Ceny BAFTA ovládl Oppenheimer. Christopher Nolan děkoval lidem za to, že snižují počty nukleárních zbraní
Včera proběhlo předávání cen Britské filmové a televizní akademie neboli BAFTA. Nejvíce sošek zlatých masek si odnesl Oppenheimer, následovali Chudáčci.
Každoroční sezóna filmových cen, probíhající mezi listopadem a březnem, se pomalu chýlí ke konci a většinou zatím při vyhlašování nejčastěji zaznívají ty samé názvy – Oppenheimer, Chudáčci, Anatomie pádu a Zóna zájmu. Podobně tomu bylo také při včerejším předávání cen Britské akademie filmových a televizních umění neboli BAFTA.
Když Michael J. Fox, hvězda legendárního Návratu do budoucnosti, předával cenu za nejlepší film, řekl: „To, že se o filmech mluví jako o magii, má dobrý důvod. Filmy dokáží změnit váš den, mohou změnit, jak se na věci díváte. Někdy dokonce mohou změnit váš život.“ Každý si jistě v uplynulém roce našel nějaký, který pro něj tento popis naplňuje, právě snímky, jež provázely včerejším večerem, ale patří mezi ty nejsilnější.
Na jedné straně je samozřejmě Oppenheimer, ve více než jednom ohledu dosud největší úspěch v kariéře režiséra a scenáristy Christophera Nolana. Tříhodinové životopisné drama, avšak pojaté spíše jako napínavý thriller, ohromilo komplexním a strhujícím vyobrazením okolností vzniku atomové bomby. Středem pozornosti je přitom postava J. Roberta Oppenheimera, teoretického fyzika, který ve 40. letech v laboratoři v americkém Los Alamos vedl vývoj nukleárních zbraní. Snímek rozebírá jeho myšlení nad fyzikálními i praktickými problémy projektu Manhattan, politický i osobní život a v neposlední řadě i to, co následovalo po použití atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki.
Oppenheimer získal celkem sedm cen BAFTA – za nejlepší film, režii, herce v hlavní roli (Cillian Murphy), herce ve vedlejší roli (Robert Downey Jr.), kameru (Hoyte van Hoytema), střih (Jennifer Lame) a hudbu (Ludwig Göransson). Filmu se tak dařilo ještě lépe než na nedávných Zlatých glóbech, odkud si odnesl pět cen. Hlavně ale Nolan získal svoji první BAFTA – v minulosti byl nominován za režii Počátku a Dunkerku.
Jak je pro něj typické, ve svém nejnovějším snímku opět využil nelineární způsob vyprávění, v němž se střídavě odvíjejí události z Oppenheimerových profesních počátků, práce v Los Alamos i pozdější soudy kvůli údajné špionáži a spolupráci s komunistickým režimem Sovětského svazu. Ve skutečnosti Oppenheimer druhou část svého života věnoval snaze zabránit nukleární proliferaci a předejít dalšímu využití jaderných zbraní ve válečném konfliktu.