Robot na stropě, který pomůže seniorům. Toyota pro budoucí generace vyvíjí mechanické pomocníky do domácnosti

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

toyota-research-institute-robot-home-1-1

Foto: TRI

Robotický pomocník Toyoty zavěšený ze stropu

0Zobrazit komentáře

Na zápěstí nosíme výkonné počítače, v garážích už teď můžeme mít téměř samořídící auta, pošta nám brzy bude doručována pomocí dronů, ale s většinou domácích prací si pořád musíme poradit hlavně sami. Pokud tedy nepracujeme v kalifornských robotických laboratořích Toyoty. Tam totiž vznikají chytrá robotická ramena, která by nás do budoucna mohla od nudných, ale nutných činností z většiny osvobodit.

Japonská nadnárodní korporace je známá především pro své automobily, věnuje se ale i vzdělání, zemědělské biotechnologii nebo robotice. Americká laboratoř robotické divize firmy nyní představila jedny z prvních výsledků vývoje sofistikovaných autonomních přístrojů do domácnosti. Hlavní je velké rameno visící na stropě, experimentuje se ale také s tradičnějším robotem jezdícím po zemi.

Proč vlastně doma snad kromě vysavače ještě nemáme žádné robotické pomocníky? Nejjednodušší je asi odpovědět, že investice by neodpovídaly ziskům. Spotřebiče jako myčka, pračka nebo zmíněný vysavač jsou vysoce jednoúčelové, ale zastávají činnosti, kterými bychom jinak denně trávili mnoho času. V případě robotů či robotických ramen by to bylo v zásadě naopak.

toyota-research-institute-robot-home-2

Foto: TRI

Toyota pracuje také na tradičnějším designu robota jezdícího po zemi

To znamená, že by pomáhaly s poměrně širokou škálou drobných úkolů, tudíž by musely být na vysoké technologické úrovni. A zde je nejspíš hlavní problém. Například náklady na integrování autopilota v autech lze alespoň částečně skrýt do ceny dopravního prostředku. U umělého domácího pomocníka jde naproti tomu o zcela samostatnou, ale předpokládaně velice drahou položku.

Zdánlivě banální úkoly jako skládání nádobí do myčky nebo utírání prachu jsou totiž z hlediska motoriky a orientace v prostoru vlastně poměrně náročné. Robot, který je schopný takové činnosti vykonávat, potřebuje jak komplexní systém kamer a senzorů, tak složité mechanismy pro manipulaci se svým okolím. Například robopes Spot od Boston Dynamics, který zvládne „pouze chodit“ v různých terénech, stojí v přepočtu 1,8 milionu korun.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Toyota se přesto rozhodla, že se o podobné problémy prozatím nebude starat a vytvoří co nejlepšího domácího robota. Vychází přitom se zajímavé potřeby – primárními uživateli jejich zařízení by totiž měli být především starší lidé. Místo očekávaného konceptu futuristické domácnosti tak pracuje s myšlenkou pomoci těm, kteří už na vše sami nestačí.

Základní logika je následující: v mnoha vyspělých zemích se dlouhodobě zpomaluje porodnost a celosvětově nejrychleji rostoucí věkovou skupinou jsou lidé starší 65 let. Blíží se tedy doba, kdy bude zásadní nedostatek mladých lidí schopných se o seniory starat. S řešením tohoto problému by mohli pomoci právě roboti.

toyota-research-institute-robot-home-4

Foto: TRI

Důležité je mít šetrné uchopovací kleště se vzduchovými polštářky

Projekt vyvíjený v Toyota Research Institute (TRI) nemá tak velký zájem o bohaté rodiny současnosti jako spíš o celou společnost budoucnosti. Svého hlavního robota tak vyvíjí přímo jako součást samotné architektury domu či bytu, v němž se nachází. Rameno zavěšené na kolejnicích ve stropě umožňuje snadnější pohyb a nepřekáží tolik jako pojízdný člen domácnosti.

