Byl u Kellnerova životního dealu. Teď má pojišťovnu i byznys s auty. Míříme na 19 miliard, říká Řehák

Do skupiny Direct už dávno nepatří jen pojišťovna. O boomu svého byznysu i zálibě v Excelu mluví v podcastu Money Maker Pavel Řehák.

0Zobrazit komentáře

Mediálním výstupům se spíše vyhýbá. Raději za sebe nechává mluvit činy. A aby měly pozitivní dopad na svět, dělá si pravidelně jejich inventuru. V Excelu. Pavel Řehák začínal v McKinsey, odkud ho nakonec investiční skupina PPF přetáhla do České pojišťovny. V ní se stal generálním ředitelem a byl u životního dealu Petra Kellnera, který ji za desítky miliard prodal skupině Generali. Pak se Řehák rozhodl postavit na vlastní nohy a začal nenápadně budovat byznys kolem značky Direct. Ten dnes rychle roste a brzy bude počítat tržby také v desítkách miliard.

Proč nejsou pojišťovny sexy? Jak narazil na obří byznys s auty? A jak vzpomíná na to, když se s klíčovými daty v excelové tabulce pokoušel pomoci Česku v době covidu? Přinášíme výběr toho nejzajímavějšího, co padlo v podcastu Money Maker se zakladatelem skupiny Direct Pavlem Řehákem, na který se můžete podívat níže a najdete ho také ve všech podcastových aplikacích.

Pocit svobody ve vlastní firmě

„Jeden z pocitů, které zažívám v Directu, je totální svoboda. Pocit, že můžu kdykoliv umřít. Ne že bych se snažil nebo se těšil, ale kdyby mi někdo řekl, že za týden umřu, tak by mě nemrzelo, jak jsem strávil posledních x let. A to dává hezký pocit svobody. Jsem věrný tomu, co chci a jak chci trávit svůj čas. Je samozřejmě rozdíl v tom, že Direct vlastníme, je to na vlastní účet a je to mnohem víc zodpovědnosti. Když jste najatý manažer, tak nejhorší, co se může stát, když se to nepovede, je, že vás vyhodí. Tady je to o životech lidí, o osudu firmy, o splněných nebo zbouraných snech, které jsme do toho vložili.“

Jak řídil Českou pojišťovnu

„Tehdy (před nástupem do role CEO) jsem Petru Kellnerovi a Ladislavu Bartoníčkovi řekl: Dejte mi měsíc, já tu firmu objedu, udělám si inventuru a pak vám napíšu zprávu. Přestože jsem ve firmě čtyři roky pracoval a myslel jsem si, že mě nic nepřekvapí, tak po té měsíční cestě jsem si říkal, že pracuju ve skleněné bublině centrály, ale život, který se odehrává s klienty v první linii a kde se rozhoduje o tom, jestli je Česká pojišťovna dobrá, nebo ne, vypadá úplně jinak, lidé řeší úplně jiné problémy. Když jsem se podíval, jaké projekty máme rozběhnuté na centrále a co řeší lidé v první linii, tak se to vůbec nepotkávalo.

pavel-rehak4

Foto: Tomáš Svoboda / CzechCrunch

Pavel Řehák, zakladatel skupiny Direct

Zastavil jsem všechny projekty, vyhodil všechny konzultanty a řekl jsem, že dokud si nenadefinujeme vlastní cestu, tak nám tu žádný konzultant nebude definovat, co máme dělat. To už bylo poté, co jsem napsal tu zprávu znění: Toto je moje diagnóza firmy, je to překvapivé, ale takhle to vidím a tohle je můj plán, co chci s firmou dělat. Líbí se vám to, nelíbí? Společně jsme to doladili, ale z 80 až 90 procent to bylo to, na co jsem pak měl mandát. Plán zahrnoval zaměření na zákazníka a posun pojišťovny směrem k dalšímu rozvoji a digitalizaci. Nechtěli jsme firmu jen další tři roky udržovat, než doběhne deal s Generali.“

Už to není jen pojišťovna

„V Directu už dnes nejsme jen pojišťovna, jsme multidisciplinární skupina, která dělá automotive, pojišťovnictví, finanční služby, platební instituci. Pojišťovnictví je dnes méně než polovina z toho, co dělá Direct jako skupina. Máme tři nohy: Direct pojišťovnu, Direct Auto a Fidoo. Direct pojišťovna dělá B2B a B2C byznys v neživotním pojištění, Direct Auto se zaměřuje na zjednodušování života s autem pro lidi i pro firmy a Fidoo pomáhá firemním klientům s výdajovým managementem a nově i cizoměnovými transakcemi. Vedle toho je ještě nadace, která se zaměřuje na sociální projekty. V roce 2020 jsme měli obrat 2,5 miliardy. Loni jsme byli na 8,1 miliardy, letos směřujeme na 10 až 12 miliard korun a v roce 2026 jen projekty, které dnes máme rozběhnuté v byznysech, které děláme v České republice, směřují na 17 až 19 miliard korun obratu. Není to nuda.“

