Návrat do Anglie 19. století. Historický seriál Bridgerton pohltil svět a stal se největším hitem Netflixu

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

2584a98e-297e-44d9-aeda-c6ae547a8e22

Foto: Netflix

Hlavní hrdiny Bridgertonu ztvárnili Rege-Jean Page a Phoebe Dynevorová

0Zobrazit komentáře

„To, co se daří Disneymu, je působivé. Nemyslím ale, že tam v dohledné době objevíte něco jako Bridgerton,“ řekl nedávno spoluzakladatel Netflixu Reed Hastings. Teď je jasné, proč zmínil právě široce diskutovanou historickou romanci a ne Lupina, o jehož rekordním zájmu jsme psali před pár dny. Bridgerton totiž porazil i Zaklínače a stal se nejsledovanějším seriálem Netflixu. Za první čtyři týdny si ho pustilo přes 82 milionů domácností.

Jelikož služba koncem roku 2019 změnila způsob měření sledovanosti, může to být trochu zavádějící, seriál z prostředí Londýna 19. století má nicméně status jejího největšího hitu. Mezi deset nejsledovanějších se přitom s vyjímkou Japonska dostal ve všech 190 zemích, kde je Netflix dostupný. Dokonce se začalo mluvit o „Efektu Bridgerton“, kdy lidé kromě knižní předlohy začali ve velkém nakupovat i domácí doplňky připomínající dobovou výzdobu i módu.

Bridgertonem od premiéry na konci loňského roku jednoduše žije celý svět. Snad kromě nesmyslné kontroverze kolem „historické nepřesnosti“ nenabízí hlubší komentáře k aktuálním problémům, ani nenavazuje na zavedenou franšízu. Naopak poskytuje hlavně v realitě ukotvený únik plný barev, opulentních kulis a atraktivních herců.

netflix-series-bridgerton-5

Foto: Netflix

Důležitou postavou Bridgertonu je i královna

Na první pohled se většina postav spolu s celým světem britského seriálu zdá až téměř k nevydržení povrchní, pohlcená statusem, bohatstvím a drby. Takový úvod ale slouží hlavně pro vytvoření kontrastu a definování problémů, se kterými se hrdinové Bridgertonu budou následně vypořádávat. Vše odkazuje k historické autenticitě, ovšem stejně nepokrytě pracuje s konstrukcemi ve prospěch většího efektu ústřední romantické zápletky.

Zatímco obyvatelé světa Bridgertonu se oddávají námluvám, pomluvám a sexu potají, my se divíme a pohoršujeme nad jejich způsoby, diktovanými dnes spíš cizí strukturou společnosti. S tím, jak se sbližujeme s několika hrdiny, prvotní znechucení rychle střídá fascinovaný zájem. O to, jak se ženy pohybují v sociální sféře, o to, jak se všichni vyjadřují, o to, jak postavy bojují s pnutím mezi vlastními pohnutky a veřejným míněním.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jedním z hlavních motivů Bridgertonu je umělost. Promítá se jak v audiovizuálním zpracování, tak ve fungování vztahů v seriálovém světě šlechty předminulého století, pro některé snad i v konečném dojmu. V těch nejlepších momentech ale nabízí prostor k vrstvení několika úrovní příběhů hrdinů a přechází do funkčního podněcování emocí.

Na vrcholu pyramidy stojí výprava. Ačkoliv tento aspekt nejspíš nebyl cílem, první dojem umělosti vytvářejí ustanovujícími záběry z dálky, z většiny tvořené (včetně lidí a zvířat) počítačovou grafikou. Záměrná atmosféra umělosti je ale výrazná napříč většinou záběrů, jakkoliv jsou intimní. V době „špinavých“ fantasy a historických filmů nebo seriálů už nejsme tolik zvyklí sledovat okázale barevné, dokonale neposkvrněné prostředí novinky Netflixu.

