MacKenzie Bezosová se na většině fotografií objevuje po boku svého manžela Jeffa, ředitele Amazonu. Teď už jsou (podle jejich vlastních slov) pouze přáteli a MacKenzie je jednou z pěti nejbohatších žen na světě. Přesto je těžké najít fotografie, na nichž je pouze ona, mimo roli manželky nejúspěšnějšího kapitalisty v dějinách. Její další role totiž umožňují do velké míry zůstat mimo viditelné pole objektivů, ve světě, který je pro ni přirozenější. Znamená to, že je její místo ve společnosti obecně i na pozadí Amazonu méně důležité?

Žena, která se rozhodla jako první oslovit Jeffa Bezose dlouho předtím, než jeho kariéra nabrala kurz na vrchol společenského žebříčku, říká, že se zamilovala do jeho smíchu: „Byla to láska na první poslech.“ Dnes o ní někteří lidé říkají, že si jmění svého manžela nezasloužila a podepsáním Giving Pledge přislíbila rozdávání peněz, které získala jen díky rozvodu a vlastně nejsou její.

Podobné názory však ignorují význam MacKenzie Bezosové v počátcích jedné ze tří existujících firem, které se podařilo v tržní hodnotě překročit 1 bilion dolarů, a ukazují problém fenoménu úspěšného byznysmena a jeho neviditelné manželky a možná i kapitalismu jako takového. Na rozdíl od svého bývalého manžela, který je na společenských událostech vždy velmi aktivní, MacKenzie nikdy příliš nevyhledávala pozornost pro svou osobu, naopak je známá hlídáním svého soukromí a publicitou jen v kontextu s vlastní kariérou spisovatelky.

MacKenzie vyrostla jako jediné dítě ve středostavovské rodině klasicky rozdělených rolí, její otec byl finanční plánovač a matka se starala o domácnost. MacKenzie byla stydlivá a často trávila čas sama ve svém pokoji, četla knihy a snila o tom, že se stane spisovatelkou. Naplnění svého snu se pokusila přiblížit už před svými sedmými narozeninami, jediný rukopis 142 stran dlouhé dětské knihy The Book Worm se ale naneštěstí zničil při povodni.

Její rozhodnutí studovat kreativní psaní na Princetonské univerzitě bylo částečně ovlivněno touhou učit se od Toni Morrisonové, tehdy vítězky Pulitzerovy ceny a později i Nobelovy ceny za literaturu. Stala se jednou z jejích oblíbených studentek a pomáhala jí při získávání informací pro knihu Jazz. Morrisonová je dodnes MacKenziinou mentorkou a mnohokrát o ní řekla, že byla jednou z nejlepších studentek, jakou kdy ve svém kurzu kreativního psaní měla.

Kromě práce výzkumné asistentky pro Toni Morrisonovou krátký životopis MacKenzie Bezosové v profilu na Amazonu zmiňuje mnoho dalších prací jako mytí nádobí, prodej oblečení, hlídání v knihovně, hlídání dětí a podobně. V roce 1993 se ale po dokončení bakalářského studia na Princetonově univerzitě rozhodla pro stabilnější zaměstnání, které by jí platilo účty, zatímco se snažila pracovat na své próze. Podařilo se jí získat práci v hedge fondové firmě v New Yorku, kde dostala kancelář hned vedle muže, který se o pouhého půl roku později stal jejím manželem. Bylo jí tehdy 23 let.

Po roce manželského života v New Yorku s perspektivním zaměstnáním vyšší střední třídy dostal Jeff šílený nápad na firmu, která by prodávala knihy přes internet. Vzhledem k tomu, že život naprosté většiny startupů nebývá dlouhý, nepředpokládal úspěch, ale chtěl se přestěhovat do Seattlu a zkusit to. V jediném rozhovoru pro Vogue spojeném s vydáním jejího druhého románu v roce 2013 MacKenzie řekla: „Nemám absolutně žádný smysl pro byznys, ale viděla jsem, jak byl nadšený.“ Proto svého manžela podpořila – řídila auto vstříc novému domovu a nejisté budoucnosti, zatímco Jeff dával dohromady byznys plán.

Zmíněný rozhovor pro Vogue se odehrál v kavárně a cestou do školy pro MacKenziiny děti. Každý den je vozila tam i zpět v minidodávce značky Honda, epitomu životního stylu moderní americké rodiny – v té době už byl Jeff mnohonásobný miliardář. Když byly děti ve škole, jejich matka se uchylovala do pronajatého malého bytu blízko domova, kde měla klid na psaní. Toho se předtím už několikrát prakticky vzdala, přímo ve spojitosti s úspěchy svého manžela.

Když byl Amazon založen, MacKenzie Bezosová se stala jedním z prvních zaměstnanců, starala se o účetnictví nové firmy a podle vlastních slov si dobře pamatuje předělanou garáž, kanceláře s odérem barbecue a konferenční místnosti se dveřmi předělanými na stoly.

