Ani krypto, ani akcie, ale obchoďáky. Retail parky vynáší i devět procent ročně, říká investor

Roman Latuske, partner společnosti ZDR Investments, roky působil na manažerských postech v médiích. Teď spoluvlastní firmu, která kupuje obchoďáky.

Luboš KrečLuboš Kreč

roman-aRozhovor

Foto: ZDR Investments

Partner ZDR Investments Roman Latuske

0Zobrazit komentáře

Palladium nebo Metropole Zličín v Praze, Olympia či Vaňkovka v Brně, ostravské Futurum… Velká obchodní centra praskají před Vánoci ve švech. A jejich jména zná kdekdo, na rozdíl od menších lokálních retail parků, kde nebývají desítky obchodů, ale spíš jeden supermarket a vedle něj pár dalších diskontních prodejen s cenově dostupným zbožím. Možná to nezní sexy, ale investičně a byznysově to funguje skvěle. Investiční skupina ZDR Investments, která se na tyto parky zaměřuje, jen za letošek hlásí zhodnocení až devět procent.

Roman Latuske dlouhé roky působil na vysokých manažerských postech v médiích – seděl v představenstvu Mafry (odešel krátce poté, co ji koupil Andrej Babiš), pak byl generálním ředitelem Economie, která vydává Hospodářské noviny, týdeník Respekt nebo server Aktuálně.cz. Teď už je více než čtyři roky jedním ze tří partnerů investiční společnosti ZDR Investments: „Určitě si nestěžuji. Ono se to nezdá, ale byznysová podstata je pořád stejná a je tak trochu jedno, jestli prodáváte noviny nebo investiční akcie nemovitostního fondu. Předpoklad je mít kvalitní produkt.“

Jádro ZDR kromě něj tvoří ještě zakladatel developerské firmy Traxial Zdeněk Prázdný a spolumajitel právní kanceláře ZCH Legal Radek Hladký. Do jejich portfolia aktuálně patří více než šest desítek nemovitostí v Česku, na Slovensku, v Rakousku, Německu a Chorvatsku, jejichž cena převyšuje dvanáct miliard korun. Jen za poslední měsíc Latuske a spol. přikoupili za 1,5 miliardy čtveřici retail parků v Česku. „Příští rok bychom rádi pokračovali ve stejném tempu jako letos,“ říká devětačtyřicetiletý Latuske. V řeči čísel to znamená přikoupit hodně přes deset nemovitostí s celkovou cenou tři miliardy korun.

ZDR své akvizice financuje prostřednictvím tří fondů: jednoho pro kvalifikované investory, kde je minimální vklad milion korun, a dvou určených pro drobné investory, kde stačí deset tisíc korun nebo pár set korun měsíčně. I sem dolehlo jisté ochlazení, které je patrné v celé ekonomice, oněch více než osm tisíc investorů vyčkává, přísun peněz ale nevyschl. „Jsme neustále pozitivní, víc peněz k nám proudí, než kolik jich lidé vybírají,“ dodává v rozhovoru pro CzechCrunch Latuske.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V něm vysvětluje, proč jsou investice do regionálních retail parků zajímavější než do velkých obchodních center nebo do kancelářských budov, že jejich fondy letos vynesly devět, respektive sedm procent, že v ZDR otevřeli nový fond zaměřený na „příměstský industriál“ a že populární diskontní obchody jako Tedi nebo Pepco, kteří jsou častými nájemci v jejich centrech, mají před sebou skvělou budoucnost.

Končí nám další hodně hektický rok. Jak to vypadalo u vás?
Rok 2022 byl pro nás pátým rokem fungování – a protože se poslední dva roky nesly ve znamení covidu, těšili jsme se na standardní rok, ale přišly jiné nepříjemné okolnosti. Nicméně covid nás utvrdil v tom, že naše investiční strategie je správná, že regionální retailová centra s velkým podílem potravin fungují i v horších časech. Během covidu se nás uzavírky týkaly jen okrajově a zatímco řadu podnikatelů pandemie hodně oslabila, obchodní řetězce se z ní oklepaly velmi rychle. A diskontní prodejny jako Pepco, Tedi nebo Kik sice byly zavřené, ale své obraty dohnaly rychle zpět.