Mentalita desetinásobného růstu

„Celou skupinu po třech letech transformace a větvení do nových divizí challenguji a říkám, že pokud nebudeme mít ve firmách nadefinované plány, které jsou v souladu s mentalitou „ten times“ (desetinásobně), a budou to jen inkrementální plány udržování a finanční optimalizace, tak to pojďme nedělat a místo toho soustředit jen na ty oblasti, kde desetinásobné plány máme. Vidím potenciál pro desetinásobný růst ve všech firmách. Teď nemyslím desetkrát v tom smyslu, že se budeme hnát za objemem, abychom byli desetkrát tak velcí. Koreluje to, ale je to spíše vyjádření skokovosti změn, radikality toho, co chceme přinést za inovace, abychom nebyli inkrementální tak, že si řekneme, že dnes máme 500 tisíc klientů, za dva roky budeme mít 520 tisíc klientů, porosteme mírně a budeme dělat pořád to, co děláme dnes. Myslím si, že ani v pojišťovnictví, ani v automotive, ani ve finančních službách zdaleka není vyčerpaný potenciál přinést do těchto odvětví změnu a zásadní posun, jak fungují.“

Životní inventura v Excelu

„Musím vidět potenciál udělat něco velkého. To je to, co mě přiměje se tomu věnovat. Začal jsem si před lety dělat cvičení, říkal jsem tomu „stodvanáctka“ – 112 je počet hodin, které vám zůstanou, když když osm hodin denně spíte. Já potřebuji spát sedm až osm hodin. Ze 168 hodin vám zůstane 112 hodin a ty dělíte mezi rodinu, sebe a cokoliv, co děláte. Každý půl nebo třičtvrtě rok si dělám inventuru, zda těch 112 hodin využívám správně a jestli vybrané priority jsou v souladu s tím, že mám pozitivní dopad na svět kolem sebe. Už to nedělám tak striktně, ale původní verze byla, že jsem měl v excelové tabulce celý týden rozdělený po půl hodině. Napsal jsem si hesla a důležitá témata, čemu se chci věnovat, ať už je to rodina, děti, já sám, práce. A u každého si říkáte, kolik byste jim měl dát z těch 112 hodin. Nakalibrujete si to a už tam zjistíte, že 112 hodin není moc a je těžké je rozdělit.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Když se chcete něčemu smysluplně věnovat aspoň pět až deset hodin týdně, tak se vám tam nevejde dvacet priorit. Zároveň jsem měl pod tím modelový týden naskládaný po půl hodinách a dával jsem si do něj všechny bloky včetně spánku, jak by vypadal můj ideální týden, abych splnil své priority a bylo to logisticky zvládnutelné. Když jsem si to po třech čtyřech iteracích naskládal, tak jsem to předal asistentce, aby mi kalendář skládala do bloků podle nastavených priorit, a kdyby bylo něco mimo ně, tak mi musí říct, abych schválil, že to můžeme udělat. Jasně že to nefunguje stoprocentně, ale je to dobré v tom, že když za mnou někdo přijde, jestli bychom mohl jít na nějakou konferenci, tak se podívám, zda to zapadá do mých priorit, a pokud ne, tak musím odmítnout.“

Epizoda covid

„Hrozně jsem se při tom naučil. Zaprvé mi to dalo odstup od firmy, najednou jsem čtyři měsíce nedělal nic jiného, než že jsem se věnoval tomuto projektu. Zároveň jsem si musel potvrdit, že zapadá do mých priorit. S ohledem na to, jak to tehdy byla neznámá věc a jak to mohlo mít potenciálně negativní dopad na společnost a na ekonomiku, tak jsem si říkal, že se tomu nejspíš mám věnovat, že možná dojdu k tomu, že za týden zjistím, že všichni už to mají pořešené a půjdu dál, a když ne, tak mám pomoct. Měl jsem možnost vhlédnout do toho, jak funguje státní správa v krizové situaci, pochopit, jak vypadá život politika, co řeší, neřeší, jak moc je před svou agendou versus to, jak jenom reaguje na agendu, která se organicky vytváří.

