Někdy – a zvlášť v době pandemie – je těžké oprostit se od vlastní geografické bubliny a představit si život v jiných zemích, Litva se ovšem rozhodla, že kousek od nádraží, odkud lidé normálně vyjíždí do celé Evropy, postaví „Hvězdnou bránu“. Jakýsi virtuální portál, jehož protějšek je v 600 kilometrů vzdáleném polském Lublinu, umožňuje oběma stranám živě vidět, jak to na druhé straně vypadá.

„Chceme, aby lidé přehodnotili význam jednoty,“ stojí ve zprávě litevského města Vilnius, kde nápad na projekt s názvem Portal vznikl. Forma futuristické umělecké instalace s malou kamerou a velkou obrazovkou k tomu má vybízet bez dalšího vysvětlování konceptu. Když lidé uvidí alespoň malý výřez života stovky kilometrů od nich, bude jednodušší se do něj vžít než skrze zprávy nebo diskuze na sociálních sítích.

Právě zde se paradoxně jen umocňuje problém nedostatečné empatie, kterému lidstvo čelí snad už od zformování prvních kmenů. „Tomu druhému“ člověku na opačné straně pořádně nevidíme do tváře, reprezentuje ho jen nějaký davový záběr nebo nicneříkající jméno na displeji. Nejen, že je snadné ignorovat celistvou osobnost „toho druhého“, je přímo těžké si nějakou představit. Portál ve Vilniusu má symbolizovat snahu takový problém překonat.

„Lidstvo čelí mnoha potenciálně smrtelným výzvám, ať už je to polarizace společnosti, klimatické změny nebo ekonomické potíže,“ říká Benediktas Gylys, který měl s myšlenkou portálu přijít jako první. „Když se ale podíváme blíže, těmto výzvám nečelíme kvůli nedostatku brilantních vědců, aktivistů, vůdců, znalostí nebo technologií. Problém je v tribalismu, nedostatku empatie a úzkému vnímání světa, často omezenému našimi státními hranicemi,“ pokračuje Gylys.

Dvojice portálů mezi Vilniusem a Lublinem vzdálenost mezi „námi“ a „těmi druhými“ prostě zkracuje. Jelikož skutečný teleport ještě dlouho (jestli vůbec někdy) nevznikne, velké displeje s živým obrazem nabývají čistě symbolické roviny a zprostředkovávají ideu větší jednoty. Proto také dává smysl, že nejde jen o nezajímavý stream dostupný na internetu, ale fyzické skulptury s vědeckofantastickým podtextem.

Ten přiznávají i sami inženýři z kreativního a inovačního centra litevské Vilnius Gediminas Technical University, kteří měli projekt na starost. V souvislosti se vcelku zjevnou inspirací Hvězdnou bránou zmiňují snahu vytvořit „rozpoznatelný sci-fi symbol“. Kruhový design má zároveň symbolizovat „kolo času“, využití monolitické šedé plochy s kontrastním LED osvětlením zase město budoucnosti.

V něm, podobně jako v utopické společnosti Star Treku, není místo pro rozdělování lidstva do kmenů. „Proto jsme se rozhodli šílenou ideu Portálu uskutečnit. Je to most k jednotě, výzva k tomu, abychom se povznesli nad předsudky, nad neshody patřící do minulosti, je to výzva k povznesení se nad iluzi nás a jich,“ říká Gylys.

Zmínky o Star Treku a povznášení mají ještě jeden aspekt. Kruhový průhled do jiného města má vyvolávat podobný efekt, jaký zažívají astronauti, když se z vesmíru kruhovým oknem dívají dolů na Zemi. Samozřejmě zde nejde ani tak o samotný tvar obrazu jako spíš dojem průhledu na vzdálený, ale zároveň zcela familiární svět.

Pět let vývoje a ambice na globální síť portálů

Ačkoliv je snadné si představit, že takový efekt může být v době protipandemické izolace silnější než kdy jindy, odhalení portálů není reakcí na situaci posledního roku. Projekt začal vznikat už před pěti lety, jen se ho právě teď konečně podařilo finalizovat. Důvodem, proč to trvalo tak dlouho, je prý kombinace designového a technologického řešení.

Bylo náročné přijít s minimalistickým návrhem, který by ve veřejném prostoru plnil zamýšlenou roli, byl odolný vůči vandalismu a neměl špatnou ekologickou stopu. Zároveň přitom musel obsáhnout komplexní technologické řešení, jaké nepřetržitý přenos videa ve velkém formátu vyžaduje. Výsledné portály mají třímetrový průměr, váží 11 tun a tvoří je beton, nerezová ocel a odolné sklo.

Prozatím si jejich tvůrci pochvalují, jak na ně lidé reagují. Futuristické skulptury jednak vyvolávají přirozenou zvědavost a zájem, kamera s živým přenosem zase vybízí k interakci. „Zdá se, že zpracování Portalu odbourává vnitřní psychologickou bariéru a lidé se před ním s nadšením a přátelskostí zapojí do akce,“ řekli tvůrci instalací serveru Bored Panda. I když portály většinou nepřenášejí zvuk, lidé nemají problém komunikovat máváním nebo gesty.

Se zvukem by se navíc nepotřebně zvýraznil problém jazykové bariéry mezi zeměmi, a to obzvlášť do budoucna. Litva a Polsko totiž nemají být zdaleka jediné dva státy, kde se portály objeví. Polsko se jednoduše vlivem okolností dostalo na vrchol seznamu partnerů, kteří projevili zájem. První spojená dvojice zemí je přesto zajímavou shodou okolností, Litva a Polsko totiž mají úzce provázanou historii.

Od druhé poloviny 16. do konce 18. století tvořily unijní soustátí. Smlouva, která tuto unii ustanovila, byla navíc podepsána právě v Lublinu, kde byl teď na náměstí Plac Litewski umístěn portál. Další zemi, kde se objeví, už Litva mohla volit trochu více strategicky. Mezi zájemci o spolupráci teď vybrala Island, který v roce 1991 jako první uznal litevskou nezávislost. Zdejší hlavní město Reykjavík se má brzy portálem propojit s Londýnem.

Spojení mezi jednotlivými městy se ale mají často měnit, takže Lublin bude chvíli propojený s Vilniusem, pak třeba s Londýnem a tak podobně. Ideou je portály rozmístit v mnoha zemích po celém světě a třeba v desetiminutových intervalech měnit, odkud živý stream na obrazovce zrovna přichází. Vzniknout tak může v zásadě bezúčelná, avšak optimismem a spoluprací poháněná globální síť interaktivních symbolů jednoty.