Na Twitteru, respektive na sociální síti X jej sleduje bezmála 110 tisíc lidí, kterým každý den přináší vyčerpávající informace z ukrajinské fronty. Senátoři jej kvůli tomu dokonce navrhli prezidentovi na medaili. Andrej Poleščuk se na Ukrajinu vrací a z první ruky tak může sledovat, jak situace v zemi zmítané válkou s Ruskem vypadá. Třeba stran často diskutovaného dobývání poloostrova Krym. „Mluvit o postupu na Krymu je ještě velmi předčasné. To až tak za rok,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

„Ty jsi bloger? Tak pojedeš s klukama na frontu!“ Rozhodl za Andreje Poleščuka při jeho první návštěvě na Ukrajině místní vojenský velitel. Čerstvý absolvent práv tak dostal neprůstřelnou vestu, helmu a nastoupil do obrněného vozu společně s novináři třeba z deníku Wall Street Journal. A vyjeli. Když ostatní zjistili, že s sebou nemá ani bezpečnostní sluchátka, bez kterých se nedá na dělostřeleckých pozicích existovat, španělský novinář mu jedny půjčil. Až později zjistil, že to je Manu Brabo, slavný fotograf a držitel Pulitzerovy ceny.

Třicetiletý analytik Poleščuk byl vedle zvučných novinářských jmen sice zelenáč, doma ale dlouhodobě pomáhá s informováním o tom, co se na Ukrajině děje, a také s organizací sbírek, přes něž putují zásoby přímo ukrajinským vojákům na frontu. O situaci na Ukrajině navíc každý den obsáhle píše na sociální síti X, denně tam vybírá a překládá informace z ruskojazyčného Telegramu. Publikuje také na platformě Forendors, dříve známé jako Pickey.

Dělá to od prvního dne války, v den našeho rozhovoru na konci září vydal své 576. zpravodajské vlákno. Všechny začínají stejně: „Chujlo bohužel žije. Zatím.“ Pro neznalé stačí dodat, že chujlo je velmi hanlivý ukrajinský výraz a je jím samozřejmě míněn Vladimir Putin.

Jako analytik mezinárodního dění prošel například think tankem Evropské hodnoty a za jeho aktivity ho čeští senátoři letos navrhli prezidentovi Petru Pavlovi na udělení medaile za zásluhy. A protože se blíží zima a je čas se ohlédnout za probíhající ukrajinskou ofenzivu (ale nejen za ní), v rozhovoru pro CzechCrunch jsme mluvili o tom, co se vlastně nyní děje na východ od nás. Protože živo je nejen na Ukrajině.

Vezmu to odzadu. Co jste dělal 24. února 2022 ráno?
Nemohl jsem v noci spát, probral jsem se a říkal si, že se podívám, jestli se něco neděje. No a dělo, takže jsem začal hned tweetovat. Už 23. února se na Telegramu začaly objevovat zprávy od ruských vojáků, že už to asi začíná. Takže ty jejich následné řeči, že nevěděli, kam jedou a kde jsou, jsou podle mě blbost. No a pak jim Rusové vypnuli mobily.

Twitter se v té době hrozně moc rozjel, a i mně osobně narostl počet followerů. Vlastně se nám podařilo organizovat šíření informací a pomoci díky němu. A to nejen v Čechách, ale třeba i s lidmi z Polska, Rumunska nebo přímo z Ukrajiny. Myslím, že ti lidi, kteří mi pomáhali zvyšovat dosahy, si doteď vůbec neuvědomují, jak moc se díky nim podařilo Ukrajině pomoct.

