Po fast foodu a fast fashion hledá současná generace dvacátníků a třicátníků i fast návody jak správně žít nebo jak vychovávat děti. To otevírá dveře neodborným kazatelům jednoduchých pravd. Ty, jak upozorňují psychologové, je nebezpečné poskytovat – život ani výchova dětí totiž jednoduché nejsou. Za uznávané znalce dětských duší jsou aktuálně v Česku v některých médiích vydáváni lobbista za hazard nebo vystudovaný strojař. Skuteční odborníci jim říkají Babicové české psychologie.

Prvotní exkurz do názorů obou zmíněných pánů: „Pro svoji práci považuji za podstatné tři zdroje. První jsou zkušenosti jiných lidí. Buď s nimi přímo mluvím, chodím na jejich semináře a přednášky, nebo čtu jejich knihy. Druhým zdrojem je moje vlastní práce a zkušenosti, moje intuice. Třetím zdrojem jsou vědecké výzkumy a studie. Ale s tímto třetím zdrojem pracuju velmi opatrně a nedůvěřivě,“ říká Marek Herman.

„Naše nejbližší příbuzná, opice, je s mláďaty pět let. Nemá kariéru, má dítě,“ shrnuje své názory Sláva Černý, další ze samozvaných odborníků na dětskou psychiku a výchovu, stejně jako na roli matek.

Marťan a hazard

Marek Herman není v médiích nováčkem, nejprve se jako mluvčí Asociace provozovatelů kursových sázek, což je víceméně organizace, která se snaží lobbovat za zájmy svých členů u státních institucí, vyjadřoval hlavně k hazardu. Pak ale změnil obor. V roce 2008 vydal knihu Najděte si svého marťana, čtivý návod jak vychovat dítě, a postupně se začal objevovat v lifestylových magazínech pro ženy. Z těch už to byl jen krok do serióznějších médií typu Radiožurnálu.

V médiích se z lektora sebepoznání postupně stal psychologem, i když psychologické vzdělání Herman nemá. Vystudoval tělesnou a občanskou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Jeho vzdělání se ale netýká psychologie malých dětí. Přesto o nich v médiích často mluví.

Například v roce 2018 v Senátu vystoupil proti přijímání dvouletých dětí do školek a organizováním petice přispěl ke tlaku, který vedl ke zrušení novely zákona o přijímání takto starých dětí do předškolních zařízení. Herman totiž dlouhodobě tvrdí, že dvouleté děti do školek nepatří a měly by být doma s mámou. S tím ale odborníci nesouhlasí.

„Je pravda, že v rané vývojové fázi dítě potřebuje bezpečný vztah s oběma primárními pečovateli, což je otec i matka. Nicméně, jestliže je vztah mezi rodiči dobrý a pevný, není žádný důvod, aby dítě již ve dvou letech, samozřejmě přiměřeně věku, v přiměřené době, nedocházelo do jeslí,“ vysvětluje pro CzechCrunch Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie, klinický psycholog a psychoterapeut a soudní znalec, který působí na Univerzitě Karlově a na Psychiatrické klinice 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. A podotýká, že Hermanovy názory mohou být nebezpečné.

Vlastní názor místo faktů

Herman pro CzechCrunch uznává, že nechat média nazývat ho „psychologem“ byla velká chyba. Tvrdí, že teď už si na to dává pozor a případně novináře opravuje, že je učitel nebo lektor.

„Co se týká mého odborného vzdělání, kromě pedagogické fakulty, která vám poskytne základní obraz v oboru pedagogika, jsem absolvoval další semináře a výcviky zaměřené na výchovu k rodičovství,“ odpověděl Herman na dotaz redakce po svém studijním backgroundu. Následně skutečně vyjmenoval řadu seminářů a připojil odbornou stáž ve Washingtonu. „Šlo o program zaměřený na výchovu dětí do šesti let,“ doplnil.

Herman rovněž říká, že po návratu z USA měl na starost dvanáct modelových školek v rámci programu Začít spolu a že si vzdělání doplňuje v Montessori kurzech. „Samozřejmě čtu odbornou literaturu. A co je nejpodstatnější: ročně vedu zhruba čtyřicet až padesát seminářů, kde pracuji s rodiči, velkou část informací a poznatků mám přímo od nich,“ dodává.

Psychologové Petr Doležal, který se zároveň zabývá psychoterapií pro rodiny a je členem České asociace pro psychoterapii, a Albert Kšiňan, který získal doktorát v oboru psychologie se specializací na rodinné vědy na University of Kentucky, ale říkají, že v Hermanově případě nejde ani tak o to, jaké kurzy a semináře má za sebou, jako spíš o to, že namísto vědeckých fakt ve svých přednáškách sází spíše na vlastní názory či přesvědčení.

