.

Takže jediné, co zbývá Ukrajincům, je modlit se, aby v USA příští rok nevyhrál prezidentské volby Donald Trump?
Ano. To by mohlo bohužel výrazně ovlivnit americkou podporu Ukrajiny.

Výkon vlády je klíč a pozor na zuřivce s vůlí k moci aneb Pět českých poučení ze slovenských voleb

Ostře sledované parlamentní volby na Slovensku skončily a rozbíhají se jednání. Čeští politici by měli detailně sledovat, co se tam dělo a děje.

Luboš KrečLuboš Kreč

Andrej Babiš na kampani v Děčíně

0Zobrazit komentáře

Komentář Luboše Kreče: Pozornost, kterou v Česku vyvolaly slovenské parlamentní volby, byla mimořádná. Možná i proto, že jsme tam v přímém přenosu mohli sledovat něco, co se za dva roky bude v bleděmodrém odehrávat i u nás. Další zápas o směřování země, střet demokratického vnímání s tím populistickým a proautoritářským. Souboj idejí se sliby a výkřiky. Čeští politici i voliči by si proto měli ze situace na Slovensku vzít ponaučení.

Skoro před každými volbami mají komentátoři tendenci hovořit o jejich osudovosti. Zaznívalo to i v souvislosti s nynější kampaní na Slovensku. Výsledek, tedy výhra Roberta Fica, sice nepotěšil zastánce liberálního a prodemokratického směřování, zároveň se ale nenaplnil apokalyptický scénář, podle kterého by Fico mohl začít Slovensko otáčet k Maďarsku. Třeba proto, že do parlamentu neprošli fašisté z Republiky. Nic to ale nemění na tom, že situace nemusí dopadnout pro budoucnost Slovenska dobře. A co z toho plyne pro Česko?

***

Nepodceňujme bývalé premiéry

Byl únor 2009 a Robert Fico dorazil na sjezd ČSSD na pražském výstavišti, slovenský předseda vlády působil svěže a tak nějak světácky. Zvlášť vedle Jiřího Paroubka, který se tehdy chystal na návrat do premiérského křesla. A zatímco Paroubek je dávno v propadlišti dějin (jakkoli on si to nemyslí), Fico je stále ve hře – přestože se od oné pražské návštěvy zdál být minimálně dvakrát vyřízený. Ale pokaždé se dokázal vrátit.

Jeho vůle k moci, totální pragmatismus a názorová pružnost, někdo by řekl bezcharakternost, charisma a schopnost politicky se přetvořit, mu pomohly ovládnout slovenskou politiku. Připomíná vám to něco? Ano, nejpozději od sněmovních voleb z podzimu 2013 je určující silou české politiky Andrej Babiš, na kterého sedí většina z toho, co platí o Ficovi.

Příští sněmovní volby budou v Česku v říjnu 2025 a Babišovo hnutí ANO je dnes nejpopulárnější stranou. Sám Babiš, který se po neúspěšné prezidentské volbě (Fico se mimochodem také pokoušel dostat do čela státu) stáhl, je zpět v plné síle. Nad jeho fantasmagorickými a nebezpečnými slovními výlevy ve sněmovně se můžeme pousmát, ale moc dobře ví, co dělá. A bude dál přikládat pod ohněm, podobně jako to dělal Fico na Slovensku.

V jednotě je síla

Další bývalý premiér Mikuláš Dzurinda je také umanutý a nepochybně má silnou vůli k moci, jenže není tak elastický jako Fico s Babišem – určitě ne ideologicky. A navíc nedokázal zopakovat to, s čím se mu na konci 90. let podařilo odstavit od moci Vladimíra Mečiara. Tehdy zafungovalo široké spojení opozice, sjednocená síla pak dokázala autoritářského demagoga poslat do důchodu, a navíc nastartovala příkladné ekonomické reformy.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jenže teď si Dzurinda myslel, že to zvládne sám. A podobně to viděli i zástupci dalších malých prodemokratických stran, které nakonec zůstaly mimo parlament. Dzurindou vedená koalice Modrí, Most-Híd získala jen 0,32 procenta, Aliancia měla 4,39 procenta a Demokrati expremiéra Eduarda Hegera 2,39 procenta…

I v Česku se v případě Spolu ukázalo, že spojení menších projektů do jednoho velkého funguje a má smysl. Teď, když se blíží eurovolby na jaře 2024, se ozývají hlavně v ODS hlasy, že spolupráce s lidovci a TOP09 by se mohla dočasně odložit. Pokoušet tím jak volební výsledek, tak především soudržnost pro sněmovní volby, je hodně velký risk.