Dalo mi to nesmírně zajímavé zkušenosti pro moje přemýšlení o budoucnosti, o firmě a jak k ní mám přistupovat. Už jsem se vlastně nikdy nevrátil do firmy tak hands-on, jako jsem v ní byl před covidem. Díky odstupu jsem získal větší nadhled, najednou se firma začala větvit, a kdybych se zanořil zpět do detailu, tak růst a boom, který teď zažíváme v Directu, bychom nebyli schopní udělat, protože já byl jeho pohon, zatímco kolegové se soustředili na jednotlivé části realizace. Dalo mi to vhled také toho, jak přemýšlet o politice jako takové. Plno lidí se mě ptá, jestli chci jít do politiky, nebo ne. Upřímně řečeno, když vidím lifestyle lidí v politice, tak mám úplně jednoznačnou odpověď.“

Splněný sen koupelnářů z Příbrami. Ravak mění tvář a zabodoval i na designérském svátku v Miláně

Designérský veletrh v italském Miláně každý rok ukazuje to nejlepší, co ve světě krásných věcí vzniká. A prosadila se na něm i středočeská firma.

zak-vrtiskaStory

Foto: Ravak

Kreativní ředitelé Ravaku Vladimír Žák a Roman Vrtiška před výstavním stánkem firmy v Miláně

0Zobrazit komentáře

Každý rok v dubnu se do italského Milána sjíždí crème de la crème světového designu. Během několika dní zde probíhá veletrh oficiálně pojmenovaný Salone del Mobile, který je však známý také pod přezdívkou Milano Design Week. Tak jako v minulosti se ho i letos zúčastnili Češi. Ke stálicím, jako jsou Lasvit nebo Preciosa, se poprvé přidala na první pohled nevelká výprava z Příbrami. Ta přivezla umyvadla, vany, baterie, několik desítek OSB desek a na 800 nafukovacích balónů. Z těchto materiálů Ravak vytvořil show, která v jednu chvíli zaujala snad každého, kdo šel kolem.

V příbramském Ravaku, který před více než třiceti lety začínal výrobou licenčních sprchových vaniček z Francie a postupem času se dopracoval k vlastní produkci veškerého koupelnového vybavení, fungují v systému sedmiletek a snů. „Sny tomu říkáme proto, že nejde o žádné pevné cíle, ale spíše o představy, kam bychom se rádi dostali,“ popisuje spolumajitel podniku Patrik Kreysa.

Během plánování jedné z těchto sedmiletek se v roce 2013 při jednání v Budapešti rozhodli, že začnou vytvářet takzvané koupelnové koncepty, tedy vybavení pro celou koupelnu v jednom stylu. Navázali tím na dlouhodobou spolupráci se svým designérem Kryštofem Nosálem, který pro Ravak navrhl nejširší koupelnový koncept Chrome. Ten je dodnes nejprodávanějším z celého sortimentu.

Od té doby se Ravak definitivně posunul do vyššího spotřebitelského segmentu. V tom středním, kde se společnost pohybovala od svého vzniku, začal být nepříjemný přetlak asijských výrobců, jejichž cenám se těžko konkuruje. V aktuálním sedmiletém snu pak vyhlásili, že jdou „více směrem architektury“. A správnost těchto rozhodnutí potvrdila i letošní výprava do severní Itálie.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Dostat se na Salone del Mobile totiž není jen tak. Zájemci sice pošlou a zaplatí přihlášku, ale musí ještě projít kurátorským výběrem, což se Ravaku letos poprvé po několika pokusech podařilo. „Změnili jsme se. Kdybych to měl k něčemu připodobnit, tak je to, jako když průměrný český občan přijede do Milána a tam ho naučí se oblékat,“ směje se Kreysa, jehož firma již dříve pravidelně jezdila na nejprestižnější sanitární veletrhy, ale pro největší evropský svátek designu musela dozrát.

Chce to designéry

Motorem, který Ravak do Milána dotlačil, jsou podle čtyřiapadesátiletého podnikatele dva muži – Vladimír Žák a Roman Vrtiška. Známí čeští designéři, kteří kromě vlastního studia a výuky na UMPRUM poslední dva roky fungují jako kreativní ředitelé koupelnové firmy. Spolupráce se však rozjela už o něco dříve.

