Už dvanáct let se v Česku pořádá konference WebExpo. Její dvanáctý ročník v Praze začíná již zítra a opět půjde o největší akci svého druhu v regionu. Do Paláce Lucerna a do dalších míst po celé Praze, kde hlavní událost doprovodí i několik večírků, přijedou jak tuzemští odborníci, tak spíkři z celého světa, a všechno má pod palcem Šárka Štrossová.

Z pozice ředitelky bude Šárka Štrossová, která příští týden oslaví 29. narozeniny, řídit už páté WebExpo, ale rozhodně ji to nepřestává bavit. Z původně programátorské akce se postupně vyvinula široce rozkročená událost, na kterou přijíždí nejen vývojáři, ale také marketingoví odborníci, startupisté, obchodníci i experti na umělou inteligenci.

Jelikož se Šárka Štrossová pohybuje ve vývojářské komunitě již několik let a stojí také za další úzce profilovou konferencí o strojovém učení, vedle WebExpa jsme s ní v rozhovoru probírali to, jak si Česko vede ve srovnání s jinými zeměmi na programátorském poli, jaké má Praha výhody proti jiným městům a v čem vidí naši největší přednost.

Na webu WebExpa svítí: 1 700 účastníků, 70 řečníků, 5 hal, 3 párty, 12 let. Co WebExpo znamená pro tebe?
Žádné z těchto čísel nedokáže přesně vystihnout, co WebExpo je. Za těch 12 let se stalo nejstarší konferencí a díky počtu řečníků i největší z pohledu zahraničního zastoupení. Ale to hlavní, o čem pro mě WebExpo je, je komunita. Jde totiž o tradičně největší setkání české internetové komunity.

Vše, co se děje mimo přednáškové sály, je tak stejně důležité jako samotné příspěvky spíkrů. Protože právě při aktivitách mimo přednášky se komunita schází. I proto máme hned tři párty, a jednu z nich přímo na střeše Lucerny. Můžou si taky užít kodérskou soutěž Code in the Dark.

Když se řekne WebExpo, představím si sraz ajťáků, programátorů, vývojářů, kteří probírají často velmi podrobně plno technických věcí, kterým běžný smrtelník ani nerozumí. Počítám, že to už dnes ale také není úplně pravda?
WebExpo skutečně začalo hlavně jako programátorská akce. Webový vývoj má však dnes mnohem širší záběr, proto začala přibývat témata jako uživatelská zkušenost (UX) nebo design a v programu dnes najdete i přednášky okolo startupového byznysu a online marketingu. Právě díky tomuto širokému záběru si na WebExpu vybere každý.

K poslechu mystifikátora Oobaha Butlera, která vytvořil falešnou restauraci na TripAdvisoru, kam se chtěly podívat ty největší celebrity, nemusí být návštěvník zrovna programátor. Oobah bude v Praze navíc poprvé, pokud tedy dorazí skutečně on. Do talkshow po celém světě totiž v minulosti posílal své dvojníky. A pokud někdo tématům, kterým se na WebExpu věnujeme, nerozumí, možná je to dobrý důvod právě WebExpo navštívit a dozvědět se víc.

Pokud se nepletu, z pozice ředitelky to pro tebe letos bude páté WebExpo. Kam se celá konference za tu dobu posunula?
Zachovali jsme si odbornost a důraz na komunitu jako hlavní pilíře WebExpa, vše se ale samozřejmě za ta léta více či méně proměnilo. Když jsme začínali, ajťák bylo sprosté slovo, IT subkultura. Kdybychom tedy někoho poslali z WebExpa 2011 rovnou na to dnešní, určitě by se divil, že rozsah témat je mnohem širší, neřeší se už jen programování a UX, ale i startupy, Čína nebo virtuální a rozšířená ralita. Rozhodně by byl příjemně překvapený, jaké osobnosti z celého světa do Prahy přiletí, i že po tolika letech potká na akci své kamarády.

O čem je tedy dnešní WebExpo?
Snažíme se reagovat na aktuální globální trendy. Letos to bude třeba mimo jiné právě Čína. O tom, jak tam funguje marketing a jak využívání umělé inteligence mění reklamu, bude mluvit Bessie Lee, bývalá CEO čínské pobočky WPP, největší reklamní firmy na světě. Z Číny dorazí taky Milan Chiang, zakladatelka Verystar, která bude mluvit o fenoménech WeChat Pay a Alipay.

WebExpo se pyšní tím, že je největší akcí ve střední Evropě. Co je pro vás vlastně střední Evropa?
Teď jsi mě dostal, protože vlastně nevím, jaká je nejsprávnější definice. Myslíme tím ale Rakousko, Českou republiku, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko, Švýcarsko – anglicky to je Central Europe. V tomto regionu jsme největší konference o webových technologiích. Proč to ale říkáme takhle? Hodně našich návštěvníků a ještě víc spíkrů je ze zahraničí, celé WebExpo je v angličtině, proto se chceme bavit v širším kontextu, než je jen Česká republika.

Jak se v Česku staví tak velká akce, jako je WebExpo? Počítám, že znáte mnoho konferencí ze zahraničí. V čem jsou tuzemské výhody a nevýhody?
Začala bych Prahou, její brand nám určitě pomáhá při oslovování hostů na konferenci. To je výhoda. Jsme určitě o něco levnější než podobné konference například v Německu, ale naše cílová skupina neřeší až tak cenu lístku, spíše svůj čas a to, jestli jim stojí za to, strávit dva dny na konferenci.

