Břeclavsko si většina lidí spojí se sluncem zalitými vinohrady. Význam alkoholického nápoje pro tuto oblast potvrzuje i historický dřevěný lis, který je na náměstí městysu Velké Němčice jižně kousek od Brna. Právě kvůli dřevu jsme tam nedávno dorazili. Ovšem kvůli tomu spojenému s hudbou. Od 80. let tu totiž rodina Furchů vyrábí akustické kytary. Na začátku přitom byl trochu jiný nástroj: banjo ze starého bubínku, které na koleni udělal František Furch. Dnes už výrobky z Moravy se zdobným písmenem F na hlavě putují zejména do zahraničí, i do jámy lvové hudebního byznysu: Spojených států amerických.

Aby člověk došel k továrně Furch Guitars, stačí ujít pár desítek metrů od obecního úřadu Velkých Němčic. Uvidí bílou budovu bývalého mlýna původně ze šestnáctého století. Od té doby uplynula hodně dlouhá doba a čas stavení semlel. Když současný ředitel rodinné firmy a syn Františka Furcha Petr vyrůstal, byla to v podstatě ruina. „Pamatuju, že jsme tu jako malí kluci pobíhali. Byl tu strašný nepořádek,“ vzpomíná s úsměvem na dvoře bývalého mlýna.

Dnes už je komplex opravený, o což se zasloužil Petrův otec, hudebník a zakladatel firmy František. Slouží jako firemního sídlo a továrna, kde Furch Guitars zaměstnává okolo devadesátky hlavně místních lidí, kterým rukama za rok projde až devět tisíc akustických nástrojů. Jestli si ale myslíte, že se u Furchů vyrábí čistě ručně, jste na omylu. Ve Velkých Němčicích se nebojí zapojit nové technologie. Po boku lidí tu pracují i roboti a výroba jednoho nástroje v průměru zabere zhruba 22 dnů. Jen ruční výroba by kromě delšího času znamenala i vyšší ceny.

Prsty v částečné robotizaci měl právě Petr Furch. „Když jsem v jednadvaceti naplno nastoupil do výroby, zjistil jsem, že mám technický talent a dokážu zlepšovat výrobní procesy. Když jsem přišel s nápadem na zlepšovák, taťka byl rád a postupně jsem se přes různé části výroby propracoval až k tomu, že jsem pochopil, že můj talent leží spíše v inženýringu než v hraní na kytaru,“ říká Furch mladší, jehož firma měla v loňském roce obrat 183 milionů korun.

Spolupráci s robotickými kolegy si podle Furcha pochvalují i sami pracovníci. Mimo jiné kvůli tomu, že je stroje zbaví té nejnáročnější práce. „Nikdy jsme navíc technologii nezavedli proto, abychom následně kvůli tomu někoho propouštěli,“ dodává podnikatel, když sedíme v showroomu, kde stěny lemují nástroje a ve vzduchu je cítit dřevo.

Roboti ve výrobě pomáhají třeba s broušením, kterého je na jedné kytaře opravdu hodně. „Vezměte si třeba nástroj s leštěným lakem. Jedna vrstva laku má 30 mikronů (1 mikron je jedna milióntina metru – pozn. red.) a je to velmi precizní práce. Člověk je sice schopný tvor, ale dělat něco takového celý den pořád dokola není příjemné. A kvůli vibracím to není ani dobré na klouby. Robot nám tak pomůže a člověk ručně doladí poslední detaily,“ vysvětluje souhru stroje a člověka Furch.

Kromě toho jsou nedílnou součástí kytarové výroby počítačem řízené obráběcí stroje, které dřevo určené pro různé části nástroje od krku s hlavou až po kobylku zpracovávají do požadovaného tvaru. Ve výrobně u Furchů ale najdete i stroje vlastního designu. Je jím třeba rameno, které brousí krky kytar, nebo robotický lakýrník. Ten na kytary nanáší lak, který je také originál od Furchu a od ostatních ho odlišuje receptura, díky které je látka i v tenčí vrstvě stále mimořádně tvrdá. Což se opět pozitivně odráží na zvuku.