Těm se asi bude dařit i teď, když lidé začnou šetřit, ne?
Je to tak. Větší obchodní řetězce přizpůsobí svou nabídku, když lidé začnou šetřit, navíc už v sortimentu levnější produkty mají. Jsou první studie, které ukazují, že lidé začínají šetřit i na potravinách, ale diskonty a supermarkety se s tím dokáží dobře popasovat. A například takové Pepco je postavené na tom, že v něm pořídíte zboží za velmi nízké ceny, je to klíč k jejich úspěchu, který fungoval v dobrých časech a bude fungovat i v době vysokých energií a inflace. Z čísel, které vidíme, fungují naprosto skvěle. Masivně expandují.

zdr

Foto: ZDR Investments

Partneři ZDR Investments Roman Latuske (vlevo), Zdeněk Prázdný (uprostřed) a Radek Hladký

Kdo?
Vlastně všichni. Nejvíc se rozšiřují potravináři, kteří jdou do čím dál menších lokalit. A hodně expandují právě Pepco, Tedi, Action a nový textilní řetězec NKD. Nizozemský Action a německý Tedi jsou přímí konkurenti. Pepco má polskou centrálu a tento rok zahájili vstup do Rakouska, takže se s nimi potkáváme i na našich projektech tam. Například Action začíná nyní i na Slovensku. Poptávka je tedy všude, kde působíme.

Jak vlastně vznikla idea investovat peníze do trochu přehlížených regionálních retail parků?
Celé to vzniklo díky zkušenostem Zdeňka Prázdného, který je celoživotní developer a tento typ projektů vždy stavěl, pak ho pronajal a následně prodal. A tak jsme se začali bavit o dlouhodobém modelu, který by nám umožnil si nemovitosti nechávat. Jsou to velmi zajímavá aktiva s kvalitními nájemci a dlouhodobými smlouvami, takže bylo škoda je prodávat. Pro Zdeňkovu rodinnou firmu to bylo kapitálově dost náročné, proto jsme založili fondovou strukturu.

Nejprve jsme se zaměřili na kvalifikované investory od milionu korun výš, později jsme otevřeli produkt i pro retailové klienty. Od začátku jsme vsadili na retail a potraviny v regionech, vnímali jsme to jako odolný segment, který bude fungovat, ať se děje cokoliv. S pandemií ani válkou jsme samozřejmě nepočítali, ale potvrdily nám správnost naší cesty.

Jak se to u vás tedy byznysově vyvíjí?
Oba covidové roky jsme pokaždé zdvojnásobili náš majetek pod správou, enormně se nám také nastartoval výběr peněz do fondů. Zatímco smíšené fondy s podílem kancelářských budov a velkých obchodních center spíš stagnovaly, my jsme pravidelně dosahovali osmi procent výnosů, letos překročíme devět procent. To se bavím o fondu pro kvalifikované investory, u retailového fondu budeme přes sedm procent.

robek-hp

Přečtěte si takéZaložit si investiční fond vyjde na 2,5 milionu ročně, říká expertZaložit si investiční fond vyjde na 2,5 milionu ročně, klíčem je zakladatel a strategie, říká expert

Už cítíte ochlazení?
Okolnosti letošního roku způsobily, že se hlavně u retailového fondu mírně zpomalil přísun nových investorů. Jsme sice výnosově výš než spořící účty bank, ale je znát, že lidé jsou opatrnější a drží hotovost u sebe. Nicméně pořád jsme v plusu, co se přísunu peněz týče, víc nám jich přitéká, než kolik jich lidé stahují. Neměli jsme zatím ani jeden negativní měsíc. Moje očekávání je, že tato situace přetrvá i příští rok, minimálně v jeho první polovině. Jakmile dá ČNB signál, že sazby jsou na vrcholu a že výhledově půjdou dolů, situace se odšpuntuje a přísun peněz zase naroste.

A do té doby?
Víc se teď zaměřujeme na zahraniční investory, začali jsme peníze vybírat v Rakousku. Dosud jsme naše aktivity v zahraničí financovali z peněz českých investorů, ale už máme povolení pro distribuci v Rakousku a rozhlížíme se na Slovensku. Tam je to trochu složitější kvůli daním, nemovitostní fondy tam teprve hledají své místo.

