Až 35 procent emisí, které vyprodukuje Česko, má původ v provozu budov, další představuje samotná výstavba. Bydlení je tak zásadním zdrojem znečištění. Neznamená to, že by se nemělo stavět. Česká rada pro šetrné budovy dala s podporou Evropské banky pro obnovu a rozvoj dohromady několik bodů, jak to dělat tak, aby se co nejméně zatěžovalo životní prostředí.

Důležitou roli v dekarbonizaci budov by měly hrát kvalitní renovace. Ty je podle projektu takzvané roadmapy nutné urychlit a také podpořit. „Státní správa a samosprávy si musí tuto agendu osvojit, převzít odpovědnost a jít příkladem jako vzorný investor a správce environmentálně šetrných nemovitostí,“ stojí v závěru dokumentu. Dřívější data národní rady pro šetrné budovy ukázala, že v Česku je 2,3 milionu rezidenčních domů, jejichž věk je v průměru padesát let.

Návrhy zahrnují například také podporu výrobců stavebních materiálů při dekarbonizaci výroby. Podle rady pro šetrné budovy by proto měly být aktualizovány technické normy, které by podpořily využití přírodních a recyklovaných materiálů, případně alternativ s nízkou uhlíkovou stopou. Ruku v ruce s tím by se také měla rozvíjet nízkoesmisní energetika, a tedy i zapojení obnovitelných zdrojů do chodu všech typů budov nehledě na vlastníka.

Posílit je podle projektu potřeba také podporu výzkumu v technické oblasti, zejména takový, který se zaměřuje na chytré sítě, ukládání energie, vývoj nových materiálů s nízkou uhlíkovou stopou či technologie, které zachytávají a skladují nebo využívají uhlík.

Zásadní roli v tom všem by podle organizace měly sehrát státní instituce. „Ty mají klíčovou pozici v nastavování příznivých podmínek pro realizaci opatření směřujících k udržitelnosti a dekarbonizaci stavebnictví v Česku,“ uvádí výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda s tím, že vláda by měla formulovat komplexní národní strategii i monitorovat a sbírat potřebná data.

„Cílem projektu je, aby Česko mělo ucelenou národní strategii v oblasti transformace energetiky, klimatu a stavebnictví. Zároveň se díky ní vytvoří podmínky pro to, aby budovy při své výstavbě, užívání, údržbě, renovacích a konečném odstraňování měly neutrální dopady na změnu klimatu,“ dodává jeden z autorů projektu Petr Zahradník.

Podobný národní plán vypracovalo deset zemí, jde o Chorvatsko, Finsko, Francii, Německo, Irsko, Itálii, Nizozemsko, Polsko, Španělsko a Velkou Británii. Hnacím motorem je jednak Pařížská dohoda o klimatu a závazek 195 zemí světa, že globální oteplení by mělo být menší než dva stupně Celsia, druhak Zelená dohoda pro Evropu, která říká, že starý kontinent bude do roku 2050 uhlíkové neutrální.

Globální změna klimatu, která je provázená extrémy, totiž představuje poměrně zásadní finanční náklady. V zemích evropské sedmadvacítky způsobily extrémní povětrnostní jevy a další události související s klimatem za posledních čtyřicet let podle dat Evropské komise ztráty přesahující 487 miliard eur. O život pak v důsledku změny klimatu přišlo mezi lety 1980 až 2020 přes 138 tisíc lidí.