Trest v podobě tří let vězení s ostrahou a peněžitý postih ve výši 510 tisíc korun za dvě dokonaná znásilnění a jeden pokus o něj. Tak zní nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 v kauze bývalého poslance Dominika Feriho. K zásadnímu posunu došlo po sedmi letech od doby, kdy se staly dva z činů, za něž byl Feri odsouzen, v době, kdy se poslanci chystají debatovat o redefinici znásilnění. „Kauza ukázala, že je důležité, aby k redefinici trestného činu znásilnění došlo, aby nevznikly žádné pochybnosti o jejím výkladu a každý nedobrovolný sexuální kontakt byl postižitelný,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro CzechCrunch zmocněnkyně poškozených v kauze Feri Adéla Hořejší.

„Soud vzal za prokázané, že se sexuálního násilí dopustil vůči všem poškozeným. Dopustil se trestné činnosti jako mladý politik, k němuž poškozené vzhlížely a k němuž měly důvěru,“ informoval server Seznam Zprávy o slovech soudkyně Lenky Hájkové. Bývalý politik obvinění odmítnul a proti nepravomocnému rozsudku se obratem odvolal.

Dva činy, ze kterých je Feri obviněn, se staly ještě v době, kdy působil v regionální politice jako zastupitel v Teplicích a souběžně s tím studoval práva. V roce 2016 pozval k sobě do bytu na Praze 3 tehdy sedmnáctiletou dívku, kterou podle policie začal osahávat, svlékat a chtěl s ní mít sex. Dívka odmítala, načež ji měl Feri nabídnout k pití Fantu, po jejímž vypití podle obžaloby částečně ztratila vědomí a Feri ji znásilnil.

Ve druhém případě se podobná situace odehrála rovněž v roce 2016, opět u Feriho doma, kam dívku pozval společně s dalšími lidmi. Osahával ji, vyvíjel na ni nátlak, který ji kvůli stresu paralyzoval, a poté ji údajně povalil na postel a znásilnil ji. Třetí bod obžaloby se týkal pokusu o znásilnění, ke kterému došlo v únoru 2018, kdy přišla Feriho navštívit do Sněmovny dvacetiletá dívka. Té předtím nabídl, aby u něj pracovala jako stážistka.

Dominik Feri byl zatím nepravomocně potrestán za dvě znásilnění a jeden pokus o znásilnění. Do vězení má jít na tři roky. Jak soudkyně verdikt v ostře sledované kauze odůvodnila? @mskalick ve #Vinohradska12 mluvil s @MarieVeselaCRo a @KubanTweet1.
👉 https://t.co/1rk0aCvob0 pic.twitter.com/3gVs6cBwJL

— Radiožurnál (@Radiozurnal1) November 3, 2023

Dominik Feri první dvě obvinění ze znásilnění zcela popírá, v případě pokusu o něj připustil líbání, které bylo podle jeho slov ale konsenzuální, bez násilí. Podle toho se po celou dobu soudního procesu také choval. Během výslechů se podle soudkyně smál tak hlasitě, že to bylo přes mikrofon slyšet i v soudní síni. Před novináři také řekl hned první den soudního procesu jméno jedné z žen z pěti případů, které v kauze Feri policie odložila.

„Se známou osobností se pojí velký mediální zájem, což byla pro mé klientky velká zátěž. Obžalovaný se této situace snažil využívat, aby ženy znevěrohodňoval. Obhajoba obžalovaného byla postavena na jejich zastrašování a ponižování, dělal z nich labilní osoby, které podlehly davovosti s vidinou zisku. Mohu naprosto upřímně říct, že v systému trestního řízení jako oběť znásilnění opravdu nic nezískáte,“ říká advokátka obětí Adéla Hořejší.

Dominik Feri byl nepravomocně odsouzen ke třem letům s ostrahou. Jak přelomové v českém kontextu toto rozhodnutí soudu je?
Případ se čistě v právním slova smyslu nijak zvlášť neodlišuje od jiných. Došlo k odsouzení za znásilnění (zatím nepravomocnému) a byl udělen průměrný, spíše vyšší trest, a obětem přiznáno průměrné, spíše nižší zadostiučinění za újmu, kterou v důsledku trestného činu utrpěly. To, co ho od ostatních odlišuje a co je nové, nebo spíš do této doby bylo více skryté, je jeho kulturní rozměr. Poprvé došlo k tomu, že stíhání dopadlo na osobu veřejného zájmu, která zneužívala své moci a znásilňování jako by bylo součástí normálního životního stylu. Od té doby se otevírá stále více kauz, jejichž podstatou je nějaká mocenská asymetrie, třeba na vysokých školách. Dodalo to i dalším obětem odvahu promluvit, a to je skvělé.

