Příběh čerstvě oscarového dokumentu začal v roce 2022, kdy středoškolský učitel Pavel „Paša“ Talankin v malém ruském městě Karabaš dostal za úkol organizovat a natáčet aktivity spojené s novými válečnými osnovami, a měl se tak vlastně podílet na vytváření provládní propagandy. Talankin se ale rozhodl udělat věci jinak, natáčel i zákulisí dění na škole a ukazoval dopady autoritářského režimu na místní komunitu. Když pak chtěl záběry dostat do světa, kontaktoval amerického režiséra Davida Borensteina žijícího v Dánsku.

Borensteinovi bylo hned jasné, že pokud chtějí materiály v jakékoliv formě publikovat, Paša musí opustit Rusko. Když ale režisérova kolegyně a producentka Helle Faber začala řešit, jak učitele dostat do Dánska, zjistila, že by se tam dostal jen po dvou letech v nějakém azylovém prostoru. „Když se tedy ocitla ve slepé uličce, zavolala mi, že by potřebovala pomoct. Tím jsme se v projektu ocitli taky,“ popsal v rozhovoru pro Reflex jeden z producentů Pana Nikdo Radovan Síbrt.

Nakonec Talankin, z velké části díky Síbrtovi, Alžbětě Karáskové a dalším producentům z české produkční společnosti PINK, dostal azyl v Česku a nějakou dobu pobýval v Praze, zatímco s Borensteinem na dálku dával film dohromady.

„Stále se mi nechce uvěřit, že si jako Češi vezeme z Los Angeles domů zlatého plešouna – jak sošce s nadsázkou říká Paša. Je to chvíle obrovské radosti, vděčnosti a také pokory,“ reagovala na vítězství producentka Alžběta Karásková. „Paša riskoval vše, co miloval, včetně svého života. A teď tady stojí a má sošku Oscara. To je přece skvělý signál pro všechny lidi. Je jedno, kdo jste, je jedno, kde jste se narodili, je jedno, jestli máte moc či peníze. Když se kolem vás děje nějaké bezpráví, všichni s tím můžete něco udělat,“ uvedl Síbrt po historickém úspěchu. „Nenechte se zastrašit! Tam, kde začíná strach, končí svoboda,“ dodává producent.

Podobné poselství se snažil předat i hlavní vítěz večera, akční thriller říznutý rodinným dramatem a zhuleneckou komedií Jedna bitva za druhou. Film o skupině revolucionářů, které o víc než deset let později dostihne jejich minulost a musí bojovat o přežití sebe i optimismu jejich hnutí, získal celkem šest cen Akademie z třinácti nominací.

Rovnou tři sošky, v kategorii Nejlepší film, Nejlepší režie a Nejlepší adaptovaný scénář, putovaly do rukou Paula Thomase Andersona, který Oscara získal poprvé za svoji třicetiletou kariéru. Jeden z nejuznávanějších hollywoodských tvůrců stojící za filmy jako Hříšné noci, Magnolia, Až na krev nebo Nit z přízraků byl přitom v minulosti nominovaný jedenáctkrát, poprvé už v roce 1998.

„Moc, moc děkuju. Člověk si tohle musí pořádně vydřít,“ zavtipkoval Anderson, když si přebíral cenu za režii. Jedna bitva za druhou, mnohými považovaná za nejlepší film loňského roku, dostala Oscary ještě pro Seana Penna za Nejlepšího herce ve vedlejší roli, Andyho Jurgensena za Nejlepší střih a Cassandru Kulukundis v nové kategorii Nejlepší casting.

Druhým největším favoritem večera byl upírský thriller Hříšníci, který z rekordních šestnácti nominací nakonec proměnil čtyři. Ryan Coogler dostal svého prvního Oscara za Nejlepší původní scénář, Michael B. Jordan byl oceněn coby nejlepší hlavní herec, Ludwig Göransson dostal cenu za hudbu a Autumn Durald Arkpaw se stala první ženou v historii Oscarů, která získala sošku za kameru.

Za samostatnou zmínku stojí například ještě Oscar pro Amy Madigan, která ztvárnila šílenou tetičku Gladys v hororu Hodina zmizení. Jelikož Akademie tento žánr zpravidla spíž přehlíží, pro mnohé to po loňských nominacích Nosferatu a úspěchu Substance znamená další příslib pozitivního vývoje v tomto směru. Technicky má hororové prvky také Frankenstein, který si odnesl tři Oscary za výpravu, kostýmy a masky.