Sledování filmů z domova podporuje, práci ne. Podle šéfa Netflixu Reeda Hastingse home office zabíjí kreativitu
Netflix je ideální způsob, jak si užívat alespoň některé nejnovější filmy, aniž bychom se museli vydávat do kina. Streamovací služba, která začala jako půjčovna DVD na dálku, tento model dokonce jako první prosadila a v současnosti je i přes stále větší konkurenci jeho synonymem. Práce na dálku je ale něco jiného. Něco, co podle výkonného ředitele Netflixu Reeda Hastingse příliš nefunguje.
Online služba, která se dnes sama postará asi o čtvrtinu celkového internetového provozu, svůj obří úspěch dnes do velké míry přisuzuje produkci stovek vlastních pořadů, které nelze zhlédnout nikde jinde. Něco zajímavého si zde najde snad každý, jeden týden tak je na vrcholu žebříčku sledovanosti reality show o atraktivních lidech na ostrově, kteří spolu nesmí souložit, druhý zase temné sci-fi o cestování v čase.
Jak se Netflixu výrazné a hlavně velmi úspěšné změny byznysu podařily, přibližuje v nové knize No Rules Rules: Netflix and the Culture of Reinvention sám šéf firmy. Popisuje například, že největší výhoda jeho startupu čelícímu tehdejšímu gigantovi na poli půjčování filmů na fyzických nosičích, společnosti Blockbusteru, spočívala ve firemní kultuře podporující nové nápady a rychlý vývoj.
Proto teď Reed Hastings prohlásil, že by se zaměstnanci největší streamovací služby na světě měli do kanceláří vrátit ideálně hned dvanáct hodin poté, co bude schválena vakcína na koronavirus. Realisticky šéf Netflixu samozřejmě mluví spíše o šesti měsících, rozhodně je pro něj ovšem důležité s kolegy interagovat osobně.
„Diskutování o nápadech je teď mnohem těžší,“ odpovídá Hastings na otázku magazínu The Wall Street Journal, která část firemní kultury Netflixu nyní trpí nejvíce. Příchod pandemie totiž znamenal naprosto zásadní krátkodobé a dost možná také dlouhodobé změny.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsNejvětší z nich je rozšíření práce z domova, která je tématem mnoha diskuzí a experimentů dlouhé roky, ale v praxi mnoho pozornosti nikdy nedostala. Ovšem v době, kdy setkávat se s lidmi mimo vlastní domácnost může být i životu nebezpečné, se alternativní perspektiva rychle stane jedinou možnou. Nucené přizpůsobení podmínek pak znamenalo nový přístup.
Práce na dálku podle Hastingse není ideální pro kreativní rozvoj firmy
Velké technologické i jiné společnosti jako Twitter se tak rovnou rozhodly, že své zaměstnance nebudou nutit fyzicky chodit do práce ani v době, kdy to bude bezpečné. Microsoft natolik ostrý krok prozatím neoznámil, nicméně svoje lidi nechá pracovat z domu přinejmenším do příštího léta. Směrem ke snižování důrazu na to, kde se zrovna který kolega nachází, se pak do budoucna plánují pohybovat i české firmy, jichž jsme se nedávno ptali.
Hastings předpovídá, že blízkou budoucností je čtyřdenní pracovní týden v kanceláři a jeden den práce z domova. Volnější model by podle něj pro jeho vlastní společnost mohl být kontraproduktivní, jelikož z organických kreativních diskuzí těží nejvíce a současnou situaci vnímá jako nutné zlo: „Nevidím žádná pozitiva. Nemít možnost se setkat osobně, zvlášť v mezinárodním měřítku, je čisté negativum,“ říká.
Alespoň produkce nových seriálů a filmů se ale postupně vrací k normálnímu, respektive vůbec nějakému běhu. „Fungujeme už ve velké části Evropy a Asie a na pár věcech pracujeme i v Los Angeles,“ zmiňuje Hastings. I přes pandemii má jeho streamovací služba na příští rok naplánováno více nových titulů než letos.
V jiném místě rozhovoru ale zakladatel Netflixu zároveň poznamenává, že v otázce lidí je pro firmu důležitá kvalita, ne kvantita, a je ochotna si platit ty nejlepší. Velký disruptor je tak v Hollywoodu známý mimo jiné vyššími platy než jiná produkční studia. „Chceme mít ty nejlepší hráče a odměny jsou toho součástí. Raději budeme mít tři skvělé lidi než čtyři dobré,“ vysvětluje autor knihy směřované na začínající a menší společnosti.
V běžném fungování filmy se neustále podněcuje kreativní diskuze a pozitivní tlak. Kolegové se nemají ostýchat být k ostatním kritičtí, pokud jejich výtky mohou vést k lepším řešením. „Vytváří to dostatek nepohodlí pro rozvíjení se, ale ne tolik, že na druhého člověka útočíte nebo to tak působí,“ říká Hastings.
Na jednu stranu takový přístup přispěl k letošním rekordním 160 nominacím na televizní ceny Emmy (HBO má 107), na druhou stranu si vysloužil, podle Hastingse zcela neadekvátní, přirovnání k Hunger Games. Může za to především praktika, kdy se v myšlenkovém experimentu zvažuje, zda by se firma o určitého zaměstnance poprala, kdyby dostal nabídku od někoho jiného.
Pokud ne, nejspíš není esenciální a může dostat výpověď, i když s bohatým odstupným. Sám Hastings ale zdůrazňuje, že neexistují kvóty počtu zaměstnanců nebo pravidelná hodnocení jejich přínosu. Spíše jde o každodenní přístup, kdy mají všichni myslet na to, jak se díky nim Netflix vyvíjí. Ředitel přitom co nejvíce dílčích rozhodnutí nechává na ostatních a zaměřuje se spíše na dlouhodobé směřování služby.
Přesto přiznává, že kromě přetrvávajícího byznys modelu je takřka nemožné předvídat, kde společnost jako Netflix bude za pět let. Málokdo například očekával, jak úspěšný bude po drahých seriálech nonfikční obsah, tedy dokumenty či true-crime žánr jako Tiger King. Do budoucna se Hastings ptá na další podobné experimenty: „Můžeme přijít na to, co s animací? Můžeme v ohledu rodinných animovaných titulů konkurovat Disneymu?“
Jak ve svém rozhovoru s ředitelem Netflixu píše The Guardian, služba se docela ve velkém pouští také do reality TV, viz pořady jako Láska je slepá nebo Too Hot to Handle. Nejedná se zrovna o prestižní tituly typu Orange is the New Black a Mindhunter, ale právě proto jsou zajímavé při hledání nového publika. „Jde nám to docela dobře. Ale jsme k ničemu ve srovnání s tím, co budeme dělat za tři roky,“ shrnuje Hastings filozofii firmy.
V tomto kontextu Netflix nemá příliš čas se obávat konkurence, to spíše u ní se objevují obavy – ne jen u streamovacích služby, ale i místních televizí. Americký gigant se nebojí kupovat odkudkoliv a mnohé stanice nejsou jeho rozpočtům schopny se vyrovnat. Samy se tak mohou dostat do úzkých, jelikož ztratí diváky i prostředky na další tvorbu lokálnějšího obsahu, který pro mezinárodní streamovací službu není zajímavý. Alespoň prozatím.