Nastalo období, kdy válka zajímala všechny, všichni jsme koukali na zprávy a byli vyděšení, co se děje. Já jsem třeba chvíli iracionálně přemýšlela, jestli nebudeme muset odvézt děti někam do Portugalska, jestli se nás ta válka nebude také týkat…
To ale není iracionální pocit. Kdyby Rusko bývalo rychle na Ukrajině vyhrálo, tak se klidně mohlo stát, že by další na řadě bylo Moldavsko. Bylo by otázkou času, kdy by Rusové zkusili pošťouchnout článek 5, jestli funguje. A kdyby zjistili, že ne… To nebezpečí napadení ostatních států nezmizelo. My se tady bavíme o tom, že Ukrajina vyhraje, a já doufám, že fakt vyhraje, ale kdyby nevyhrála, tak se Rusko na hranicích se Slovenskem nezastaví.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu pak vydal prohlášení, že Rusové dosáhli svých cílů a stahují se na jih. My jsme si chvíli mysleli, že je válka prakticky už vyhraná. Od té doby to ale z pohledu člověka, který nesleduje situaci denně, vypadá, že konflikt zamrzl. Co se na frontě vlastně děje? Proč to vypadá, že postupují Ukrajinci tak pomalu?
Protože se Rusové na válku dlouho dopředu připravovali. Hned po Minských dohodách v roce 2014 tam začali doslova lít beton do zákopů a stavět bunkry, před které položili několik minových polí. Celá tahle bojová linie, kde si Rusové vylili betonem obranu, se už rok a půl nehnula. Pro Ukrajince i pro jejich elitní vojenské jednotky je extrémně těžké se tam prokousat.

Navíc od začátku války mají lidi tendenci si myslet, že Rusové jsou Ivani, kteří netuší, co se děje, a nemají zbraně. To ale není vůbec pravda. Rusové mají nová letadla, vrtulníky, moderní tanky. Ne tedy vždy, ale mají. A mají obrovské množství dělostřelectva. Na sítích existuje řada videí, na kterých je vidět, že se ukrajinští kluci snaží těmi minovými poli s tanky nebo obrněnými vozidly projet. Což jde blbě, protože nemají stroje na odminovávání, takže tam často umírají.

A tohle Rusové delaji obráncům Azovstali. pic.twitter.com/FBEFHyusYT

— Andrej Poleščuk (@andrewofpolesia) September 29, 2023

To mi připomíná, že se teď vybralo v Čechách a na Slovensku 15 milionů na odminovacího robota Boženu, takže ochota Čechů a Slováků přispívat zase tolik zatím neklesá.
Ano, aktivity, jako jsou ty naše s Vasylem Kapustejem, Dárku pro Putina, Teamu 4 Ukraine, Cesty života, jsou skvělé, ale nezmění to průběh války. Všechny naše iniciativy jsou super, ale pomáhají lokálně. A fronta má dva tisíce kilometrů. Pro velkou změnu je potřeba, aby státy centralizovaně pomáhaly. Třeba milion dělostřeleckých granátů Ukrajině od Evropské unie nebo velké zakázky u zbrojovek, které se pak předají Ukrajině, to je cesta, jak něco změnit.

Kde vlastně pořád berou Rusové techniku? Sahají ještě do svých zásob?
Jak se říká, sovětské zásoby byly nekonečné. Plus Rusové, na rozdíl od nás, částečně najeli na válečnou ekonomiku. Dokážou vyrobit rakety, samozřejmě obcházejí na ně uvalené sankce přes Čínu nebo Turecko, Gruzii. Takhle získávají třeba potřebné čipy. Nebo je vybrakovávají z jiné elektroniky. Teď byl zrovna útok, kdy letělo 43 raket, já bych se docela vsadil, že to byly nové rakety, které Rusové vyrobili letos. A kromě raket dokážou vyrábět i tanky.