„Na začátku byla úspěšná kolekce umyvadel, pak jsme se zhruba rok navzájem oťukávali a nakonec z toho bylo přirozené splynutí,“ říká Roman Vrtiška a jeho parťák dodává: „Nějakou dobu jsme nechtěli být spojováni jen s jednou firmou, pak nám ale došlo, že je to hloupost.“

Studio Vrtiška & Žák je známé tím, že nemá problém pustit se do čehokoliv. Dobrý a funkční design si podle jeho zakladatelů zaslouží každý výrobek. Příkladem tohoto přístupu je jejich první návrh pro Ravak, umyvadlo Yard, které je velmi oblíbené. Jak už jeho název napovídá, patří k němu i něco jako malý „dvorek“ (přesněji řečeno zadní dvoreček) – zapuštěný prostor schovaný za samotným umyvadlem, kam si můžete odložit mýdlo, pastu, zubní kartáček nebo cokoliv, co v koupelně běžně používáte. Nic z toho nebude hyzdit umyvadlo ani překážet, a už vůbec ne padat na zem. Chytré, že?

„Do Milána je potřeba jít s někým, kdo to zvládne,“ vrací se ke své strategii Patrik Kreysa, který vhodného kreativce pro svou firmu hledal už delší dobu, až s Vrtiškou a Žákem to ale patřičně zajiskřilo. I proto se Ravak po předchozích neúspěších na letošní přihlášku řádně připravil. „Když chcete na tuto přehlídku, nejprestižnější na celém světě, a ještě s premiérou, musíte mít nabito. A to má dvě roviny – jednak musíte mít dostatek dobrých produktů, jednak na to musí být mentálně připravený celý podnik,“ shodují se Vrtiška s Žákem.

Součástí jejich práce je kromě navrhování i intenzivní komunikace napříč společností, kdy zaměstnancům vysvětlují, co a proč dělají, a ukazují jim, že „vytvořeno designérem“ neznamená jen drahý produkt pro několik nejbohatších, ale esteticky kvalitní a funkčně promyšlený výrobek, který dokáže zaujmout i sloužit.

„Firma se pozná po kabátě a Ravak prošel velkou změnou, takže bylo načase dát o ní vědět navenek a také dovnitř. Milán je o statusu, takže je na to víc než vhodný. Dovolil nám ukázat, že Ravak je tady, je sebevědomý, věří si a je relevantní,“ dodává Žák.

Když chcete lidi zabavit, dejte jim balón

Maskotem firmy byl dlouhou dobu zelený žabák, který měl za úkol, podobně jako zelený Alzák, aby si ho všimlo co nejvíce lidí a co nejvíce z nich u Ravaku nakoupilo. „To už dnes není možné,“ říká věcně Kreysa. V Příbrami od něj začali upouštět v roce 2013 a tvář, kterou čeští koupelnáři předvedli v dubnu v Miláně, je od radícího obojživelníka na míle vzdálená.

Příbramský podnik byl jediným českým zástupcem v sekci International Bathroom Exhibition a na zhruba dvou stech metrech čtverečních rozehrál show nazvanou Rolling Foams, tedy něco jako valící se pěna. Ovšem v nadživotní velikosti.

V Miláně se pravidelně staví stánky o velikosti obrovských vil a zbyde po nich neuvěřitelné množství materiálu.

„Zadáním letošního ročníku byla udržitelnost a to je nám velmi blízké,“ vysvětluje Vrtiška, co ho s Žákem nasměrovalo k nápadu pořídit osm set různě velkých bílých nafukovacích balónů a před nimi, na několika málo deskách, vystavit své výtvory. Metafora byla jednoduchá – valící se pěna vás může převálcovat, produkty Ravaku ale dokážou chaos zastavit a dopřát vám v koupelně chvilku klidu.

Celkem v Miláně ukázali pět kolekcí, které představovaly průřez tím, co Ravak nyní dělá. Většina z nich jsou naprosté novinky, které si designéři schválně nechávali pro tuto příležitost. Nechyběly vodovodní baterie, umyvadla, koupelnový nábytek ani vany. Téměř všechny produkty byly barevné, což je jedna z věcí, na kterou se Vrtiška s Žákem momentálně soustředí a hodně si od toho slibují, protože jiné než bílé nebo černé opláštění například pro samostatné vany zatím tak běžné není.

„V Miláně se pravidelně staví stánky o velikosti obrovských vil a zbyde po nich neuvěřitelné množství materiálu, nikdo z návštěvníků už ale nevidí, že se vyhazuje. Letos byla snaha o změnu, ne každý to dodržel, my jsme se ale opravdu snažili,“ popisuje Žák s tím, že jejich expozice se dala – s nadsázkou – složit do jedné velké dodávky. Nejvíc neskladné byly dvě vany a desky, které zadržovaly balony a zároveň sloužily jako výstavní plocha po produkty, jež potřebovaly být připevněné na „zdi“.

vrtiska-zak-sprcha

Foto: Ravak

Vladimír Žák a Roman Vrtiška před výstavním stánkem Ravaku v Miláně

„Když jsme to na místě stavěli, tak se na nás chodili nevěřícně koukat i řemeslníci z ostatních stánků, protože podobné pojetí nečekali,“ přidává jeho kolega. Nutno podotknout, že Vrtiška s Žákem nejsou v tvorbě expozičních stánků žádní nováčci, v rámci svého studia jich mají za sebou celou řadu, znovupoužitelný navrhli třeba i pro výrobce svítidel Brokis.

