Současný byznys řeší problémy, které v podstatě jen odrážejí stav současného Česka. Stárnoucí populace, chybějící modernizace školství, dopravní infrastruktura, která není připravená na nové projekty, pomalá digitalizace státní správy. „V mnoha ohledech nám jako státu zkrátka ujíždí vlak a byznys na to samozřejmě doplácí,“ říká Luboš Lukasík, ředitel divize pro firemní zákazníky a veřejnou správu a člen představenstva českého T-Mobilu. Podle něj řada firem zaspala a teď ponesou důsledky toho, že nemají modernizované systémy a nasazené nejnovější technologie. Právě s tím jim dnes T-Mobile stále více pomáhá.

„Už dávno nejsme jen mobilní operátor,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Luboš Lukasík, který má na starosti v rámci divize T-Business byznysovou klientelu, pro kterou dnes růžový operátor poskytuje celou řadu ICT řešení od datových center přes zabezpečení až po privátní 5G kampusové sítě. Proč je podle něj důležité, aby firmy modernizovaly, i když se jim zrovna daří? V čem mnoha tuzemským společnostem ujel vlak a proč je poráží zahraniční konkurence?

„Pořád těžíme z toho, co tu máme, co jsme před lety vybudovali, ale to dlouhodobě nestačí. Od rozdělení Československa se produktivita práce podle analýzy Hospodářské komory ČR zvýšila o 84,6 procenta a nyní se přibližuje západním zemím, ale je stále pod evropským průměrem. Pro ekonomiku je přitom klíčový přechod na ekonomické činnosti s vyšší přidanou hodnotou,“ míní Lukasík. Řešením jsou podle člena představenstva tuzemského operátora například investice do zlepšení infrastruktury, obměny strojů i do automatizace a také do změny organizace práce.

T-Mobile si většina lidí představí hlavně jako mobilního operátora, který jim zajišťuje volání a internet v mobilu. Jak dnes vypadá celý byznys T-Mobilu v Česku?
V Česku je T-Mobile konglomerát firem, které jsme během let postupně akvírovali. Jedna část je mobilní síť, druhá část spočívá v neméně důležité a obchodně velice silné IT kompetenci. Ta se v minulosti profilovala pod jménem T-Systems a postupně se začlenila pod T-Mobile. Dnes naši silnou IT divizi pro B2B sektor budujeme pod značkou T-Business.

Odkud plyne větší část vašich příjmů?
Na rozdíl od ostatních operátorů máme velkou část příjmů, až 48 procent za rok 2022, právě z oblasti poskytování ICT produktů a služeb, jde řádově o miliardy korun. Z necelé poloviny ho tvoří klasické mobilní a datové služby pro firemní klienty, zbytek jsou ICT řešení. A pokud se podíváme na nové prodeje, většina je dnes v oblasti mimo mobilní služby. Čtyři pětiny tvoří datový svět, datová centra, zabezpečení a podobně.

V rámci B2B pomáháte transformovat byznysy a nasazovat nové technologie. Přijde mi, že se v této souvislosti o operátorech tolik nemluví, zmiňují se spíše jiné technologické firmy. Co jsou vaše hlavní aktivity?
Z pohledu byznysu jsme obvykle větší než některé technologické firmy, u nás jde řádově o již zmíněné miliardy. Zaměřujeme se ale na „své“ oblasti, kde máme dostatek kompetencí. Základem všeho je, aby firmy byly dobře připojené – zejména, aby se veškeré nastavení připojení dělo přes software a nikdo nemusel lítat se šroubovákem v ruce. Dnes už je to běžné, ale když se v covidu vyhlásil lockdown a lidé zůstali doma, spoustu firemních sítí zhaslo, jakmile se na ně z domova přihlásilo více než deset lidí.