Co situace v Náhorním Karabachu? Novinářka Petra Procházková nastínila v podcastu Deníku N spekulaci, jestli Putin tu arménskou část prostě Turecku za něco neprodal. Nemohli Rusové říct: „My vám dáme arménský Karabach a vy nám dejte čipy do raket?“
Spekulace je to hezká a logicky dává smysl. Myslím si ale, že to tak není. Spíš Turci spolu s Azery pochopili, že prostě můžou a že Rus už s tím nic neudělá, že je nedokáže nijak zastavit. Válka o Karabach neprobíhá poslední rok, ale třicet let. Jenom se to teď za den a půl kvůli slabosti Ruska vyřešilo. Arméni už nemají šanci, to území budou muset opustit. Azerové tedy tvrdí, že mají připravený plán pro integraci Arménů, já bych se ale obával nějaké etnické čistky.

Ne, že by tam už v minulosti nebyla.
Právě. Ale byla tedy z obou stran. Každopádně se ale ukazuje, že Rusko je slabé a jeho obdoba NATO známá jako OSKB kolektivně neochrání vůbec nikoho. Turci a Azerové to ví a umí toho využít a dělají něco, co my se na Západě pořád ještě neodvažujeme – a to nebrat ohled na ruské zájmy.

Američané a Němci stále váhají s dodáváním raket dlouhého doletu Ukrajině, aby neeskalovali konflikt. Rusové na Ukrajině odpálili Kachovskou přehradu a způsobili obrovskou humanitární katastrofu, vydírají nás tím, že odpálí jadernou elektrárnu, já už fakt nevím, jak víc by se to dalo eskalovat.

Mimochodem, proč tu jadernou elektrárnu v létě neodpálili, když s odpravením přehrady problém očividně neměli?
Protože voda z Kachovky do Ruska nedoteče. Kdežto jaderný spad ze Záporožské jaderné elektrárny by tam nejspíš doputoval. Taky by to byla obrovská katastrofa a Rusové chtějí to území využívat dál, nechtějí druhou černobylskou zónu. Rusové chtějí Ukrajinu úplně celou anektovat. A takhle by si znehodnotili několik tisíc kilometrů černozemě. Ve vší iracionalitě, ve které ta válka vznikla, oni přesto tak iracionální nejsou.

Zpět k tomu, co se stalo na Náhorním Karabachu. Myslíte, že tahle ruská prohra může mít vliv na dění na Ukrajině a na Rusko a jeho mezinárodní vazby?
Arméni se od Ruska odkloní úplně, hledali u něj bezpečnostní záruky a ty nepřišly. Takže jim nic jiného nezbývá a možná to i pomůže narovnat jejich vztahy s Azery. Ukazuje se, že Rusko je slabé, což už poslední rok a půl víme.

Na Ukrajině teď došlo k menšímu zemětřesení na ministerstvu obrany. Odešel Olexij Reznikov, ukrajinský ministr obrany. Ono už to vypadalo na začátku roku, že bude muset Reznikov z úřadu odstoupit kvůli korupčním skandálům, nakonec to nějak ustál. Teď už tedy rezignovat musel. Asi by bylo fajn nedívat se na Ukrajinu jako na nějaké „svaté v boji“, problém s korupcí mají asi jako každá východní země…
Jako každá postsovětská země. A musí se s tím nějak popasovat. Teď to vypadá, že s tím konečně začínají něco dělat. Často čtu zprávy, že někoho kvůli korupci zatkli. Naposledy to byl třeba oligarcha Kolomojskyj, za korupci a podvody v řádech miliard z let 2013 a 2014. Sovětský model stál vždycky na známostech a korupci. Pokud tohle někde několik desítek let pěstujete, blbě se z toho vystupuje. U Reznikova se mluvilo o předražených nákupech oblečení pro vojáky. S tím on asi osobně neměl nic do činění, ale jeho podřízení měli, takže rezignovat musel.

Ve válečném stavu se tohle řeší komplikovaně, očekávám, že až válka skončí, přibyde těchto obvinění. To, že někdo někde přeprodává humanitární pomoc, se prostě občas bohužel děje. Stejně tak jako že doktoři berou velké peníze za to, když neuschopní kluky k odvedení na frontu. Za to teď mimochodem zatkli skupinu doktorů v Oděse. Ukrajina v tomhle ale není výjimka, pořád jsme všichni lidi a pořád jsme korumpovatelní.

