9 801 kilo za 9 801 zmizelých zvonů z druhé světové války. Pražský Rohanský ostrov dostane nový zvon

Zvony z českých radnic a kostelů odvezli do Hamburku, kde se roztavily a vyrobily se z nich zbraně.

Zvon #9801

Foto: Tomáš Brabec

Zvon #9801

Zbraně někdy zvoní, ale nezní to tak dobře. Za druhé světové války zmizelo z tehdejšího protektorátu přesně 9 801 zvonů. Přetaveny byly na zbraně a do kostelů a radnic už se nikdy nevrátily. Zmizelo jich odtud až 90 procent. Všechny tyto zvony má připomínat jeden velký náhradní s názvem #9801, na kterém v současnosti pracuje jedna z nejvýznamnějších zvonařských dílen Grassmayr. Nový zvon najde místo na Rohanském ostrově.

„Tisíce umlčených hlasů nahradí jeden hlas živý a silný. Za každý zničený zvon bude vložen jeden kilogram do nového zvonu o celkové hmotnosti 9 801 kilogramů. Bude stát na místě, odkud byly rekvírované zvony odvezeny,“ popisuje spolek Sanctus Castulus. Ten si předsevzal, že bude vracet chybějící zvony na jejich místo. Podařilo se to například u zvonu do pražského kostela svatého Haštala nebo kostela svatého Havla.

Zvony byly shromážděny na pražských Maninách a odtud odvezeny v létě roku 1942. Mířily do válečných továren v Hamburku. „Nový zvon by připomínal a symbolizoval umlčení tisíců zvonů a velkou společenskou a kulturní ztrátu, ke které kdysi došlo. Lidé tehdy často riskovali životy a snažili se zvony ukrýt, nebo nabízeli výkupné, aby své zvony zachránili. Jen ojediněle se to podařilo,“ líčí předseda spolku Ondřej Boháč, který je zároveň zvoníkem a ředitelem pražských městských plánovačů pod Institutem plánování a rozvoje.

Takové odlití nového zvonu není zrovna lehká ani levná záležitost – potřebná částka se odhaduje na dvanáct milionů korun. Na odlití zvonu proto byla uspořádaná veřejná sbírka, která je nyní vybrána ze 70 procent. Přispět je možné na stránkách 9801.cz.

Zvon #9801

Foto: Tomáš Brabec

Výroba zvonu je velmi dlouhá a nákladná záležitost

A zatímco peníze ještě pohromadě nejsou, výroba zvonu je v plném proudu. Nejdřív je potřeba vyrobit zvon falešný, který je jen z hlíny a vosku, zato v reálném měřítku. Pomocí techniky ztraceného vosku se pak vytváří forma. Ta se zakope do země a do ní se naleje rozžhavená zvonovina o teplotě 1 100 stupňů Celsia. Když vychladne, forma se vyjme ze země a rozbije.

K tomu všemu je potřeba skutečného zvonařského řemesla. Je nutné dávat pozor, aby forma během lití nepukla. Musí se tedy stáhnout ocelovými obručemi a utemovat 100 tunami zeminy. Zvonovina, která se taví několik hodin, musí přetéci, aby bylo jasné, že je vyplněná celá forma. Licí otvor se pak zasypává dřevěným uhlím – to napomáhá chladnutí. V Innsbrucku se o to postarají Johannes a Peter Grassmayrovi, kteří jsou již čtrnáctou generací zvonařů. Zvony tu vyrábějí už víc než 400 let.

Místu, odkud zvony odjely do Hamburku, se dlouho říkalo Hřbitov zvonů. Teď tu bude skutečně unikátní připomínka, která dá snad nechvalnému označení zapomenout. Je to totiž pátý největší zvon, který Grossmayrovi za dlouhá léta vyrobili. Má spodní průměr 258 centimetrů, výšku 187 centimetrů. Váží symbolických 9 801 kilo a jeho srdce dalších 300. Nárazový tón je f0. Plášť má být z jedné strany symbolicky poskládán ze střepů zvonů, které byly z Manin odvezeny.

Konkrétně bude umístěn v Rohanském parku v nově vznikajícím Rohan City, kde budou bytové, administrativní a obchodní domy. To vše v režii developera Sekyra Group, který se spolu se sesterskou společností Sekyra Foundation stal také jedním z přispěvovatelů na zvon #9801. „Zvon v kontextu obnoveného vltavského ostrova a vznikající pobřežní promenády bude středobodem genia loci tohoto prostoru. Půjde o symbol připomínající hrůzy války i vzácnost mírového života,“ uvádí předseda představenstva společnosti Luděk Sekyra.

Zvon #9801

Foto: Tomáš Brabec

Zvon chladne i několik týdnů

K dárcům patří i J&T Real Estate a velkým partnerem projektu je také Nadace PPF. „Iniciativu vnímáme jako aktivní způsob připomenutí významné, ale málo známé historické události a jako symbolický návrat zvonů do Česka,“ říká členka správní rady Nadace PPF Jana Tomas Sedláčková. Kromě velkých firem na nový zvon přispěly i další dva tisíce lidí.

„Zvon vydává jasný znělý zvuk. Zvuk zvonu krájí vzduch. Vyrušuje, alarmuje, varuje, ale také svolává, usmiřuje, přináší radost. To vše by měl super zvon #9801 na Rohanu dokázat. Měl by alarmovat před zapomínáním a svolávat k usmiřování,“ míní architekt Josef Pleskot, který je členem iniciativy Sanctus Castulus.

Zvony v tuzemsku neměly příliš velké štěstí. Rekvírovány byly už za první světové války. Po ní se lidem opět podařilo většinu z těch zničených nahradit. Jenže přišla druhá světová válka a zvony opět zmizely. Iniciativa už znovu nepřišla. Byly jiné starosti a také nový režim, tentokrát ten komunistický.

Přetavením „kusu virtuální dělostřelecké palby v krásnou věc“ chce nyní spolek tento dluh splatit. Stane se tak letos v srpnu, 80 let poté, co zvony po Vltavě odpluly pryč. Měl by se stát prvním z prvních a inspirovat k dlouhodobé sbírce na návrat dalších zmizelých zvonů. Ten s označením #9801 v tuto chvíli v Innsbrucku chladne. Teď už zbývá jediné – vyrobit srdce, které mu dá zvuk.

bratri-grossmayrovi

Foto: Tomáš Brabec

Čtrnáctá generace zvonařů. Johannes a Peter Grossmayrovi

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.