Avokádo neboli hruškovec přelahodný je skutečně lahodná záležitost. Zároveň ale také velmi neekologická a plná etických zádrhelů. Britská designérka a čerstvá absolventka londýnské školy Central Saint Martins Arina Shokouhi proto navrhla ecovado. Vypadá jako avokádo, chutná jako avokádo, ale jinak nemá s oblíbenou pochoutkou mileniálů pranic společného. Je totiž vyrobené z britských lokálních surovin a zabalené ve voskové vrstvě.

S avokády se před lety roztrhl pytel. Ve větších metropolích by člověk nenarazil na kavárnu, ve které by ve snídaňové nabídce chyběl avokádový toast. Ovoce, kterému se v Mexiku přezdívá máslo chudých, se v západním světě stalo symbolem hojnosti a zdravého životního stylu. Obsahuje totiž spoustu prospěšných látek – zdravé tuky, vitaminy K, C, B6, A, ale také hořčík, draslík a mangan.

Jenže avokádo má kromě plejády zdravotních benefitů celou řadu stinných stránek. Přirozeně roste v Mexiku, ze kterého pochází přibližně 45 procent importovaných plodů. S tím jde ruku v ruce problematika velké uhlíkové stopy, kterou vytvoří převoz ovoce ze Severní Ameriky do všech koutů světa. Negativním aspektem je také vytváření monokultur avokádových plantáží. Jakmile se totiž nějaká plodina začne spotřebovávat ve velkém, farmáři jí dávají přednost.

„Avokáda jsou jednou z nejméně udržitelných plodin, protože jsou velmi měkká a během převozu často dochází k jejich poškození. Monokulturní pěstování, kterým se farmáři snaží uspokojit celosvětovou poptávku, pak vede k odlesňování té nejrozmanitější přírody,“ vysvětluje Arina Shokouhi.

Foto: Ecovado

Ecovado je vyrobené z fazolí, jablek, lískových ořechů a řepkového oleje

Pěstitelé totiž chtějí mít k dispozici více půdy pro avokádové stromy. To vede k úbytku biodiverzity, k degradaci půdy a také k ohromné spotřebě vody – denně jí farmáři na avokádových plantážích spotřebují 9,5 miliard litrů. V některých případech přitom své plantáže zavlažují z nelegálních studen, v oblastech je pak nedostatek vody nejen v krajině, ale i v domácnostech.

A jako by toho nebylo málo, avokádo nadto přitáhlo pozornost mexické mafie. Hodnota trhu s avokády se v loňském roce vyšplhala na 13 miliard dolarů. Výnosnost plodiny je pro mafii stejně zajímavá, jako je tomu v případě kokainu. A každý správný podnikatel ví, že diverzifikace portfolia je základ. Kartely se tak stále častěji zaměřují na okrádání a vydírání pěstitelů, protože avokádový byznys je velmi lukrativní.

Arina Shokouhi si ale uvědomovala, že i přes známé negativní stránky se lidé nechtějí avokád na svém jídelníčku vzdát a zkonzumují téměř 5 miliard kilogramů tohoto ovoce ročně. Přišla tak s řešením, díky kterému by mohli milovníci hruškovce přelahodného zůstat v klidu a které by zároveň nepřispívalo k ničení životního prostředí. S Jackem Wallmanem, vědcem z Centra potravinářských inovací v Nottinghamu, tak vytvořila ecovado.

Wallman britské designérce pomohl identifikovat molekulární složení avokáda a navrhl suroviny, kterými by se mu dalo co nejvíce přiblížit. Shokouhi přitom chtěla využít pouze lokální ingredience přírodního původu, aby byl výsledek ekologicky udržitelný a zároveň zdraví prospěšný. Jako ideální kombinace pro vytvoření falešného avokáda se ukázaly fazole, lískové ořechy, jablko a řepkový olej.

Foto: Ecovado

Slupka je z vosku, díky čemuž je zcela rozložitelná

„Chuť avokáda je celkem jemná a lidé ho nejčastěji popisují jako krémové. Fazole ale obsahují spoustu hořkých komponent a mají typickou fazolovou chuť. Jejich množství v receptuře jsem tak snížili,“ říká designérka. Avokádo chutná také po oříšcích, proto se Shokouhi rozhodla použít rozmixované lískové ořechy, které výslednému produktu dodávají také krémový charakter a zdravý tuk.

Ideálně by se jevil také olivový olej, ale designérka zvolila lokální alternativu v podobě oleje z řepky. Ten má zároveň podobné složení mastných kyselin jako zelené maso plodu. Evocado má dokonce pecku – nahradily ji vlašský a lískový ořech nebo jedlý kaštan. A díky obalu z vosku lze na první pohled jen stěží poznat, že se nejedná o skutečné avokádo. Má totiž stejnou strukturu i barvu jako avokádová slupka a stejně jako ona je zcela rozložitelný a kompostovatelný.

Sama Shokouhi říká, že se z avokáda stala novodobá kulturní ikona spojovaná s trendy kavárnami a příspěvky na Instagramu. A i když se ecovado zatím nevyrábí, mohlo by se v budoucnu stát průkopníkem na poli potravinářských inovací. Za několik let třeba budeme ve svých oblíbených podnicích potkávat ecovadový toast.

Foto: Ecovado

Designérce se podařilo dosáhnout podobné chuti i krémové konzistence