Zároveň to ale není důvod přestat Ukrajině pomáhat.
Kdyby to byl důvod k tomu přestat pomáhat, tak bychom ale mimochodem my měli třeba přestat dostávat dotace z Evropské unie, protože jsme tu dovolili za ně postavit linku na toastový chleba nebo Čapí hnízdo… Chápu, že tu nejsou vynesené ještě rozsudky, ale podezření z korupce tu je také.

Nový ministr Rustem Umerov je zajímavá osoba. Krymský tatar, narozený v Uzbekistánu, kam je Sověti z Krymu deportovali. V 80. letech se s rodiči vrátil, vlastně úplný opak Reznikova, který je ze západní Ukrajiny.
Umerov je zajímavý tím, že neměl žádné vojenské zkušenosti, než přišel na ministerstvo. Řídil myslím Ukrajinský fond státního majetku, ale je to prý skvělý manažer.

Ještě bych se chtěla vrátit ke vzpouře wagnerovců, kterou jsme v létě všichni sledovali online. Myslíte si, že Jevgenij Prigožin je fakt po smrti?
Ano. To napětí mezi ním a Šojguem bylo tak velké, že prostě jeden musel z kola ven. Já bych řekl, že na rozdíl od Šojgua Prigožin neuměl intrikovat. On byl takový drsný a přímý, všehoschopný, ale neschopný intrikán. Šojgu je člověk, který byl nejdřív u hasičů a s armádou neměl nic společného. Pak se ale intrikami dostal až do nejvyšších kruhů, do Kremlu a okolí Putina. Zdatně pak rozkrádal armádní rozpočet. Díky bohu za to, protože kdyby to nedělal, mohla být ruská armáda schopnější. (smích)

Taky měl plán jak se zbavit Prigožina. Vymyslel, že všechny soukromé armády budou muset podepsat dekret ministerstva obrany, kterým by fakticky Prigožin o wagnerovce přišel. To byl s největší pravděpodobností i důvod, proč se Prigožin vydal na Moskvu. Kdyby tam došel, mohla být legrace.

A měl by šanci?
Určitě ne. Ale mám takovou teorii, že by možná došlo k rozkolu mezi ruskými elitami a část by se přidala k Prigožinovi. Protože pokud by se fakt bojovalo v Moskvě v ulicích, tak by se nějak projevila ta část lidí, která tuší, že Putin už není cesta. Mohlo to být zajímavé. Takhle to skončilo tak, že Putin moc udržel a režim je teď konsolidovaný, bohužel. A mělo to pro Putina ještě jeden pozitivní dopad. On má v uvozovkách „svoji osobní armádu“ (Rosgvardia, pozn. red.).

Takové pretoriány?
Přesně tak. Tak ti do té doby měli jen lehké zbraně, teď už mají i děla a těžkou techniku.

Co bude s wagnerovci?
Ti mají problém. Jejich pozice už nahrazují soukromé armády jiných oligarchů. Nejdřív je shromažďovali v Bělorusku, kde cvičili běloruské jednotky a postrašili trochu Poláky a Litevce. Teď se vrací zpět do Ruska, z čehož stát nemá radost. Představte si, že původně odsouzený vrah, teď navíc ještě s posttraumatickým syndromem z války, se bude volně pohybovat po Rusku. A nebude jeden, jsou jich tisíce.

Co si myslíte, že se po válce stane s občany Ukrajiny, kteří kolaborovali s Rusy?
(smích) To je ta otázka, kterou položil Andreas Papadopulos (reportér České televize, pozn. red.) prezidentu Zelenskému.