„Co kdyby se robot místo složité orientace na podlaze mohl přemisťovat po stropě a prostě se složil nad hlavami lidí, když ho není potřeba?,“ navrhuje Dan Helmick z TRI. Praktické provedení nápadu demonstroval v nedávné virtuální prezentaci. Ta umožnila nahlédnout do speciálně vytvořených interiérů bytů, kde se mechaničtí pomocníci testují.

Zásadní je se přizpůsobit

Kromě inteligentního ramena zavěšeného ze stropu tam zazněly i konvenčnější scénáře s humanoidními roboty, kteří jezdí nebo chodí po zemi. Všechny stroje předváděly zmíněné domácí činnosti jako utírání prachu, uklízení nebo donášení nápojů. Důležitou součástí přitom byl nástroj pro uchopení věcí mechanickou paží. A aby se pomoc nezvrhla v destrukci, uchopovací kleště robotů byly opatřeny měkkými vzduchovými polštářky.

TRI ve své prezentaci ukázalo ještě jeden zásadní aspekt vytváření umělých asistentů: proces jejich učení. Aby vývojáři softwaru nemuseli složitě ručně programovat pohyby strojů, s výstrojí pro virtuální realitu provádějí požadované úkony a roboti je následně opakují. Zde spočívá také největší problém všech podobných projektů, a to adaptace na rozmanitost reálných podmínek.

toyota-research-institute-robot-home-3

Foto: TRI

Pro učení robotů Toyota využívá virtuální realitu

Zatímco v laboratoři může android dokonale očistit obrazovku televize, ve skutečné domácnosti by bylo jednoduché situaci špatně odhadnout a přinejlepším jen zkazit filmový večer. Proto robotici zdůrazňují, že představená zařízení slouží hlavně jako platforma pro dlouhodobý vývoj a rozhodně se v dohledné době nechystají na trh.

Zároveň je pro ně důležité sledovat zvyky mnoha seniorů a pro ně tato řešení přizpůsobovat. To znamená přicházet s řešeními, která se například učením celé sítě robotů dynamicky adaptují na změny podmínek. Na druhou stranu je podstatné pomáhat tam, kde je to skutečně užitečné. Třeba mechanický kuchař skvěle uvaří, ale majiteli vezme požitek ze samotné přípravy jídla – asistence v tomto směru tak není nutně žádoucí.

„Hlavní výzvou je opravdu pochopit, jak vytvářet robotická řešení zaměřená na přímou pomoc lidem, když každý z nich představuje jedinečný případ,“ říkají inženýři z TRI. Nesnaží se vytvořit jen sofistikované technologické hračky, ale přijít s praktickými způsoby, jak zvyšovat kvalitu života budoucích starších generací.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Autonomní nákladní doprava pod švédskou taktovkou. Futuristické vozy bez kabiny a řidiče vyjedou už příští rok

einride-eat3

Foto: Einride

Einride AET je nejnovější generací autonomních nákladních vozů

0Zobrazit komentáře

Švédský výrobce autonomních nákladních vozidel Einride v minulých letech představil dva prototypy, které mají být schopné odvézt náklad z bodu A do bodu B, aniž by k tomu potřebovaly řidiče za volantem. Nyní z jeho dílen vyjede zcela nová série futuristických náklaďáků pojmenovaná AET, se kterou chce posunout úroveň samořídících technologií opět o úroveň výše.

Na první pohled se novinky od předešlých modelů pojmenovaných Pod liší jen nepatrně. Stále jde o minimalistické vozy s nádechem budoucnosti, avšak s lehce přepracovaným designem přední masky a některých dalších částí, pomocí nichž chce Einride vylepšit aerodynamiku, respektive jízdní schopnosti.

