Dejme hrůzám minulého roku sbohem. Díky hvězdně obsazenému speciálu Netflixu Death to 2020 to jde i s humorem
Uplynulý rok měl pro mnohé jistě své světlé chvíle, obecně ale za moc nestál. Netflix a tvůrci oblíbeného dystopického seriálu Black Mirror se proto rozhodli ho alespoň hezky shrnout. „Proč byste to ku**a dělali?“ ptá se za nás sám Samuel L. Jackson. Inu, jak se říká, poslední naději ztratíme jen, když ztratíme humor. A soudě podle Death to 2020, věci zase tak špatné nejsou. Snad.
Rok 2020 totiž není vůbec těžké označit za epizodu Black Mirror, u níž jsme na mnohé scény už zapomněli jen kvůli naléhavosti těch následujících. Hned zkraje falešného dokumentu líčícího skutečné události tak mnohé překvapí reportáž o rozsáhlých požárech v Austrálii, jako by vytažených z filmu o konci světa. A to je jen začátek 70 minut komentujících pandemii, prezidentské volby v USA, blížící se Brexit, rasové nepokoje, lavinu dezinformací a tak dále.
Přesto bychom se měli většině z toho zasmát díky satirické perspektivě mnoha „odborníků“ s tvářemi hereckých hvězd. Death to 2020 seriózním tónem důležitého dokumentaristy (avšak se směšně bizarními poznámkami) komentuje Laurence Fishburne. Jako novinář se pak objevuje Samuel L. Jackson, do postavy postaršího historika se vžil Hugh Grant, mluvčí Bílého domu ztvárnila Lisa Kudrow a objeví se například také Kumail Nanjiani alias technologický miliardář.
Ačkoliv jednotlivé vtipy nemusí vždy sednout každému, herecké obsazení je dokáže spolehlivě prodat, ať už ústy nejprůměrnější ženy na světě, nebo youtubového influencera, jenž reaguje na vše špatné, co se kde děje. Spolu s bizarními postavami si tak opět můžeme projít časovou osu nejhorších letošních událostí, tentokrát ovšem v nadneseně satirickém tónu.
Death to 2020 se řadí mezi tzv. mockumentaries, dokumenty se ztřeštěnými, falešnými tématy. Od poloviny minulého století se v typicky neseriózním žánru angažovali i známí autorští režiséři jako Orson Welles, Frederico Fellini nebo Woody Allen. V těch nejzajímavějších případech přitom může satirický formát nabízet bystrý společenský komentář, ostatně stejně jako klasický dokument.