Její oddanost dopomoci nové firmě k úspěchu demonstrují práce, jak připomněl deník The New York Times které v ní zastávala – starala se o finance, pomáhala v přijímacím procesu nových zaměstnanců, podílela se na výběru názvu firmy a vyjednala první zasilatelské smlouvy. Nejspíš i přímo odesílala první balíčky. Z každodenního fungování Amazonu se MacKenzie vzdálila na přelomu tisíciletí, kdy se Bezosovým narodilo první dítě a firma se stala velmi úspěšnou.

Matka, spisovatelka, žena miliardáře

Plně si přisvojila roli matky v domácnosti (v hodnotě 10 milionů dolarů), věnovala se dětem, jejichž počet se postupně rozrostl na čtyři a ve volných chvilkách pracovala na svém prvním románu. Kvůli vytíženosti rodinného života jí práce trvala deset let a stála ji mnoho slz a probdělých nocí u počítače v koupelně hotelů, kde spali na dovolené. Výsledek ale sklidil úspěch, román The Testing of Luther Albright dostal velmi dobré recenze a byl oceněn prestižní American Book Award.

Jak popisuje magazín The New Yorker, román s vysokou mírou psychologicky věrných detailů sleduje život Luthera Albrighta, inženýra, který navrhuje přehrady, doslova ve své profesi a metaforicky ve své rodině. Za všech okolností dává přednost chladné racionalitě a pro jiné emoční problémy řeší ponořením se do kutilských projektů kolem domu, v jednom ze zásadních momentů příběhu zasaženém zemětřesením.

Rozpadat se začnou jak jeho projekty, tak vztahy se členy rodiny, s emočně frustrovaným synem a s dosud velmi oddanou a milující ženou Liz. Ta se nejdříve snaží podporovat Lutherovy pracovní úspěchy, s jeho stoupající odtažitostí ale začne pracovat na lince důvěry, aby naplnila svoji touhu být důležitou a užitečnou. Když Liz v závěru knihy umírá na rakovinu, Luther ji ubezpečuje, že jí rozumí: „Jsi ten nejdůležitější člověk, kterého znám,“ řekne.

MacKenzie říká, že její romány berou inspiraci z jejího vlastního života nebo ze života jejích blízkých. To ale neznamená, že by měly autobiografické prvky, protože původní emoce a příběhy často zveličují a zasazují do zásadně jiných kontextů. Autorka se podle vlastních slov nikdy nemusela vypořádávat s problémy jejích postav a měla v životě velké štěstí. Poznamenává, že úspěch jejího manžela z ní činí v určitém ohledu „vítězku loterie“, určující je pro ni ale jiný typ štěstí.

Její druhá kniha Traps z roku 2013 tematizuje nemožnost odhadovat, jak by se náš život vyvíjel, kdybychom se rozhodli „pro tu druhou možnost“, nebo kdyby byl některý z náhodných detailů kolem nás jiný. Přesto, nebo možná proto, za to hlavní považuje skvělé rodiče, kteří měli důvěru ve vzdělání a podporovali její literární ambice a manžela, kterého miluje.

Témata důležitosti rozhodnutí a neexistenci alternativních životů Traps, jak pozoruje The New Yorker, představuje skrze čtveřici žen, co nakonec naleznou smysl a cíl ve svých vztazích. Přes svoji silnou snahu o realismus ovšem kniha působí uměle, vykonstruovaně, v úmorných detailech popisujíc každý jednotlivý pohyb svých postav.

Společný majetek rovným dílem

Velká část článků týkajících se rozvodu Jeffa a MacKenzie psala o tom, kolik z manželova jmění MacKenzie dostane a jestli to bude polovina, což by odpovídalo zákonům státu Washington, kde dvojice žila. Možná prý bylo adekvátnější celou dobu mluvit o společném majetku manželského páru. Část argumentů pro to, aby MacKenzie dostala polovinu, byla spojena s její podstatnou rolí v začátcích společnosti a důležitou rolí v jejich manželství, kdy Jeff měl prostor vést svůj byznys na vrchol díky aktivní roli, kterou jeho manželka hrála v péči o rodinu.

Není pravda, že by Jeff pořád pracoval a pohyboval se v nejvyšších společenských kruzích, rodina Bezosových naopak byla podle magazínu Business Insider prý až zvláštně tradiční. Manžel si nikdy nedomlouval ranní schůzky, aby mohl snídat spolu se ženou a dětmi. MacKenzie ho každý den vozila rodinným autem do práce a Jeff zase každý den večer myl nádobí.

Svou druhou knihu, Traps, MacKenzie psala v podobných časových podmínkách jako debut, rozhodla se ale pro jednu zásadní změnu, rozepsanou verzi nedávat k přečtení svému manželovi, který je jejím nejoddanějším čtenářem a k prvotině jí poskytl bohatou zpětnou vazbu. Aby měl čas na čtení, dokonce rušil obchodní schůzky a rukopisu románu své ženy zasvětil celý den.