Nová nákladní flotila AET byla navržena hned ve čtyřech konfiguracích, jež se od sebe liší možnostmi provozu. První dvě verze, AET 1 a AET 2, mají dosáhnout maximální rychlosti 30 km/h a uvézt náklad o hmotnosti 16 tun, přičemž na jedno nabití dojedou tyto vozy, vážící 26 tun, zhruba 130 až 180 kilometrů.

einride-eat1

Po designové stránce proběhlo několik úprav týkajících se především přední části vozu

Varianty AET 3 a AET 4 mají mít podobnou hmotnost i schopnost uvézt stejně těžký náklad. Na rozdíl od předchozích verzí by ovšem měly být podstatně rychlejší, jelikož má jejich maximální rychlost činit 45, potažmo 85 km/h. Tím chtějí Švédové reagovat na rozličný přístup úřadů, které k autonomním vozům přistupují s různou benevolentností, a proto se možnosti jejich provozu různí.

Spolu s tím se má odlišovat i jejich pohyb v závislosti na operátorech. Zatímco AET 1 bude schopno autonomního pohybu za dohledu operátora v přesně stanovených koridorech (označovaných jako geofence), AET 2 už bude moci tyto koridory za dohledu vzdáleného operátora opustit a pohybovat se plně svobodně. Například v uzavřeném areálu nebo na neveřejných komunikacích.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Dvě zbylé varianty mají být schopny jízdy i po klasických silnicích. V případě modelové verze AET 3 půjde o okresky a vrcholná verze AET 4 bude koncipována pro pohyb na dálnicích. Každá z nich přitom nabídne možnosti verzí předchozích. To má v praxi znamenat, že verze AET 3 se bude moci v areálu pohybovat po vybraných trasách, následně z nich sjet a po silnici se přepravit třeba do blízkého skladu.

Pokud to zákony dovolí, ovládání vozu zůstane v rukou softwaru od Nvidie za podpory operátora, který je podle Einridu schopen kontrolovat více vozidel najednou. Díky technologii Phantom Auto přitom může být vzdálený na stovky kilometrů, což vozům otevírá možnost provozu i ve špatně přístupných lokalitách, jako jsou lomy nebo zalesněné oblasti.

einride-eat2

Foto: Einride

Automobil je schopen uvézt náklad až 16 tun

To jde ruku v ruce s vizí společnosti, která by chtěla umožnit autonomní jízdu i v opravdu náročných terénech. K tomu však bude zapotřebí přepracovaná verze vozu, jelikož aktuální rozměr pneumatik ani světlá výška bezproblémovému pohybu v kalužích a blátě příliš nenahrává.

Vzhledem k tomu, že jsou všechny vozy elektrické, jsou podle Einridu schopny snížit vyprodukované emise CO2 konvenční nákladní dopravou až o 90 % a ušetřit celkové náklady na dopravu až o 60 %. To se může podařit i díky absenci profesionálních řidičů.

morning-drive

Přečtěte si takéAť váš vůz vydělává. Automobilka pro mladé Lynk & Co se chystá do Evropy s novým modelem vlastnictví autaAť váš vůz vydělává. Automobilka pro mladé Lynk & Co se chystá do Evropy s novým modelem vlastnictví auta

Celá věc však může vyvolávat obavy z toho, že by masové rozšíření samořídící technologie v nákladní dopravě mohlo zapříčinit zvýšení nezaměstnanosti. Za pravdu těmto obavám dává i studie, na kterou upozornil magazín The Verge. Podle ní by mělo již v roce 2030 na území Spojených států a Evropy dojít až k 70% snížení poptávky po profesionálních řidičích, což se má týkat právě nákladní dopravy.

Ostatně podle odborníků je právě tento sektor dopravy ideálním místem pro rozmach autonomních technologií a dokazuje to i řada dalších nákladních vozů nového věku s těmito schopnostmi. Mezi ně patří například koncept „tahače“ Vera od Volva či důlní sklápěč od Scanie. Jak si povedou vozy AET, se dozvíme možná již příští rok, kdy mají být uvedeny na trh.