Nového života se ale dočkalo i to, co tvořilo stánek Ravaku v Miláně – desky putovaly zpátky do Příbrami, kde budou sloužit k dalším prezentačním účelům, a „pěnu“ si během zcela spontánního happeningu rozebrali kolemjdoucí. Lavinu lidí hrajících si s bílými plážovými balony, kterou se Ravak chlubí i na YouTubu, prý spustil jeden statečný návštěvník, který se zeptal, jestli by si jeden nemohl vzít pro své dítě. Nakonec je ale s chutí brali všichni. „O designu se říká, že má sloužit lidem, tady to bylo, řekl bych, doslovné,“ směje se Vrtiška.

Odstartovali jsme, teď jdeme dál

Největší vítězství ale s Žákem vybojovali prý přece jen někde jinde. Česká společnost totiž zdaleka nepůsobí jen ve své domovině, za více než třicet let existence se rozrostla do pěkné řádky zemí. V době svého největšího rozmachu, což bylo ještě za starého konceptu zboží pro všechny, měla pobočky ve 34 zemích včetně třeba třípatrového obchodu v centru Londýna. To ale bylo před krizí z roku 2008, která znamenala i nástup již zmíněné asijské konkurence a začátek hledání nového směřování.

V současnosti Ravak působí na 17 trzích a v posledních letech pravidelně uvádí, že se jeho tržby pohybují kolem dvou miliard korun. V žebříčku největších českých rodinných firem podle Forbesu se díky domu umisťuje kolem padesáté pozice. Pracuje pro něj na 900 lidí a výrobní závody má kromě Česka, kde vznikají zejména vany a sprchové kouty, také v Polsku – tam sídlí keramička –, Maďarsku, kde vznikají kompozitní materiály jako umyvadla či sprchové vaničky, a v Kyjevě, kde stále, i za války, tvoří taktéž vany. Některé nové vodovodní baterie pak pochází z Itálie.

mmcite-2

Přečtěte si takémmcité dodalo lavičky na olympiádu i Mont BlancLavičky mají na Mont Blancu i olympiádě. V mmcité dotváříme města už třicet let, říká zakladatel 

Uřídit zmenšenou, ale stále dost velkou firmu, která je rozkročená mezi několik zemí, není jen tak. Natož všechny její lidi získat pro nový koncept, jehož součástí je, mimochodem, i nová vizuální identita. Její podobu dostalo na starost Studio Marvil a koupelnáři ji představili na loňském Designbloku. Vysvětlit nové směřování všem, kdo ve společnosti jsou, od těch nejvyšších po řemeslníky ve výrobě, je nyní to hlavní, na co se chtějí Vrtiška se Žákem soustředit.

„Je to otázka dlouhodobé transformace, kterou musí přijmout úplně všichni ve firmě, vysvětlovat ji je teď naším hlavním úkolem,“ říká Žák. „Jde o to, že pochopitelně budou některé výrobky cílit na určitý segment, zároveň ale nechceme opustit liberální rovinu, kterou Ravak vždycky měl, protože bychom tím ztratili obrovské množství stávajících zákazníků. Když bychom najednou řekli, že jsme se přeorientovali pouze na profesionály, architekty, designéry a horních deset tisíc, tak by to nebylo v pořádku,“ doplňuje Vrtiška.

„Takže se snažíme pomalými krůčky přinést kvalitnější estetiku, možná kvalitnější a praktičtější uvažování o produktu, ale pořád neopouštět fundament našeho uživatele,“ uzavírají popis své mise designéři. A jejich šéf k tomu dodává: „Ravak tu byl dlouho, ale dlouho byl směrem na východ, teď se nám snad podařilo se otočit a vydat se na západ.“ Pokud byste měli chuť se na stylovou prezentaci Ravaku podívat, budete mít možnost třeba na říjnovém Designbloku v Praze, na pařížských Dnech českého designu nebo na singapurském FIND – Design Fair Asia. O zajímavosti nebude nouze, ostatně návrh expozice pro podzimní Designblok vznikal během tohoto rozhovoru.