Na první pohled se kostel v obci Luková u Manětína nikterak neliší od jemu podobných kostelů poznamenaných zubem času. Pokud se však vydáte do jeho útrob, připravte se na možný úlek. Na hosty zde v lavicích čekají sádrové sochy věřících, které z kostela dělají mimořádně tajuplné místo.

Když v listopadu 1620 prohrála česká stavovská armáda bitvu na Bílé hoře, na dlouhých 300 let tím byly české země uvrženy do náruče katolických císařů. Do Prahy, ale i dalších koutů země vstoupilo baroko, coby nositel nového církevního pořádku, který toleroval pouze katolicismus.

Aby měla církev dohled nad všemi svými ovečkami a jejich náležitou oddaností k Bohu, začala s masivní výstavbou a přestavbou kostelů do barokního stylu, a to i v těch nejzapadlejších vsích. Právě v této době se začal tvořit charakteristický obrázek české venkovské obce, které dominuje věž s křížem.

Takový kostel nechybí ani v obci Luková v Plzeňském kraji, nacházející se přibližně 45 minut jízdy autem severně od Plzně a necelé dvě hodiny cesty autem na západ od Prahy. Zdejší kostel vystavěný již v polovině 14. století se taktéž dočkal barokních úprav, ovšem po ničivém požáru v roce 1796, kdy ze stavby zbyla jen klenba, mu byl navrácen jeho původní gotický charakter.

Od té doby kostel zasvěcený sv. Jiří chátral a zařadil se tak po bok celé řady sakrálních objektů, které se namísto ozdob staly pro své obce spíše strašáky. Přesto byl kostel v Lukové hojně navštěvovaný ještě za druhé světové války, kdy zde své modlitby odříkávalo místní obyvatelstvo, převážně sudetští Němci.

Po jejich odsunu a s příchodem komunistického režimu, který brojil proti šíření víry a o sakrální památky se zajímal pramálo, již nezůstal nikdo, kdo by o budovu pečoval. Své udělalo také několik nájezdů zlodějů, kvůli kterým nakonec na místě zůstalo jen zdivo a staré dřevěné lavice.

Přes to všechno má toto místo rozhodně co nabídnout. „Na první pohled obyčejný kostel v Lukové u Manětína ve svém interiéru skrývá něco opravdu tajuplného a unikátního. Něco, z čeho naskakuje pořádná husí kůže,“ odhaluje přitažlivost místa česká výletová aplikace Placehunter.

V roce 2012 se kostel, který je dnes vedený jako kulturní památka České republiky, dostal do hledáčku umělce Jakuba Hadravy. Ten si jej vybral pro realizaci své bakalářské práce na Fakultě designu a umění ZČU v Plzni.

Do interiéru kostela Hadrava instaloval přes 30 plastik vyrobených z textilie máčené v sádře a modelované podle skutečných lidských postav. „Sochy mají symbolizovat modlící se sudetské Němce, kteří v obci Luková žili a víra pro ně byla nedílnou součástí jejich životů. Ve spojení se zničeným a neudržovaným zbytkem interiéru ale spíš připomínají duchy z nějakého hororového filmu,“ dodává Placehunter

Podle autora děl se chátrající kostely promítají i do stavu dnešní společnosti, která po své duchovní stránce taktéž chátrá a rozpadá se. „Chtěl jsem na tuto problematiku upozornit a přimět náhodného pozorovatele zamyslet se nad tím, na jak významném místě právě stojí,“ řekl Hadrava.

Pro co nejlepší výhled na tajemnou scenérii interiéru kostela doporučujeme vyšplhat po schodech až na kůr, ze kterého možná nejlépe pochopíte, kam Hadrava svými slovy míří. Ostatně jeho instalace vybrala na dobrovolném vstupném pro kostel již tolik finančních prostředků, že mohl být zčásti zrekonstruován. Přesto si ze svého zchátralého genia loci uchovává kus i nadále.

Noc v baroku

Pokud vás návštěva kostela náležitě navnadí k odhalování dalších tajů tohoto kraje a zatoužíte okusit zmiňované baroko na vlastní kůži, doporučujeme vám zajet si na zámek Trpísty, nacházející se od Lukové přibližně 30 minut autem.

Složit zde můžete hlavu v Suite Grand Jardin, ubytování zasazeném do jednoho z křídel zámku, kde historie ožívá. „Nechte se obklopit lehkostí a elegancí aristokratického venkova. Všechny pokoje doslova dýchají prostorem. Odpočívejte na posteli s nebesy pod štukovanými stropy, s výhledem na svěží a pečlivě upravovanou zahradu, která uvolněně přechází do klidného parku,“ popisuje ubytování server Amazing Places.

V okolí se můžete vydávat objevovat zříceninu hradu Gutštejn, hradiště Šipín, nebo si zajet pochutnat na dobře vychlazeném plzeňském pivu přímo do míst, kde se zrodilo.