O udržitelnosti se mluví stále častěji také ve velkých oděvních firmách zaměřených na fast fashion, tedy levné a dostupné módní zboží. Mnohdy jde však spíše o způsob reklamy než o skutečný ekologický záměr. Pražská obuvnicko-textilní firma Bohempia na to jde přesně naopak. Interně vnímají veganské a lokální materiály jako standard, navenek však začali sázet hlavně na minimalistický design, pohodlnost a vyhledávané střihy městské módy.

„Z průzkumu nákupního chování oblečení na internetu vyšla udržitelnost někde na spodku priorit. Museli jsme proto způsob komunikace přehodnotit,“ vysvětluje marketér Kristián Kopřivník. A nová strategie Bohempii, zdá se, vychází. Loni startup vyrostl o 40 procent při obratu blížícímu se dvaceti milionům korun, přičemž letos chce vyrůst o dalších 45 procent.

K tomu by měly přispět i větší prodeje do zahraničí. „Je nám jasné, že letos již bude nutné více expandovat. Začínáme pomalu narážet na nasycení českého trhu,“ hodnotí sedmadvacetiletý Kopřivník. Největší tržby totiž firmě přináší minimalistická barefootová obuv, která je v posledních letech na obrovském vzestupu a přichází s ní také stále více českých obuvníků.

O tenisky značky Bohempia je již nyní velký zájem především na Slovensku, v Německu, Finsku nebo Anglii. E-shop firmy zatím běží pouze v USA a v Japonsku, kde má Bohempia i kamennou prodejnu. „Díky obrovskému zájmu o barefoot vnímáme velký potenciál rozšířit do světa více konopného materiálu,“ doplňuje Kopřivník.

Sázka na vlákna z konopí

Bohempia je značka spjatá převážně právě s využíváním vlákna z technického konopí, jehož anglický název hemp integrovala i do názvu. Protože výroba konopného vlákna v Evropě v podstatě vymizela a materiál z Číny jednatel firmy Tomáš Rohal kupovat odmítl, pustil se do vývoje vlastní metody ekologického zpracování vlákna z konopí, které začal sám pěstovat.

Přesně takové inovativní myšlení Rohalově Bohempii, která dnes kromě konopných tenisek či bot z japonského recyklovaného plastu vyrábí i oblečení, tuhá mýdla, šampóny nebo třeba kuchyňské utěrky, zajistilo umístění v našem výběru Udržitelný byznys roku ’21, v němž jsme hledali inspirativní udržitelné podnikání v českém prostředí.

„Podnikatelé budou muset být v blízké budoucnosti schopni skloubit komerci i udržitelnost. Tento tlak se výrazně zvyšuje a nepřizpůsobiví nepřežijí,“ vysvětluje Václav Gregor, CEO a partner investičního akcelerátoru Soulmates Ventures, který spolu s dalšími odborníky posuzoval adepty na umístění v našem výběru udržitelných firem. „Bohempia demonstruje, jak podpořit transformaci fashion průmyslu na více udržitelný a zároveň ziskový,“ vyzdvihuje úspěchy firmy.

„Na jejich projektu oceňuji, jak se v těžkých covidových podmínkách uměli přizpůsobit, a dokonce expandovali na zahraniční trhy. Zejména škálovatelnost a schopnost startupů hledat nové cesty jsou kritéria, která i my v Soulmates Ventures v rámci potenciálních investic do projektů vyžadujeme, protože jsou pro pro byznysový potenciál naprosto klíčová,“ dodává Gregor.

Sám zakladatel Bohempie Tomáš Rohal byl nominací překvapen. Byť udržitelnost vnímá interně jako hlavní prioritu, hned na úvod našeho rozhovoru termín zpochybňuje. „Svět je plný greenwashingu a protikladů,“ přisedá blíž čtyřiačtyřicetiletý podnikatel a upíjí konopný čaj. „To, že tričko obsahuje čtyři procenta pomerančových slupek a zbytek je syntetika, z něj opravdu nedělá ekologický produkt. Jen to může oklamat naivní lidi,“ rozvádí.

Rohal při své práci řeší například otázku kompozitního plastu. Konopným vláknem dokáže plast zpevnit a nahradit tak část ropy. Na druhou stranu takový výrobek přestane být recyklovatelný. „Evropa si hraje na udržitelnost a opěvuje produkty vyrobené v Evropě, často je však nejkomplikovanější část outsourcována do Číny, kde se spálí spousta nafty,“ zmiňuje.

Tak to aspoň dle jeho slov chodí třeba u oděvů ze lnu, který textilní inženýr vnímá jako menšího bratra konopí. Obě rostliny totiž byly v minulosti v textilním průmyslu hojně využívány. Náročnost vytloukávání lněného a konopného vlákna ze stonků rostlin však otočila skóre ve prospěch bavlny, jejíž vlákno je již hotové z přírody. Stačí ho jen sklidit a strojově zpracovat.