Základem našich služeb tedy je, aby právě připojení fungovalo. Nad tím pak stavíme další služby, jako je správa či zabezpečení dat, datová centra či cloud. Soustředíme se také na růstovou digitalizaci výroby a procesů. Spolupracujeme se Siemensem, Škodovkou či Toyotou a dalšími velkými výrobními firmami sdruženými v Národním centru Průmyslu 4.0. Nad rámec konektivit jim nabízíme také služby a řešení na monitorování, vyhodnocování, optimalizaci a zefektivňování výrobních procesů. Bez zvýšení produktivity práce za pomoci investic do inovací a automatizace procesů nemá Česko dlouhodobě šanci uspět na mezinárodním poli.

Vy jste už dříve pronesl, že hodně firem se bohužel zaseklo v 90. letech a neprovedlo změny, které jsou teď potřeba. O co přesně jde?
Mnohé se změnilo v posledních letech. Firmy musely začít fungovat jinak. Velmi záleží na tom, kdo firmu vede a jakou má vizi. Na jedné straně jsou společnosti, které fungují jednoduše a flexibilně, jejich zaměstnanci se mohou připojit odkudkoliv, mají všechna data na společném intranetu, nemají papírovou docházku, vše je digitalizované. Pak jsou ale firmy, které se skutečně zasekly a výrazně zaspaly.

V čem?
Když porovnám ostatní země, kde jako T-Mobile působíme, jsme v tomto ohledu skutečně hodně pozadu. A důvodem je částečně i to, že mateřské společnosti velkých firem tu investovaly v 90. letech, a pak už v tom nepokračovaly. Přestalo se dál investovat do datových center, cloudů a teď tyto investice chybí. Mnoho lidí to nebude chtít slyšet, ale spoustu firem stále těží z relativně levné pracovní síly, a když ji neseženou tady, neustále volají po tom, že ji potřebují odněkud přivést. Zejména výrobní firmy by měly pochopit, že nastal čas digitalizovat a určitou pracovní sílu nahradit technologiemi. Výrobní procesy díky tomu zvládnou jinak, mnohem levněji a rychleji a zaměstnance mohou učit novým věcem, rekvalifikovat a přesouvat na více odbornou práci. 

Proč se to neděje?
V momentě, kdy máte zainvestováno do určitých technologií a oblastí, se už nikomu nechce věci příliš měnit. Přejít ze staré platformy na novou je vždy velmi bolestivé a časově náročné. Například telekomunikace, kde působíme, jsou specifické, procesy jsou totiž už z definice digitální, ale i tak je nesmírně těžké něco změnit a znovu do toho investovat peníze. Vezměte si, že jste manažer úspěšné firmy, která pořád roste, generuje zisk, to je stav, který nechcete narušit. V takovém případě prostě nevidíte blížící se problém nebo naopak příležitost, která se otevírá.

Musíme se však naučit přemýšlet o několik kroků a let napřed. V roce 2022 byla Česká republika v rámci EU podle Indexu prosperity a finančního zdraví na desáté příčce v robotizaci, protože jsme v průměru měli 168 robotů na deset tisíc pracovníků, přičemž o rok dříve to bylo 162 robotů a byli jsme třináctí. Byť může růst robotizace v Evropě dělat dojem, ve srovnání se světem už tomu tak není. V roce 2021 bylo v Číně nainstalováno přes 268 tisíc průmyslových robotů, zatímco v Německu, které je tahounem Evropy, „pouze“ 24 tisíc.

Ujel nám v tomto ohledu vlak?
Je třeba akceptovat, že jsme v některých oblastech usnuli na vavřínech a svět se rychle posunul úplně jinam. Když neuděláme kroky, které jsou teď nezbytné, tak ne že nám vlak ujede, protože ten už se rozjel, ale už na něj ani nepůjde naskočit. Pořád těžíme z toho, co tu máme, co jsme vybudovali před řadou let, ale to dlouhodobě opravdu nestačí.

V České republice máme nesmírně šikovné, chytré a kreativní lidi, ale pokud někdo začne za hranicemi v oblasti průmyslu otevírat výroby, kde to stejné jako my dělají jen se zlomkem lidí a ještě efektivněji, tak jsme ztraceni. My se musíme snažit být soběstační a nespoléhat se na zahraniční velmoci. Čím budeme konkurovat? Příklady tu přitom už jsou.