Někdy narazil na něco zajímavého, zavolal jí s otázkou, jakou nosí velikost, a domů přišel, k manželčině radosti, s novým kusem oblečení nebo doplňkem. Spolu se Bezosovi nejčastěji objevují na fotografiích ze společenských akcí, takže má MacKenzie na sobě většinou designově minimalistické, stylové šaty. Mimo červený koberec ale dává přednost tričku, džínám a kožené bundě, takže ve své minidodávce na cestách po městě dokonale zapadne mezi „obyčejné“ lidi.

Její knihy se prodávají v řádech tisíců, což znamená průměrný komerční úspěch odpovídající zvolené platformě. Bylo poněkud překvapivé, když pro vydání Traps dala přednost tradičním knižním vydavatelům před Amazonem. Důvodem proto ale prý nebyl fakt, že Amazon mnoho menších vydavatelů potopil a velké ohrozil monopolizací trhu. „Myslím, že Amazon je pro čtenáře skvělý,“ odpovídá na otázku ohledně statusu firmy.

Mýtus osamělého génia

Podstatným aspektem feminismu v současném technologickém sektoru je vyzdvihování žen, které jsou často upozaďovány jako manželky úspěšných mužů – magazín Wired to nazval „mýtem osamělého génia“. Úspěšné společnosti nejsou jen výsledkem úsilí jednoho geniálního ředitele, ale komplexní případy (náhody?) shody ředitele, prvních zaměstnanců, štěstí a také často neviditelného vlivu ženy.

Stále platí, že pro ženy je náročnější si získat respekt a přesvědčit okolí o svých schopnostech – totožné životopisy lišící se jen pohlavím mají výrazně odlišnou úspěšnost u zaměstnavatelů. V projevu k promocím na Princetonské univerzitě v roce 2010 Jeff Bezos zmínil svou ženu, která podpořila jeho nápad a vydala se s ním vstříc risku. Nemusí se to zdát jako mnoho, ale je nemožné odhadovat alternativní vývoj událostí a často ani velikost významu jednotlivých rozhodnutí a momentů. Například miliardář Warren Buffet a provozní ředitelka Facebooku Sheryl Sandbergová se ostatně shodují, že nejdůležitější rozhodnutí v kariéře je, s kým vstoupit do manželství.

Tyto argumenty do velké míry vycházejí z ideje kapitalistického pojetí lidské hodnoty – ať už Jeff Bezos vydělal mnohem více peněz než jeho manželka, nebo ne, bez ní by to nezvládl. V centru hodnocení jejich důležitosti stojí, kolik vydělali peněz nebo kolik si kdo zasloužil. O MacKenziině životě není známo mnoho detailů, ale sama, stejně jako Jeff, řekla, že jsou v zásadě protikladné osobnosti. Oba se sice potkali ve stejné firmě, ale v zásadně odlišném kontextu.

Zatímco Jeff Bezos byl viceprezidentem, kam se postupně vypracoval, MacKenzie Tuttleová pouze potřebovala příjem na to, aby zaplatila účty a mohla se ve volném čase věnovat psaní, činnosti, jejíž finanční potenciál ji příliš nezajímal, a naopak si byla vědoma malé pravděpodobnosti na peněžní úspěch. Když se pak rozhodla se svým manželem přestěhovat a podpořit jej ve snaze vybudovat potenciálně revoluční byznys pro online prodej knih, její motivací nebyla vidina zisku, ale Jeffovo nadšení pro něco, co chce dělat.

MacKenzie Bezosová si nezaslouží zaslepenou adoraci, to by nebylo o nic víc prospěšné, než její ignorování. Podepsání Giving Pledge zatím není ničím víc než slibem, v podstatě pouhým marketingovým tahem, nikoho totiž žádným způsobem nezavazuje k jeho splnění. Kromě toho se zdá být přinejmenším velmi tolerantní k některým problémovým aspektům fungování Amazonu, který například zdevastoval nezávislá knižní vydavatelství, její vlastní trh.

K jedné z největších firem na světě, vedené jejím manželem, se vyjádřila jen několikrát, a to poměrně vágním způsobem. Jednou napsala negativní recenzi na knihu o historii firmy, kde kritizovala údajně velké množství faktických nepřesností. Sama je velmi analytická a strávila hodně času organizováním oslav, které nacházejí v lidech to nejlepší a posilují individualitu a pocit sounáležitosti. Snaží se to ale s přemýšlením nepřehánět a svoje detailní analýzy raději zaměřuje na fiktivní postavy. Řekla, že je díky tomu lepší matkou, a její manžel souhlasil: „Je opravdu šťastná, když může psát.“ Nejlepší rána byla ta, kdy vstala brzy a strávila nějaký čas sama, ve fiktivním světě: „Když sejdu dolů, doslova tančí v kuchyni, což já i děti milujeme,“ dodal Jeff.