Není to přirozené ani pro postavy Bridgertonu, jejichž problémy a frustrace se musí vždy schovávat pod nánosem umělé perfektní vznešenosti. Jednou z nejpoutavějších částí seriálu je sledovat praskliny v této vznešenosti, někdy humorné, jindy odkrývající vnitřní mentální svět hrdinů. Na bálech nebo za prosvětleného odpoledne v parku je nutné si vždy dávat pozor, sleduje se totiž každý pohyb, gesto, pohled.

Mnohdy se stejná mentalita promítá i do soukromí, zvlášť mezi dvěma ústředními hrdiny, vévody odmítajícího manželství a dívky z dobré rodiny hledající správného nápadníka. Jakmile spolu vytvoří pakt, že budou předstírat vzájemnou náklonnost, rozjede se zajímavá hra. Na jedné úrovni lžou svému okolí, na další jeden druhému, na další možná i samým sobě. Do toho se oni i lidé kolem nich musí potýkat s dalšími konflikty mezi svými přirozenými pohnutky a očekáváním společnosti.

vsiti-klusak

Přečtěte si takéV síti je první dokument v historii, který porazil všechny filmy a ovládl česká kina. Odvysílá ho i Česká televizeV síti je první dokument v historii, který porazil všechny filmy a ovládl česká kina. Odvysílá ho i Česká televize

Ve výsledku samozřejmě nejde o nic nového – naopak máme co do činění s moderní poctou románům Jane Austenové a žánru romance z regentské Anglie. Tvůrcům se ale na základě knižních předloh Julie Quinnové podařilo vytvořit dobře fungující vysokorozpočtový seriál. Zabývá se feminismem, přičemž se nepouští do příliš radikálních analýz, umožňuje se ponořit do jiného světa a přináší dostatek dějových zvratů.

Kombinací je mainstreamový a návykový, byť ne úplně konzistentní celek. Bridgerton, předem zcela neznámý titul, si atraktivní moderní variací okamžitě získal obrovskou pozornost. K tomu je navíc až překvapivě sexuálně otevřený a přichází s žánrově neotřele diverzifikovaným obsazením.

netflix-series-bridgerton-3

Foto: Netflix

Bridgerton je plný honosných bálů

Netflixu se – stejně jako už mnohokrát předtím – podařilo eklekticky navázat na fungující formát a díky výsadnímu postavení na trhu ho představit publiku, které strhne lavinu zájmu. Například u Stranger Things to bylo Spielbergovské retro, u Zaklínače temné fantasy a u Dámského gambitu těžká cesta na vrchol. Bridgerton zase do mainstreamu vrací austinovské drama z vysoké společnosti.

Ačkoliv Reed Hastings seriál, jaký na Disney+ neuvidíme, zmínil napůl v žertu, právě v tom možná bude tkvět otázka vývoje vztahu Disneyho, Netflixu a HBO. První z nich se – stejně jako u filmů pro kina – spoléhá na velké zavedené franšízy a dovádí je tak daleko, jak jen to jde. HBO je mnohem odvážnější, ne vždy se mu ale daří ambice projektu přetavit v hit. Netflix jde tedy střední cestou, která mu prozatím zajišťuje zdaleka největší publikum.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

V síti je první dokument v historii, který porazil všechny filmy a ovládl česká kina. Odvysílá ho i Česká televize

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

vsiti-klusak

Foto: Milan Jaroš/Aerofilms

Vít Klusák během natáčení dokumentu V síti

0Zobrazit komentáře

Loňský rok byl pro kina tím nejhorším za velmi dlouhou dobu, přesto se ale objevilo několik zajímavých úspěchů. Jelikož se k nám z Hollywoodu na plátna dostalo jen minimum novinek, alespoň zčásti je nahradila domácí produkce a naprosto ovládla žebříček návštěvnosti. Snímek V síti o sexuálních predátorech na internetu se dokonce jako první dokument v historii Česka dostal na samotný vrchol popularity.

