Může být náročné představit si svět bez kapesních zařízení, které několikanásobně rozšiřují schopnosti našich mozků. Ještě mnohem nemožnější se zdá myšlenka, že bychom se s touhou po vědění nemohli obrátit na knihy. Jeden z těchto vynálezů se přitom součástí každodenního života většiny lidí stal teprve před několika sty lety, druhý dokonce ani ne před dvěma desítkami let. Aby možnost světa bez informací nemusela okupovat naši mysl, vznikl trezor pro uchování dat po stovky let. GitHub do něj nyní uložil 21 terabajtů softwaru.

Osvícenství 18. století s sebou přineslo radikální myšlenku – lidé by měli mít přístup k široké škále informací o světě, všichni členové veřejnosti by měli mít právo se vzdělat. Vědci, filozofové a umělci jako Denis Diderot, Voltair nebo Jean-Jacques Rousseau proto začali od roku 1751 vydávat Encyklopedii se záměrem shrnout v ní veškeré tehdejší vědění.

Dnes, v informační době, tato myšlenka působí banálně. Projekt shromažďování a uchovávání informací je ovšem ještě zásadnější než tehdy. To, co nyní na Wikipedii zjistíme v řádu několika vteřin, totiž může s několika málo změnami webových protokolů z internetu prakticky zmizet.

Foto: Arctic World Archive

Zatím jen malá část vědění světa uložená hluboko pod povrchem norského ostrova

Moderní digitální formáty umožňují extrémně rychlý přístup ke kvantům informací, zároveň jsou však kvůli jejich samotnému hardwaru i neustálému technologickému vývoji velmi křehké. Kolik lidí má doma stále zařízení pro přečtení diskety, které byly ještě před třiceti lety všude?

Na druhou stranu je uchovávání vědění i umění v digitální podobě velmi efektivní, protože samotná data mají přesné, neměnné hodnoty a jejich nosiče zaberou relativně málo fyzického prostoru. Standardně se například archivní kopie filmů skladují na celuloidových kopiích, které jsou mnohem trvanlivější než pevné disky, Blu-Ray či magnetické pásky.

Microsoftu se ale nedávno podařilo vytvořit možnou alternativu v podobě extrémně trvanlivých křemíkových destiček. Testoval je právě ukládáním digitální kopie filmu Superman z roku 1978.

Demilitarizované území s permafrostem

Zatímco se Microsoft a další zaměřují na vývoj zcela nových technologií, společnost Piql svoje řešení paradoxně staví na celuloidu používaném pro záznam digitálních dat. Výhodou oproti skleněným destičkám je přitom už jednoduchý fakt, že film je poměrně široce dostupný a už velmi dlouho spolehlivě funguje v praxi. Díky tomu mohl Piql už v roce 2017 na největším ostrově norských Špicberků otevřít Arctic World Archive.

V zásadě se jedná o velké skladiště pro bezpečné a dlouhodobé přechovávání vytvořených záznamů. Umístění trezoru přitom Piql vybral tak, aby odolal jak přírodním, tak politickým okolnostem. Západní Špicberk je totiž 42 zeměmi prohlašován za demilitarizované území a firma Piql ho označuje za jedno z geopoliticky nejbezpečnějších míst na světě.

I kdyby se ale měl ostrov stát centrem válečného střetu či přírodní katastrofy, drahocenná data přetrvají. Trezor s informacemi na „digitálním filmu“ je umístěn 150 metrů pod povrchem, v bývalém uhelném dole. Díky tomu by jeho obsahu neublížily jaderné zbraně ani elektromagnetické impulsy. Navíc je v dané oblasti permafrost neboli věčně zmrzlá půda, takže by se data uchovala, i kdyby archiv přišel o dodávku elektřiny. Celuloidy, na nichž jsou uložena, mají být čitelné až tisíc let.

Arctic World Archive se rychle stal jedním z klíčových domovů například pro digitalizované verze děl Národního muzea Norska, národních archivů Mexika a Brazílie nebo Vatikánské knihovny. Do hlubin norského ostrova nyní svou knihovnu open source dat poslal také GitHub, který od roku 2018 shodou okolností vlastní taktéž Microsoft. GitHub provozuje největší světovou platformu pro sdílení a vývoj veřejně dostupného softwaru a pro příští generace uložil archiv o velikosti 21 terabajtů, což je 21 tisíc gigabajtů.

Foto: Arctic World Archive

Společnost Piql digitální data zaznamenává na filmovém materiálu

Tento objem, převedený na 186 filmových kotoučů, představuje všechny aktivní veřejné repozitáře z 2. února letošního roku. Na celuloidu mají podobu velice hustých QR kódů. Součástí archivu GitHubu budou kromě zakódovaného softwaru také dvě důležité příručky – úvod a tzv. Tech Tree. Úvod budoucím generacím, možná i civilizacím, především vysvětlí, jak QR kódy převést zpět na software. Tech Tree pak přiblíží základy informačních technologií a vývoje softwaru.

Zatímco Arctic World Archive představuje hlavní trvanlivý archiv digitálních informací, jen o pár set metrů dále je Globální úložiště semen, trvanlivý archiv biologických informací. V současnosti je zde uloženo už přes milion vzorků různých semen ve snaze daleko do budoucnosti zachovat širokou rozmanitost rostlin ze všech koutů světa.

„Je to skrytý základní kámen moderní civilizace a sdílený odkaz celého lidstva,“ píše GitHub na speciální části svého webu. „Posláním Archivního programu GitHubu je zachovat open source software pro příští generace.“