Je podle vás tedy trest pro Feriho adekvátní?
Otázka trestání je komplexnější. Moderní systémy trestního práva jdou cestou restorativní justice. Ta klade důraz na ochranu potřeb obětí a podporuje pachatele v tom, aby za své jednání převzal odpovědnost. Jde v zásadě o narovnávání vztahů. V tomto rámci už tresty a jejich výše nejsou tak podstatné. Podobným způsobem uvažovaly i mé klientky. Potřebovaly, aby obžalovaný přiznal vinu, upřímně se jim omluvil a činil kroky k odčinění. Jasné pojmenování umožňuje i lépe zpracovávat traumatickou zkušenost.

Jak jsme všichni viděli, jednání obžalovaného se něčemu podobnému neblížilo ani vzdáleně. V takovém případě je na místě, aby byl k přijetí odpovědnosti přinucen, aby si uvědomil, co svým chováním způsobil, jak moc zasáhl do životů jiných lidí. Měl by dostat dostatečně důraznou informaci o tom, že jeho chování je nepřijatelné. Z tohoto pohledu bych za adekvátní považovala trest okolo šesti let. Poškození ale nemají právo činit návrh výroku o trestu, to může jen státní zástupce. V tomto je role poškozených v trestním řízení také oslabená a měla by se zvýznamnit.

V případech znásilnění jsou oběti často znevěrohodňovány. S čím konkrétně jste se setkala v tomto případě?
Feri se snažil využívat předsudků spojených s představou správné oběti. Třeba poukazoval na to, že pokud se žena na fotografii usmívá, nemůže mít trauma. Že pokud sportuje, ubránila by se. Že pokud žena komunikuje s násilníkem po znásilnění, tak to znásilnění vyvrací. Řízení naštěstí ukázalo, že těmto stereotypům, v nichž se odpovědnost přenáší z pachatele na oběť, už opravdu nikdo nepodléhá.

Jaké okolnosti tedy pomohly k tomu, že bylo dáno za pravdu obětem?
Vina byla vyslovena na základě uzavřeného řetězce řady důkazů, především výpověďmi žen a obžalovaného, svědky, kterým se ženy svěřily často bezprostředně po činu, textovou komunikací a znaleckými posudky. Všechny důkazy do sebe zapadaly a logicky navazovaly. Soud zdůraznil, že ženy jsou přesvědčivé a věrohodné. Ten, kdo mluví pravdu, je prostě přesvědčivý. V konečném důsledku je to takto jednoduché.

Co může kauza Feri změnit do budoucna v soudním prostředí? A z čeho se lze například i poučit?
Důležitá věc je, jak se k obětem přistupuje v rámci trestního řízení. To může velmi přispět k jejich pocitu bezpečí. Anebo naopak je to může ještě více poškodit. Tohle trestní řízení, které ale není ještě u konce, by v zásadě mohlo sloužit jako příklad dobré praxe. Všichni se snažili chovat velmi citlivě a podpůrně. Policisté a policistky, státní zástupkyně i soudní senát. Bohužel v tématu ochrany zvlášť zranitelných obětí jsou velké systémové nedostatky, a to tohle řízení nasvítilo, zde je prostor pro zlepšení. Bylo by třeba dobré, aby oběti mohly mít dostupnou psychosociální podporu. Nezvládnutá zde také byla medializace, to jde ale hodně za novináři, někteří z nich nerespektovali pokyny soudu. Stále se učíme, jak zranitelné oběti dobře ochránit, a je vidět, že jsme prostě na začátku.

A co může změnit v celospolečenském kontextu?
Ženy, které promluvily o svém znásilnění, prolomily ticho. A to ticho už křičelo. Společnost byla dlouho vůči sexuálnímu násilí přehlíživá. A tento případ velmi přispěl ke změně myšlení. Přiměl nás lépe se ptát, co potřebují oběti, kterým do života vstoupil trestný čin. Společnost začala být citlivější, a v tom spatřuji zásadní význam kauzy. A dokázalo to osm statečných žen, a zaplatily za to vysokou cenu. Sama bych si moc přála, aby z toho všechny vyšly posílené. Všechny jsou úžasné a inspirativní.

Co nám Feriho případ ukazuje v souvislosti s aktuálně projednávanou redefinicí znásilnění?
Kauza ukázala, že je důležité, aby k redefinici trestného činu znásilnění došlo, aby nevznikly žádné pochybnosti o jejím výkladu a každý nedobrovolný sexuální kontakt byl postižitelný. Došlo totiž k odložení pěti skutků právě kvůli hraničnímu výkladu současné definice. Dnes vlastně hledáme, jak dostatečně pojmenovat zásah do tělesné integrity, do rozhodování v sexuální oblasti, a kde leží hranice souhlasu a jak jí rozumět. Těchto pět případů nyní přezkoumává Ústavní soud. Sama jsem zvědavá, jaký výklad současné definice podá.