Stačilo mu k tomu 413 tisíc diváků – tolik jich bylo na počátku října s příchodem druhé vlny protikoronavirových opatření. Celkově se za celý loňský rok v českých kinech prodalo méně než 6,5 milionu vstupenek, což oproti předchozímu roku představuje závratný propad o 65 procent. Zároveň je to se značným náskokem nejnižší číslo, jaké samostatné Česko vidělo.

Zatímco rok 2019 tak podle dat webu Kinomaniak představoval pozitivní rekord návštěvnosti, loni se kina ocitla na opačném konci spektra. Podobná situace panovala i ve zbytku světa a bez brzkého zlepšení hrozí, že se mnoho stříbrných pláten už nerozzáří. Český Forbes v tomto kontextu cituje dokonce ředitele CineStaru Jana Bradáče: „Nám ekonomické hodiny tikají už tento měsíc. Nyní už skutečně meleme z posledního a hrozí nám vykrvácení.“

v-siti-3

Foto: Aerofilms

Neustálý monitoring štábu dokumentu V síti

Příběh V síti je v tomto kontextu jednou z mála dobrých zpráv. Pouhé dva týdny v kinech na přelomu loňského února a března mu stačilo k tomu, aby se stal historicky nejúspěšnějším českým dokumentem. Nedávno mu pak oficiálně připadl také status prvního dokumentu, který se vyšplhal na první příčku mezi nejnavštěvovanějšími filmy roku.

„Mám z toho upřímnou radost,“ říká pro CzechCrunch jeden z jeho režisérů Vít Klusák. „Dodává to naší partě chuť se pustit i do dalších věcí a doufám, že to pootevře dveře i v institucích, které takzvanou dokumentární tvorbu podporují,“ pokračuje.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Snímku, který Klusák režíroval spolu s Barborou Chalupovou, k úspěchu jistě pomohl nástup protipandemických opatření jen pár týdnů po premiéře. Už za tu dobu se ale V síti podařilo vystřelit na vrchol zájmu diváků. Je tak dost možné, že kdyby žádný nový koronavirus nepřišel, V síti by bylo na podobném místě, jen s ještě mnohem většími čísly.

Filmu se jednoduše podařilo něco, čeho dosud žádný jiný ve stejném žánru v Česku nedosáhl. Přestože nereagoval na žádné z aktuálně nejživějších témat ve společnosti a „objevil“ fenomén, o kterém přeci všichni museli na nějaké úrovni vědět, sugestivním formátem aktivizoval i jinak chladné diváky. Velmi rychle se proto začalo mluvit o „povinném zhlédnutí“ nebo zařazování do plánů výuky ve školách.

v-siti-dokument-2

Foto: Aerofilms

Dokumentu V síti se podařilo vyvolat silné reakce

Klusák pro CzechCrunch v říjnu zmínil, že na téma výuky mediální gramotnosti na základních školách už proběhly diskuze přímo s ministerstvem školství. Zdůrazňoval přitom jak důležitost děti v tomto ohledu vzdělávat od relativně nízkého věku, tak význam zapojení rodičů třeba i do sociálních sítí jako TikTok. Samotný dokument, který natočil, vnímal pouze jako funkční otevření komplexního tématu.

V síti se to bezezbytku podařilo a vydává se například i do Japonska. Doma zase vedle obrovského zájmu diváků získává filmové ceny. Před týdnem se mu dostalo dvou nominací na Českého lva a rovnou vyhrál cenu filmových fanoušků. O několik dnů později pak následovala hlavní cena Trilobit, kterou už od 60. let uděluje český filmový a televizní svaz FITES.

anna-maresova

Přečtěte si takéZ intimity, o které se moc nemluví, vykouzlila byznys. Vibrátory i kalíšky Anny Marešové vynesly desetimilionový obratZ intimity, o které se moc nemluví, vykouzlila byznys. Vibrátory i kalíšky Anny Marešové vynesly desetimilionový obrat

Vít Klusák při tom všem opět zdůrazňuje svůj osobní postoj k podobným úspěchům a je si vědom limitů popularity. „Souběžně s nadšením mi v hlavě bliká kontrolka, že film není sport a počty diváků nejsou metry v hodu oštěpem. Ta čísla a pořadí v žebříčcích nemusí znamenat kvalitu a hloubku, ba naopak. Na to často myslím,“ říká.

