„Chytré hodinky na začátku zažily velký boom, ale v poslední době se ukazuje, že jsou snad až moc chytré a někdy nás ruší,“ vysvětluje mi Rostislav Slovák na obrazovce. Mluví z brněnských kanceláří startupu Leitners, ale velkou část posledních měsíců strávil on i jeho kolegové na home office. Nezávisle na pandemii chtějí fungovat jako inovativní firma nevázaná čtyřmi stěnami. Kdo jiný by ostatně měl přijít s hodinkami, co mechanický strojek kombinují s chytrými funkcemi.

Jejich pilotní produkt nese aspirační název „Ad Maiora“, do češtiny volně přeložitelný jako „kupředu k lepším věcem“. Většinou tuto frázi uslyšíme například na oslavách jako přání dobré budoucnosti. Tam chce ultimátně směřovat také český startup, jehož vizí není nic menšího, než změnit pohled na automatické mechanické hodinky. Tradiční nástroj i šperk chce rozšířit o moderní schopnosti jako měření tepu nebo přijímání zpráv a zachovat přitom jeho duši.

Ačkoliv v Leitners nemají dlouhodobou historii v hodinářství či nositelných zařízeních ani rozsáhlé prostředky pro vývoj, mají ambice konkurovat firmám s opačnými charakteristikami. Proto ostatně jeho ředitel Rostislav Slovák zmiňuje poměrně typický scénář: „Velká část okolí nám říkala, že o co se snažíme, není možné.“

Dnes je situace zjevně výrazně jiná a stejní lidé pro změnu těžko věří, co se začínající firmě z Brna podařilo za rok a půl vytvořit. Jako nepříliš povedené přitom svoje první návrhy označují sami zakladatelé, kteří ve světě horologie ještě nedávno mnoho času netrávili. Pak se ale rozhodli založit startup a přijít na trh s unikátními hodinkami.

Na Kickstarteru, kde před pěti dny spustili kampaň, se jim za 24 minut podařilo dosáhnout na původní cílovou částku, za prvních 24 hodin vybrali 100 tisíc eur a nyní už překročili v přepočtu čtyři miliony korun. Podle vlastních slov se tím hned zařadili mezi nejúspěšnější crowdfundingové projekty z Česka.

Pojďme zkusit chytré hodinky jinak

„Pojďme něco zkusit, pojďme podnikat,“ řekl si počátkem roku 2019 Slovák spolu s druhým zakladatelem Leitners Markem Šmardou. Oba měli dlouhodobé zkušenosti z manažerských pozic nadnárodních korporací, ale neviděli v nich svou budoucnost. Co naopak viděli, byly dvojice hodinek na rukou mnoha ze svých kolegů.

Proč? Nechtěli se vzdát užitečnosti zařízení sledujícího jejich fyzickou aktivitu, ale zároveň chtěli nosit řemeslně skvostný šperk. Jakmile se Slovák se Šmardou začali ve svém okolí ptát, jestli by jim přišlo zajímavé obojí nějakým způsobem spojit, bylo vše jasné.

„Všichni říkali, že něco takového hledají už několik let,“ zmiňuje osmadvacetiletý Slovák, jehož osobní sbírka obsahuje hlavně mechanické hodinky od japonského Seika. Samotný koncept produktu českého startupu přitom není vůbec nový. Hybridní chytré hodinky zachovávající si zcela analogový způsob zobrazování času se objevovaly ještě před představením Apple Watch.

Většinou to jsou ale zařízení, která obsahují buď mnoho kompromisů z hlediska zpracování nebo funkcí nebo obojího. Jelikož k celé záležitosti přistupují poměrně prakticky, míří k nižší ceně, jednoduchému designu, a hlavně používají typicky masově vyráběné quartz strojky. Pro Leitners praktičnost hraje podstatnou roli, ale není na prvním místě.

Hodinky od brněnských tvůrců prostřednictvím chytrých funkcí směřují do budoucnosti, významně se ovšem ohlížejí k tradici, dnes považované za až umělecky hodnotnou a vlastně zcela zbytečnou. Mluvíme zejména o – za průhlednými zády viditelném – mechanickém strojku, který znamená například plynulý pohyb vteřinové ručičky a tiché tikání v útrobách hodinek.

