Za lepší recyklaci. Na neviditelných čárových kódech pro plastové obaly pracují i giganti v čele s Pepsi a Nestlé

pepsi-super-bowl-bottle2

Foto: Pepsi

Plastové lahve by na sobě mohly mít neviditelné čárové kódy

0Zobrazit komentáře

K čemu slouží žluté kontejnery, Češi moc dobře ví, a také je s velkou zodpovědností používají. K návratu do oběhu však z kontejneru vede dlouhá cesta přes třídící linku. Ta mnoho plastových obalů označí za nerecyklovatelné a vyřadí je na skládku. Přitom by stačilo udělat několik malých změn.

Jednu z nich představuje i nová technologie označování plastových obalů unikátním kódem, díky kterému je třídění daleko efektivnější.

Co se třídění odpadů týče, patří Česká republika mezi nejzodpovědnější státy Evropy. Podle průzkumů z minulého roku považuje třídění za svou každodenní rutinu 73 % z nás. Vyhodit plastový obal do žlutého kontejneru však ještě neznamená, že bude daný obal i efektivně recyklován a znovu použít.

Vyhozený obal totiž putuje na speciální třídící linku, která vyhodnotí, zda ho lze recyklovat, či nikoliv, a následně jej dále třídí podle jeho složení. Tento proces je částečně prováděn mechanicky, částečně manuálně lidskou rukou a okem, je poměrně náročný a hlavně není tak efektivní, jak by mohl být.

digimarc-barcode

Foto: Digimarc

Kód není na obalu viditelný, i přesto pokrývá téměř celý jeho povrch

Pokud by se podařilo vyvinout způsob, jak plastový obal jednoduše označit tak, aby jej zařízení snadno identifikovalo a roztřídilo, skončilo by na skládkách podstatně menší množství plastového odpadu.

Na vzniku takové technologie se v posledních letech podílelo několik významných výrobců s globálním dopadem včetně PepsiCo, Nestlé či P&G. Ty spolupracují se společností Digimarc, která pracuje na vývoji tzv. neviditelného čárového kódu vkládaného do struktury obalu. Takový kód je software schopen správně identifikovat a podle toho roztřídit obal, který tento kód nese.

Třídit podle kódu i doma

Sander Defruyt, který vede iniciativu nesoucí název New Plastics Economy pod neziskovou nadací Ellen McArthur Foundation, jež se snaží urychlit přechod na cirkulární ekonomiku, k zavádění nových technologií říká: „Musíme začít eliminací plastu, který nepotřebujeme. Je nutná řada inovací, díky kterým se přesuneme od plastů na jedno použití k obchodnímu modelu využívajícím recyklované plasty. Recyklace je však stále jednou z částí problému a výrobci si uvědomují, že pro recyklaci je třeba zlepšit způsob třídění plastového odpadu v třídicích centrech.“

edenred-apple-pay

Přečtěte si takéPapírovým stravenkám odzvonilo. Edenred v Česku ve velkém digitalizuje a za obědy platí mobilní stravenkou desítky tisíc lidíPapírovým stravenkám odzvonilo. Edenred v Česku ve velkém digitalizuje a za obědy platí mobilní stravenkou desítky tisíc lidí

Dříve se již objevily pokusy přidávat do obalů chemické markery, pomocí kterých mělo být třídění jednoduší. Tento způsob ovšem nejenže navyšoval cenu obalu, ale zároveň chemikálie znemožňovala jeho opětovné použití pro některé účely.

Proto se Digimarc soustředí na vytvoření takového kódu, který bude umístěn přímo v obalu hned na několika jeho místech. Speciální software třídících linek jej bude schopen přečíst i v momentě, kdy bude obal na některých místech zdeformovaný nebo bude přetočený či poničený. U obalů, na kterých by takový kód vadil, lze použít trochu jinou technologii speciálního vzoru vyraženého do plastu.

recycling-1-kopie

Foto: Digimarc

Schéma třídicí linky, která čte neviditelný kód

Unikátní kód by kromě softwaru třídících linek mohli využívat i sami spotřebitelé. Stačilo by jej jen oskenovat mobilním zařízením pro získání informací o tom, zda je obal recyklovatelný, či nikoliv. Kódy by navíc mohly poskytovat informace i o tom, kdy byl produkt vyroben či pokyny k jeho použití. V obchodech by mohl urychlit skenování nákupu na kase, protože by nebylo nutné hledat čárový kód schovaný pouze na jednom místě na obalu.

Celkově již Digimarc do vývoje této technologie investoval 250 milionů dolarů (přibližně 5,7 miliardy korun) s tím, že se do projektu zapojilo na 70 společností. Toto číslo by chtěl v příštím roce rozšířit. Po úspěšném testování v Německu bude technologie instalována ve větším množství třídicích linek a v roce 2021 by se měla rozšířit dále po celé Evropě.

Aby byl projekt úspěšný, je nutné, aby jej výrobci přijali univerzálně. Teprve poté bude s jeho využitím možné efektivně třídit obaly tak, aby se jich na skládky dostávalo již absolutní minimum.