Ano a bylo mu za ni na sociálních sítích vyčiněno. Přitom je to důležité téma. Tohle bude problém.
Přesně, já jsem ho tehdy podpořil, že je to relevantní otázka, protože tohle se bude muset řešit. Rusko stále podporuje kolem dvou až tří procent ukrajinské populace, i ve městech, která Rusové bombardují. To soužití bude hodně těžké, pokud vůbec bude možné. Tohle nemá dobré řešení, buď tam ty lidi zůstanou a budou pogromy, nebo budou muset odejít do Ruska. Po válce se velmi těžko dokazuje individuální vina, ta bude ležet na všech.

A je poměrně těžké ve chvíli, kdy se vrátíte do rodné vesnice a zjistíte, že vaši příbuzní jsou tam někde pohřbení pod sutinami, včetně žen a dětí, chovat se civilizovaně a podle práva. Koneckonců u nás v Sudetech, odkud jsem, je pomníků po divokém odsunu Němců, při kterém se střílely i ženy a děti, dost. Takže nejlepší varianta pro všechny by byla, aby proruští Ukrajinci prostě sami odešli do Ruska. Když chceš Rusko, tak se tam odstěhuj.

Teď se daří Ukrajincům postupovat na Krymu, rozstříleli tam Rusům důležitou ponorku…
Postup bych tomu, co se na jihu děje, úplně neříkal. Ukrajinci mají pozice na pravém břehu Dněpru pod Chersonem, pak se postupuje u Záporoží, což znamená u Robotyně a Staromaiors’ke. Tam to vypadá trochu jako průlom, ale reálně nejde o velká území. Pak Ukrajinci postupují jižně od Bachmutu a zadržují ruský útok v Kupjansku.

Na Krymu použili buď vlastní protilodní raketu Neptun, nebo Storm Shadow, kterou jim dali Britové nebo Francouzi. Zničili Rusům jednu výsadkovou loď Minsk, jednu ponorku a protivzdušné systémy S400. Ten protivzdušný systém je velký úlovek, protože jeden stojí víc než miliardu dolarů. A Rusové se ho zároveň jako svoji nejmodernější techniku snaží prodávat do zahraničí. Takže třeba Indové, kteří ho od Rusů nakoupili, teď mohou být nervózní, že tyhle systémy neumí zabránit některým, třeba pákistánským, raketám, aby dopadly na zem.

Takže je to pro Rusy špatné PR?
Velmi špatné. Nicméně mluvit o postupu na Krymu je ještě velmi předčasné. To až tak za rok.

Poláci a Ukrajinci se teď trochu chytli kvůli obilné dohodě, následně pak polský premiér tweetoval, že teď na chvíli nebudou Ukrajině dodávat zbraně…
No ale takhle to právě nebylo. Ten tweet si západní média špatně přeložila. To nemělo znamenat do budoucna, reálně už teď Poláci žádné zbraně Ukrajině nedodávají. Nikoliv však proto, že by nechtěli, ale protože nemají co. Mají prázdné sklady, stejně jako my. Stejně jako my poslali Ukrajině tanky a už nemají, co by poslali.

A nemůže to být taky o tom, že si to polská vládní strana trochu zveličila, protože je v Polsku měsíc do voleb?
Určitě. polský premiér Mateusz Morawiecki přece ten tweet psát vůbec nemusel. Možná chtěl varovat Ukrajince, aby trochu brzdili s tou jejich žalobou kvůli obilné dohodě a s tím obviňováním, že pomáhají Rusům. To je signál, který tím podle mě vyslal. Zároveň nejsou jediní, kteří nedodávají. I my nic nedodáváme, nemáme tu velké zbrojovky, které by chrlily zbraně, naše zbrojovky jsou víceméně manufaktury, které dodávají armádní materiál po kusech. V Polsku je to stejné.

Takže jediné, co zbývá Ukrajincům, je modlit se, aby v USA příští rok nevyhrál prezidentské volby Donald Trump?
Ano. To by mohlo bohužel výrazně ovlivnit americkou podporu Ukrajiny.