Zombie apokalypsa 28 let poté je úplně jiný film, než byste podle traileru čekali
Už jste viděli trailer na očekávanou zombie apokalypsu? Tak se připravte na to, že finální film ve vás vyvolá úplně jiné pocity.
Tenhle film rozhodně nesedne každému. Kdo viděl 28 dní/týdnů poté – anebo kdo viděl trailer novinky 28 let poté –, nejspíš čeká syrovou zombie apokalypsu říznutou nějakou tou psychologií. A což o to, i tohle ve snímku 28 let poté najdete. Ale taky mnohem ujetější psycho trip jakoby poskládaný z několika žánrů a z úplně jiných ingrediencí, než byste čekali.
Chvíli je to očekávatelné rodinné drama ve vesnici, která přišla o výdobytky civilizace, ale vyrovnává se se životem na jednom z britských ostrovů, kam nákaza z pevniny nedorazila.
Pak je to lacině lekající zombie film, ve kterém je vám jasné, co se stane v temném tunelu. Anebo že pověšená mrtvola určitě ožije a vyleká diváky.
Po chvíli se 28 let poté promění v až artový snímek, kde se z kostí láskyplně budují chrámy a melancholicky se rozjímá.
A taky je to film, kde zombie alfasamec, jehož mužství kamera často zabírá, vytrhává lebky i s páteří.
28 let poté je jako nějaký horečnatý sen. Napůl zábavný, napůl noční můra. Nebo drogový trip. Ve kterém vážná poloha střídá až karikaturu. Což nemusí úplně překvapit, když je dílem režiséra Dannyho Boylea podepsaného nejen pod původním filmem 28 dní poté (jehož znalost absolutně není potřeba), ale třeba i pod Trainspottingem.
Na jednu stranu lze ocenit agresivně rychlý střih a divokou kameru (natáčelo se převážně na iPhone), když nastoupí krvavá a adrenalinová akce. O to rozpačitěji ale působí zařazení úplně jiného rychlostního stupně při poklidných (tedy až do okamžiku, než se zjeví zombie) toulkách britským venkovem. Uvidíte a uslyšíte punkovou apokalypsu s ryčící hudbou, snímek o konci světa a rodině, ale i bizarní šílenost ukazující totální rozpad civilizace a lidskosti. Nebo narážky na brexit.
Každá z mnoha poloh filmu – od dospívání v apokalypse přes smíření se smrtí až po syrové krveprolívání – umí být dobře udělaná. Ale pro leckoho to bude až moc velký psycho guláš, který se promítá i do postav. Jedna z těch hlavnějších po půlce filmu prakticky zmizí, ta nejzajímavější v podání Ralpha Fiennese je jen epizodní, další jsou spíš utlumené. Což se vzhledem k záchvatům zapomnětlivosti či vyrůstání v nebezpečném a šíleném světě dá pochopit.
Vkrádá se myšlenka, jestli by film nefungoval v zajetých kolejích zombie žánru lépe. Jenže to bychom mu zase vytýkali, že nedělá nic nového. 28 let poté není špatný film. Ale je úplně jiný, než byste čekali po zhlédnutí traileru. A svou bizarní roztěkanost si udrží až do poslední scény. Která je taky jiná než cokoliv, co jste do té doby viděli. A že toho bylo dost.