Kolik tedy máte ve správě?
Poslední akvizicí jsme překročili hranici dvanácti miliard hodnoty našich nemovitostí, máme jich šedesát tři v pěti zemích. Aktuálně jsme přidali v rychlém sledu čtyři nemovitosti, všechny v Česku. Jde o Hradec Králové, Teplice, Most a Ostravu Porubu, byly to transakce celkem za 1,5 miliardy korun. Jde o velké prodejny potravin a navazující retailové jednotky.

zdr-1

Foto: ZDR Investments

Retail park v rakouském Voitsbergu

Na příští rok plánujete co?
Plánujeme stejný růst jako letos, kdy jsme do portfolia přidali nemovitosti za tři miliardy. Drtivou většinu nemovitostí už máme vytipovanou a jednáme o nich, někde jsou i opční smlouvy podepsané. Zůstáváme na trzích v Česku, na Slovensku, v Chorvatsku, Německu a Rakousku.

A všude sázíte na retail parky s potravinářským supermarketem, v okresech…?
Vybíráme nemovitosti, které mají zajímavou spádovou oblast a u kterých je předpoklad, že budou dobře fungovat i za několik let. A je pravda, že jsme víc v regionech, protože krajská města jsou z pohledu retailu víc zahlcená, jsou tam obvykle velká obchodní centra. Není důvod, abychom byli v centru Prahy, když o padesát kilometrů dál dosáhneme na mnohem zajímavější návratnost.

Čím to? Konkurencí?
Především to vychází z pořizovacích nákladů developera, který retail park v okresním městě vybuduje výrazně levněji než v Praze.

Vy si ty parky vlastně i stavíte, že?
V Česku těžíme z výhod sesterského vlastního developmentu, Zdeněk Prázdný dál vedle fondu staví retail parky. Když je má postavené a pronajaté, my je odkoupíme. Ale ne všechno, některé prodává volně na trhu. Má to samozřejmě řadu výhod, když jsme takhle propojení, snáz si ohlídáte kvalitu a víte, do čeho jdete. Na Slovensku na některé developerské projekty koukáme, v Rakousku, Německu a Chorvatsku to ale přenecháme místním obchodním partnerům, které známe.

miroslav-jonas

Přečtěte si takéLidé při prodeji nemovitostí zatím nepochopili, že musí slevitLidé při prodeji nemovitostí zatím nepochopili, že musí slevit ze svých nároků, říká zakladatel M&M Realit

Kupujete většinou nové objekty?
Kupujeme nové i starší, před pár týdny jsme třeba koupili retail park v Hradci Králové, který je dvacet let starý, ale prošel kompletní přestavbou. V zahraničí kupujeme vesměs jen nové stavby, v Česku se odvážíme i do starších, protože známe trh.

Budete pořád sázet na retail, nezkusíte něco jiného?
Diverzifikujeme i do jiných oblastí, hlavně do logistiky a menší výroby. Říkáme tomu příměstský industriál. Hledáme dobré budovy o deseti až patnácti tisících metrech čtverečních. Sklady menších e-shopů nebo i výrobní provoz, máme už pět takových objektů v Česku a na Slovensku. Klienti by rádi investovali i jinam, máme jich osm tisíc, takže vedle ZDR Public budeme mít ještě fond ZDR Industrial, který umožní investovat do příměstské logistiky a výroby. Nebude to tak velký fond jako ty první dva, po roce bychom v něm chtěli mít majetek za půl miliardy korun.

Typově?
V našem stávajícím portfoliu máme například distribuční sklad pro Tesco v Prešově, rozloha třináct tisíc metrů čtverečních. Dokonce někteří retailisté, se kterými spolupracujeme, se začínají ozývat, jestli bychom jim nevybudovali nějakou halu nebo sklad. Přijdou s tím, že mají pozemek a zda bychom to pro ně nepostavili. Tyhle příležitosti se vyvíjejí a je to pro nás hodně zajímavé.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Kašmírový vlk je nejbohatším mužem světa. Luxusní impérium Francouze Arnaulta jen tak z módy nevyjde

Bernard Arnault si dal v osmdesátých letech cíl. Ovládat byznys s luxusem. Teď je se značkami Louis Vuitton, Tiffany nebo Sephora nejbohatším mužem světa.

Jiří BlatnýJiří Blatný

Bernard Arnault

0Zobrazit komentáře

Většina nejbohatších lidí světa má byznys spojený s technologiemi – Elon Musk, Bill Gates, Jeff Bezos a další. Byznys s luxusním oblečením, kosmetikou nebo hodinkami tak mezi nimi vyniká na první pohled. Právě takové produkty pomohly francouzskému miliardáři Bernardu Arnaultovi k titulu nejbohatšího člověka světa, který převzal po Elonu Muskovi. Šéf skupiny ovládající třeba módní značku Louis Vuitton je sice mezi technologickými giganty výjimkou, měl však u některých z nich často dveře otevřené a společného toho s nimi má víc, než by se na první pohled zdálo.