„My neděláme chytré hodinky, ale klasické hodinky s chytrými funkcemi,“ vysvětluje Slovák. Ad Maiora tedy ze zadní strany nabídnou pohled na mechanický strojek, z přední zase analogové ručičky a velký E-ink displej zprostředkovávající většinu funkcí. Jejich výčet je například oproti Apple Watch pochopitelně (a záměrně) omezený, ale zahrnuje veškerý základ jako měření srdečního tepu, měření sportovních aktivit, alarmy s vibracemi, kalendář nebo notifikace.

Zvlášť pyšný je startup na svůj náhled událostí v aktuálním dnu. Po obvodu ciferníku jsou přímo mezi čísly zobrazeny prázdné či plné linky indikující, zda je daný časový úsek volný nebo obsahuje třeba schůzku. „Jediným pohledem na ciferník vidíte celý den, kdy máte volno a kdy jsou schůzky,“ vysvětluje Slovák. Elektronický papír je navíc aktivní neustále a spíše než typický displej jeho vzhled připomíná povrch, jaký by se mohl klidně objevit na plně analogových hodinkách.

Stovky iterací a široká spolupráce

Jak vlastně z ničeho vytvořit inovativní hodinky? Prvním krokem bylo zjistit, jestli je nápad vůbec proveditelný. „Rozebrali jsme hodně chytrých hodinek, abychom viděli, co je uvnitř,“ vysvětluje sedmadvacetiletý Marek Šmarda.

A pak padaly zásadní otázky: Vejde se do rozumně velkého těla vše, co je třeba? Půjde získat vysoce kvalitní mechanický strojek? Obejde se menší český startup bez náročného vlastního vývoje komponent pro chytrou část? Může být uprostřed displeje díra pro analogové ručičky? Ano.

Prostá kladná odpověď ovšem vedle sebe musí mít ještě několik dodatků, například k displeji. Jeho návrh vycházel z většiny z Brna, protože Ad Maiora používají elektronický papír se specifickými rozměry, tvarem a už zmiňovanou dírou uprostřed. Podobně to bylo s dalšími komponenty.

„Vícekrát se nám něco nepovedlo než povedlo,“ přiznává druhý ze spoluzakladatelů. Po ověření, že se do hodinek vejde mechanický strojek, baterie, digitální část a e-ink displej přes celý ciferník, aniž by přesáhly standardní tloušťku 15 mm, začal vysoce iterační vývoj. „Pokud shrnu celý proces, pracovali jsme se stovkami návrhů,“ odhaduje ředitel Leitners Rostislav Slovák, jehož studijní i profesní historie zahrnuje strojní inženýrství.

Po půl roce startup navázal spolupráci s několika produktovými designéry z brněnské VUT. „Náš design samozřejmě vychází z tradičních prvků, ale je od nuly kompletně vyvinutý námi,“ poznamenává Slovák s tím, že do určité míry jsou také výsledkem malé komunity kolem Leitners, s níž o jednotlivých prvcích vzhledu na Facebooku diskutují.

„Někomu v našem týmu se nemusí líbit to nebo tohle, nakonec ale design upravujeme tak, aby byly výsledné hodinky atraktivní pro skutečné zákazníky,“ uzavírá Slovák. Pochopitelně v rámci možností – paralelně se základním designovým procesem probíhala jednání s japonským výrobcem hodinových strojků Miyotou, společností E Ink, důležité konzultace s místním hodinářem Pavlem Strnadem, odborníky na marketing a tak dále.

Ultimátní komplikace

Ačkoliv do budoucna se v Leitners chystají svůj základní tým rozšiřovat, v současnosti se snaží spíše těžit z flexibility outsourcování a aplikují principy exponenciálních organizací. Ty, jak napovídá název, využívají prostředky co nejefektivnější k exponenciálnímu růstu, mezi něž patří právě i upřednostňování externích spoluprací před najímaním zaměstnanců. Díky tomu může firma podle potřeby rychle měnit svou specializaci a s ní směr.

O financování vývoje nyní dokončovaných plně funkčních prototypů se zakladatelé postarali sami. Ze strany Marka Šmardy přitom pomáhá fakt, že stále pracuje jako comissioning engineer uvádějící do provozu obří stroje po celém světě a služební cesty se u něj pravidelně střídají s měsíci „volna“. Ačkoliv jednají o dlouhodobé spolupráci se strategickým investorem pro výrobu, blízkou budoucnost Leitners by měla financovat hlavně zmíněná kampaň na Kickstarteru.

