„V jisté podzemní noře bydlel hobit.“ Tak zní první slova ze slavné knihy J. R. R. Tolkiena Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Zároveň však těmito slovy začíná i život, který žije italský cukrář Nicolas Gentile. Ten se rozhodl, že bude žít stejně jako vzrůstem malí, ovšem srdcem velcí hrdinové slavných Tolkienových příběhů ze Středozemě.

Dosahují asi tak polovičky našeho vzrůstu, mají sklony k obtloustlým bříškům, oblékají se do pestrých barev a na chodidlech jsou obrostlí hnědou srstí (podobnou jejich srsti na hlavách). Mají hbité prsty, dobromyslné obličeje a smějí se hlubokým hlaholivým smíchem. Takto Tolkien před sto lety popsal hobita.

Až na onen malý vzrůst a chlupatá chodidla tento popis pasuje i na Nicolase Gentile. Ten byl hobity a jejich kulturou fascinován natolik, že se rozhodl sám stát hobitem a začít žít v noře s kulatými dveřmi, stejně se odívat a plnými doušky vychutnávat přírodu okolo sebe.

Svůj sen začal realizovat po nákupu náležitě svažitého pozemku ve vesnici Bucchianico nedaleko města Chieti u pobřeží regionu Abruzzo. Na pozemku má nyní vybudované vlastní hobití přístřeší utopené v zemi, kterému nechybí ani typické kulaté dveře, a dokonce ani další obyvatelé z řad Gentileho rodiny.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený MyHobbitLife (@_myhobbitlife_)

„Před časem jsem si uvědomil, že knihy a filmy mi už nestačí k tomu, abych uspokojil svou vášeň pro fantasy žánr, zejména pro ságu Pán prstenů. Stále jsem četl o životech jiných lidí. Rozhodl jsem se, že chci žít svůj hobití život naplno,“ prozradil Gentile pro The Guardian.

Tím ovšem jeho snaha přeměnit tento kraj na skutečný Kraj, který knižní hobité obývali, nekončí. Postupně by chtěl přidat i další budovy zmíněné v knize. Místo pro hostinec U Zeleného draka nebo domek samotného Bilba Pytlíka již má prý vytipovaný. Sedmatřicetiletý Gentile se pro The Guardian rozhovořil také o jakési maringotce pro trpaslíky, kterou bychom ale v Tolkienově díle hledali jen marně.

Gentile se netají tím, že by chtěl postupně přemluvit i ostatní obyvatele vesnice, aby začali žít stejným stylem jako on sám. Ostatně mnozí z nich dle jeho slov jako hobiti již žijí. A dokonce se tak i oblékají. Region je především zemědělská oblast plná farmářů, kteří žijí v těsném sepětí s přírodou.

Italský hobit si ovšem nejvíce pochvaluje náklonnost místních k pořádání nejrůznějších festivalů a tanečních zábav, které hobité tolik milují. Hlavní událostí regionu je květinová slavnost, která díky téměř 500 let trvající tradici patří mezi jedny z nejstarších festivalů na území Evropy. Již od středověku její účastníci nosí tradiční kroje, pořádají nejrůznější hry a tančí v záplavě květů.

Gentile si tak nemohl vybrat lepší místo pro vlastní Hobitín. Ten se však bude – alespoň technologicky – oproti knižní předloze lišit. Ve vesnici chce totiž budovat udržitelné domy a vybavovat je solárními systémy, na což chce získat peníze přes crowdfundingové kampaně. Zda svého snu skutečně dosáhne, lze sledovat na sociálních sítích, přičemž jen na Instagramu ho sleduje téměř 90 tisíc fanoušků.

Přes sociální sítě mohl s fanoušky ostatně sdílet i svou nedávnou pouť, kdy on a osm dalších nadšenců putovalo k sopce Vesuv, aby do ní vhodili prsten. Celá výprava tohoto společenstva byla pojata stylově, v náležitých kostýmech a s jasně určenými rolemi. Nechyběli čtyři pulčíci, trpaslík s elfem, dva zástupci lidské rasy a jeden starý čaroděj se špičatým kloboukem a bílým plnovousem.

Foto: Archiv Nicolase Gentile

Vizualizace vysněného Kraje na italský způsob

Parta nadšenců ušla z Chieti do Neapole přes 200 kilometrů, přičemž hlavním úkolem nebylo zničení prstenu, ale upozornění na nutnost ochrany životního prostředí. „Zemi dnes ohrožuje znečištění a klimatická krize, což jsou nepřátelé stejně nebezpeční jako Sauron. Chtěli jsme ukázat, že naše země, stejně jako Tolkienova Středozem, musí být zachráněna a chráněna,“ řekl Gentile.

Coby správný ekolog – a také držitel vysokoškolského diplomu z geologie – nakonec kovový kroužek do sopky nevhodil. Mohlo by se zdát, že jej zlomila moc prstenu. Ve skutečnosti však kovový kroužek daroval malému chlapci, kterého potkal během své pouti. Do Vesuvu symbolicky vhodil jen kus ztuhlé lávy, obrátil se a šel zpět do svého snového Hobitína.

„Mnozí si z nás dělají legraci. Někteří si myslí, že se snažím uniknout z reality. To ale není ani zdaleka pravda. Žiji svůj sen, své dobrodružství. Koupí pozemku jsem se vymanil z reality, která se mi nelíbí, a utvářím si ji podle svých představ,“ uzavírá Gentile. Sám své rozhodnutí stát se hobitem i jeho další velké vize přibližuje v dokumentu Super Hobit.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený MyHobbitLife (@_myhobbitlife_)