Zato stonek lnu či konopí musí nejprve nahnít, aby šel snáze rozbít. U konopí je proces o to náročnější, že rostliny, měřící mnohdy přes dva metry, je nutné namáčet ve vodě. Tento postup však již v 50. letech takřka celá Evropa zakázala, protože se ukázal jako neekologický. V Číně od něj ustoupili teprve nedávno. „Strukturu stonku tam teď narušují chemicky, takže vytloukají klín klínem,“ připodobňuje Rohal.

***

Zajímá vás, jaké další společnosti se umístily v našem žebříčku Udržitelný byznys roku ’21? Podívejte se na kompletní seznam níže.

***

Ekologicky přívětivější cestu se Tomáš Rohal vydal hledat tak trochu pod tlakem, neboť poslední zásoby konopných vláken, které vykoupil ze skladů ve Francii, pomalu docházejí. Dlouhé hodiny věnoval výzkumu, až narazil na zapomenuté postupy. Ty zkombinoval s novými technologiemi a na sklizni z loňska zjistil, že nová metoda funguje. Svou unikátní kombinaci však prezentovat zatím nehodlá. „Vlákna jsme nechali otestovat v Liberci na univerzitě. Měřili jsme tři parametry a ve všech předčila bavlnu,“ usmívá se Rohal.

Bavlna je podle něj dokonce ta nejbrutálnější zemědělská plodina, která – byť se pěstuje pouze na zhruba třech až čtyřech procentech polí světa – spotřebovává čtvrtinu použitých pesticidů a herbicidů na ničení škůdců. Má navíc extrémně vysoké nároky na zavlažování. „Pro vypěstování kila bavlny je potřeba 10 tisíc litrů vody. Z toho mohou být čtyři trička, na jejichž výrobu je samozřejmě zapotřebí další voda,“ vypočítává textilní inženýr Rohal.

Nesporné výhody bavlny jakožto výrobního materiálu však uznává. I z toho důvodu například přízi pro oblečení Bohempia vyrábí z nadrcené směsi bavlny a konopí za účelem dosažení konvenčního vzhledu a měkkosti oblečení. Spotřebu bavlny tak omezuje alespoň částečně. Nicméně celkově obrovský potenciál vnímá Rohal v konopí a rád by místo řepky viděl v Česku část polí osetých právě technickým konopím, kterému stačí k růstu dešťová voda.

Zbytkový produkt při výrobě vlákna, tzv. pazdeří, navíc lze využít rozmanitým způsobem, například ve stavebnictví. „Pazdeří budeme prodávat. Musíme se soustředit jen na jedno,“ zamýšlí se majitel Bohempie. Na konci roku by tak firma mohla již vyrábět z vlastního vlákna, které by mělo vystačit zase minimálně na rok. „Uvidíme, jak se to povede. Není to jako něco naprogramovat, otestovat a opravit. My zasejeme a čekáme,“ popisuje Rohal.

Pro něj samotného je to prý výzva. „Když se to nepovede, tak zase za rok. O to je to komplikovanější. Programovat však neumím, tak na mě zbylo tohle,“ usmívá se šéf Bohempie. Další růst firmy vidí Rohal kromě expanze také v nových produktech. Vyvíjí první generaci koženky a zaměřit se také chce více na produkci oblečení. „Segment oblečení totiž trpí nedostatkem smysluplných přírodních materiálů,“ doplňuje marketér Kristián Kopřivník.

Vzhledem k tomu, že většina jejích zákazníků jsou ženy, v nové kolekci představí Bohempia lehké šaty, kalhoty a sukně. „Před patnácti lety byl boom bio marketů a bio kosmetiky. To, co nosíte na sobě, je ještě důležitější. Mikroplasty z oblečení se vylamují v pračce a dostávají se do vody a také do těla skrze póry, což je příčinou mnoha zdravotních problémů,“ je přesvědčený Rohal.

Otevřený je rovněž potenciálnímu vstupu investora, díky němuž by firma mohla zlepšit dodavatelský řetězec, který pandemie výrazně zpomalila. Díky větším zásobám na skladu by Bohempia mohla řešit výrobu kvartálně namísto ročně jako doposud – a operativně tak reagovat na poptávku.

Zařazení do našeho výběru Udržitelný byznys roku ’21 Rohala potěšilo. „To, co děláme, má dobrou odezvu. Jsme jedni z mála, kteří to takto dělají, a lidé to vnímají. Jsem rád, že někdo ocení takový oldschoool projekt jako konopné oblečení. Sama uznáte, že nejsme úplně technologický startup ani zcela typická firma,“ uzavírá Rohal.