V ní se vyhýbají mnoha stereotypům spojeným se začínajícími hodinkářskými firmami na dané platformě. Nemusí se spoléhat na poněkud zavádějící příběhy o tom, jak z distribučního řetězce „vytěsňují prostředníky“ a díky tomu nabízejí kvalitní produkty za nízké ceny. Místo toho jim postačí zdůraznit to, co je po krátkém průzkumu zřejmé – nic moc podobného jinde sehnat nejde.

V Leitners si přitom myslí, že jejich hybridní koncept není vůbec zvláštní, ale naopak může představovat budoucnost tradiční horologie, často shlížející na pokusy o propojení s moderní technologií. Produkuje přitom stále extravagantnější kousky s velkým množstvím řemeslně úchvatných, ač neužitečných funkcí, neboli komplikací. Ad Maiora mechanicky ukazují jen čas prostřednictvím jednoho z nejlepších strojků třetí strany na trhu, kalibru 9039 od japonské Miyoty.

„Podle nás je ultimátní komplikací samotné propojení mechanického strojku s digitální částí,“ říká Slovák. „V horizontu následujících pěti let bychom rádi vytvořili vlastní hybridní strojek kombinující to nejlepší z mechanického a digitálního světa,“ vysvětluje.

Aktuálně přímé interakce mezi chytrou a mechanickou částí spíše neprobíhají, alespoň co se týče vnitřní funkce hodinek. Uživatel se o to ale moc starat nemusí, protože v jeho každodenní zkušenosti rozdělení příliš vnímat nebude. Při ovládání, které probíhá skrze korunku, lunetu (kroužek mezi předním sklem a tělem hodinek) a dvě funkční tlačítka je vlastně jednoduché zapomenout, že máme co do činění s malým počítačem.

„Důležitý je pro nás fyzický kontakt, díky němuž si lze vychutnat kvalitní materiálové zpracování z nerezové oceli a safíru, pocit při mačkání tlačítek nebo otáčení lunetou,“ dodává šéf Leitners. Celá záležitost je zkrátka o prožitku minimálně ve stejné míře jako o praktičnosti.

Mechanické hodinky mohou tikat po generace

S ní se ale pojí ještě jedna zásadní vlastnost, která Ad Maiora odlišuje od jiných chytrých nebo hybridních hodinek. Jejich designéři počítají s tím, že do dvou let nezestárnou a nebudou k ničemu.

„Přistupujeme k tomu z hodinářského hlediska, takže vše musí být jednoduše rozebratelné a vyměnitelné. To znamená, že jakmile zestárne třeba baterie nebo celá chytrá část, prostě je nahradíme,“ popisuje Slovák. Hodinky díky tomu mohou sloužit mnoho let a pořád být aktuální.

Svým tradičnějším protějškům mají Ad Maiora v cenové kategorii do třiceti tisíc korun odpovídat i ve všech ostatních směrech, tedy použitých materiálech, kvalitě zpracování a designu. Malým bonusem je zásadní rozšíření funkcionality skrze integrovanou elektroniku. Leitners tak celý koncept chytrých hodinek převracejí na hlavu. Tedy možná na nohy. „S veškerou dostupností informačního světa mají lidé zvýšený zájem o umění. My chceme obojí přímo propojit,“ říká Slovák.

„Tik, tak, tik, tak,“ ozývá se z mechanického strojku. Spíše než jen zvuk minulosti je to až romantický prvek prohlubující naše spjetí s ubíhajícím časem. Při každém pohybu mechanismu můžeme slyšet a vidět ubíhání samotné historie, zachycené v jednotlivých zubech, pércích a rubínových ložiscích. Na rozdíl od tištěných obvodů a tranzistorů měřených v nanometrech je snadné celému procesu od natahování pružiny přes její uvolňování v krokovém mechanismu až po sunutí se ručiček po ciferníku porozumět.

Hodinky jako nástroj sice mají neúprosně zaznamenávat běh času, jejich mechanické srdce nám ale umožňuje si každý detail každé vteřiny více vychutnat a představit si, co za ní stojí. Mechanický strojek čas neměří zvlášť přesně, je mnohem náročnější ho vyrobit, ale právě v tom je pointa. „Jsou v něm pocity, které z digitálních sériově vyrobených hodinek nikdy nedostanete. Má v sobě vepsanou historii, přímo viditelné úsilí a s nimi spojenou emoční hodnotu,“ dodává technologický startupista.