Třiasedmdesátiletý rodák z francouzského Roubaix u belgických hranic se například velmi dobře znal se Stevem Jobsem, dnes už zesnulým zakladatelem Applu. „Nejsem si jistý, jestli tu můj iPhone bude i za padesát let. Ale můžu ti říct, že lidé stále budou pít Dom Pérignon,“ řekl Jobs podle americké CNBC Arnaultovi, jehož impérium luxusní značku šampaňského vlastní. V portfoliu skupiny Moët Hennessy Louis Vuitton (LVMH) toho je ale daleko víc, třeba přes sedmdesát módních a kosmetických značek, včetně Tiffany & Co nebo Sephory.

Celkový Arnaultův majetek odhaduje časopis Forbes na 181,8 miliardy amerických dolarů, agentura Bloobmerg na 163 miliard. Francouz je dnes nejbohatším mužem planety i přes to, že citelnou ránu jeho luxusnímu impériu uštědřila nedávná pandemie koronaviru. I kvůli lockdownům totiž podle serveru Business Insider skupině LVMH klesly meziroční tržby za rok 2020 o sedmnáct procent na přibližně 47,4 miliardy dolarů.

Koronavirus ale Arnaultovo impérium nezpomalil na dlouho. V listopadu 2020 dokončil největší akvizici v historii módního odvětví. Za 15,8 miliardy dolarů převzal značku šperků Tiffany & Co. Při tomto obchodě dostál své přezdívce vlk v kašmírovém kabátě, protože několikaměsíční proces provázely žaloby a veřejné výměny názorů. Arnault si během této doby koupi rozmyslel a nakonec si těmito prostoji vymohl čtyřsetmilionovou slevu. Převzetí tak do určité míry připomíná způsob, jakým Elon Musk nedávno (ne)kupoval Twitter.

Právě Musk mimo jiné Arnaultovi k prvenství pomohl. Tento týden totiž prodal další část akcií své automobilky Tesla v hodnotě 3,6 miliardy amerických dolarů v době, kdy akcie firmy klesly přibližně o dvacet bodů, čímž ztratily více než deset procent své hodnoty. Za pravdu Jobsovým slovům o dlouhověkosti Arnaultova byznysu však nedává jen aktuální prvenství, ale i poslední čtyři dekády, během kterých francouzský miliardář svou módní skupinu budoval.

Jak řekl, tak udělal

Arnault vystudoval inženýrství na prestižní francouzské technické univerzitě École polytechnique. Po úspěšném studiu šel pracovat pro svého otce, který tehdy podnikal ve stavebnictví. Po nějakém čase od něj Arnault firmu převzal a přeorientoval ji na oblast nemovitostí. Ve snaze snížit náklady také část podniku prodal. V roce 1973 se poprvé oženil, s Anne Dewavrinovou, se kterou mají dvě děti. Na začátku devadesátých let se však rozvedli.

Zisků ze zděděného podniku Arnault v roce 1985 využil ke koupi společnosti Boussac Saint-Frere. Většiny z ní se Arnault sice postupně zbavil, ve zbytku ale našel skrytý klenot, kterým byla módní a kosmetická značka Christian Dior. Na ní Francouz začal budouvat své království luxusu.

V roce 1987 ho tehdejší předseda představenstva LVMH Henri Racamier pobídl, aby do nově vzniklé skupiny investoval. Arnault se příležitosti nezalekl. Na konci osmdesátých let prohlásil, že chce do konce tisíciletí největší společnost s luxusním zbožím ovládat. Její převzetí mu trvalo podstatně kratší dobu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Arnault se největším akcionářem skupiny LVMH, předsedou její rady i jejím ředitelem stal do roku 1990. Vlk v kašmírovém kabátu začal skupovat módní značky – Sephoru, Céline, Givenchy nebo slavného návrháře Christiana Lacroixe.

To byl však jen začátek. V devadesátých letech chtěl Arnault do svého už tehdy působivého portfolia přidat další zvučné jméno – značku Gucci. Tu ale vlastnil a dodnes vlastní jeho největší rival v módním a kosmetickém byznysu, další Francouz Francois Pinault, zakladatel skupiny Kering, pod kterou mimo jiné právě Gucci patří. Pinault rovněž vlastní známou londýnskou aukční síň Christie’s. Gucci se Arnaultovi nikdy získat nepovedlo.