„Pokud říká faktické nesmysly, například že do šesti let se utváří devadesát procent dětské osobnosti, nebo své osobní přesvědčení, třeba o tradičním rodinném postavení, podává jako jediné správné pro zdravý dětský vývoj, aniž by pro to byly důkazy, tak to podle nás nejsou vyjádření vycházející z faktů. Jsou to především názory na svět Marka Hermana, na které má samozřejmě právo, ale je to potřeba takto vnímat,“ říkají Doležal a Kšiňan, kteří spolu i publikují.

Inženýr dětských duší

Marek Herman ale není jediný „Jiří Babica české psychologie“, jak ho nazývají Petr Doležal a Albert Kšiňan. Babica proto, protože stejně jako bývalá televizní star si vybere z psychologie věci, které se mu hodí, a splácá je dohromady s banálními truismy a voláním po konzervativním řádu.

Podobný rozhovor pro magazín Ona Dnes letos v říjnu dal i Sláva Černý. Ten vystudoval strojní průmyslovou školu. Během studií na ČVUT se seznámil s psychologem Milanem Studničkou, spolu založili projekt Dovychovat. V rámci projektu působí jako lektor kurzů, je ale bez psychologického vzdělání a stejně jako Marek Herman, i on dává rozhovory lifestylovým časopisům, jako je třeba Maminka.cz nebo již zmiňovaný magazín Ona Dnes, o výchově malých dětí a o vztazích v rodině.

Podobně jako Hermana redakce kontaktovala pro potřeby tohoto článku i Černého, ten ale na zaslaný e-mail do uzávěrky neodpověděl.

Společným rysem rozhovorů Slávy Černého a Marka Hermana pro média pak jsou myšlenky, že by matka, a pouze matka, měla být doma s dítětem. A pokud to neudělá, dítě poškodí. Sláva Černý argumentuje tím, že takhle to přece funguje v přírodě: „Naše nejbližší příbuzná, opice, je s mláďaty pět let. Nemá kariéru, má dítě.“

To je ale podle profesora psychologie Radka Ptáčka nesmysl. „V předškolním věku je období, kdy se děti učí navazovat vrstevnické vztahy, dodržovat pravidla nebo respektovat autoritu… Tyto teze o škodlivosti jeslí a školek jsou jen strašení, které nikomu neprospívá.“

Psycholog Doležal k tomu uvádí, že kombinace délky mateřské a rodičovské dovolené v Česku je v průměru nejdelší na světě a české děti nejsou v žádném ohledu emočně vyrovnanější či osobnostně zralejší než děti z jiných zemí.

Hlavně konzervativně

Velká část toho, co Herman i Černý sdělují ve svých rozhovorech, pak volá po starých pořádcích, kdy matky byly v domácnosti a otec byl živitel rodiny. Pro časopis Maminka například Herman řekl: „Nikoho sice neposílám do zástěry, ale rozhodně jsem zastáncem klasického rozdělení rolí. Protože máma je máma a táta je zase táta. A máma je nikým a ničím nenahraditelná.“

Ptáček tyhle výkřiky považuje za hloupé genderové stereotypy. „Vycházejí pravděpodobně z toho, že jediná literatura, kterou pánové četli, jsou české pohádky, kde takovéto stereotypy najdeme.“ Dodává, že žijeme v 21. století, kdy se mohou muži i ženy rozvíjet a věnovat svým životům naprosto stejným dílem, aniž by to kohokoliv v rodině poškodilo.

Psycholog Albert Kšiňan říká, že problém není s klasicky rozdělenými rolemi v případě, že jsou s tím všichni v rodině v souladu. Zároveň si myslí, že Hermanův a Černého přístup je jeden z přístupů k tomu, jak má rodina fungovat, ale určitě ne jediný správný.

„Výchova v rámci nukleární rodiny má mnohem kratší tradici, než jak to prezentují různí věrozvěsti tradičních hodnot a pseudo-evolučních vysvětlení, a jako lidstvo máme velké štěstí, že děti jsou schopny snášet různé rodinné konstelace i chyby ve výchově, aniž by se to muselo negativně projevit v jejich vývoji,“ dodává.

Je tedy možné, že existují matky, kterým bude naprosto vyhovovat být doma s dětmi. A že existují otcové, kteří by to na rodičovské dovolené s dětmi nezvládli. Obojí je v pořádku, jenom z toho nelze dělat jediný přijatelný návod na život. Stejně v pořádku jsou jiné rodičovské modely. Současní rodiče s největší pravděpodobností nakonec zjistí, že život – a hlavně výchova dětí – má nespočetně variant a možností. A že ani sebe, ani potomky nelze nacpat do mantinelů nastavených příručkou o rodičovství.