Tělo, hmatník, krk, hlava… z kytarové abecedy jsme toho zatím prošli poměrně dost, ale co je na akustické kytaře nejdůležitější? Furch má jasno: „Je to o přední desce. Ta udává zvuk. Je to membrána, která funguje jako reproduktor,“ vysvětluje s tím, že záleží na různých vlastnostech dřeva, jako je pevnost, ohebnost a hmotnost. Nedílnou součástí je i žebrování, které má nosnou funkci. Tenká přední deska totiž musí vydržet tah strun až 73 kilo. Je na ní umístěna kobylka, část kytary u rezonančního otvoru, ze které vedou struny po krku až k ladící mechanice na hlavě nástroje.

I proto se při výrobě s každým kusem dřeva pracuje individuálně. Kytaráři totiž potřebují každý z nich dostat do požadované kvality. „Měříme řadu fyzikálních vlastností každého kusu a následně přizpůsobujeme dřevo tak, aby vyhovovalo našim specifikacím. Říkáme tomu ladění a zajišťuje, že každá kytara bude znít skvěle,“ říká s patřičnou hrdostí Furch mladší.

Cenově nástroje z Velkých Němčic začínají zhruba na 24,5 tisících korunách, nejvyšší řada začíná na cenách přes sedmdesát tisíc korun. Kromě toho ale Furch umí udělat i kus na zakázku. Smysl pro detail a výslednou kvalitu oceňují i z definice ti nejnáročnější zákazníci: profesionální hudebníci. Z těch českých na kytary Furch hraje třeba David Koller či Vlasta Redl, ze zahraničí je to například americká písničkářka Suzanne Vega. K raritním kouskům patří černá akustická kytara se dvěma krky pro německou kapelu Scorpions.

Právě za hranice Česka míří většina kytar s označením F na přední straně hlavy. „Největší trhy jsou pro nás Německo a Amerika, do obou míří po 15 procentech produkce. Zbytek jsou menší celky. V Německu jsme nedávno převzali distribuci sami a zatím se to jeví jako dobrý krok. V Americe jsme zase založili dceřinou distribuční firmu,“ přibližuje Furch.

V Česku každý rok zůstává okolo deseti procent ze zhruba devíti tisíc vyrobených kusů. Češi podle ředitele kytarového byznysu často oceňují právě fakt, že je domácí firma aktivní i v zahraničí. Spojené státy americké jsou přitom revírem největších výrobců akustických kytar na světě, značek jako jsou Martin, Taylor i Gibson. „Strategie ale není vyrábět stejné počty kytar jako tyto značky. My se soustředíme spíše na kvalitu, tam je naše přidaná hodnota,“ říká Furch a pomáhá si přirovnáním ze světa automobilů.

„Vzorem je mi Porsche. Také řešíme spoustu detailů, které nás sice diskvalifikují z masové výroby, ale tím, že máme prémiový produkt, stačí nám vyrábět menší počty a stejně nám zbývají peníze třeba na vlastní vývoj, díky kterému naše kytary zase dále vylepšujeme,“ vysvětluje Furch svoji byznysovou filozofii.

Ujišťuje, že její součástí není trend, který je ve světě výrobců hudebních nástrojů poměrně častý: přesun výroby do zahraničí za levnější pracovní silou. Furch Guitars chtějí dál klást důraz na inovace a i díky nim růst ročně zhruba desetiprocentním tempem, připomíná Petr Furch, který by prý sám sebe za talentovaného hudebníka neoznačil. Vlohy po otci ale přeci jen nezapře. „V teenagerských letech jsme s kamarády měli kapelu. Nedávno jsem se k našim písním vrátil a některé byly docela v pohodě,“ přiznává s úsměvem.