Je to byt, ovšem ve vile ze čtyřicátých let na pražských Malvazinkách. Od té doby se tu nashromáždilo všechno možné a interiér byl plný věcí. Majitelé mají ale pro staré věci vášeň, a tak některé zůstaly i po rekonstrukci. Nově jsou ovšem v prosvětleném prostoru, který se dá oběhnout kolem dokola, což určitě ocení i kočky, které tu s rodinou bydlí.

 „Stávající dispozice o ploše 110 metrů čtverečních byla zamotaná v mnoha pokojích s nelogickou návazností a neprůchodností. Hlavní předností bytu jsou čtyři na sebe navazující místnosti, které ze smíchovského svahu vyhlíží až na Národní divadlo,“ popisuje architektka Kateřina Hodková, která měla rekonstrukci na starosti.

Nelogické bylo podle ní rozdělení kuchyně a jídelny, což majitelka, která je velká hostitelka, těžce nesla. Dispozice se pak prý zamotávala v rohu s obslužnými provozy, jako je špajz nebo koupelny. V bytě tak vznikaly slepé uličky. Bylo to dílem předchozích rekonstrukcí, kdy část bytu byla vždy přestavěná tak, aby vyhovovala tehdejším potřebám. Po zásahu se celá dispozice zprůchodnila.

Foto: Radek Úlehla

+15

„Fakticky jsou víceméně všechny místnosti průchozí, což lze snadno vyčíst z půdorysu. Není to vždy úplně výhoda, protože to často může působit různá omezení, v této dispozici se ale podařilo průchodnost přetavit v pozitivní efekt, navíc při zachování soukromí. Byt je tak maximálně propojený,“ líčí architektka.

Dosáhla toho i díky tomu, že se bouralo. Konkrétně stěna mezi jídelnou a obývacím pokojem. K jednomu zachovanému portálu s posuvnými dveřmi se pak přistavěl druhý, zrcadlový, díky tomu vznikl velkorysý prostor tří navazujících pokojů, kromě obýváku a jídelny také kuchyně. V nich se potkává a prolíná veškerý život vilového bytu. Z kuchyně díky tomu majitelka dohlédne přes jídelnu až do obývacího pokoje, zatímco jídelna je srdcem a středobodem celého bytu.

Čtvrtým prostorem je ložnice. „I přes napojení na hlavní obytné místnosti má zajištěné soukromí vlastní koupelnou a šatnou,“ popisuje Hodková. Za malými průchozími dveřmi se nachází ještě dětský pokoj.

Výhodou bytu je prostorná vstupní hala, do které se vešly vestavěné skříně, jež ukrývají pračku, sušičku, zázemí pro kočky i komoru. Díky tomu, že se v bytě použily původní prosklené dveře, je pak i tady dostatek světla.

Kromě nich jsou v bytě také původní špaletová okna, stejně jako spousta sběratelských kousků nábytku, svítidel, koberců či obrazů. Architektka zachovala také stejný typ podlahy – původní parkety ale nahradily nové.

Dřevo na podlaze doplňují bílé úložné prostory. Styl, barvy i materiály se ladily k dobovosti bytu i k tomu, co se podařilo zachovat. Zároveň se byt doplnil o moderní design, který respektuje stávající styl.