Jaké?
Je rozdíl, když třeba kontrolu svarů ve fabrice dělá člověk, nebo počítač. Stroj má daleko menší zmetkovost a je zásadní rozdíl, když máte vadný každý desátý, nebo dvoustý výrobek. V momentě, kdy firmy zažívají zlaté časy, nerady něco mění, protože zdánlivě není důvod. Pak je to mnohdy doběhne. Je to především o pochopení, že lze změnit chod firmy a posunout ji na novou úroveň. Je třeba začít sbírat data napříč celou firmou, vyhodnocovat je a dělat analýzy. Jinak se může stát, že v jednu chvíli přestanete být konkurenceschopní.

V minulých letech jste říkal, že vládě nedochází, jak obrovská změna přichází a jak málo jsme na ni připraveni. A stěžoval jste si, že na digitalizaci a proměnu průmyslu bude mířit mnohem méně prostředků, než by bylo potřeba. Je to pro Česko velký problém?
Stát by měl především vytvářet prostředí, aby šly věci, o kterých se bavíme, dělat rychle. V tom podle mě selhává. Něco postavit u nás trvá strašně dlouho, s napětím nyní sledujeme vývoj ohledně novely stavebního zákona. Když se pak nadnárodní firmy typu T-Mobile a další rozhodují, kam své investice pošlou, tak určitě tam, kde to při stejné návratnosti postaví třikrát rychleji.

Existuje jistě i řada zahraničních investorů, kteří se teprve rozhodují, kam v regionu budou expandovat, a Česká republika pro ně nemusí být tak atraktivní jako sousední země. Do toho nesmíme opomenout ohromný potenciál Ukrajiny, která po konci války bude neuvěřitelnou příležitostí pro velké množství zahraničních investorů.

Je třeba, aby stát investoval tam, kde je potřeba, tedy do vlastní modernizace a přípravy prostředí pro firmy i školy, aby byly připravené na změny, které přicházejí. Už je to takové klišé, ale děti budou často dělat úplně něco jiného, než se dnes učí. Učí se přitom pořád stejný obsah a stejným způsobem, jako se učilo za mě, i to je potřeba změnit. Vzdělávání musí být firmám blíž a celý stát musí mít jasnou vizi, kam směřujeme.

Vy ostatně jste v úzkém kontaktu s vysokými školami. Jak jsou ony samy připravené na modernizaci a připravují v tomto ohledu adekvátně své studenty?
V průměru jsou na tom bohužel špatně. Jsou výjimky, kde se pracuje moderně a jsou pokročilí, ale zbytek funguje, jak fungoval historicky. I proto se do vzdělávání zapojujeme, snažíme se najít pozitivní příklady a investovat do nich. Jde například o pražský CIIRC ČVUT, CEITEC při Vysokém učení technickém v Brně, Vysokou školu báňskou při Technické univerzitě Ostrava nebo Českou zemědělskou univerzitu v Praze, dlouhodobě spolupracujeme také s Technickou Univerzitou v Liberci.

O nějaké plošné moderní transformaci školství ale zatím v žádném případě nemůže být řeč. Lidé, kteří na těchto školách působí, jsou přitom špičky ve svých oborech, a tak bychom měli chtít dělat vše pro to, abychom jim pomohli. Investujeme například do stavby kampusových sítí. Ekonomicky to vůbec nevychází, ale cítíme to jako morální povinnost udělat a pomoci v rozvoji.

Specializujete se mimo jiné právě na privátní 5G kampusové sítě pro vysoké školy a průmysl. O 5G jako velké budoucnosti se mluví již několik let, ale přijde mi, že reálně se zas tolik neděje. Jaká je realita?
Je třeba si uvědomit, že nejde o revoluci, ale spíše evoluci, která přichází jako další krok po sítích čtvrté generace označovaných jako 4G či LTE. Neznamená to, že spustíme 5G, a najednou tu začnou létat marťani. Síť 5G znamená, že jde do určité míry stahovat data rychleji, ale už 4G bylo rychlé. Například na mobilu tak rozdíl příliš nepoznáte. Zásadní využití přichází v průmyslu, protože 5G není jen o rychlosti a nízké latenci, ale o dalších možnostech, které předchozí sítě neuměly.

