Na Maltézském náměstí se to historickými domy jen hemží, naproti je navíc ministerstvo kultury, a tak je snadné menší historický dům přehlédnout. Při rekonstrukci za více než 63 milionů korun ale v Malém Buquoyském paláci vzniklo unikátní bydlení s historií, která sahá až do šestnáctého století, a také moderním nádechem.

Není to samozřejmě jen tak ledajaké bydlení. Malý Buquoyský palác patří ministerstvu zahraničí, konkrétně se o něj stará Diplomatický servis, to znamená, že zdejší byty jsou určené primárně pro diplomaty a zaměstnance zahraničních ambasád. Teoreticky si tu ale byt může pronajmout kdokoli. První nájemci se sem začali stěhovat teprve nedávno, dům se totiž víc než tři roky rekonstruoval.

Barokní palác prošel opravou naposledy v devadesátých letech, navíc problematickou. „Většina původních barokních prvků byla zničena, deponována nebo zakryta novými, pochybnými pseudobarokáliemi devadesátých let,“ líčí architektka Tereza Scheibová ze studia collcoll. Necitlivou rekonstrukci se investor rozhodl odstranit, pustil se tak do celkové proměny paláce. Ta zaujala nejen v soutěži Interiér roku, kde se dostala do výběru top 3 v kategorii Rekonstrukce soukromého interiéru, nyní je ale nominovaná i na Českou cenu za architekturu.

Foto: ds.cz

+17

Přízemí Malého Buquoyského paláce vzniklo v pozdně renesančním stylu, jehož pozůstatkem je i renesanční štít na bočním východním průčelí. Až na určitá zjednodušení se zachoval v původní podobě. Klenby i celé přízemí vznikly kolem roku 1600. Teprve pak byl palác dostavěn a bohatě vyzdoben prvky baroka a rokoka.

Jedinečné symboly, které přežily i devadesátkové stavební úpravy, jsou nyní vidět i v jednotlivých bytech. „Hledám balanc mezi historií a soudobými architektonickými vstupy. To vše v úzké debatě s Diplomatickým servisem, památkáři a projekční firmou,“ popsala architektka svůj úkol, při kterém dbala na zpracování různých detailů, vzorků a dodržování historických postupů.

Jsou tu patrné klenby i malované stropy. Pod nimi je vrstva současná, kterou Scheibová navrhla v tlumené zelené a růžové barvě. Jde o zelené vestavěné skříně nebo koupelnovou skříňku či část kuchyňské linky, která v jednom z bytů stojí v opozici k růžové. V této barvě je pak třeba i sestava se sezením. V jiném bytě nájemce narazí na jednoduchou béžovou kuchyňskou linku. V koupelnách jsou úzké dlaždice na výšku, které krásně doplňují vysoké stropy.

Malý Buquoyský palác patřil až do roku 1945 rodu Buquoyů. Posledním majitelem byl Karel Jiří Buquoy, na základě Benešových dekretů byl ale palác po válce zkonfiskován a přešel pod majetek státu. Později se o něj starala Správa služeb diplomatického sboru, jehož nástupnickou organizací je dnešní Diplomatický servis. Ten palác dlouhodobě pronajímal Velvyslanectví Francouzské republiky, které sídlí v sousedním Buquoyském paláci.