Sám ve své tvorbě hledá specifičtější vlastnosti. „Vezměte si takové filmy Leni Riefenstahl (nacistická dokumentaristka – pozn. red.),“ reaguje na téma kvality a dopadu dokumentárního filmu. „Jsou kvalitně zpracované, měly obrovský dopad, ale přitom je to prachsprostá zákeřná agitka. Takže dobrý film musí mít ještě něco víc. Upřímně to teprve objevuji díky mé ženě Marice, takže to dosud nemám zcela pojmenované,“ popisuje. 

V síti každopádně svou popularitu od začátku využívá k šíření osvětové kampaně, nyní bohužel jen těžko proveditelné. Paradoxně je to právě v čase, kdy děti doma a na internetu tráví nejvíce času a nejpravděpodobněji přijdou do styku s někým, komu by se měly vyhnout.

v-siti-2

Foto: V síti/Facebook

Během fingované internetové akce

„Osvětovou kampaň jsme plánovali v září obnovit, ale opět se to pokazilo druhou vlnou covidu. Chvíli jsme spolu se skvělým týmem z Aerofilms uvažovali a organizovali, že film uvedeme ve školách online včetně debat, ale pak se zase zavřely i školy. Takže čekáme na stav, kdy alespoň jeden z těch plánů půjde resuscitovat,“ popisuje Klusák.

Do té doby si V síti bude muset poradit s formou, která divákům už téměř před rokem bezprostředně ukázala častou zkušenost nezletilých dětí na internetu. Novou vlnu diskuze přitom dost možná vyvolá plánované uvedení na hlavním kanálu České televize v osm hodin večer.

Režisér snímku doufá, že by to zároveň mohlo znamenat pozitivní vývoj pro vnímání dokumentárního formátu mezi širokou veřejností. „Byl bych rád, kdyby náš film pár diváků přitáhl nejen k sobě, ale i obecně k tomu žánru,“ říká. Dodává však poznámku o rostoucím zájmu o faktuální audiovizuální tvorbu například na streamovacích službách.

V kinech se loni dobře dařilo české filmové produkci

Zatímco počátek loňského roku znamenal bezprecedentní pozornost pro český dokument, období otevřených kin v létě zase provázel zvýšený zájem o místní fikční kinematografii. Jelikož se Hollywood, obávající se přílišných ztrát, téměř úplně zasekl a premiéry přesunul na internet nebo na další rok, prostor dostala domácí produkce.

cinemart-sarlatan-ivan-trojan-juraj-loj

Foto: CinemArt

Hrdina snímku Šarlatán dokáže diagnostikovat nemoci z moči

Prvních pět nejnavštěvovanějších filmů uplynulých dvanácti měsíců tak kromě V síti zahrnuje Příliš osobní známost, 3Bobule, Šarlatána a Chlapa na střídačku. Překonaly například mizerně přijatého Dolittla, ale také Ježka Sonica a Tenet. Ačkoliv je na místě pamatovat na Klusákovo odmítání korelace mezi popularitou a kvalitou, jde o jednu z mála loňských pozitivních zpráv z kin.

Letošní rok zatím pro kinaře také nevypadá příliš nadějně a nejoptimističtější předpovědi otevření sálů mluví o březnu. Stále by přitom musela platit přísná opatření, se kterými se musí počítat přinejmenším do léta. Jakmile se ovšem diváci do kin opět budou moci vydat, o dostatek programu i přes nepřítomnost amerických blockbusterů nebude nouze.

Naopak by se ke slovu opět mohla dostat ať už lokální, evropská nebo nezávislá tvorba. Před uzavřením se například nestihl pořádně vydat další očekávaný český dokument Karel, minima pozornosti se také zatím dočkala neobvyklá česká pohádka Princezna zakletá v čase.