Co to znamená v praxi?
Největšími výhodami 5G sítě jsou vysoká přenosová rychlost, velmi nízká latence v řádech milisekund, tedy rychlost reakce na daný příkaz, vysoká kapacita, kdy může být připojeno až milion zařízení na jeden kilometr čtvereční, a garantovaná dostupnost – tedy, že příjem signálu je vždy a všude stabilní a nestane se vám, že se kvůli výpadku třeba opozdí povel na zastavení autonomního vozítka. Tato vozítka již dávno běžně fungují na Západě a v Česku je vidíme například u Zásilkovny, Alzy nebo v Toyotě. Pro ilustraci, na síti předchozí generace se vozítko hůře ovládalo a manévrovalo, zatímco na síti 5G je jeho odezva opravdu svižná a máme jistotu, že dorazí na cílené stanoviště bez prodlevy či záseku.

To, proč je 5G síť tak důležitá pro průmysl, je fakt, že všechny tyto vlastnosti umožňují i tu nejvýkonnější výpočetní techniku přenést mimo hlavní průmyslové haly, tedy „za plot“ závodu. Není tak nutné budovat nové technologie uvnitř, ale je možné je získat jako službu. Místo drahých průmyslových počítačů nebo systémů, které se umisťují přímo k robotu či jinam do výroby a musí být odolné vůči prachu, otřesům či výkyvům teplot, stačí pořídit standardní hardware, který se umístí do IT místnosti a stroje s ním komunikují, protože jim to umožňuje právě nízká latence.

Celá digitalizace a modernizace by se dnes již neobešla bez cloudu. I do tohoto segmentu vstupuje T-Mobile. Jaká je vaše role?
U cloudu bych začal obecněji tím, že je to dlouhodobý problém firem a uživatelů s historickou mentalitou. Typický příklad je, že firma má serverovnu, ke které má klíče jenom správce a nikdo jiný se do ní nedostane. Pro mnohé to může znít nepochopitelně, ale setkáváme se s takovým přístupem pořád. Tuzemským firmám dlouho trvá, než akceptují, že musí svou infrastrukturu posunout na další úroveň, protože už si ji nezvládnou objemově, technologicky ani bezpečnostně zajistit. Když už tento krok udělají, tak nastává boj o data. V ten moment přicházejí tři kategorie služeb.

První je, že přijdete do datového centra, která má T-Mobile, ale také řada dalších. Není jich ale zase tolik, protože jsou poměrně drahá. V takovém centru si koupíte prostor a do něj vložíte vlastní server. Tento přechod se dlouhodobě děje, pokročilejší hráči už tam jsou a konzervativnější teď přicházejí. Pořád jde ale o jejich pole, jejich stroje, které vám datové centrum spravuje, poskytuje chlazení, bezpečnost, ale i lepší účinnost, což je dnes z energetického pohledu rovněž důležité. Datacentrum tak nabízí kompletní infrastrukturu a nahrazuje klasické serverovny.

Druhá možnost je, že svá data přenesete někam do cloudu. Jde o anonymizované prostředí, kde si pronajmete kapacitu a řešíte, zda bude soukromé jen pro vás, nebo využijete veřejný cloud. V rámci veřejného cloudu můžete nad svými daty využívat různé analytické nástroje, ale většina firem chce primárně soukromý cloud a ve veřejném má třeba jen část dat. My obvykle jdeme cestou, že oba přístupy kombinujeme tak, aby to pro danou firmu dávalo smysl. Naší výhodou proti největším globálním hráčům jako Microsoft nebo Amazon je to, že jsme lokální firma, data skladujeme v Česku, a to je pro mnoho firem stále klíčové, pro některé dokonce nutné, především z pohledu zabezpečení ukládaných dat.