Stanout na nejvyšším stupni pódia určeného pro vítěze je hlavním cílem celé řady špičkových sportovců, kteří v těchto dnech houfně zabydlují olympijskou vesnici v Tokiu. Letošní ceremoniál předávání cenných kovů však bude v mnoha ohledech jiný. Medaile si ve jménu hygienických opatření budou sportovci na krk věšet sami, a dokonce i stupně vítězů, na kterých budou stát, nebudou zcela běžné. Vyrobeny budou pomocí technologie 3D tisku z recyklovaného plastu sbíraného posledních devět měsíců po celém Japonsku.

Už jen jediný den nás dělí od pátečního zahájení největšího sportovního svátku tohoto roku. Letošní olympijské hry přinesou spoustu nevšední podívané, ať už na české sportovce v kontroverzních slavnostních úborech, prázdné tribuny bez diváků, nebo celou řadu japonských vychytávek, které jdou vstříc moderním technologiím i udržitelnosti. Pokud se tedy obří sportovní událost na poslední chvíli nezruší kvůli rostoucím případů nákazy koronavirem.

Kvůli němu se už hry odkládaly z loňska na letošek a že je Japonci chtějí pojmout jako manifest odpovědnosti, bylo jasně naznačeno již během štafetového běhu s olympijským ohněm. Nejenže samotná pochodeň navržená Tokudžinem Jošiokou byla vyrobena z recyklovaného hliníku, ale i ti, kteří ji nesli, byli odění do úborů z recyklovaného plastu. A právě z tohoto materiálu by mělo být vyrobeno i 98 pódií, na kterých si budou olympionici a paralympionici věšet na krk cenný kov.

Sběr materiálu, ze kterého jsou pódia vyrobena, zajistily dva tisíce boxů, jež byly v posledních devíti měsících přítomny ve školách a obchodních domech po celém Japonsku. Organizátorům se tak podařilo shromáždit 24,5 tuny plastů, které byly následně přetvořeny na filament do 3D tiskáren.

„Pódia byla vytvořena s cílem ukázat světu různé způsoby, jak lze realizovat udržitelnou společnost, a vůbec poprvé v historii olympijských her se do procesu výroby zapojila celá země,“ nechal se slyšet Asao Tokolo, japonský výtvarník, jenž stojí za podobou recyklovaných stupňů vítězů.

Tokolo pódium složil z malých krychlí, ze kterých lze vytvářet jak klasické trojstupňové pódium, tak i stupně vybavené nájezdovou rampou pro paralympioniky na vozíku. Zároveň lze díky modulárnímu zpracování jednotlivé stupně oddělit tak, aby od sebe byli sportovci vzdáleni dle nařízení platných během nouzového stavu, jenž v Japonsku aktuálně panuje. Design samotných modulů pak odkazuje na šachovnici, kterou Tokolo navrhl pro vzor loga letošních olympijských her.

„Místo toho, abychom plošinu zakryli nějakým dekorativním potiskem, je naše pódium založeno na filozofii kostek, které tvoří samotnou strukturu,“ popsal svůj návrh Tokolo, podle něhož bude pódium vždy vypadat jinak v závislosti na dopadu světla. Moduly jsou navíc vyvedeny v tmavě modré barvě, aby odkazovaly na logo her a také tradici výroby indiga v Japonsku.

Znak olympijských kruhů, který bude na čele každého pódia, je pak vyroben ze stejného materiálu jako olympijská pochodeň. Zajímavostí tohoto hliníku je, že se jedná o materiál původně využitý v provizorních příbytcích vybudovaných pro ty, kdo byli v roce 2011 zasaženi zemětřesením ve východním Japonsku a přišli o své domovy.

Šampony místo šampionů

Ani tím však není výčet udržitelných detailů, které budou během ceremoniálu předávání medailí přítomny, kompletní. Z recyklovaného kovu budou totiž i samotné medaile. Drahé kovy, z nichž jsou vyrobeny, pocházejí z nastřádaných mobilních telefonů a dalších zařízení, které byly opět vybírány napříč celým Japonskem.

Pro pořadatele ovšem nebylo otázkou dostat recyklované materiály pouze na olympijské hry, ale také nalézt jejich následné uplatnění. V případě vytištěných pódií přislíbila pomoc skupina Procter & Gamble, která hry sponzoruje a která se rozhodla plast znovu využít pro výrobu obalů pro své šampony a další produkty.

Osud recyklace čeká například i lepenková lůžka, na kterých budou sportovci odpočívat v olympijské vesničce. Organizátoři se však ve své iniciativě nazvané „Be better, together – for the planet and the people“ zavázali ke znovuvyužití a recyklaci 99 % veškerého materiálu, jenž bude během her použit.

Právě pozůstatky tak velkých akcí, jako je olympiáda, jsou často trnem v oku řadě aktivistů, kteří poukazují na neschopnost organizátorů a pořadatelských zemí vymyslet pro vesničky i celé stadiony využití po skončení her. V případě Japonska ale tyto obavy očividně nejsou na místě a je jasné, že i zbrusu nový národní stadion, jehož plášť je tvořen dřevěnou konstrukcí, bude hojně navštěvovaným sportovním svatostánkem i po hrách.