Kromě módy a kosmetiky je Arnaultovou vášní také umění. Má soukromou sbírku obrazů, ve které nechybí Pablo Picasso nebo Andy Warhol. Věnuje se mu koneckonců i prostřednictvím svých značek. V roce 2014 například v Paříži otevřel muzeum současného umění podle návrhu kanadského architekta Franka Gehryho, spoluautora pražského Tančícího domu. Jeho zájem o kulturu se projevil i po požáru pařížské katedrály Notre-Dame v roce 2019, na jejíž opravu dal podle agentury AP společně s rivalem Pinaultem stovky milionů dolarů.

Budova muzea Fondation Louis Vuitton v Paříži

V roce 1991 se znovu oženil, tentokrát s Helen Mercierovou, kanadskou koncertní pianistkou. Podle Forbesu ji okouzlil právě hrou na klavír. Z tohoto druhého manželství má tři děti. Miliardář s Mercierovou dnes žije v Paříži, nedaleko Latinské čtvrti.

Všech pět svých dětí Arnault postupně zapojil do práce pro své luxusní impérium. Antoine a Delphine, děti z prvního manželství, mají nejvyšší pozice. Sedmačtyřicetiletá Delphine je v současnosti ředitelkou a viceprezidentkou značky Louis Vuitton. Antoine, její o dva roky mladší bratr, je ve vedoucích pozicích dvou značek pod skupinou LVMH. Navíc je ředitelem komunikace celé skupiny.

Tři děti z druhého manželství mají ve firmě také vlivné pozice. Alexandre je viceprezidentem Tiffany, Frederic strategickým ředitelem TAG Heuer, švýcarského výrobce hodinek, a nejmladší Arnaultův syn Jean je ve třiadvaceti letech ředitelem marketingu a produktového vývoje značky Louis Vuitton.

Arnault nedávno prodal svůj soukromý tryskáč. Dál využívá letadla pronajatá, aby ho nebylo tak snadné vysledovat.

Nedávný vývoj ovšem napovídá, že se Arnault kormidlo skupiny LVMH v nejbližší době předávat nechystá. Podle agentury Bloomberg na začátku letošního roku totiž jeho společnost zvedla věkovou hranici pro post generálního ředitele. Díky tomu by Arnault mohl zůstat v čele až do svých osmdesáti let.

Jak to tak bývá, vlivný byznysmen se během své kariéry dostal do kontaktu i s vlivnými politiky. Arnault blízko k bývalému francouzskému prezidentu Nicolasi Sarkozymu. Během funkčního období Donalda Trumpa se s bývalou hlavou USA několikrát sešel, jednal s ní třeba o možnosti přesunout část výroby svých značek do USA. Podle serveru Business Insider Arnault také v roce 2003 přivítal v jedné své francouzské vinici ruského prezidenta Vladimira Putina.

Arnault nezapomněl na své podnikatelské kořeny a investuje i do nemovitostí. Vlastní například vilu v Saint-Tropez na francouzské riviéře a podle dostupných informací má také pozemky v Los Angeles, do kterých údajně vložil přes 96 milionů dolarů.

Bernard Arnault, ředitel skupiny LVMH, pod níž spadá luxusní značka Louis Vuitton

Správa tak velkého byznysu, jako je ten Arnaultův, znamená i časté létání soukromým tryskáčem. Ten svůj však Francouz nedávno prodal a dál využívá letadla pronajatá, aby ho nebylo tak snadné sledovat. Snesla se na něj totiž, stejně jako na další boháče, kritika, podle které jeho časté lety představují zbytečnou zátěž pro životní prostředí. Téma v posledních měsících rezonovalo i ve francouzské politice, někteří tamní zákonodárci volali po vyšší dani z koupě soukromých tryskáčů.

Odpovědi vlivných postav na takovouto kritiku jsou různé. Twitter například tento týden rovnou utnul účet uživatele, který dlouhodobě monitoroval lety Elona Muska, majitele této platformy.

Vypadá to tedy, že má Arnault s ostatními nejbohatšími muži planety společného víc, než se na první pohled zdá. A že se slova Steva Jobse potvrzují –⁠ byznys s luxusem francouzského miliardáře jen tak z módy nevyjde.