Vládní výkon rozhoduje

Jestli něco uhladilo Robertu Ficovi cestu k volebnímu vítězství, ačkoli se po vraždě novináře Jána Kuciaka zdálo, že je ze hry, byl to prachmizerný výkon jeho nástupců. Míra chaosu, která přišla s Igorem Matovičem, byla extrémní a lidé ztratili důvěru ve stát a jeho instituce. Fico s touto nespokojeností a frustrací dokázal pracovat.

Výkon české vlády zdaleka nepřipomíná to, co Slováci zažívali během covidu a popravdě tomu byl blíž spíš výkon Andreje Babiše a jeho týmu. Ale nálady, které ve vztahu ke kabinetu Petra Fialy rezonují ve společnosti, jsou podobně nebezpečné a v žádném případě je ve Strakově akademii nesmí podcenit ani nad nimi mávnout rukou. Jsou totiž živnou půdou pro nejnižší populistické proudy.

fico

Foto: EU2017EE Estonian Presidency

Slovenský expremiér Robert Fico

Nejde o to, že ti, kteří chodí na Václavské náměstí a vykřikují hesla o tom, jak je Fiala ožebračuje, by jej někdy volili. Spíš jde o ty, kteří nynější vládní koalici dali hlas v minulosti nebo kteří by o tom byli ochotni přemýšlet. Právě jejich hlasy budou v klání o to, zda i Česko znovu sejde z jednoznačně prozápadního směřování, rozhodovat. Nesmí je zklamat, nesmí je naštvat, musí je pochopit a komunikovat s nimi. Nesmí to s nimi vzdát.

Rusové nejsou ze hry, ani náhodou

Rusko slaví tento víkend jedno velké vítězství. Netýká se ale tak úplně války na Ukrajině, nýbrž právě parlamentních voleb u našich slovenských sousedů. Jak je to možné? Dopisují si totiž s babičkami a dědečky. Tento víkend si znovu ověřili, že řetězové e-maily i v době sociálních sítí fungují.

Změnu narativu – oslavování Roberta Fica a akcent na volby na Slovensku – v nich monitorují za poslední měsíc i Čeští elfové, tedy internetová skupina, která bojuje s dezinformacemi. Co čekat dál? Je to prosté – protože jim to funguje, tak to Rusové zkusí i jinde, třeba v příštích sněmovních volbách u nás. Takže boj s dezinformacemi by měla začít česká vláda brát opravdu vážně.

bilek-a

Přečtěte si takéJeho vášní jsou puče a autoritáři. Práce mám dost, říká politologJeho specialitou jsou puče a autoritáři. Práce mám dost, i na Slovensku je ale naděje, říká politolog

A mimochodem, vlastně by Rusové mohli po sobotě oslavovat i kvůli ukrajinské frontě. Pokud se Fico stane premiérem a dodrží jen část z toho, co sliboval před volbami, slovenská podpora Ukrajiny výrazně poleví.

Je třeba bojovat do poslední chvíle

Průzkumy veřejného mínění a exit polly ukázaly, jak moc se na ně nedá spoléhat. Ukazovaly, že Progresivní Slovensko je na cestě za vítězstvím a podobně jako v roce 2020 podcenily výsledky levice (i když Fico je dnes spíš extrém než levice). Není tak radno se jimi nechat uchlácholit ani se jim poddávat.

A to platí jak pro politiky, tak pro voliče. Bojovat a obhajovat své ideje a kroky je třeba do poslední chvíle, za žádnou cenu se nesmí usnout na vavřínech. Ale vlastně nejen to – první reakce na výsledky v demokratické části spektra na sociálních sítích byly plné skepse, protože Fico výrazně vyhrál a mohl by mít většinu i s Hlasem Petera Pellegriniho a s národovci z SNS.

Výsledky se dají ale číst i tak, že koalici by mohli složit progresivci vedením Michalem Šimečkou, SaS Richarda Sulíka a konzervativci z KDH spolu s Pellegrinim. Třeba výměnou za to, že jej nechají být znovu premiérem. Možná to není nejpravděpodobnější scénář, ale vyloučený není a je povinností politiků jednat do poslední chvíle a snažit se zabránit tomu nejhoršímu. A ti opravdu velcí politici, či spíše státníci, se poznají podle toho, že v klíčovou chvíli dokáží odložit své ego stranou.

S přispěním Lenky Chlubnové