Až 1 400 sáčků z jediné tresky. Rybí materiál může nahradit plastové obaly a zároveň nakrmit mořské živočichy

marinatex

Foto: Dyson Awards

Lucy Hughesová s materiálem MarinaTex

0Zobrazit komentáře

Jednou z nejikoničtějších fotografií ilustrující problematiku znečištění oceánů plastovým odpadem je mořská želva konzumující vznášející se mikrotenový sáček. Tato fotografie totiž nevyvolává jen silné emoce, ale jasně dokládá fakt, že mořští živočichové někdy plasty ve vodě pojídají, což je jeden z hlavních problémů, které znečišťování oceánů přináší.

Pokud by však želvy na fotografiích konzumovaly obalový materiál MarinaTex vyvinutý třiadvacetiletou studentkou z Velké Británie, dívali bychom se na takové snímky zcela jiným pohledem.

Projekt Dyson Awards pravidelně uděluje ocenění studentským projektům, které mají nejen zajímavý design, ale především se určitým způsobem podílí na řešení problémů sužujících svět, ve kterém žijeme. Mezi projekty oceněné touto cenou patří například madlo dveří, které se samo dezinfikuje po každém dotyku lidské ruky, nebo speciální solární panely, které dodávají energii při jakémkoli outdoorovém dobrodružství.

Vítězkou letošního ročníku ocenění udělovaných britským vynálezcem Jamesem Dysonem se stala Lucy Hughesová, studentka univerzity v Sussexu, která vyvinula unikátní materiál s ambicí nahradit v budoucnu některé plastové obaly. Na první pohled se tento materiál příliš neliší od standardní plastové folie, a přesto je zcela jiný. MarinaTex, jak je materiál nazván, je totiž vyráběn z proteinu získávaného z ryb propojeného mořskými řasami.

marinatex4-min

Foto: Dyson Awards

Sáček z MarinaTexu

Příběh MarinaTexu se začal psát v momentě, kdy Lucy v rámci svého studia navštívila továrnu na zpracování ryb. Zarazilo ji, kolik je při tomto procesu vyprodukováno odpadu, který se již dále nijak nevyužívá. Zaměřila se především na rybí šupiny a kůži z ryb. „Když jsem je měla v rukou, uvědomila jsem si jejich potenciál. Jsou super silné, flexibilní a ohebné,“ popsala pro magazín Fast Company moment svého nápadu.

filip-horky

Přečtěte si takéLivesport se naplno pouští do zpravodajství. Osobní noviny FlashNews povede Filip Horký ze SeznamuLivesport se naplno pouští do zpravodajství. Osobní noviny FlashNews povede Filip Horký ze Seznamu

Od nápadu k použitelnému materiálu ji ovšem dělila dlouhá cesta, která vedla přes její kuchyni. V ní strávila měsíce nad více než stovkou experimentů, během kterých hledala to nejlepší pojivo a nejefektivnější způsob, jak udržet pohromadě proteiny obsažené v rybích částech. Výsledky jejích pokusů byly buď příliš křehké, nebo rychle plesnivěly. Nakonec se jí však podařilo objevit druh mořských řas, které materiálu dodávaly takové vlastnosti, jaké od něj očekávala.

Obal rozložený za týden a půl

Díky nim lze materiál použít k výrobě obalů nahrazujících klasické plastové obaly, jako jsou plastové tašky či průhledné folie, skrze které je možné vidět zabalenou potravinu. Materiál má tu výhodu, že jej lze kompostovat i zcela běžným způsobem bez průmyslových kompostovacích zařízení, jak je tomu u některých jiných rozložitelných plastů. MarinaTex je v běžném kompostu schopen rozkladu za čtyři až šest týdnů.

marinatex3-min

Foto: NTNU/Flickr

Protein z jedné tresky může posloužit pro výrobu až 1 400 sáčků z MarinaTex materiálu

Podle Lucy se materiál rozkládá v podstatě stejně jako jakákoliv potravina. Navíc pokud by se takový obal dostal do oceánu a narazila by na něj některá z hladových mořských želv, vůbec nevadí, že jej zkonzumuje. Nejenže se jí bude takový obal jíst podstatně lépe než mikrotenový sáček, ale hlavně jí nijak neuškodí a získá díky němu i nějaký ten rybí protein navíc.

Kůže a šupiny z jedné tresky by měly postačit na výrobu až 1 400 sáčků z MarinaTexu. Navíc by jeho výroba měla být nákladově srovnatelná s výrobou současných plastových obalů. Je totiž vyráběn z odpadu a lze jej vyrábět při nízkých teplotách šetřících náklady na energie.

Alexandr Wang

Přečtěte si takéMeta sází na mladého lídra. Wang povede výzkum superinteligenceMeta investuje miliardy do startupu mladého génia. Zuckerberg věří, že jí to pomůže dohnat konkurenci

Vývoj materiálu v současné době ještě není ve fázi, kdy by jej bylo možné využít v praxi. Jeho autorka na něm chce dále pracovat a zlepšovat ho tak, aby do něj skutečně mohly být baleny potraviny, nebo aby fungoval jako membrána. Postupně se chystá vyvinout verzi, kterou si již nechá patentovat, a připravuje se i na její výrobu, protože se o její produkt začínají zajímat někteří výrobci i velké supermarkety.

Sama autorka materiálu Lucy Hughesová věří, že nejlepším způsobem, jak eliminovat plasty, je přechod na znovupoužitelné obaly. Změna nastavení myšlení lidí v tomto směru podle ní ale probíhá jen velmi pozvolna, a proto jí tento druh udržitelné alternativy dává opravdový smysl.