Když se procházíte historickými ulicemi v centru Porta, můžete v jedné z výloh narazit na závan domoviny – svítí tam totiž cedule Budějovického Budvaru. Není to náhoda. Ve svém menu jej nabízí Baobab, který se ale etabloval jako oblíbený bar se zaměřením craftová piva. Za jeho založením stojí manželé Zuzana a Denis Kuzlovi, oba původem z východního Slovenska. Do druhého největšího města v Portugalsku se přestěhovali, když odeznívala pandemie koronaviru, a své nové působiště rozběhli tak trochu po hlavě. „Všem radíme, ať to nedělají jako my,“ smějí se, když svůj příběh vypráví pro CzechCrunch.

S Kuzlovými se setkáváme přímo v Baobabu v sobotu chvíli před otevírací dobou. Během našeho povídání bar také otevřou a plní se prvními hosty, často štamgasty a jejich kamarády, s nimiž se přátelsky zdraví. Vlastní hospodu manželé provozují asi tři a půl roku. Přiznávají přitom, že v začátcích si museli svoji pozici vydobýt, protože ve městě tehdy neznali vůbec nikoho.

Zuzana totiž pochází z Humenného a Denis ze Spišské Nové Vsi, oba jsou tak z východního Slovenska. Byť on vystudoval biologii a zoologii, věnoval se jiným povoláním a žil různě po světě – například na Srí Lance, odkud se domů pro jistotu vrátil dva týdny před vypuknutím pandemie koronaviru. V Bratislavě, kde on nakonec nastoupil do jednoho z místních pivovarů a ona pracovala jako retailová manažerka, se spojili a začali spolu randit. Teď jsou již manželé.

„Měli jsme již po třicítce, oba nás postihla něco jako krize středního věku,“ vypráví Zuzana. Protože tehdy pomalu končila pandemie a na Slovensku je nic nedrželo, přemýšleli, kam by mohli vyrazit a co by mohli dělat. „Denis říkal, že byl v Portu asi před sedmi lety surfovat, a že se tady moc nedalo sehnat craftové pivo,“ pokračuje. Koupili si letenky na víkend, aby město prohlédli. A pak už všechno nabralo rychlý spád.

Rozhodli se, že si zde otevřou vlastní hospodu. „I když jsou Portugalci relativně uzavření a neradi zkouší nové věci jako craftová piva, chodí sem hodně turistů a žije zde mnoho expatů. Viděli jsme, že trh připravený je,“ popisuje Denis. Podporovali je i místní s tím, ať na nic nečekají, protože s končící pandemii ještě byly ceny nájmů levné a očekávalo se, že se začnou s rozbíhajícím se turismem opět rychle zvedat. A výhodou bylo také to, že Portugalci umí relativně dobře anglicky, takže se dokázali domluvit i bez znalosti místního jazyka, který se dvojice učí za pochodu.

Foto: Peter Brejčák / CzechCrunch

Zuzana a Denis Kuzlovi

V roce 2022 vzali své úspory, sbalili se a začali hledat ubytování i vhodný prostor pro podnikání. Vše se jim povedlo během jednoho týdne, jejich realitní makléřka totiž shodou náhod měla číslo na právničku, která jim zařídila všechny nutné licence. Ta zároveň měla nejlepší kamarádku účetní, jež pro ně pracuje doteď. „Měli jsme víc štěstí než rozumu. Nedoporučujeme to, takhle to nedělejte!“ směje se Zuzana.

„Do dvou týdnů bylo hotovo a mohli jsme otevírat,“ doplňuje ji Denis, který odpovídá i na otázku, proč zvolili právě název Baobab. „Nechtěli jsme generický název, jako používají všechny ostatní hospody. Tohle je zapamatovatelné, můžeme si s tím hrát, a zároveň je to odkaz na moje studium biologie.“ V Portu přitom nebyli prvním craftovým barem, jejich konkurence otevřela již před více než deseti lety, další pak asi před sedmi. Na scéně se ale uchytili a s ostatními provozovateli se manželé kamarádí.

Craftová piva

Byť se Baobab zaměřuje na craftová piva, jedinou stálicí mezi osmi pivy na čepu je od loňska Budějovický Budvar. „Přišli za námi sami, chtěli se rozšířit v tomto regionu. Spolupráce s nimi je skvělá, dodávají nám sudy i pípy, které také chodí čistit. A nám to dávalo smysl, chtěli jsme v nabídce ležák, který se na rozdíl od těch portugalských bude dát pít,“ usmívá se Zuzana.

Protože osobně jsem ležákový typ, musel jsem si během návštěvy baru dát právě Budvar. Kromě toho jsem ale zkusil například Tomato Smoothie Sour, tedy rajčatový kyseláč, nebo Sour Gose, slano-kyselý typ německého piva v tomto případě s příchutí pampelišky, bezinky a uzené soli. I když craftovým pivům moc neholduji, obě rozhodně stála za zkoušku.

Pokud však do Baobabu zavítáte i vy, na čepu už velmi pravděpodobně bude jiná nabídka piv. Manželé Kuzlovi ji totiž obměňují téměř na týdenní bázi. „Chceme, aby se hosté vraceli častěji a objevovali nové chutě nebo výrobce,“ popisuje Denis strategii, která jim dobře funguje – od více než 600 recenzentů na Google Mapách mají hodnocení 4,9 z pěti možných. A nebojí se ani vlastních výraznějších experimentů.