Jinak jde o již zmíněnou komunitu. Máme tady spoustu talentu a Česká republika i Slovensko mohou nabídnout řečníky světového formátu. Robin Pokorný, David Grudl a možná nejlepším příkladem je Jakub Nešetřil. Loni mluvil Jakub o tom, jakou moc mají ve svých rukou programátoři a jak by ji měli využít pro obecné blaho, letos bude mluvit o svém projektu Česko.digital, který tento ideál naplňuje. Jsem hrdá, že se historické milníky dějí na WebExpu.

Do České republiky neustále přichází ze zahraničí další a další firmy, které tu staví svá vývojářská centra. Jak tento trend pozoruješ? Je to vůbec udržitelné?
Myslím, že se to za poslední roky hodně změnilo, trh je naplněný a mzdy programátorů jsou tak vysoko, že už nemá smysl jít do Česka kvůli levné IT práci. Dneska jde o poměr cena/výkon – kvalitní lidi jsou tady stále násobně levnější než v San Francisku.

Považuješ Česko za vývojářskou/programátorskou velmoc?
Máme výjimečně skvělé programátory a startupisty a celkově myslím, že máme na to, abychom se stali v technologiích velmocí. Hlavně s trendy jako internet věcí nebo strojového učení, ke kterým máme prostě blíž než k sociálním sítím a marketplace aplikacím. Abychom ale dokázali obstát v globální konkurenci, je potřeba větší podpora státu, ve které bohužel stále vidím velké mezery.

Projevuje se to i nějak na zájmu o WebExpo jako takové?
Zájem o WebExpo je stále těžší udržovat, akcí a meetupů přibývá rychleji než programátorů. Celkově jsou programátoři trhem logicky v hodně směrech rozmazlení, firmy je posílají na akce do zahraničí a fotbálek na chillout zóně je nevytrhne, když mají v práci lezeckou stěnu. To je ale dobře, posouvá nás to dál, každý rok musíme znova ukázat, že i po těch letech má smysl s námi strávit dva dny.

Co vlastně u nás programátory i celé firmy nejvíce láká?
Podle statistik se u nás počet vývojářů pohybuje okolo 120 až 150 tisíc, což je na počet obyvatel dost vysoké číslo. Máme u nás i nadprůměrné technologické vzdělání a programátorský talent. Když se to spojí se stabilní ekonomikou, relativně nízkou cenou práce a výhodnou polohou, pak není překvapením, že u nás máme velký počet vývojových divizí globálních firem, jako je Microsoft, IBM nebo nově třeba Pipedrive.

Někdy je v Česku dokonce jako takové malé Silicon Valley Brno, odkud pochází mnoho úspěšných tuzemských firem. Jak se díváš na naše druhé největší město?
Je to skvělé, jsem ráda, že IT se rozvíjí i mimo Prahu. Kiwi.com je globální úspěch, na který můžeme být hrdí, hrozně bych si přála, ať u nás takových příběhů vzniká více, ať už v Praze, Brně nebo třeba Třinci.

Měla by mezi Prahou a Brnem panovat rivalita, nebo by se mělo minimálně na této technologické úrovni co nejvíce spolupracovat?
Rivalita určitě není na škodu, vždycky byla motorem pokroku. Nicméně si nemyslím, že by mezi sebou Praha a Brno zápasily o to, kdo bude mít více startupů, technologických firem a vývojářů na obyvatele. Obě města mají skvělé školy, které do světa pouštějí nové talenty, a v obou se nacházejí zajímavé firmy s potenciálem.

V Česku je sice plno šikovných programátorů, ale přijde mi, že je nejvíce vyzobávají zejména velké zahraniční firmy. Těch velkých českých úspěchů, potažmo startupů tu je pomálu. Čím to je?
Chybí tradice podnikání a globální mindset. Většina startupů míří prvotně na český trh, většina programátorů nemá zájem stavět firmu. O to důležitější je každý úspěch a vlastně myslím, že jich je čím dál více – jen v poslední době například Stories, Brand Embassy nebo SQLdep.

Je to i o penězích od investorů? Chybí Česku kvalitní investoři?
Česká republika zaostává v počtu projektů a také v objemu rizikového kapitálu. Určitě nesneseme srovnání se Švédskem nebo Finskem, které vedou statistiky nárůstu rizikového kapitálu. Prohráváme ale také se zeměmi, jako je Irsko nebo Estonsko a dokonce i Polsko. V rámci Evropské unie jsme na 16. až 20. místě. To pro nás není zrovna lichotivé. Takže ano, peníze chybí. Mnohem větší faktor je ale podle mě mindset founderů a nedostatek kvalitních a zároveň ambiciozních projektů.

Ty sama jsi zároveň spoluzakladatelkou konference Machine Learning Prague. Proč právě strojové učení?
Protože Česko patří mezi světovou špičku a strojové učení je další obrovskou technologickou vlnou. Známý vtip říká, že když je to samé napsané v Rku, je to statistika, když v Pythonu, je to strojové učení, když v .ppt, je z toho náhle umělá inteligence. Tahle vlna je velkou příležitostí pro Česko a doufám, že i my pomůžeme, ať ji nepromeškáme.

Jak je to s touto technologií v Česku? V čem se můžeme stát skutečně lepšími?
Českým handicapem je byznys. Umíme vyrobit nebo naprogramovat prakticky cokoliv, ale neumíme to prodat. I proto máme na WebExpu americké spíkry na téma salesu. Díky strojovému učení se ale Česku možná blýská na lepší časy. Pozornost investorů byla v minulosti upřena hlavně na sociální sítě nebo on-demand služby jako Uber, nově se ale do jejich hledáčku dostává právě strojové učení a uměla inteligence, což jsou vysoce technologické služby postavené na datové analýze a data science. A tady máme jako Česko vyšší šanci na globální úspěch a třeba se díky tomu opravdu staneme technologickou velmocí.