Na své první narozeniny si v Baobabu nechali uvařit „borovičkové“ pivo, druhé narozeniny pak oslavili várkou stoutu (typ tmavého piva) z Horalek. „Jedno kilo jsme si nechali poslat od maminky ze Slovenska. Byl to extrémní úspěch, lidé jej žádají doteď, a dokonce jsme s ním vyhráli i druhé místo v soutěži o nejlepší stout v Portugalsku,“ pochvaluje si Zuzana. Další várku horalkového piva už ale nechystají. Místo toho přemýšlí nad dalšími limitovanými edicemi. „Pořád je dost slovenských sladkostí a dalších pochutin, se kterými se dá pracovat,“ usmívá se Denis.

Teď už je Baobab etablovaným barem, začátky ovšem nebyly růžové. Kuzlovi měli na rozběh připravený v přepočtu něco přes tři čtvrtě milionu korun vlastních úspor, samotné vybavení baru vyšlo téměř na polovinu z toho. Část si nechali jako rezervu na horší časy. Ty se částečně projevily, například po prvním roce si také museli od svých rodičů půjčit na zaplacení daní.

S omezeným rozpočtem museli v začátcích pracovat zodpovědně a nemohli si dovolit profesionály, kteří by jim bar zařídili. Všechno tak dělali sami a na koleně, nejlepším pomocníkem se ukázala oboustranná lepící páska. „Možná je to někdy hloupý nápad, ale když v praxi funguje, na ničem jiném nezáleží,“ říká Zuzana.

„Museli jsme otevřít co nejrychleji. Pokud v první den máte tržbu i jen deset eur, je to o deset víc, než kdybyste měli zavřeno. I když nebylo všechno tip top, nebylo ani na co čekat,“ pokračuje Denis. Celé vybavení baru jim tak zabralo asi dva týdny. „Vypadalo to tady neútulně, moc sterilně. I když jsme koupili nějaké kytky, byly úplně maličké, protože byly nové,“ vzpomíná Zuzana.

Při zařizování naráželi i na nečekané problémy: sehnat sadu stejných šesti stolů a k nim pasujících židlí se ukázalo jako hodně náročný úkol. „Nikde je neměli v takovém počtu. Tu měli jen tři stoly a šest židlí, tam měli dva stoly v Portu a dva na Madeiře… Našli jsme ale hodně nápomocné pracovníky, kteří nám pak volali, když se další kusy objevily,“ popisuje Zuzana, která také z internetu stahovala a tiskla různé plakátky, aby alespoň něco viselo na zdech.

V první dny po otevření manželé narazili i na jiné zvyklosti místních. Ze Slovenska byli zvyklí, že se pivo pije z půllitrů. „Proto jsme nakoupili jen velké krígle, od kamaráda jsme pak dostali sadu šesti malých třídecových skleniček. A všichni Portugalci chtěli jen malá piva! Neměli jsme do čeho točit, kamarádovi jsme hned volali, ať nám ještě dodá další,“ vypráví Denis.

Původně navíc v Baobabu nabízeli – podle vzoru toho, co je populární na Slovensku – také limonády, nakládané sýry, prosecco… „Prodali jsme jednu skleničku, zbytek lahve jsem musela dopít sama,“ přiznává Zuzana. „Se všemi těmito věcmi jsme postupně přestali, nikdo to tady nedocení. Ověřili jsme si, že nám prostě funguje pivo, a na to se soustředíme,“ doplňuje Denis.

Různými pokusy a omyly nakonec manželé vybudovali fungující bar se stálými zákazníky, hodně z nich se stalo i jejich přáteli. Dokážou si na sebe vydělat a platit i zaměstnance, pořád ale ještě bojují se sezónností – během léta všichni Portugalci nakupují jen lahváče a tráví čas na pláži nebo venku. Nejlepší návštěvnost tak zažívají na jaře a na podzim, tedy v aktuálním období. „To jsou nejlepší měsíce, máme opravdu plno,“ komentuje Denis.

Většinu návštěvníků přitom tvoří zahraniční hosté – ze čtyřiceti procent expati, kteří dlouhodobě žijí v Portu, dalších čtyřicet procent pak turisté, zbytek domácí Portugalci. Slováci se v Baobabu objeví spíš jen když o něm předtím slyšeli. „Češi sem náhodně zavítají častěji, třeba když vidí nápis Budějovického Budvaru ve výloze, nebo když jsou na lovu vyloženě craftových piv,“ přibližuje Zuzana.

Jaké pak mají manželé Kuzlovi dlouhodobé plány? Zůstanou v Portu? „Pronájem máme na pět let, zatím jsme tady tři a půl roku, tak uvidíme, jaké podmínky nám pak nastaví majitelka – může se rozhodnout nájem i zdvojnásobit, což by již pro nás nedávalo smysl,“ odpovídá Zuzana. V jednom ale jasno mají – na Slovensko se vracet nechtějí.

Místo toho koukají třeba po Chorvatsku, ale i po Filipínách. Avšak pořád v podobném duchu, jako když začínali před lety v Portu. „Moc nad tím nepřemýšlíme, zatím nemá smysl si s tím lámat hlavu. Když nastane čas, rozhodneme se a půjdeme,“ vysvětluje Denis. „Určitě. Život je příliš krátký, abychom jej strávili na jednom místě,“ dodává Zuzana.